O inkluzi z druhé strany


napsal jezevec

MOTTO:

Zdálo se mi, že inkluze by se měla zavést i do státní správy. Na každém ministerstvu by mělo být povinné procento mentálně retardovaných úředníků, ve vládě povinné procento mentálně retardovaných ministrů, u každého soudu povinné procento mentálně retardovaných soudců … pak jsem se probudil a uvědomil si, že tenhle nápad už dávno dostal někdo přede mnou….. (© Pavel Hasenkopf)

Předesílám, že nejsem formálně vzdělaný pedagog. Ale snažím se vychovávat tři jezevčata, a díky třem sestrám se v mém intelektuálním dosahu pohybuje 18 bratranců a sestřenic ve vzdělatelném věku. Takže edukaci ve věkovém rozsahu ca 4-28 roků, její praktické aspekty, mám dnes a denně z první ruky.

Diskuse o inkluzi nebo neinkluzi mi připadá skvostně pitomá – vždyť přece u nás školství už dávno a odjakživa silně inkluzívní je! Máme tady jeden nízký práh pro retardované děti, který se zove školy zvláštní čili speciální – a celá zbývající pestrá škála intelektuálních a faktických schopností dětí se vzdělává inkluzívně v jednom typu školy, ve škole zvané základní. Tak proč bojovat proti inkluzívnímu školství tam, kde ve skutečnosti už dávno inkluzívní je – a nově se hovoří „jen“ o nepatrném posunutí té hranice pro to, co všechno lze a má se sloučit dohromady? Respektive, k tomu již zaběhnutému systému přiřadit cosi velmi málo navíc?

Pokusím se to ilustrovat na příkladu z praxe:

Mladá jezevčice, ta je chytrá, ta vyzrála nad sudičkama už v hodině svého narození. Po starým jezevcoj podědila chytrost a po jezevčici vychcanost. Školu má na háku, a přitom má samé jedničky. Vždycky se naučí jen to nejzákladnější minimum, aby byla nejlepší ze třídy – a vzdělávacím procesem proplouvá bez námahy a s pobaveným úsměvem na rtech. V předmětech, které jí zajímají, je napřed až o několik ročníků. V podstatě každý spolužák jí brzdí v rozletu. Nemá s kým soupeřit a s kým se poměřit, či koho dorovnávat. Na osmileté gymnázium je líná – prý nežli druhým v Římě, to raději prvním v té nejposlednější vesnici. I to je dílčím důsledkem toho, že nemá s kým ani proč soutěžit.

To mladý jezevec, ten to vyfásnul po fotrovi. Narodil se s poruchou, která mu znemožňuje předvídat lidské chování a běžně na ně reagovat. Dříve se říkalo „zlobivý“ a tyhle děti se hlavně řezaly, sám to mám ještě v živé paměti – dneska má na to čtvrt metru dlouhou diagnózu, a všem je ho spíš líto. Má diagnostikovanou hyperkinezi, ADHD, a pestrou škálu drobných mozkových dysfunkcí. Ve škole proplouvá jen s největším úsilím, naším i pedagoga. Ne že by byl blbej – je jen jinej, do standardní školy se nehodí, přestože i jeho znalosti jsou v mnoha oborech nadstandardní. Ale ve třinácti letech píše hůř než druhák, pomalu a těžce, nelze ho za to klasifikovat, a učitel to musí umět pochopit, že při diktátu přestane psát, protože je prostě u šesté věty už vysílený. Když něco udělá špatně, sám to nepozná, potřebuje vysvětlit, v čem je problém. Nenapíše si co je za domácí úkol, protože zrovna sleduje za oknem ptáčka a jeho vnímání je „vypnuté“, nebo si to napíše na rub písemky kterou právě odevzdává. Nestihne půlku příkladů z písemky z matematiky, protože zapomněl že pololetní práce měla i druhou stránku, ale přitom půl hodiny z nudy tapetoval okraj první strany písemné práce panáčky. Většina dětí s jeho problémy jde automaticky do zvláštní školy, mezi děti se skutečně sníženým intelektem, nevychovatelné, nevzdělatelné, a s různou formou mozkového či sociálního postižení – a jsou doživotně hendikepovaní, že prolezli „jen zvláštní školou“. On chodí do normální školy, kde zdaleka není nejhorší – stíhá na dvojky. Potřebuje ale trvalou něčí pozornost – některým těmto dětem stačí jen asistent, který je udržuje ve střehu a brání v „ulpívání“ pozornosti na cokoliv kolem. Jiným stačí jen tak málo, že jsou zbaveni české klasiky povinného „opisování z tabule,“ protože takový úkon zcela vyčerpá jejich pozornost i síly – a učitel jim to prostě dá vytištěné z počítače, aby si to nalepili do sešitu, a mohli se soustředit jen na obsah. Postižení tohoto typu plynutím času z větší míry vymizí, jen to jen otázka nerovnoměrného vývoje některých zákoutí mozku – a 80% ADHD dětí, POKUD se jim ovšem podaří se na tu normální základní školu dostat – z ní vychází jako již standardně vychovatelní jedinci, a pokračují s výbornými výsledky na středních a vysokých školách.

Proč že tyto příklady, každý svým způsobem trochu extrémní?

Protože v podstatě KAŽDÉ dítko, pokud nemá sbor pedagogů privátně jen samo pro sebe a není ve třídě samo, je přece nevyhnutelně někde někým bržděno ve vývoji, a naopak někoho brzdí. Považuji tedy za pitomost kverulovat proti tzv inkluzi, protože inkluze existuje již v dnešním školství, aniž by z toho běžný rodič měl hysterák. Akorát že se nehází všechny děti do jediné smečky, ale rozdělují se na dvě rychlosti.

Tak proč ne třeba na tři rychlosti, nebo na čtyři??? V každé třídě běžné ZŠ je minimálně desetina žáků, kterým (podle gaussových křivek) dnešní systém inkluze všech standardně vzdělatelných dětí na pouhé dvě skupiny škodí a zdržuje je. A v každé třídě ZŠ je minimálně desetina žáků, které dnešní systém inkluze všech standardně vzdělatelných dětí na pouhé dvě skupiny škodí, a dobíjí je mezi vysmívané a ponižované jedince na okraji smečky.

Tak proč nemít tři typy základní školy, rovnoměrně rozdělené na třetiny – standardní uprostřed, speciální pro chytré, a speciální pro blbé – proč jen dvě, normální a speciální? Proč ne deset různých rychlostí škol, pro různé úrovně nadání pro trivium? Nebo každému jeho privátní vychovatelku, a at si každé dítko studuje svou rychlostí a na své vlastní úrovni, jen aby ho proboha nikdo nebrzdil? Proč zrovna jen a právě dva typy škol, pro úplně všechny děti?

A nebo teda – proč kua ne jednu?

Nehádám se – jen mi není jasný, proč dvourychlostní škola a inkluzívní vzdělávání na dvě skupiny je zásadně a úplně dobře a všem vyhovuje, přestože rozdíly ve schopnostech a inteligenci dětí jsou v rámci toho standardního základního školství objektivně obrovské – a proč jednorychostní škola by u tech chytřejších dětí náhle způsobila edukační katastrofu. Proč jí ta dvourychlostní nezpůsobila dosud? Když 90% dětí běžné základní školy je nutně blbších, než tech nejchytřejších 10%? Bude snad pro tech nejchytřejších 10% pak nějaký zvláštní izolovaný prostor ve společnosti – nebo se nejpozději v dospělosti stejně budou muset NĚJAK porovnat se zbytkem hloupějšího světa? Opravdu někomu ublíží, když z našeho školství ubyde trochu toho neustálého běsnění po úspěchu, soutěžení, hodnocení, olympiádování a předhánění? Děti se při inkluzi mohou učit, že úspěch má víc podob než jen být nejlepší nejrychlejší a nejkrásnější – že úspěch je i nesobectví a schopnost soužití. Péče o druhé, cit pro ty méně šťastné – ne je předběhnout, předjet a odstrčit – ale i pomoci. Třeba se nám to jednou v důchodu bude hodit ….

A existují země, kde taková inkluze v základním vzdělávání probíhá již několik generací – dítě se učí vyrůstat v prostředí, které odpovídá realitě života – a realita je, že lidi jsou různě chytří. Blbější děti mají své asistenty, chytřejší mají úkoly navíc – ale s výjimkou ústavní léčby pro skutečně mentálně postižené jedince, všechny chytřejší i hloupější děti chodí prvních osm roků do stejné školy, jejich vzdělávací systém vůbec nezná stigma „zvláštní“ školy. Děti se učí navzájem spolupracovat, chytré poskytovat pomoc, a blbé o pomoc si umět říci. A ze škol tam vycházejí obvykle vzdělaní, heterosexuální reprodukce schopní jedinci; i v těchto zemích existují vysoké školy, funguje zemědělství a vyrábí se elektrický proud, v dospělosti lidi řídí auta. O kolik jsou naše hloupé a postižené děti blbší, než třeba hloupé a postižené děti ve Švédsku? O kolik jsou blbší ty nejchytřejší jedinci u nás, že u nás by to nezvládli?

Vysloveně mentálně postižené děti asi nikdo inkludovat nebude – ale do jaké míry je pestrá škála všelijakých drobných hendikepů kompatibilní s běžnou školní docházkou, k tomu by se asi neměli vyjadřovat rodiče. Většina našich normálních dětí je totiž někomu brzdou, a nikdo je kvuli tomu ze základní školy nevyhazuje. Zatím ….

Ještě nedávno nám připadalo normální, že tělesně postižení byli zavíráni do specializovaných ústavů. Nepopírám, že i já jsem neměl pocit, že by jím tím bylo ubližováno – vždyt jak by asi s vozejkem nalezli do autobusu? Dneska se za svoje tehdejší pocity hanbím. Dneska už je naopak normální, že skoro všechny prostředky veřejné dopravy jsou nízkopodlažní, veřejné budovy a nákupní střediska bezbarierové, na všech parkovištích alespoň deset vždy prázdných parkovacích míst vyhrazených pro invalidy, v každé lepší hospodě už máte nájezdovou rampu a WC pro vozíčkáře, a dokonce i v tom angemuetlich pražském metru přibývají výtahy. Zvykli jsme si. Vidíme jednoho invalidu za týden, ale nepřipadá nám nesmyslné pro ně VŠUDE a za strašlivé peníze budovat inkluzívní chodníky, inkluzívní stavby, a inkluzívní městskou dopravu.

Tak mají na tom ty rozumem méně šťastné děti být nějak výrazně jinak? Mají být zavírány do ústavů a izolovány od společnosti do speciálních škol, a doživotně hendikepování odepřením možnosti něco vystudovat a normálně se uživit?

Kdo sám je nejchytřejší, at první řekne že ano.

