Reakce na Anitu a Všudybylku od Gerda, Vidláka a Janka Zvolena


napsali Gerd, Vidlák a Janko Zvolen

čekal jsem, že přijdou docela zásadní reakce na pondělní články, týkající se pražské šikany středoškolské profesorky. A bylo pro mne jako houska na krámě, že se k tomu to tématu vyjádří zejména kosířské autorské „těžké váhy“ aniž bych je k tomu jakkoli vyzýval. Stalo se! Nezávisle na sobě se mi bezprostředně ozvali Gerd s Vidlákem a ze Slovenska s nesmírně trefnou miniaturou Janko Zvolen. Všem za jejich pohledy  děkuji a jakkoli tohle  téma je věčné a zasloužilo by si z něj neuhýbat, považuji je tímto na Kose za předběžně uzavřené. Je totiž na příslušných orgánech, do jejichž kompetence školství patří, na rodičích, ale například i na učitelských odborech, aby konaly a  s tou tristní situací ve školách něco udělaly.

Gerdův příspěvek z teoretické roviny

rád bych reagoval na články Anity a Všudybylky z jiného úhlu pohledu. Všichni jsme měli možnost vidět natočené video ze šikany učitelky. Zkusme se na situaci podívat z úhlu pohledu osobnostních typů (bez záruky, protože hlavní aktérku podrobněji otestovat nebudeme nikdy moci a materiálů je pramálo, takže jde jen o pravděpodobnou charakteristiku osobnosti, která nemusí být úplně přesná).

Obecně se rozlišuje několik typů osobnosti učitele:

W. O. Döring je navrhl podle všeobecné typologie osobností podle německého psychologa filozofa Eduarda Sprangera založené na hodnotách upřednostňovaných v životě.

Döring popsal šest základních typů osobnosti pedagoga, přičemž ani Döring ani Spranger přitom netvrdí, že by nemohly existovat smíšené, resp. méně výrazné typy:
Náboženský typ pedagoga charakterizuje tendence a pocit vnitřní nevyhnutelnosti každý svůj čin a každou svou pohnutku posuzovat z hlediska smyslu života (z hlediska vyšších principů). Charakterově je spolehlivý. Je často vážný, uzavřený, bez smyslu pro humor. Nemá také mnoho smyslu pro dětskou hru. Žákům (studentům) se proto nezřídka nedovede přiblížit. Jeví se jim jako nudný pedant, puntičkář. Döring rozděluje náboženský typ na dva podtypy: více citový (pietistický) a více intelektuální (ortodoxní).
Estetický typ charakterizuje převaha iracionálního prvku (intuice, fantazie a citu) nad racionálností v myšlení a v jednání. Estetický typ má schopnost vžívat se do osobnosti žáka a utvářet ji. Vidí nejvyšší hodnotu v kráse, harmonii, tvaru, půvabu, symetrii, stylu. Má tendenci k individualismu a nezávislosti. Tento typ má dvě varianty: aktivně tvořivý (originální) a pasivně receptivní.
Aktivně tvořivý typ utváří osobnost žáků a studentů, jakoby tvořil umělecké dílo. Někdy však nebere dostatečný ohled na zvláštnosti osobnosti žáků a studentů, a proto naráží.
Pasivně receptivní typ má ohled na konkrétní osobnost žáka, rozvíjí v něm, co je pro něho specifické. Umí se vcítit i do jiného založení osobnosti než jaké má sám. Proto ho žáci a studenti mají v oblibě.
Sociální typ učitele neomezuje své sympatie jen na jednotlivce nebo podskupiny, ale věnuje se všem žákům či studentům. Je trpělivý, střízlivý. Je schopen sebezapření. Chce vychovávat společensky prospěšné a užitečné lidi. Žáci ho mají v oblibě. Často toleruje nižší úroveň vědomostí a dovedností žáků. Nejvyšší hodnotou tohoto typu je láska k lidem, altruismus, filantropie. Velmi se blíží náboženskému typu.
Teoretický typ učitele má větší zájem o teoretické poznání, o vyučovaný předmět než o vyučovaného žáka. Zpravidla si ani nevytyčuje za cíl poznat blíže osobnost žáka a do detailů mu porozumět. Učitelů teoretického typu se žáci a studenti často bojí. Teoretický typ učitele často vědecky pracuje. Dominantním zájmem teoretického člověka je nalézání pravdy. Za hlavní svůj cíl považuje řadit a systematizovat své poznatky. Podílí se na výzkumné činnosti, je aktivní na teoretických seminářích a konferencích, nezřídka sám odborně a vědecky publikuje. Jeho publikace často odpovídají současnému stavu vědy a techn iky daného oboru. Je na znalosti a dovednosti žáků a studentů náročný.
Ekonomický typ pedagoga je charakterizován snahou dosáhnout u žáků maximální výsledky s minimálním vynaložením energie, sil a úsilí. Je často úspěšným metodikem. Rád žáky (studenty) vede k samostatné práci. Chápe vzdělání jako osvojení si a rozvoj prakticky užitečných vědomostí a dovedností. Ekonomický typ je však často až příliš praktický a nedoceňuje teorii a fantazii (originalitu). Má hlavně zájem na tom, co je užitečné a aplikovatelné v praxi.
Mocenský typ pedagoga má tendenci vždy a všude prosadit vlastní osobnost, a to třeba i agresí. Řídí se spíše úsilím prosadit své názory, postoje atp., než kladným vztahem k žákům. Velmi rád prožívá vědomí vlastní převahy. S oblibou kárá a trestá. S uspokojením prožívá, že se ho žáci bojí. Bývá velmi náročný a kritický. Chce být obáván. Zajímá se především o moc, vliv a uznání. Bývá velmi náročný a kritický.