Novela školského zákona, jehož součástí jsou i paragrafy o inkluzi, nese s sebou jednu zásadní změnu, kterou vnímám jako nesporně pozitivní:

Až dosud bylo včleňování postižených a hendikepovaných dětí do běžné školní docházky na rozhodnutí ředitele školy. A byl to taky jeho čistý náklad – protože nikdo jim na ty náklady navíc, nedal žádné peníze. Asistenty výuky, stavební úpravy, menší počet dětí ve třídách, výchovné poradce, individuální pomůcky a speciální IVP (Individuální Výchovný Plán dítěte) – vše bylo na rozhodnutí a zodpovědnost ředitele školy, že toto podstoupí, ty peníze si někde sežene a z jiných aktivit ušetří, a před zřizovatelem si ty výdaje obhájí. A pro školu to byla čistá ztráta. Rodič pak neměl dovolání – když ředitel místní školy rozhodl, že to nejde – rodiči sice zůstala povinnost zajistit dítěti školní docházku, ale jaxi nikdo nebyl povinen mu jí poskytnout. Takže mnozí rodiče to řešili vzdáním-se zaměstnání a domácí školou, mnozí to řešili dojížděním desítek kilometrů do vstřícnější školy, někde si rodiče sami ze svého platili asistenty a speciální pomůcky – nemálo rodin se dokonce i celá rodina PŘESTĚHOVALI tam, kde byl statečný ředitel, a dítko s hendikepem přijal – aby jejich dítě vůbec mohlo chodit do školy! Copak tohle není skandální? Jakože někdo si naschvál pořídí hendikepované dítě, takže mu za trest ještě zasolíme? Snad rodiče těchto dětí platí jiné daně, a mají tedy mít menší právo na umístění svého dítěte v povinné základní škole???

Novela přináší zásadní rozdíl v tom, jednak že rodič má na umístění dítěte ve spádové škole právo, že už se nemusí přestěhovat, ani poníženě žadonit – a jednak, že, snad poprvé v polistopadové historii naší legislativy – spolu s povinností něco poskytnout, jdou na povinného (školu) i příslušné finance: ředitel již tedy nebude bit za to, že někomu vyhoví a podmínky vytvoří. Bude sice povinen, ale nadřazený úřad mu bude povinen pokrýt náklady.

Součástí novely je také návrh specifické péče pro nadstandardně nadané děti – také ony by měly mít individuální inkluzívní program, dostávat speciální péči a případně i speciální asistenty výuky, aby se v třídě plné normálních dětí neflákaly a nenudily.

Neměli bychom také zapomínat na fakt, že nikdo nebude rodiče dětí do inkluzívního vzdělávání nutit – speciální školy zůstanou, účast v inklusivních programech je dobrovolná.

Opravdu je to tak strašně špatně? Samozřejmě, že přítomnost těchto dětí v běžných školách přinese organizační nároky. Zejména na učitele, kteří nemají speciální kvalifikaci pro speciální pedagogiku, a měli právo očekávat že jí na běžné ZŠ nebudou potřebovat. A přinese to náklady a problémy, ano. Však kdyby děti nechodily do školy vůbec, jako v předtereziánském věku, všechno by to bylo tak-nějak jednodušší …..

Takže, proč tolik povyku?

1) Inkluzívní školství není žádná novinka. Školství je i dnes velmi silně inkluzívní, všechny děti všech mentálních a vývojových úrovní se vzdělávají pouze ve dvou typech škol – přičemž v té tzv. „základní“ je vzděláváno 95% dětí, logicky velmi silně rozptýlené inteligence.

2) K povinnosti rodičů posílat děti do školy – nově vznikne alikvotní povinnost státu zajistit dítěti tuto povinnou školní docházku v jeho spádové oblasti. Rodiče lehce postižených dětí už se nebudou muset stěhovat ani dojíždět.

3) Speciální, dříve zvláštní školy pro hendikepované, se neruší – a účast v inkluzívních programech na běžných ZŠ je dobrovolná, tyto děti nebudou muset sdílet osud normálních dětí, pokud jejich rodiče sami nebudou chtít.

4) Naopak rodiče dočasně znevýhodněných dětí, dětí jejichž porucha je jen vývojová a plynutím času vymizí, dostanou nově šanci svůj hendikep dohnat.

5) Na účast v inkluzívních programech jsou alokované finance i technická pomoc, takže nebude to pro školy nezvladatelné, pokud to nebudou sabotovat. Bude například více asistentů výuky.

6) Součástí inkluzívního programu je i podpora chytrým a nadaným dětem, které se dosud taky vzdělávaly inkluzívně v běžných ZŠ, aniž by se o ně někdo zajímal

Která z tech tezí je špatně?

Víte, on každý rodič, který má dítě s lehkým postižením, má většinou jedno velké tajné přání – aby jeho dítě bylo v dospělém životě co nejvíce soběstačné. A opravdu uvítá každý sebemenší nápad, který jeho dítě posune o krůček dál. Stávající systém pouze dvourychlostní inkluze není schopen vyřešit vzdělávání dětí s hendikepy zapříčiněnými nerovnoměrným vývojem dítěte, kdy velké množství těchto dětí není ireversibilně retardovaných, ale ty děti jsou jen nějak opožděné ve vývoji, nebo v některých zákoutích mozku dozrávají později či jinak, ale nejpozději do konce základní školní docházky to obvykle doženou. Nikoliv ovšem ze „speciální“ školy pro blbé. Chceme moc?

Vlkův dodatek:

když jsem přečetl v konceptu tenhle článek, byl jsme rozhodnut sednout a napsat okamžitě repliku. Prsty mne svrbí velmi i nyní. Protože to neudělám. Na pondělek jsem makal na článku skoro do  02,00. Nestíhám. Ale soudím, že se bude chtít vyjádřit i spousta ostatních. Takže to, co bych nějaké nejméně tři hodiny mnoha slovy lepil já, řeknou oni. Daleko stručněji a trefněji v diskusi. Kterou tímto zase jednou otevírám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jezevova nora se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

57 reakcí na O inkluzi z druhé strany

  1. Maneca napsal:

    No jo, jezevče, ten článek je fajn a dá se s většinou souhlasit, ale Vy zde popisujete a pojednáváte inkluzi pouze různě-rychlostních (obecně) jezevců, tedy tvorů přizpůsobivých, ochotných podřídit se jistým pravidlům a ochotných spolupracovat.
    Já si ale myslím, že celá ta inkluze u nás byla dlouhodobě vynucovaná někde z Bruselu jakýmysi dobrosery, kteří měli pocit, že tady zcela neprávem vystrkujeme z normálního vzdělání většinu cikánů, a to jen proto, že jsou cikáni.
    A tak teď budou mít do normálních škol otevřené dveře i cikáni, kteří na to nejen prostě nemají IQ, ale co je horší, kteří budou i zcela nepřízpůsobiví, nebudou ze své podstaty schopni respektovat základní pravidla práce ve třídě.
    Podle mě je takto vynucená inkluze ponížením a utrpením úplně pro všechny, nadané žáky, retardované žáky, učitele i rodiče.

  2. standa.e napsal:

    1) Pletete integraci s inkluzí. Nyní se tedy do třídy k jezevčatem s ADHD vyžadujícímu zvýšenou pozornost vyučujícího, bude moci nárokově „nastěhovat“ i dítě ve slabém pásmu inteligence. Proč myslíte, že to neovlivní fyzickou schopnost vyučujícího se vašemu jezevčatu nadále zvýšeně věnovat? Čistě statisticky, v předmětu s dvouhodinovou dotací má učitel na jednoho žáka ve dvacetičlenné třídě – má-li pracovat s každým individuálně, zhruba 4-5 minut týdně. Chápete nyní smysl vyrovnaných skupin?

    2) Asistenti jako zázračný lék. Nejprve nahlédněte sem a poté přemýšlejte (hlavně u bodů 2 a 5): http://www.asistentpedagoga.cz/kvalifikacni-predpoklady

    3) Nárokovost ještě neznamená, že takovou pracovní sílu seženete. A seženete-li, docela snadno se vám může stát, že půjde o holčinu jež zvládla základní školu a víc ani boha. A vlastně – rychlokurz asistentů, abych nezapomněl. Proč by to měl jít dělat za devítku kvalifikovaný speciální pedagog? Jak moc takový asistent pomůže učiteli/žákovi vyrovnávat objektivní handicap? Zvláště pokud ani nesmí „učit“?

    4) Za průběh výuky je zodpovědný vyučující. Inkluze znamená, že již nepracuje s víceméně homogenní skupinou (a opravdu o ADHD tady nejde), ale se skupinou extrémně různorodou, přičemž část žáků je značně limitována svými možnostmi. Bude-li mít v takové třídě čtyři podobné děti, znamená to v zásadě pět příprav na jednu vyučovací hodinu. Zároveň ovšem nejde o speciálního pedagoga – příprava na každého zaintegrovaného je o to obtížnější a časově náročnější. Zároveň je vyžadována úzká spolupráce s většinově nekvalifikovaným asistentem – to tedy znamená též kromě třídy, čtyř integrovaných dětí, vést až čtyři asistenty a zároveň nalézt prostor pro onu vzájemnou konzultaci (Je úžasné, že o příplatku za vedení se v tomto kontextu příliš nehovoří). Každý pedagog s praxí přitom ví, jak snadno se stane, že sebelepší plánování přijde vniveč již během prvních fází hodiny, pokud si to vyžádá aktuální situace. Učitel samozřejmě musí reagovat a… Třída, čtyři integrované, čtyři asistenti…

    Nesnažím se tady bojovat za větší plat či pohodlnost práce. Jde mi o pochopení absurdnosti celé představy v reálném procesu. A plánovaná „osmihodinová školení“ učitelů jim jen seberou další čas a nic nepřidají.

    5) Ostatně, sama představa, že lze vše dopředu (nejlépe na celý rok) vše naplánovat je zcela mimo realitu. Je stejně zoufalá, jako víra, že „vydám vyhlášku/zákon a problém (jakýkoliv) je tím vyřešen.“ Je to myšlení lidí stojící mimo realitu. Je to myšlení byrokrata a politika přehazujícího odpovědnost na jiné („Já přeci vydal vyhlášku“.).

    6) ZŠ praktické budou rušeny tím, že se zrušila příloha rámcového vzdělávacího plánu pro lehké mentální postižení. Ano, formálně se jen v rámci podpůrných opatření přenesla do nové podoby RVP pro ZV. Takže se „vlastně nic neděje“. Jenom aby se šesti osmi dětem věnoval speciálně vystudovaný pedagog v kolektivu, v němž má šanci prožít úspěch, bude vedle těch šesti osmi dětí v kolektivu, jenž je bude v lepším případě ignorovat, sedět šest osm zaškolených prodavaček a učit je bude pedagog bez speciální odbornosti, jenž v tu samou chvíli bude učit i děti talentované i děti průměrné. Vždyť „máme přece nárok“. Pokud ovšem na oné ZŠ vzniknou speciální třídy – o jaké inkluzi se tedy bavíme?

    Ano, po transformaci ZŠ praktických na „standardní ZŠ“ může dojít k tomu, že „fakticky“ půjde stále o školu praktickou – děti „přece zůstanou“. A tak se vám stane, že se přestěhujete, přihlásíte dítě do spádové ZŠ… a s úžasem zjistíte, že jste své dítě přihlásil na (fakticky) ZŠ praktickou. Inu, proč ne. I to je inkluze. Ostatně, vede se i debata o povinnosti děti zapsat do spádové školy, o omezení možnosti výběru, aby se předešlo segregaci útěkem. Tedy ne tomu, že by někdo do vybrané školy přesouval „diskriminované“, ale proto, že ti „nediskriminovaní“ sami odejdou.

    V reálu ale ten zánik bude probíhat jiným mechanismem. Zřizovateli praktických škol bývaly kraje – ty se jich již nyní snaží zbavovat a převést je na obec. Obec tak s úžasem zjistí, že má technicky zabezpečit provoz více škol – mnohdy o daleko vyšší kapacitě, než je využita. Z ekonomických důvodů tak bude někdejší ZŠ praktická sloučena s dříve ZŠ „normální“. Třeba. Těch scénářů může být celá řada (např. snaha starosty se „blejsknout“). Tím někdejší ZŠ praktická zcela přirozeně uhyne, aniž by ji kterýkoliv politik rušil.

    7) Dnes existuje limit maximálně šesti integrovaných dětí (tedy ve smyslu oněch ADHD a dys… nepleťte s inkludovanými v pásmu lehkého mentálního postižení) na třídu. Představte si venkovskou školu s dvaceti dětmi v ročníku. Diagnostikovaných však (ještě před inkluzí) bude dětí sedm. Znamená to buď porušit zákon (sedm dětí), nebo třídu rozdělit. 12 dětí je ovšem zároveň spodní limit na třídu. Pokud ji nenaplníte, musíte požádat o výjimku a případné zvýšené náklady nejsou nárokové a především je musí být ochoten hradit zřizovatel. Jenže vtip je, že za určité konstelace i rozdělení na dvě třídy po dvanácti nemusí znamenat, že je budete schopni utáhnout – jednoduše nebudete mít prachy na učitele, kteří by v daných třídách učili. Protože význam nemá kolik potřebujete učitelů v daném ročníku, ale kolik dětí máte na škole celkem, jak jsou rozděleny mezi prvním a druhým stupněm atp. Řešení je zde už nyní jediné – prostě po „drábovsku“ integrované dítě „vyléčit“. Nebo porušit zákon. A nyní k nim dodáme ještě děti inkludované… Každopádně ano, dítě, jež by jinak spadalo do spádové ZŠ praktické, bude muset být přijato do spádové ZŠ. Hurá. Je skvělé, že má „nárok“. Vždyť to ministerstvo říká! Ve skutečnosti bude výsledek mnohem temnější, protože za tou rozjásanou fasádou „nároků“ je ve skutečnosti zoufale nepřipravené prázdno.

    8) Hlavní argument inkluze je, aby děti vyrůstaly v normální sociální skupině, je pozoruhodný tím, že ovšem nikdo netrvá na tom, aby byly do běžných tříd základních škol inkludovány též děti z víceletých gymnázií…

    9) Smysl celé inkluze je trojjedinný: Naplnit fantasmagorickou ideologii holek a kluků, kteří spolu mluví, vypořádat se s rozsudkem za „diskriminaci 18 romů“ a připravit půdu pro vznik soukromých základních škol (mimochodem, odčerpávajících peníze i ze státního rozpočtu, to vážně není tak, že si tu školu celou hradí rodiče) a související obří balík školení a kurzů (tam jsou snadné prachy – ne ve výuce samotné). V samotném důsledku se státní ZŠ stanou ZŠ praktickými, učitelé, kteří budou schopní se uplatnit jinak odejdou (buď školit ty, kteří zůstanou či zcela mimo obor), ti kteří zůstanou budou demotivováni a švejkovat.
    A nebudete-li chtít své běžně nadané (i nadanější) dítě inkludovat, připravte si peněženku. A utečte z venkova.

    A těšme se, jak slovy důvodové zprávy novely zákona, projekt inkluze „zlepší v roce 2090 HDP naší země“… Tomu se říká pojistit se, abych nemusel vyvodit osobní odpovědnost… A už za toto tvrzení si zákon zasloužil shodit a ministři s příslušnými úředníky vyhodit na dlažbu.

  3. blbíš napsal:

    „…V předmětech, které jí zajímají, je napřed až o NĚKOLIK ročníků. V podstatě KAŽDÝ spolužák jí BRZDÍ v rozletu. Nemá s kým soupeřit a s kým se poměřit, či koho dorovnávat. Na osmileté gymnázium JE líná – PRÝ nežli druhým v Římě, to raději prvním v té nejposlednější vesnici. I to je dílčím DŮSLEDKEM toho, že NEMÁ s kým ani proč soutěžit…“

    No pane jo, to je masakr!!! Vám jako fotrovi, ve vší úctě, by nepomohla žádná inkluze, i kdyby Vám ji MŠ ušilo na míru a svěřilo Vás deseti pedagogickým asistentům!
    P,S.
    Mně, na rozdíl od Vlka, prsty vůbec nesvrbí, neb je to marný!

    • blbíš napsal:

      Na našem „pomocném“ školství museli makat opravdu chytří lidé. Jen jim nebyla dána šance ho dotáhnout do konce tak, aby POMOCná ruka dosáhla na KAŽDÉHO jednoho, kdo POMOC potřebuje, v tom je ten zakopaný pes. A jak tak koukám na snahy těch současných deprivantů, zničí nenávratně během chvíle, co se těžce budovalo a smysluplně využívalo, co mělo výsledky. Běda nám všem, běda Jezevčeti juniorovi i jeho spolužákům, běda nám všem!!!

    • Jana z Plzně napsal:

      Proč urážíte člověka, který napsal tento příspěvek ? Tady jde přece o vyjádření
      různých lidí s různýmí názory. Svůj stres byste měl raději ventilovat jiným způsobem,
      tady se lidé vyjadřují ke svým dětem, jejich schopnostem a inkluzi.

      • blbíš napsal:

        Máte pravdu, že jsem ve stresu, když nějaký fotr těžce uráží sám sebe, když dokáže napsat o sobě-potažmo o své NEDOSPĚLÉ dceři to, co napsal a co jsem speciálně pro Vás a vám podobným chápavcům čteného přepsal a velkými písmeny zdůraznil. Jak vidím z Vašeho …“ tady se lidé vyjadřují ke svým dětem, jejich schopnostem a inkluzi…“, jsem zřejmě psal ventilačně o počasí.

  4. Vidlák napsal:

    Na všem lidském pokroku mě nejvíc děsí spěch… To říká hrdina románu Jméno růže od Umberta Eca. Souhlasím s tím. Jezevče, máte pravdu, už celá léta existují rodiče, kteří vezmou svoje postižené dítě a snaží se ho udržet v běžné škole. Moje sestřenice má dítě s Downovým syndromem… a kluk za velkých obtíží pro rodiče funguje v běžné škole. A bylo to přesně jak říkáte – nejprve bylo nutné najít statečného ředitele a pak nasadit spoustu peněz i sil. O podobných lidech se pak natáčejí sentimentální pořady.
    Potíž je v tom, že podobných statečných ředitelů je jen pár. Většina těch ostatních chce jen přežít do důchodu a tutlá šikanu, jen aby proboha nemusel nic dělat. Moji haranti chodí do školky, kde si to ředitelka vymakala tak, že přesunula téměř veškerou svojí práci na rodiče, prý aby měla čas na jiné věci. Běžný učitel má také spíš starosti o to, jak se uživit a přežít ve škole další den, než se rvát o duši národa z hlediska vyššího principu mravního. Drtivá většina ředitelů a učitelů nevnímá svoji práci jako poslání, ale jako zaměstnání. Leckterý soustružník má větší profesionální čest než učitel.
    Nu, s takovým materiálem zavádět inkluzi, to bude dílo. Žádné státní a ministerské nařízení nedokázalo vyřešit ani blbou šikanu mezi několika parchanty. A teď najednou vyřeší inkluzi? Nevyřeší. Protože všeobecná bída školství se nezměnila ani o píď. Pořád nevychovávají pořádné učitele. Pořád jim nepřiznávají prestižní statut. Pořád jim nedávají pořádný plat a pořád je shora bombardují nařízením, které jim jejich práci komplikují a otravují. Jediné, co přibývá, je administrativa a pak aktivní blbci, kteří vyučují o nebezpečném Rusku a s Amerikou na věčné časy a nikdy jinak. Už nám učitelé demonstrovali za odstranění Zemana i Klause, už svěšovali obrazy, už bojovali proti Babišovi i za Kalouska, bili se za Ukrajinu a proti Putinovi, ale nějak jsem nezaregistroval, že by se sjednotili za nějakým pedagogickým cílem. Třeba za to, že lehce postižení mají chodit do normální školy a učit se mezi zdravými. Mimochodem, teď právě jsem odpověděl, proč jsou učitelé tak nízko na společenském žebříčku… protože se museli klanět předtím a musejí to dělat i teď. Protože se věnují všemu možnému, jen ne učení.
    V tom všem marasmu a dlouhodobě neřešených příčinách najednou vyskočí Valachová a na hnusný dort leje marcipán, že to snad bude dobré. Nebude. Ne proto, že by inkluze byla z principu špatná, ale protože ji zavádějí v něčem, co se rozpadá. Je to jen další sláma do chlíva ze kterého se léta nevyváží hnůj a podle toho to taky dopadne.
    Možná, kdyby začali obráceně… vrátili do škol prestiž, začali vychovávat sebevědomé a dobré učitele, dali jim slušné ohodnocení, začali by za nimi stát i třeba proti rodičům, dali by jim pravomoci, pak by se třeba inkluze vyřešila sama. Nebo by postačila malá noticka v zákoně, který by upravil financování. Teď jen doufám, že to pomůže alespoň těm několika statečným ředitelům a učitelům. Ale žádnou díru do světa to neudělá. Ani nemůže.