Vyjděme z toho, že podle posouzení z videa (nic lepšího není k dispozici), se paní řadila především k sociálnímu typu osobnosti byla trpělivá, střízlivá, věcná a schopná sebezapření. Až takového, které ji dohnalo k smrti.

Podle E. Luky hodnotícího učitele podle reakce na vnější podněty se u paní zřejmě jednalo o reflexivně reproduktivní typ.

Reflexivně reproduktivní typ o všem dlouho a složitě rozmýšlí, ale svoje vědomosti neumí tvořivě obohatit a propracovat ani vyjádřit. Poměrně dobře se orientuje ve známých, na paměti závislých, opakujících se pedagogických situacích. Nové, neočekávané situace mu působí veliké těžkosti a často je řeší neúspěšně. Nedovede často ani adekvátně zhodnotit žákovu (studentovu) osobnost.

V dělení podle E. Vorwickela podle vztahu učitelů ke vzdělání žáků anebo jejich výchově  si paní hodnotit netroufám. Zato v dělení podle Christiana Caselmana bych paní zařadil k logotropům (zaměřen především na učební předmět a důraz klade na vzdělání žáka) ,ale ne pajdotropa (zaměřen především na žáka a na utváření jeho osobnosti).

Tím neříkám, že by bylo něco na osobnosti dané paní špatně, šlo jen o učitelku, která mohla své schopnosti projevit ve třídě slušných studentů, ale naprosto nebyla osobnostně připravena řešit konflikt takového rázu. Myslím si, že ve třídě lepších dětí by šlo o učitelku velmi laskavou, hodnou a schopnou maximálně naučit látku.

Podle výše zmíněného blogu R, Kohoutka 65 % učitelek a učitelů prožilo během své dosavadní praxe vážné krátkodobé, ale často i dlouhodobé stresové situace kvůli žákům se závadami a poruchami chování.

Podle dělení osobností používaných v manažerské praxi se sociabilní typ (učitelka) střetl s tvrdými pragmatiky (šikanující žáci), kterým byly pocity nějaké učitelky úplně u zadní části těla. A navíc mezi těmito dvěma typy osobností konflikty vznikají více než u jiných osobnostních typů.

Učitelka si před smrtí prošla peklem. Sice zemřela na jinou zdravotní indispozici, ale nepříznivý psychický stav jí na délce života rozhodně nepřidal.

Učitelka Ludmila W. na šikanu opakovaně upozorňovala. Několikrát. Dále je situace stresu učitelů kvůli studentům velmi častá. Při posouzení osobnosti zemřelé učitelky jistě vedení školy vědělo, že učitelku s danou pravděpodobnou typologií osobnosti bylo nutné podpořit proti šikanujícím studentům.

Proto mělo vedení školy i třídní učitel přímou odpovědnost za celou situaci, kterou neřešili. Nemělo dojít jen k odvolání ředitele, ale celého vedení školy a třídního učitele také.

Co se týká šikanujících studentů, pochybuji, že by se jich dotkla tragičnost situace. Vyvázli jen s podmíněným vyloučením. Otřepou se a půjdou životem dál páchat další zlo. Ani si neuvědomí, že po utýrané učitelce zbyla nezletilá dcera, která přišla o matku. Proto by adekvátním trestem pro šikanující studenty bylo pár měsíců vězení nepodmíněně. Ve vězení by se ocitli na opačné straně vztahu šikanující – šikanovaný. Teprve takový zážitek by jim snad otevřel oči.