    • Jana z Plzně napsal:

      Mám stejné zkušenosti, moje dcera chodí do školy, kde učitelé dovolují a přehlíží,
      že děti opisují z telefonů, kouří elektronické cigarety.. mají svoje starosti, kdo z nich se bude dobrovolně starat o děti, které nebudou stíhat látku, rozumět jí… už takhle
      dcera, která je velmi chytrá má potíže, protože stále omílají a učí jednu tutéž látku dokola, protože ve škole jsou děti, které to prostě nechápou. A tak se učí čím dál
      tím méně učební látky, protože ostatní nestíhají. I když tam měli dítě s asistentem,
      tak stejně nestíhalo. Myslím si, že ta inkluze by měla být na základě rozhodnutí
      ředitele školy, učitelů a rodičů, že by se mělo vyjádřit více lidí, i psycholog a lékař
      a že by mělo být možné to přerušit a vrátit dítě tam, kde hlavně dítě bude chtít
      a rodiče a učitelé se můžou vyjádřit a vše změnit.

    • standa-e napsal:

      Tedy heslo „Proti všem“ novým mottem učitelských sborů? Upřímně, proč by měl učitel v rámci profesionální cti bojovat s dětmi, rodiči, nadřízenými, zřizovatelem, inspekcí, právníkům, zákonům? Jen aby mu každý nadával, vyhrožoval, popotahoval jej? Muset obhajovat každý krok, každé rozhodnutí? Ředitel a zástupce mají jenom to štěstí, že se z pozice káleného posouvají do polohy, kdy mohou kálet alespoň na někoho.

      Heleďse, Vidláku, mezi kantory je samozřejmě průřez naší společností. Někdo je hlupák, někdo je škůdce, někdo úžasný člověk. Každopádně emoce, jež ve mně poslední roky nikdy nekončících reforem a buzerování přetrvává, je bezmoc a marnost. A to vážně nemám s dětmi problém. Děti samotné jsou totiž ten nejmenší problém. Kdo ví, jak dlouho by ta čest vydržela soustružníkovi, kolem něhož by se sešlo hejno hodnotících a radících a přikazujících kibiců, kteří by se předháněli ve vymýšlení komplikací jeho práce.

      Je vždycky velmi poučné, přijde-li do školství někdo ze soukromého sektoru. Poslední kolega, který se o to pokusil, vydržel dva a půl měsíce. Ten kulturní šok přitom nespočíval v dětech.

      Přesto tvrdím, že bez oddanosti učitelů své práci by se školství už dávno zhroutilo.

      • Vidlák napsal:

        Jo, s tím naprosto souhlasím… Snažil jsem se ve zkratce vyjádřit, že školství má mnohem závažnější problémy, než právě tu inkluzi a začít by se mělo někde jinde, než nařídit shora další „pakárnu“ která otráví hromadu lidí a z 90% se nepovede.
        A k té profesní cti… stádo ovcí si nikdy nic nevybojuje a jen bude požíráno. Pro učitele to platí stejně jak pro soustružníky. Pokud učitelům nevadí, že jsou jen ovce se kterými si každý dělá co chce, že je buzerují, že jim nasazují psí hlavu za něco, co nemohou ovlivnit, že jim pořádně neplatí a každý idiot si na ně může otevřít hubu… tak mně to vlastně může být jedno. Ale pak z toho vyplývá, že oddaných učitelů bude ubývat a ubývat a s jejich úbytkem se bude přibližovat to zhroucení celého školství. Kdybych já byl učitel, snažil bych se bojovat a ano, trochu by to bylo proti všem. Snažil bych se sdružovat, hledal si spojence mezi kolegy i osvícenými rodiči. Myslel bych si, že hlas dvaceti učitelů dohromady je víc než dvacet individuálních utlačených hlásků. Chtěl bych a snažil bych se o prestiž, abych byl PANEM UČITELEM a ne pánčelem a myslel bych si, že učitel je důležitější pro společnost než Jarda Jágr a že by se to mohlo projevit i platově.
        Ovšem pokud chce většina učitelů jen přežít, tak budou dělat inkluzi, která se nepovede, budou je šikanovat děti, budou se bát a dostávat žaludeční vředy, budou z nich ti nasraní a neochotní státní zaměstnanci na které si každý dovolí…
        Vidlák si ve svém oboru prestiž zařídil a snaží se, aby se jí dostalo i ostatním. Protože jen tak se dá dělat práce dobře, poctivě, s fortelem a bude ceněná i kdyby šlo o obsluhu hovnocucu. Dneska je průměrný učitel na společenském žebříčku možná ještě níž…
        .

        • standa-e napsal:

          Tak na učitele platí jednoduché „rozděl a panuj“. Ale na stranu druhou – jediná forma nátlaku, kterou ve svých rukách mají jako celek, je stávka. Přemýšlím, zda je ze zákona nesouhlas se změnou důvodem ke stávce či nikoliv.
          Na úrovni školy pak samozřejmě funguje jen metoda „držet se svého“ a „proti všem“. Otázkou je, jak dlouho je to, s prominutím, udržitelné. V zásadě učitelé jenom plní poptávku společnosti. A ta je nyní jaká je. Navíc jsou učitelé přece flákači, co mají prázdniny a domů chodí ve dvě tak co by ještě chtěli…

          Naprosto s tebou souhlasím – ale právě až na tu jedinou věc. Totiž že nikdo nemá právo požadovat, aby se člověk nechal ukřižovat. Ono totiž to „být panem učitelem“ je až příliš často překládáno jako „Být zastaralý, nemoderní, zpátečnický, dělá všechno špatně…“ Já tím vůbec netvrdím, že je to dobře. Ale říkám, že takové kolegy v zásadě chápu.

          Na rovinu přiznám, že poté, kdy na jednu takovou „starou strukturu“ pořádali hon rodiče a tedy následně i ředitel (ačkoli její žáci byli v matematice mezi nejlépe připravenými na okresu) – opravdu jsem se zařekl „a dost“. Pohlídám si, abych si u děcek udržel autoritu, ale obětovat ze svého života jsem ochotný jen pro ty z dětí, které o to stojí (ne „za to“, ale „o to“. Je mi jedno jak je kdo nadaný, důležitá je pro mě snaha). Ve chvíli, kdy dostanete přímý pokyn nedávat domácí úkoly, tak matematika v podstatě končí. Znám školu, kde k tomu došlo s tím, že „učitel má povinnost naučit ve škole“ (skvělé tam, kde je potřeba i trocha drilu) – ale skutečný důvod byl ten, že ukroužkované děti kolegů „blízkých vedení“ neměly kdy ty úkoly vůbec dělat…. Ale už dost. Fakt cítím bezmoc. Mám pocit, že práce, kterou mám fakt rád, se mi rozpadá pod rukama. A spíš si pokládám otázku, zda se vůbec na daném vývoji chci být nucen podílet.

          Opravdu, slova o „poslání“ ale prosím stranou. O tom mluví nejčastěji ten, koho se to netýká.

          • Vidlák napsal:

            Naprosto chápu… Já nejsem proti učitelům. Naprosto jim přiznávám legitimní nárok „to vzdát“, protože každý má svůj limit. A protože každý rok přeteče pohár trpelivosti dalším učitelům, vypadá to tak, jak to vypadá. Učitele je možno chápat, že když žijí v hromadě hnoje, tak od ní také musejí smrdět… Na druhou stranu… kdo nebojuje, ten bude přemožen.
            Zažil jsem už hodně flustrovaných lidí nejen mezi učiteli, ale i mezi dělníky na silech, komunálními zastupiteli, ba dokonce i v radách evangelických sborů. Takřka všude jsou udolaní lidi, ti moudřejší, kteří tak dlouho ustupovali, až z nich nic nezbylo, ti co se už vzdali a hledí to jen nějak přežít. Velké ideály národní a vyšší principy se přetransformovaly na malé ideály typu nakrmit děti a nezbláznit se z toho všeho.
            Tož já bych navrhoval bojovat… hledat spojence, znovu vytvořit internacionály, znovu postavit společné cíle, znovu najít charismatické předáky a znovu mít sebevědomé občany, znovu stavět elity před „variantu cesty dobytčákem na Sibiř“.
            Ale nejsem partyzán. Bojuju tam, kde nás bojuje víc. Nebudu osamělým Batmanem – mstitelem bezpráví. Můj přirozený spojenec je každý, kdo to nevzdal a má pocit, že může ovlivnit tu šílenou společenskou objednávku a nebojí se plánovat budoucnost na tři generace.

          • standa-e napsal:

            Zjistil jsem, že jsme vlastně za jedno. Díky. Musejí být vždycky hranice, za něž člově není ochotný jít dál.

          • šprýmař napsal:

            Vidláku, to je sice mic hezké, ale ne každý na to má. A ti, co na aktivní odpor mají na něj nebudou mít věčně. Zázemí je třeba, takže sklapnou boty a skloní hlavu – do důchodu je to za pár tak snad se to nějak zvládne.

            K odporu… Zkuste se nějak vymezit proti ilegálním přistěhovalcům, dnešním migrantům, mezi vítači. Sežerou vás zaživa, přijdete o práci (a o obživu), dostanete nálepku a výsledek nula, v takové jste pozici

    • Aldo napsal:

      Skvělé.

  5. Gerd napsal:

    Lidé nejsou stejní a nikdy nebudou. Proto stanovit spravedlivé měřítko inkluze nejde. Vždy bude někdo někoho brzdit. Teoreticky by se nejvíce přiblížila inkluzi rozdělení žáků do několika tříd podle dalšího vzdělávání po základní škole (kdo půjde studovat a kdo ne), ale s invazí soukromých VŠ rozdílné úrovně a se snížením úrovně i na středních školách, takové rozdělení skoro postrádá smysl. Takže nejrozumnější by asi bylo, kdyby učitelé a ředitel školy vybrali na 2. stupni ZŠ ve svých třídách ty nejhloupější děti a sestavili z nich samostatnou třídu a ze zbytku třídu o něco lepších žáků. Jenže to by zase někdo řval o segregaci a inkluzi.
    Při velké populaci se obvykle přesunem mezi školami různé úrovně žáci nakonec dostanou do své kategorie, ale je to zdlouhavý proces plný pokusů a omylů s prodlouženými léty studia. Navíc v malé zemi s mizivou možností stěhování nereálné. Gaussovu křivku neošidíme, populace bude vždy rozdělena na chytřejší a méně chytré. Třeba ti méně chytří budou zase šikovnější.
    Vždy budeme mít určitou míru segregace a určitou míru inkluze. A určitou míru diskriminace chytřejších a tolerance těch méně chytrých.
    Nakonec břemeno inkluze ponesou rodiče svým časem a svými penězi, které budou muset věnovat svým dětem Pokud ten čas nebo peníze mají. Obvykle jedno z toho chybí a oboje mají jen nejbohatší rodiny z romantických telenovel.

    • Geordyn napsal:

      Vaše zmínka o dělení žáků – studentů na ty chápavější, se podle mých informací v některých gymnaziích vyskytuje. Ale jen tam, kde jsou vstupní testy. A ti s lepšími výsledky testů jsou zařazeni do třídy obvykle označené “ A „. Méně ůspěšní pak – B, C, D. Kantoři pak mají studenty připravené pro náročnější, nebo méně náročný studijní program. A jedná se opravdu jen o gymnazia s velmi rozumným ředitelem – ředitelkou. Zmiňuji se o konkrétní situaci.

  6. zemedelec napsal:

    Pane Jezevec.
    Co jste uvedl jako motto,tak to je už naplněno bezezbytku.

  7. Karel napsal:

    Věřím, že daleko nejmíň toho (dobrovolné inkluze) využijí rodiče postižených dětí a daleko nejvíc rodiče cikáňat, které dokáží spolehlivě rozvrátit jakoukoliv třídu. Tak jen do toho.

  8. el napsal:

    Nejsou jen dvě rychlosti. Pro děti s mentálním postižením máme základní

    školy speciálné (dříve – pomocné), ale těch je málo, pokud vím, tak např. v

    Brně je jen jedna. Do základních praktických škol (dříve – zvláštních) jsou

    kromě dětí s lehkým mentálním postižením zařazovány děti s těžkými

    poruchami učení, které by na běžné ZŠ nejenom „nestíhaly“, ale pro svou

    úzkostnost a submisivitu by mohly být šikanovány.

    Třetí rychlost je základní škola. Tam je největším problémem velký počet

    dětí ve třídě, často přes třicet. Při tomto počtu se nedá zajistit, aby

    každé dítě naplnilo svůj potenciál.

    Pak tu jsou víceletá gymnázia. Nadanou jezevčici bych tam poslala s tím,

    ať zapracuje na tom, aby byla první i v Římě. Nejde o soutěžení s druhými,

    ale o dosažení svého maxima.

    Vrátím se k praktickým školám. V deváté třídě se v češtině a matematice

    probíralo učivo 7. třídy ZŠ, učivo tzv. naukových předmětů (včetně fyziky a

    chemie) bylo totožné, ale byl vybrám opravdu jen základ (zhruba to, co

    člověku po letech zůstane v hlavě). Ale co je nejdůležitější – maximální

    počet žáků byl patnáct (na prvním stupni ještě méně).

    Děti z téhle školy odcházely se znalostmi, které by na základce neměly,

    protože by se na školu vykašlaly. Byly vítány na učilištích, protože byly

    zvyklé se učit, nedělaly „bordel“. A to, že si nemohly nikdy udělat

    maturitu, není pravda. Sama znám dvě cesty – jít na učňák, pak pokračovat

    na maturitním oboru (nebo jít později na nástavbu), nebo si udělat tzv. 10.

    třídu (oficiální název neznám) – ty byly na některých základkách a učilo se

    tam to, co na praktických školách nebylo (např. algebra), a z těch se mohlo

    jít na jakoukoliv střední školu přímo.

    Inkluze, tak jak si ji paní ministryně představuje, by mohla fungovat při

    patnácti žácích ve třídě, a na tohle prostě nejsou peníze.

  9. A. napsal:

    Hezké, emotivně silné čtivo. Mám jen několik otázek.
    1) Podstatou zařazení do třídy je PŘEDSTAVA o přidělení odborně a lidsky zdatného asistenta (rozuměj náhradního rodiče)? Idea hezká, leč kulhá.
    Asistent by měl být vzdělán (Vš či nadstavba) a pevné a zralé psýché (věk 35+?).
    Pokud jsem dobře informován, tak platové zařazení asistenta je někde do 8-10 tis. měsíčně (hrubého?). Počet obsluhovaných dětí má být až tři na jednoho (respektive až tři žáci na třídu s jedním asistentem).
    2) Škola má povinost přijmout každého spádového žáka?
    To bude určitě dobře fungovat, neboť budovy jsou nafukovací. Stejně jako rozpočty zřizovatelů – obcí.
    Tak tedy nová suburbie s 50 – 100 domy. Mladé rodiny s 1-2 mláďaty často v pozdně předškolním věku a obec s původně 800 obyv. může na příštích 10 – 15 let urychleně zbudovat palác pro hlídání dítek. Poté bude stačit původní dvoutřídka.
    3) Případ: Žák diagnostikovaný (jsem tornádo) s doporučenou medikací se rozhodne vysadit léky (skrytě). Připadá si potom jako silnější tornádo. Oblíbená hláška malého (medikovaného) tornáda je „já tě zabiju“ případně „všechny vás zabiju, nožem“. Nově doplňuje drobné ataky. Až sem realita.
    Pokračuje fikce. Jezevče sedí na blbém místě v blbou dobu. Naštěstí je ořezaná tužka tvrdosti HB v rukou neznalého blbá zbraň. Následky nepříjemné, trvalé, leč ne fatální. Oční důlek vyplní fešná náhrada. A dlaň dominantní ruky bude nakonec docela funkční. Skoro. Líbí?

    Unexpected consequences spolu s „Nechť žiješ v zajímavých časech“. To je to, co opravdu miluji na místním právním řádu.
    A.
    PS: IMHO očekávám tichou likvidaci specielního školství i s materiálním příslušenstvím a následný velký pláč, jak na nic nejsou fondy. Tedy po zkušenostech s ČR.

  10. Anonymní napsal:

    vse je pouze o tom .. vyrobit „prumernyho cloveka“ .. (mysleno prumerny znalosti)
    ja osobne bych se primlouval za asistenta ke kazdymu nadprumernymu decku .. misto tech zaostalejsich ..

    jen tak na okraj .. pokud je tady nejakej psycholog .. jak se citi dusicka ditete, kdyz vsichni okolo mrskaji matematicky priklady z hlavy .. a on nad tim sedi pul hodiny? fakt to tem prckum spis neublizi? at uz jde o sebereflexi, nebo posmech ostatnich, obdiv budou od okoli sklizet stezi ..

  11. Leo K napsal:

    Ještě před deseti lety bych se na vlka zlobil, že dovolil na svém blogu publikaci většinou nepoučených názorů. Dnes, kdy na vlastní oči a uši vidím a slyším naprostou destrukci kritického myšlení (výjimky nechť mi prominou), začíná mi to být jedno. Největší problémy přinese inkluze školám s velkým počtem dětí ve třídách, což je dnes běžný stav ve městech. Na inkluzi se takové školy nemohou v podstatě nijak připravovat. Je to přímo proti duchu pedagogiky. Pokud by inkluze měla fungovat, měly by být ve třídách malé počty dětí, měl by být dostatek asistentů a dostatečná nabídka asistentů na trhu práce. To jsou věci, které školy ovlivnit nemohou. Dalším problémem, které školy neovlivní, jsou finance. Například peněz na asistenty pedagoga je na jeden úvazek méně než činí minimální mzda, navíc asistent není s dítětem osm hodin denně. Dostane se tedy na půl úvazku, to znamená, že by měl do školy chodit za nějaké čtyři, pět tisíc měsíčně. To prostě fungovat nebude. Základním vzděláním jsem prošel ještě v přednejedlovském období. To znamená, že jsem chodil do školy národní a následně do měšťanské. Absolvovaní měšťanské školy bylo uzavřeno Závěrečnou zkouškou. Úroveň zkoušky znamenala a zaručovala například schopnost vyjádřit se samostatně jak písemně tak i ústně na jisté úrovni. V roce 1953 pak byla zavedena jednotná osmiletá základní škola podle reformy Zdeňka Nejedlého. Dnes se o této reformě mluví pejorativně v souvislosti s podporou, kterou této reformě vyjádřila KSČ. Je to pomýlený názor protože o jednotnou školu se jak Václav Příhoda, tak Otakar Chlup snažili už za první republiky. Václav Příhoda nebyl od pedagogické práce odstaven z důvodů, že si nepřál jednotnou školu, ale protože prosazoval kvantitativní thorndikovskou pedagogiku, což bylo posouzeno jako snaha o amerikánizaci našeho školství. Ale to jsem zabloudil jinde. Co jsem chtěl říct, je to, že jsem dělal závěrečné zkoušky v měšťanské škole a ještě ve školním roce 2009 – 2010 jsem kantořil celý úvazek matematiky na druhém stupni základní školy. Mohu tedy srovnávat. V předrevolučních sedmdesátých letech jsem se žáků v sedmé třídě zeptal, kolik procent je pět sedmin celku a minimálně 5 – 6 žáků mi to vyklopilo na dvě desetinná místa z hlavy. A to jsem učil v Předlicích; i tenkrát cikánské čtvrti Ústí nad Labem. Předpokladem byla dobrá kázeň. Už tenkrát sice existovaly z pedagogicko psychologických poraden „papíry na hlavu“, ale kantoři to nevzdávali. Že má žák LMD (lehkou mozkovou dysfunkci) věděli rodiče a kantor. Žák to nevěděl a jeho (ne)vůle tím nebyla ochromena. Pořád byl konfrontován s většinou, byť opatrně. Jezdili k nám učitelé z NSR, aby zjistili jak to, že dokážeme kázeň udržet. Je pravdou že synci stranických funkcionářů už tenkrát měli uvolněnou morálku, ale ti zase do ZŠ Předlice nechodili. Je to ohromný rozdíl proti dnešku, kdy žáci sedí s kapucí přes hlavu, aby zamaskovali, že poslouchají empé trojku. A to jsou ty slušnější, slyšel jsem o těch, co si pokuřují e-cigarety (při vyučování) a co si hrají s mobilem. Přestože mi bylo řečeno, že odebrat žákovi mobil je protizákonné, nedržel jsem se toho. Absolvovat školu vyžaduje pozornost jako nejmenší požadavek. A teď mi řekněte, jak tohle bude dodržovat žák s LMD, který o své diagnóze ví a ví, že jeho projevy má škola tolerovat! Ještě se musím vyjádřit ke známkám. Představa, že na známkách záleží absolutně, je mylná. Známky jsou dost nedokonalým prostředkem hodnocení žáka, které nikomu jinému než kantorovi nic neříká. Pouze kantor (a někdy žáci – já jsem jim to říkal) ví k čemu to hodnocení vztahuje. Čili známky nejsou dostatečným argumentem. Chyb v porevolučním školství je nepřehledná množina. Začíná to financemi přidělenými podle počtu žáků. To následně „zazdilo“ i docela dobrou myšlenku gymnázií od 5. postupného ročníku. Protože tím se ZŠ vyprázdní nejen od těch nejtalentovanějších, ale i od těch průměrných a zůstávají prázdné slupky. Tak zvané „utajené zvláštní školy.“ Nejen to. Například způsob instalace ředitelů do funkce (jejich manažerství), „zodpovědnost“ ředitele školy místní nebo krajské radnici jako zřizovateli to jsou chyby systémové. Ty pak vytvářejí předpoklady, nebo dokonce přímo podmiňují selhání i dobrých myšlenek. Tím se celý školský systém pomalu mění a do toho vstupují různé komické požadavky například o povinných přijímačkách na střední školy (schváleno poslaneckou sněmovnou). Vytváří rádoby objektivní síto, jímž musí všichni zájemci o studium projít. Dostanou testy, „odborně“ vytvořené otázky, kombinaci znalostních okruhů a různých chytáků. Pochopitelně, že tím jsou současné ZŠ těžce diskriminovány – protože tady jasně stát říká, co si myslí o jejich absolventech – alou na učňák! A potřeba řemeslníků je zajištěna. Bylo by to k smíchu, kdyby se to praktikovalo třeba v Islámské státu. Zlepšení výsledků škol v důsledku administrace testů nemá nic společného s tím, zda školy zlepšily výuku, ale spíše odzrcadlují větší obeznámenost žáků a učitelů s centrálními zkouškami a zlepšení dovedností ve vyplňování testů nezávisle na výuce. Budou se učit jak zvládat tenhle typ testů. Když to shrnu, zvládat ve třídě stále sebevědomější dětí a fyzické, ale i právní útoky rodičů, to vše činí z povolání učitele už dnes rizikovou profesi a ze školy skoro válečnou zónu. Toto bychom měli řešit, a ne situaci ještě zhoršovat. Už jedno v uvozovkách pouze hyperaktivní dítě, plynulost výuky dokáže narušit poměrně výrazně, a než začleníme další, třeba i se zásadnějším hendikepem, tak musíme mít jistotu, že školy a učitelé k tomu budou mít vytvořeny takové podmínky, aby vše zvládli bez dopadu na kvalitu výuky všech dětí ve třídě.