A nyní si dáme praktično, které vždycky bylo  Vidlákovou doménou

Vidlák

My měli také výchovné problémy

Kdo by to byl řekl, že jednou přijde doba, kdy se dospělí budou bát děcek….. Nepřipomíná vám to dnešní situaci s Evropou v celku? Největší světová ekonomika je tak slabá, že se poklonkuje před Tureckem a nechává se šikanovat od polodiktátorů. Do Evropy přijde milion neozbrojených lidí, summit stíhá summit  a řešení je v nedohlednu.

Když se koukám na kauzu šikanované učitelky, tak je to úplně totéž. Jednání stíhá jednání, jediní, kdo se k tomu ještě nevyjádřili jsou Gott a Jarda Jágr, ale jinak snad už úplně všichni. Ministerstvo školství se stamiliardovým rozpočtem si nedokáže poradit s několika utřinosy. Pár pubertálních blbečků bez nějaké průpravy v řezáni hlav (jsou to normální bílí Češi) je vlastně silnějších než celý systém. Co se asi stane, až v Německu zasednou do lavic hoši, co už  tu a tam do někoho nůž zapíchli?

Já chodil na podobnou střední školu. Byli jsme klučičí třída a nebyli jsem o nic menší sígři, než ti dnešní. Jen mobily ještě neměly foťáky. Což může být také výhoda. Dovolili jsme si přesně tolik, kolik nám pedagogický sbor dovolil. Denně jsme testovali, kde je hranice, kam až se dá zajít. Denně jsme zjišťovali, jak velký bordel ještě můžeme beztrestně dělat, jak moc je nebezpečné, že nás někdo vidí v hospodě, jak velký hluk se při hodině může linout na chodbu a podobně. Během několika týdnů jsme znali všechny učitele, jejich silné stránky i slabosti. A navíc – my byli opravdu dobrá parta. Celá třída táhla za jeden provaz do jednoho. Neměli jsme žádnou vnitřní opozici, žádné donašeče ani zrádce.

Jednou, bylo to někdy na konci třetího ročníku, dostali jsme novou učitelku na občanskou nauku. Starší paní, důchodkyni a podle našeho názoru blbou jak  tágo. Dneska, když se na to dívám zpětně, stejně ji stále vidím jako dost ideologicky zaťatou a neschopnou argumentace. No nic, možná si to pamatuju špatně, také jsem tehdy byl potenciální mistr světa. Jednu hodinu jsme milou učitelku rozebrali na prvočinitele. Ne, nemuseli jsme vůbec vstávat z lavic, ale netrvalo ani deset minut a učitelka s brekotem vystřelila ze třídy. Pero je ostřejší než meč… nemusíte nikoho bít, stačí, když mu do očí řeknete, že je idiot a pokud argumentuje, tak bučíte.

Ještě ten samý den a tu samou hodinu jsme byli na pranýři. Ředitel se zástupkyní přerušili svoje vyučování, nechali přes naši třídu projít všechny ostatní studenty a školním rozhlasem ihned rozšířili zprávu jací jsme vyvrhelové. Hodina ještě neskončila a nás třicet sígrů bylo na součástky ještě víc než ta učitelka. Druhý den už ředitel postupně přijímal rodiče. Ne naráz, aby měl nějakou opozici, pěkně jednoho po druhém před celým učitelským sborem. Naše namistrovaná parta byla do několika dnů zcela zpacifikována. Ve stejné době, kdy jsme testovali pedagogický sbor a mysleli si, jak jsme dobří, tak tak si totiž učitelé testovali nás. Vůbec je to pak nepřekvapilo a jednali rychle a promyšleně.

Myslíte, že následovalo nějaké další vyšetřování, vyhrožování pasťákem nebo třeba alespoň dvojka z chování? Kdepak, ředitel byl nejen schopný, ale i moudrý. Na konci celého procesu oznámil nám i rodičům, že to bylo naposled, že jsme všichni v podmínce, ale pokud se to nebude opakovat, nebude z toho vyvozovat další důsledky. A předělal rozvrh, abychom se s učitelkou už nepotkali.

Tehdy platila stejná pravidla jako dneska. My byli stejní jako jsou dnešní děti. Kdyby nám to dovolili, taky bychom své učitele klidně i mlátili a ubližovali jim. Rozdíl je jen v jediné věci, náš ředitel nezavíral před průšvihem oči a řešil to ihned a razantně.

Já sám mám dneska čtyři ještě relativně malé děti. Všichni o nich říkají, že jsou dobře vychované. Možná proto, že je držím celkem zkrátka, ostatně jak jinak to chcete dělat, aby vám neobrátili barák vzhůru nohama. Ale když přijede Ópa, který má na výchovu mnohem benevolentnější měřítka, tak se moje hodné děti okamžitě promění v naprosto zištnou a prohnanou bandu. Během chvíli si ho osedlají a vytáhnou z něj kupu času i peněz. A chovají se k němu úplně jinak než ke mně. Proč? Protože mohou, protože jim to dovolí.