    • Karel napsal:

      Brilantní!!

    • standa-e napsal:

      Ta podřízenost ředitele obci je skutečně „brilantní“ nápad, jenž v reálu vede k politikaření a klientelismu. Nevím jak na velkých městech, ale v těch menších neznám příliš příkladů, kdy by o jmenování ředitele (zástupce, jiného vedoucího pracovníka) rozhodovalo příliš jiné kritérium, než kamarádsšoft, potřeba politické podpory či upíchnout někam manželku starosty či jeho blízkého spojence. Ředitel je v zásadě loutka v rukách starostů a zastupitelstev.

  12. Leo K napsal:

    Ještě jsem zapomněl – komunisté zřídili nejprve třídy a později i školy s rozšířeným vyučováním určité oblasti. Například matematiky a fyziky nebo jazyků.
    Starali se tak o talentované děti, které by neměly být brzděné ve svém rozletu. My děláme pravý opak.

    • český maloměšťák napsal:

      A starali se tak i o děti komunistických funkcionářů.
      Když už je o tom řeč….tak do největšího rozletu – z dětí, se kterými jsem na vesnici vyrůstal, se dostal maník, který ukončil veškerá svá studia sedmou třídou. Jeho kapitalistický (dříve veklsácký) rozlet je celkem slušný – dva bloky domů v historické zástavbě města, menší průmyslový areál, plus nějaké rodinné domky, z nichž minimálně jeden bych určitě šanoval tak na 30 mega. No a nějaký ten vozový park – to se rozumí, včetně humra.
      Tedy dosti úspěšný člověk.
      Je i poměrně zábavný…..pokud zúžíte probíraná témata, pokud nevětvíte, nekošatíte diskuzi. Ostatně to jistě znáte sám z vlastní zkušenosti, že. Že větvit se diskuze nemá.
      Hezký den.

  13. Alex napsal:

    Nedivím se, že vlk měl svrbění v prstech. Já jsem je měl také. Od chvíle, kdy jsem si Jezevcův text přečetl. A díky bohu, nezareagoval jsem na první signální. Nechtěl jsem reagovat vůbec. Nevidím smysl. Po dlouhém uvažování přece jen zareaguji. Takto. Odkáži na svůj článek „Inkluze a Fendrychové v mediálním mainstreamu“. Je to přímá reakce i na Jezevcův článek. Domnívám se, že stručná a srozumitelná.
    Nedopustím se naivity LeaK, abych začal rozebírat nesmyslnost Jezevcových slov a vět – bez výjimky vytrhaných z kontextů a souvislostí. Zvláště při jeho délce. Pro Jezevce by na to nestačila ani kniha. Jezevec zkrátka hodnotí auto jako celek tak, že hodnotí pneumatiky a typ konkrétního vzorku pláště jako ten nesprávný bez znalostí základních fyzikálních zákonů.
    A je půvabné vidět, jak na takový způsob „kvalifikovaného“ pohledu na věc, naskakuje jako na ten pověstný špek i Vidlák, aby se dočkal naprosto zasloužené reakce Standy-e.
    LeoK se dotkl jen jediné relevantní „maličkosti“ z tisíce. Věnuje jí hodně prostoru – obávám se, že marně, že Jezevcova mysl a nejen jeho zůstane dále nepolíbena. Jeho vnímání bez souvislostí a bez základních znalostí, zaměření se na jednu jedinou věc z desítek a stovek podstatných a bez ohledu na ně, zůstane ve stejných kolejích.

  14. Alex napsal:

    LeoK, obdivuji Vaši trpělivost. Ale myslím, že to způsob uvažování Jezevce nepřesvědčí a tudíž ani nezmění. Vedle neznalostí problematiky, není v Jezevcových možnostech hodnotit věci v souvislostech a tedy komplexně. Prostě ani po Vašem vysvětlení nepochopí, cože ta šikana kantorů má společného s inkluzí. A to jste se rozepsal jen o jedné ze souvislostí. Nikoli dalších obdobných (třeba zjevně ekonomika) a z mně pochopitelných důvodů jste se nesnažil právě Jezevcovi s jeho způsobem uvažování vysvětlit samu podstatu problematiky inkluze jako takové. Třeba jen z úzkého pohledu, co možné je a co už ne.

    • český maloměšťák napsal:

      Vy jste také prognostik ?
      Obdivuji tento stát, kolik v něm pobíhá ve volné přírodě lidí, kteří mají už dopředu jasno – co někdo pochopí či co naopak nepochopí.
      Škoda že se to nedá zkapalnit a pít, potažmo prodat….. nebo aspoň vyvézt.
      Hezký den.
      P.S. Ještě malá připomínka, upozornění – jestliže na jednom konci škály rovnosti příležitostí ke vzdělání je zpackaná inkluze, pak na druhém je excelentně , důkladně vyvedená a provedená segregace. To kdyby pán byl například levicovějšího, respektive humanističtějšího smýšlení, než si myslím, vím , než v tom mám jasno……

      • Alex napsal:

        Je moc hezké vytrhnout dvě konkrétní jednotlivosti, nota bene spadající do oblasti aktivity ze zdola a vyslovovat generální soudy. Víte, český maloměšťáku, zvrchu může jít jen nějaký rámec. Jezevec tu míchá hrušky s jabkama.
        Dále. Víte, český maloměšťáku, představte si úsečku, na jejímž jednom konci máte schopnostmi géniů a na druhé straně naprosto nevzdělatelné. Už dávno existuje jakási pomyslná ustálená hranice na té negativní straně, od které lze dítěti učivo prvního stupně zvládnout. Změkčenou pro individuální posouzení psychologem a rodiči. Ty ustálené hranice můžete jen změkčovat a individualizovat nikoli libovolně posunovat.
        A posunovat je z pozic sociálního inženýrství v době, kdy se společenskými změnami, dosáhlo snížení autority kantora mnoha prvky až do takového stupně, že kantor je předmětem šikany, je prostě zhůvěřilost. Nemluvě o totálním rozkolísání celého školství jako takového.
        Na tohle, milý maloměšťáku, nemusíte být prognostikem (a přesně v tom duchu, v jakém jste to myslel).

  15. Anonymní napsal:

    Vidím to jak jezevec a vidlák.
    Cikány bych do toho netahal.leda opět selže ta přípravka ( a ta asi selže – bohužel si společnost neuvědomuje, že – jak dokazuje např. Tainter ve své knížce Kolapsy složitých společností, investice do vzdělání obecného, předškolního se vyplatí nejvíce -via křivka mezních výnosů.
    Pokud však nebude použita metoda cukru a biče (CCT – condotional cash transfers), nic s mnohými cikánskými rodiči nepohne.
    A pak se stane z některých škol blázinec.
    Mimochodem – kolega s cikány pracuje již leta. A tvrdí, že cikánští rodiče vesměs chtějí mít dítě ve třídě spolu s cikány. nechtějí pro ně školy pro retardy, to ne. Ale chtějí síše školy segregační.

  16. český maloměšťák napsal:

    Anonymí jsem já. Ostatně jak většina zde.

  17. jezevec napsal:

    otázka zněla – proč tolik povyku pro nepatrné posunutí hranice integrovatelnosti méně schopných žáků – v systému, kde 95% populace se již inkluzívně vzdělává v jednom typu škol. otázka byla míněná jako otázka – a děkuji každému, kdo to tak pochopil, aniž by pojal potřebu vysvětlovat jak jsem hloupej já.
    věřte, že ani pro jezevce není nijak příjemné exploatovat své rodinné bebíčko k veřejné diskusi.

    • Alex napsal:

      Marnost nad marnost. Pro Jezevce nepatrné posunutí hranice integrovatelnosti, pro mne sociálně-inženýrský posun nějaké odborně ustálené hranice vzdělatelnosti s tragickým dopadem na dobře – integrovatelnost. Samo o sobě špatné, v souvislostech 10x znásobené – to špatně.

    • standa.e napsal:

      No, jestli moje repliky zněly útočně, tak se omlouvám. Nebyly tak míněny (a uvědomuji si, že bylo v názvu i ono „z druhé strany“). Ale je fakt unavující tohle nekonečně řešit. V podstatě bych měl jedinou radu – nastupte na rok dva na nevýběrovou základku na plný úvazek a s odpovídající povinností a odpovědností (matematika, čeština…) + jeden dva ADHD na třídu o průměrně 24 dětí, k tomu hromada dys, několik bezcharakterních zmetků, několik troubů, jeden dva nadaní… a pro zpestření třeba autista a pak bude mít ta debata skutečně smysl.

      I u neintegrovaných děcek platí, že každý „kus nad dvacet“ významně mění atmosféru a charakter třídy a snižuje prostor pro práci s jednotlivcem. Každopádně už nyní je, dle mého, smysluplné naplnění cílů vzdělávání na samé hranici udržitelnosti (s tím, že dnešní hvězdy by museli před patnácti lety, kdy jsem začínal, mnohem víc hrábnout do svých sil, aby byly průměrné) a maskuje se to žvásty o „sebevědomí, kompetenci atp.“. Inkluze je vlastně jen oním pověstným Orlíkem nalitým do džbánu. Jak jsem psal výše – s každým vymykajícím se dítětem klesá fyzická možnost učitele se skutečně věnovat všem tak, jak si zaslouží. Přednost dostávají slabí (mnohdy marná práce), vymohou si ji talentovaní, pokud jsou (ale často se ten učitel spolehne na to, že toto dítě si poradí i bez něj a věnuje se těm slabým, aby je vytáhl alespoň někam – samozřejmě to znamená, že z těch nadaných nevymáčkne co jde.), do toho samozřejmě žáci integrovaní (ADHD, dys, autisté). JAK má ten učitel najít prostor pro žáky, kteří budou mít v sedmičce problém se sčítáním nad stovkou, protože to prostě mentálně nedají? Jedině a pouze na úkor těch ostatních. Zaklínadla o asistentech jsou lež.

      A aby bylo jasno – vůbec nehovořím třeba o tělesně postižených. Učil jsem jak děcko se zbytkovým viděním, tak děcka upoutaná na invalidní vozík a vždy se cesta našla. I bez zákonem stanovené povinnosti. Holt se vybudovala rampa, záchodky a přizpůsobila se organizace výuky a rozložení učeben tak, aby se žák nemusel stěhovat do patra. Většina učitelů i ředitelů jsou totiž normální a tohle chápou. A vůbec mi nejde o ulehčování si práce. Kdyby se prachy lité do inkluze lily do možnosti, aby se ten kantor mohl věnovat dětem s problémem individuálně, pomohl by všem. Ale někdo si, kdo ví proč, myslí, že když namíchá ta děcka dohromady, dojde k jakémusi zázračnému zvýšení výsledků všech dětí. Nedojde. Na to stačí selský mozek. Právě naopak. Je to čirá fantasmagorie. Ale vina se hodí na učitele neschopné „přizpůsobit se moderním trendům“.

      • blbíš napsal:

        no vida, už začíná přihořívat: ,,,“ Kdyby se prachy lité do inkluze lily do možnosti, aby se ten kantor MOHLI VĚNOVAT DĚTEM S PROBLÉMEM INDIVIDUÁLNĚ, pomohl by všem. Ale někdo si, kdo ví proč, myslí, že když namíchá ta děcka dohromady, dojde k jakémusi zázračnému zvýšení výsledků všech dětí…“ (já si dovolím opět velkými písmeny něco zdůraznit)

        • standa.e napsal:

          Teď jde jen o to, proč a co zdůrazňujete. Pro jistotu jen podotýkám, že mi nešlo o prachy navíc pro mě, ale aby – když už jsou ty ZŠ praktické „eané“ dostal člověk prostor těm dětem opravdu cíleně pomáhat klidně jen v rámci úvazku s možností okamžité reakce či vysvětlení – a ty nadané zase se snažit rozvíjet. Jistě jsou předměty, kde není inkluze v zásadě takový problém (výtvarka, hudebka…), ale fakt jsem zvědavý na tu matiku v devítce, kde jedni budou počítat soustavu rovnic o dvou neznámých… a druzí se učit násobení desetinných čísel…

          • blbíš napsal:

            ?proč? považujete „pro jistotu“ za nutné mně/nám něco vysvětlovat, Já naštěstí rozumím (na rozdíl od některých) psanému textu. Jen se moc neohlížejte a rozbalte to, máte výhodu, máte (na rozdíl od některých) k tomu co říci!

          • standa.e napsal:

            To už je spíš takový podmíněný reflex internetového diskutéra… Jsem rád, že zbytečný.

  18. standa.e napsal:

    Nedá mi to – možná jsme už tohle video na kose měli… Trochu nadsázka, ale… 😉

  19. babaluba napsal:

    Jsem na pochybách, zda naši školní reformátoři vůbec pochopili, co po nich Brusel chtěl. Požadavek byl ,aby postižené děti chodily do stejné školy jako ostatní. Pokud je mi známo, nikdo po nich nechtěl, aby postižené děti chodily do stejné třídy jako ostatní.
    K tomuto názoru jsem dospěla poté, co jsem viděla v televizi dokument o ženě, která ve Francii sama vychovávala dvě děti. Mladší chlapec byl viditelně psychicky zaostávající. Dokument nebyl zaměřen na školu, ta tam byla zmíněna pouze jako součást života rodiny.
    Žena se vyjádřila, že je ráda, že se jí podařilo najít školu, kam mohou chodit obě její děti – zdravá dcera a postižený syn. Vozila je do oné školy přes 10 kilometrů.
    V dokumentu byly záběry ze školy. Dívka chodila do běžné třídy, jaké známe z našich škol. Psychicky zaostávající chlapec šel do třídy, ve které bylo asi 8 nebo 10 dětí, učitelka a asistentka. Děti v jeho třídě nebyly úplně stejného věku, na vzhledu všech bylo poznat psychickou retardaci. Děti z této třídy chodily do stejné jídelny, hrály si o přestávce na stejném školním dvorku, jako ostatní děti ze školy.
    Vím, že takovéto řešení je v malých městech a na vesnicích obtížně uskutečnitelné. Ve velkých městech by realizovat šlo. Dětem, které mají speciální požadavky na vzdělávání (slepé, hluché, psychicky zaostávající apod.), by se nadále mohli věnovat specialisté, ne ve speciální škole, ale ve třídě, které je součástí běžné školy.
    Když se pozná, že dítě se zbytky zraku je schopné zvládnout běžnou třídu, nebo se pozná, že zaostávání dítěte nezpůsobil psychický hendikep, ale špatné rodinné prostředí a ve škole se zlepší, lze ho přeřadit do běžné třídy.

    • standa.e napsal:

      Ony se podobné interpretace (potenciální existence speciálních tříd) už opatrně objevují, ale zatím spíš jako prostředek, jak nechat dojet děti, které jsou na ZŠ praktických dnes (např. po tom sloučení organizací). Poradny se už každopádně delší dobu snaží nedoporučovat zařazení dětí nových a nechat ty zš praktické umřít na nedostatek dětí. Každopádně v samotném důsledku dojde k tomu, že každá základní škola bude mít pár dětí s LMP, ale na speciální třídu jich bude příliš málo a instituce, jež by je soustředila zase už nebude k dispozici – právně existovat. Takže v důsledku s dalšími limity na počet dětí ve třídě atp. bude škola tlačena k zařazení do běžných tříd touto cestou.
      V zásadě je ovšem na celé věci nejstrašidelnější, o jak důležitou systémovou změnu jde – a jak je tlačena přes celospolečenský i odborný odpor. A hlavně jak půl roku před oficiálním uvedením v život (ten dvouletý poloodklad je jen zástěrka) vlastně není vyřešeno příliš mnoho otázek, počínaje financováním, vzděláním stávajících a přípravou budoucích učitelů konče. Řekl vůbec někdo pedagogickým fakultám, co se bude od jejich absolventů žádat (když už jim neukáže jak vyplnit třídnici)?

      Rád bych věřil, že z toho bude jen tunel jako z Prahy olympijské, ale on nebude. Protože „my vydali zákon a tím jsme učinili svět funkčnejší a lepší“…

  20. blbíš napsal:

    Tak jsem dnes pozoroval tu svou ženu a bylo mi jí moc líto: „Víš, já se mohu ve škole snažit jak chci, mohu vysvětlovat, mohu dětem zprostředkovávat osudy spisovatelů, kterým tím 15. březnem začal končit život a těm hlupákům z veřejnoprávní televize (a kdyby jenom jim) toto smutné výročí nestojí ani za připomenutí. Uvědomuješ si vůbec, jak moc jsme už nemocná společnost“!

    A já už pouze dodávám, abychom zase jednou nezapomněli všechno hodit na školu a kantory, až naše děcka nebudou vědět vůbec nic! Bude (ale asi už je) to jen důsledek naší současné hlouposti, netečnosti a lhostejnosti … tady všechno začíná i končí!

    A vy na mě s nějakou inkluzí? Jste/jsme směšní!!!

    • standa.e napsal:

      Ano. Právě to včerejší datum v našich sdělovadlech již několik let mizí pod nánosy valících se banalit. Jako by se nikdy neodehrálo. Tuhle jsme s kolegou řešili, čím to je, že mizí historické povědomí. A opravdu si myslím, že je to hlavně tím, jak mizí z mediálního a veřejného prostoru. Když mi v pondělí deváťák začal vyprávět o tom, jak byl Protektorát Čechy a Morava podřízen Rakousku-Uhersku, neprojevil jsem příliš pochopení pro jeho kompetence k řešení problému. Ale uvnitř mne panovalo čiré zoufalství…

  21. blbíš napsal:

    … hlavně, aby ti deprivanti z ČT nezapomněli toho Peroutku omlátit Zemanovi o hlavu, že?

  22. Geordyn napsal:

    Dovolím si upozornit na volně přístupnou archiválii na internetu. Stáhl jsem si to již dříve. Jde o originál nezávislého týdeníku Přítomnosti, ročník XVI. č. 17, z 26. dubna 1939. V tomto časopisu je autorský článek pana F. Peroutky s názvem – Dynamický život. Dle mne nejde o falzum. Jen uvedu jednu větu z tohoto oslavného “ díla “ na “ Vůdce “ německého národa. Jde o článek k padesátým narozeninám Vůdce.
    Nevím, lze-li text chápat jako jistou jízlivost, ale dnes, po apokalipse druhé světové, bych tomu dával podobný důraz jako prezident Zeman. Tak ta věta:
    „Sám Bismark, tento souhrn německé slávy a státní tvořivosti na konci 19. století, proti němu vypadá jako poněkud váhavá osobnost, všechno, co se Němcům před deseti lety zdálo snem, učinil dnešní jejich Vůdce skutkem, nasytil velkými kusy německou národní hrdost, utlačenou po světové válce, položiv připravený meč na západní hranici, zajistil si právo pořádat střední a východní Evropu po svém.“
    V pokračování textu se pan Peroutka vyjadřuje srovnáváním možností osmdesátimilionového národa německého s možnostmi osmimilionového národa českého. A závěrečné věty článku Dynamický život jsou tyto.
    „Jest pravděpodobno, že meč, jímž jiný tak zamával, bychom ani neuzdvihli. Proto i když byl napsán „Mein Kampf“, obsahující vhodnou metodu pro národ velký, členové národa malého budou vždy se musit vracet pro poučení ke svým vlastním klasikům, kteří už před desetiletími promýšleli způsob politické taktiky národa malého. Národní vůdcové mohou vyrůstat jen vždy z vlastní národní půdy.“
    Tolik k poznámce nicka blbíš z 2.01 dnes. Možná že ČTdemagog opravdu zase zazáří.