 Můj dnešní příspěvek není ani tak o šikaně, jako o zoufalosti a lidské blbosti. Dospělí a zralí lidé se bojí několika pubertálních klacků. Nejsou schopni si s nimi poradit. Na škole je teoreticky víc učitelů než těchto problémových dětí a přesto si neporadí. Když končila druhá světová válka a Japonci kapitulovali, vysazovali Američané na padácích důstojníky, aby převzali zajatecké tábory a to systémem jeden důstojník na jeden tábor. Chlap přistál na padáku, přišel k bráně, odzbrojil sto japončíků a převzal velení. Stačilo to.

Současný výsledek celé kauzy je, že odvolali vedení školy. Ještě bych přidal, že řediteli měli napařit pokutu a už nikdy by se k žádné škole neměl ani přiblížit. Třída hlučí, jako když se tam válcuje plech, učitelka je dlouhodobě pod tlakem a on nic nedělá. Jen má kupu výmluv. Pryč s ním i s ostatními učiteli co věděli a nekonali. Takoví opravdu nemají ve školství místo.

A ti puberťáci? Ti jsou už dost potrestaní. Není zapotřebí je ještě poslat do pasťáku, aby svoje šikanózní schopnosti mohli ještě víc rozvinout. Podmínečně vyloučit, rozdělit a přeřadit do jiných škol. A udělat jim pořádnou ostudu. To už se vlastně podařilo. Ne není zapotřebí měnit zavedená pravidla, není zapotřebí povolit tělesné tresty… postačí, když budou ředitelé a ředitelky lidé dosahující své úrovně. Alespoň takoví, jací byli ti u nás na SPŠ Loket v letech 1995 – 1999. Pan ředitel Sobota a paní profesorka Soukupová. Vzpomínám na vás v dobrém a děkuju za ten pranýř. Myslím, že mi to prospělo.

No a nakonec si máme onu finální miniaturu ze Slovenska od  Janka Zvolena, kterou jsem si sám pro sebe nazval

Boží mlýny ačkoli

Janko Zvolen

to pojmenoval

Rodičia.

Bolo to v roku 200X.

Mladá učiteľka dostala novú triedu 5.A – druhý stupeň základnej školy. Stala sa triednou a učila Slovenský jazyk.

Žiaci sa sťažovali a boli veľmi nespokojní. Že sa musia veľa učiť, píšu veľa testov a písomiek a veľmi často musia odpovedať. Ak nevedia dostanú domácu úlohu.

Nakoniec na „rodičovskom združení“ rodičia = (traja sponzori školy (podnikatelia), dvaja zamestnanci štátnej správy (so známosťami) a štyria rómovia)  DALI učiteľke na výber:

Alebo nebude na ich deti taká náročná a nebude ich preťažovať, alebo sa postarajú a nebude na škole učiť. Triedna učiteľka im vysvetľovala že ak sa žiakom RAZ ukáže že nemusia mať disciplínu

že nemajú žiadne povinnosti NAKONIEC nebudú musieť nič !

Rodičia si opakovali svoje. Nedohodli sa a rodičia sa vybrali za riaditeľkou školy.

Riaditeľka školy vysvetlila učiteľke že nie je dobré „naťahovať sa“ s rodičmi. Skončilo to tak, že učiteľka sa stala triednou v 5.B a učiteľka odtiaľ prišla za triednu do 5.A.

Pôvodná učiteľka už neučila žiakov žiadny predmet v triede A  až do skončenia povinnej dochádzky. Žiakom v Ačke sa poľavilo a znížila sa „náročnosť.

Rómovia sa nedostali ani do 7mej triedy.

Rodičia dostali svoje deti = všetkých 5 na gymnázium.

Na gymnáziu z tých 5 žiakov = traja sponzorov a dvaja zamestnancov štátu LEN len zmaturovali  na 4ky.(po mnohých vyhrážkach a prosbách)

Nedostali sa na vysoké školy na ktoré ich chceli ich rodičia a DODNES sú doma.

Nemajú žiadnu prácu sú nezamestnaní a živia ich rodičia.

Vlkův závěr:

Když si vezmete celý vějíř publikovaných názorů na tu šikanu – od pohledu Anity až po životní zúčtování prezentované Jankem Zvolenem, myslím, že je opravdu pokryto celé názorové spektrum, které je v  předmětné věci vůbec možné.

Osobně mám naprosto jasně nejblíže k Vidlákově pohledu a Jankovu postřehu ze života. O tomhle to, pro mne opravdu to celé je. Occamova břitva platí i zde. Což ale pro dobroděje z povolání je ale příliš a nezajímavě jednoduché…..

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Gerdoviny, Hosté, Vidlákovy podávky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.