    • blbíš napsal:

      víš, ono je to mnohem složitější, toto téma nikdy nemělo být zataženo do projevů a už vůbec ne k lacinému pohlavkování kohokoliv!

      • Geordyn napsal:

        Souhlasím, složité téma. Nevím, jak bychom my v té době jednali, a vůbec se v tom orientovali. Ale jisté je, že Karla Čapka čeští náckové uštvali. Zápal plic už proto nezvládl. A kdyby ano, gestapo by udělalo to co s jinými předními našimi umělci, kteří již tehdy měli jasno o co nacistům jde. Pan Peroutka nejspíš chtěl udržet Přítomnosti čtenáře a tím pádem dost lavíroval. Ale i tak se nevyhnul konfiskacím cenzurou. A mrzí mne, že patřil mezi pátečníky. Bylo mezi nimi dost těch, co věděli, co příjde. A nezadali si. Mohli mu napovědět.

        • blbíš napsal:

          Dám klidně boty na to, že nevěděli, možná pouze tušili, ale stejně ani to ne!!! Na světě totiž nechodil v té době jedinec. který by měl až takovou fantazii.

  23. Michal napsal:

    Rád bych se podělil se zkušeností s inkluzí, kterou máme my. Nechci nikterak znevažovat názory jiných, ale myslím, že jezevce přece jen chápu lépe.
    Máme diagnostikovaný ASP. Pokud jste se s tím nesetkali, tak jde v podstatě o velmi vysokou inteligenci vyváženou velkými problémy v oblasti komunikace v kolektivu. Z pohledu učitele – případ na zabití.
    Naštěstí jsme zvolili dobrou školu.Fakultní ZŠ, ředitelka původní profesí speciální pedagog. Na to, že to nepůjde se přišlo během prvních pár měsíců první třídy. Administrativa pár měsíců trvala, ale od druhého pololetí měl asistenta a individuální plán. Teď je v osmé třídě, má třetího asistenta, ale funguje to ke všeobecné spokojenosti. Z pohledu učitele je to plus – může si s asistentem rozdělit práci a věnovat se víc dětem, které to potřebují. Kluk je taky spokojený – má prostor tam, kde ho potřebuje a když je v úzkých (sociální vztahy) má se na koho obrátit. Když přišel s nápadem, že by si chtěl udělat několik semestrů na Univerzitě v Berkley, nenásledovalo (jak by člověk čekal): „… ty jsi se zbláznil“, ale:“jupíí, kdy začneš? A budeš nám vyprávět, jak to funguje?“. A i pro školu je to plus – má peníze na další pedagogické pracovníky a skvělý studijní materiál. Pokud skvělý příklad toho, o čem inkluze je a jak má fungovat.
    … mimochodem – osmileté gymnázium není vždy výhra. Jsem rád, že nás v tomto směru ředitelka přesvědčila. S odstupem jí musím dát zapravdu. Dobrá základní škola dá člověku mnohem lepší podmínky, než výběrové osmileté gymnázium.

    Teď ta rizika a otázky:
    – při plošném nasazení bude velký problém sehnat asistentky. Za ty peníze a při 20 hodinách týdně je „asistentství“ dočasná záležitost (u nás si všichni tři dodělávají VŠ a poté, co ji dokončili odešli).
    – podle současných pravidel smí být ve třídě POUZE JEDEN asistent (představa třídy plné asistentů vychází z neznalosti věci)
    – není ani tak problém sehnat na asistenta peníze. Problém je (i dneska) vhodného člověka najít a pokud s tím škola nemá zkušenosti – pak i administrativa (která je neuvěřitelná)
    – ani pedagogové si moc neumí představit, jak výuka v takových případech probíhá a co to pro ně bude znamenat. Tady zákon výrazně předběhl osvětu.
    – z diskusí člověk získá pocit, že do praktických škol dneska chodí čtvrtina všech dětí. Pochybuji, že jich je tolik, aby při přerozdělení zaplnili polovinu tříd v ročníku. A ne všichni by do normálních ZŠ přešli (a v zákoně nic takového není, alespoň já to tam nevidím).
    – zákon je koncipovaný dost obecně. A bude záležet na tom, jak bude uveden do života. Nakonec i ministryně školství postupem času posouvá jeho interpretaci. Dá se klidně vyložit i tak, že jedinou změnou bude přidání peněz školám. Záleží teď na politicích, učitelích a celé společnosti, co s ním udělají. Může nás posunout stejně tak dopředu, jako do … … jinam.

    • standa-e napsal:

      No, myslím, že existují pro učitele ještě větší chuťovky (hovoříme-li o možnosti učitele žákovi pomoci v jeho rozvoji). A myslím, že když se řeší právě tyto aspekty na úrovni celorepublikové, nelze odignorovat negativní dopady poukazem na některé pozitivní případy. Nehledě na skutečnost, že je třeba mít na paměti, že v systému fungují i malé školy na vnitřních perifériích – ve zcela jiných podmínkách než mají školy (velko)městské. Personálních, finančních, složením žáků…. Prostě systémová změna tohoto charakteru nemůže být ospravedlňována svatým nadšením. Na to jde o příliš vážnou věc.

      Jinak on také není asistent jako asistent. Je asistent žáka (který jde i financováním za žákem – úžasné při uzavírání pracovních vztahů, nemáte-li jistotu že se rodič nepřestěhuje) a je asistent učitele (který jde za třídou). Je asistent oprávněný též učit, je asistent, jehož úloha je v podstatě pomáhat fungovat tělesně postiženému či hlídat pozornost třeba toho autisty či těžce hyperaktivního…

      Největší problém té inkluze je prostě v tom, že není vedena snahou pomoci, ale snahou uspokojit vlastní ego etc. Míchá se často účelově páté přes deváté. Jde o ideologický projekt říznutý možností tunelovat. Ministerstvo za pochodu vymýšlí jak to vůbec uvést v život a nikdo vlastně neví nic přesně ani teď. Co jsem zapojen do procesu, je naše školství v permanentní reformě a jeho výsledky jsou čím dál horší. Normální člověk by si řekl STOP a začal dumat, zda náhodou na té jeho dřívější podobě nebylo něco hodnotného, když jsme dosahovali lepších výsledků než po vylepšujících reformách…

      Ale už dost, za všechno můžou učitelé a Putin…

  24. blbíš napsal:

    Tak ještě jednou to zkusím, je to delší, omlouváme, ale pak se už odmlčím. Prosím, čtěte jen to, co je psáno a nedosazujte to, co v textu není!!!
    Pokud se shodneme na tom, že současná vědomostní a dovednostní úroveň žactva má klesající tendenci, pak opravdu o prováděné inkluzi platí to Vidlákovo o hnusném dortu, to opravdu žádná poleva nemůže zachránit!!! Pokud mluvíme o dobrých výsledcích dosažených v tom dost odstrkovaném a téměř opovrhovaném speciálním školství, tak platí to, co u řemeslníků – nebourej mi dílo, když neumíš postavit lepší. Budete se možná smát, ale demokrat se musí řídit vůlí většiny a já jsem si nevšiml, že před volbami vládnoucí ČSSD inkluzi ventilovala tak, jak ji nyní protlačuje. Mám o to více dojem, čím úspěšněji dělají mrtvého brouka na církevních restitucích, o to více tlačí na témata, na která mandát nedostali. A školství je, alespoň pro mne, mnohem důležitější, než abych byl lhostejný a nevšímavý.
    Teď ještě k těm jezevcům – mít dítě, které oproti průměru je o NĚKOLIK ROČNÍKŮ (!!!) napřed a napsat takovou liberárně-demokratickou výchovnou sračku, není na zastřelení dcery, ale fotra! Proč asi jiní rodiče jsou ochotní podřídit VŠECHNO například tenistovým talentům, ač vědí, že jeden z 1000 uspěje, proč jsou ochotní se zadlužit, jen aby jejich talent se MOHL ROZVÍJET? Protože nejsou jezevci!!! On má doma nedospělého, nevyzrálého génia a klidně ho liberálně nechá při tom jeho – ono to nějak dopadne, ale hlavně, že jsem první na té „poslední“ vesnické škole. Asi bych napsal – neuvěřitelný kokot, ale tuším, že to tak jednoduché nebude, protože cítím, že mezi řádky čtu tiché zoufalství otce, který nám v dalším textu hodlá sdělit ten všechen intimní bol ve svém srdci, který se svým milujícím synem denně prožívá! Takže, pokud to antré s dcerou hodím za hlavu, jsme u jádra problému. A tady si, ve vší úctě, pro Jany z Plzně a jí podobné, dovolím znovu napsat:
    Na našem „pomocném“ školství museli makat opravdu chytří lidé. Jen jim nebyla dána šance ho dotáhnout do konce tak, aby POMOCná ruka dosáhla na KAŽDÉHO jednoho, kdo POMOC potřebuje, v tom je ten zakopaný pes.
    Trvám na tom, protože si musíme uvědomit, že hlavním cílem našeho školství je řešit MASOVOST a její směřování k STOUPAJÍCÍ vědomostní úrovni. PROSÍM, UVĚDOMTE SI TENTO ne moc dobře poslouchatelný AXIOM. Naší společnosti, při doslova plánovaném zahazování financí do naprosto neživotaschopných oblastí, by nečinilo problém ZDOKONALOVAT pomocné školství tak, aby to bylo právě ONO, kdo se bude přizpůsobovat tomu hlavnímu směru a cíli – kvalitnímu vzdělání pro masy. Ano, stando.e, ty peníze se musí ! MIMO JINÉ ! lít právě k tomuto směřování, nikoli do Vidlákova marcipánu na hnusném dortu. A co že by mělo být měřítkem mezi přechodem z pomocného do masového? No přeci VÝSLEDKY toho malého jezevčete. Jestliže mu podá NAŠE školství POMOCnou ruku se vším komfortem vyplývající z jeho odborně stanovené diagnózy a jezevče PROKÁŽE, že za těch a těch podmínek splní PŘEDEM ODBORNĚ STANOVENÁ KRITÉRIA pro zařazení k mase, tak hurá, vítej v tom nelehkém, skutečném, ale hlavně DRAVÉM světě, kde se musí UŽ bez pomoci obstát, jinak …… !!! Táto Jezevče, ČEKÁ HO BUDOUCNOST. Jestli ovšem volíme obrácený postup a MASOVOST přizpůsobujeme nejslabším článkům, byť se je snažíme posilovat, co to dá, třeba i do zblbnutí, pak vítejte tam, kde nás chtějí ti deprivaci mít = VE SPOLEČNOSTI SNADNO OVLADATELNÝCH A HLOUPÝCH LIDÍ!
    P.S.
    Výjimky budiž pochváleny a vychvalovány – potvrzují však výše napsané!

Komentáře nejsou povoleny.