Souvislosti – aneb pro vlastní potřebné nemáme , pro cizí potřebné ano?


napsal Jarda Hudec

Původně se mi o tom ani nechtělo psát, protože už slyším hlasy vítačů a sluníčkářů, co že jsem to nejen za xenofoba, ale také fašouna a nepochybně i debila.

Nakonec mě přesvědčila stať v dnešní (17.3.2016) příloze Práva „Salon“ pod názvem „Sociální integrace včera a dnes“, jejímž autorem je sociolog a europoslanec Jan Keller. V notně a nutně zkrácené verzi najdete její podstatu v komentáři v Právu na str. 6 z téhož dne.

Myslím si totiž, že s Kellerem je sice možno nesouhlasit, ale označit jej za xenofoba, fašouna a debila asi alespoň trochu soudný člověk nemůže. A on se vlastně fundovaně vyjadřuje mj. i k tomu, co mě zarazilo v mém těsném okolí. Prostě opřel jsem se o kapacitu…..

Před závorku si ještě dovolím vytknout, že jsem především v 90. letech měl možnost navštívit pracovně notný kus světa a moje názory jsou opřeny především o osobní poznání. Určitě mě nelze obvinit, že jsem Araby viděl jen v hotelovém resortu u Rudého moře a černochy v podobné situaci někde jinde. Byl jsem u nekonečné řady jednání s těmito a dalšími etniky a rasami přímo v jejich domácím prostředí, mnohdy i v rodinách a mám o rozdílech mezi nimi a Evropany celkem jasnou a nezvratnou představu. A tudíž jsem zásadním odpůrcem masové násilné imigrace vz.2015, ale určitou míru migračních pohybů považuji za přirozenou a nemyslím si, že úplně každý imigrant musí být nutně zločinec.

K věci. V úterý 15.3. 2016 jsem při svém každodenním časně ranním monitoringu tisku zaregistroval ve dvou denících obdobné zprávy o problému s krácením finančních prostředků na sociální služby v Plzeňském kraji:

soc soc1

Nejsem odborník v oboru sociálních služeb, ale mám o něm jistě ucelenější představu než většina populace (je to dáno počtem hodně starých seniorů v rodině a také tím, že jedna organizace z oboru je mým klientem). Takže si přece jen umím dopady omezení na konkrétní jedince celkem barvitě představit. Naopak se považuji za odborníka v oboru médií a vyjdou -li v jeden den dva články na obdobné téma ve dvou v regionu největších denících, je jasné, že se jedná o někým motivovanou a řízenou akci. Toto moje tvrzení nemá mít negativní nádech, neznamená to, že někdo s médii a veřejným míněním manipuluje – prostě jen kdosi považoval za důležité upozornit na nově vzniklou a zřejmě  krajně znepokojivou situaci širokou veřejnost a vzal to (správně) trochu ze široka. Ostatně k takovému poznání nemusí být člověk až tak moc velkým odborníkem 🙂 .

Verze těchto článků najdete i v elektronické podobě:

http://plzen.idnes.cz/socialni-sluzby-neziskove-organizace-penize-fnv-/plzen-zpravy.aspx?c=A160315_114251_plzen-zpravy_pp

http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/vkraji-chybi-vice-nez-200-milionu-pro-socialni-sluzby-20160315.html

Vzápětí jsem ale tentýž den zaregistroval na síti další informaci, která mi s těmi výše uvedenými začala těžce  kolidovat:

http://plzen.idnes.cz/uprchlici-charita-ubytovani-tlumocnik-pomoc-integrace-pgv-/plzen-zpravy.aspx?c=A160315_140729_plzen-zpravy_pp

http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/charita-se-pripravuje-azylanti-prijdou-do-plzne-uz-na-jare-20160307.html

http://www.regionpodlupou.cz/4342-diecezni-charita-plzen-by-mela-prijmout-asi-50-rodin-migrantu-zatim-nevi-z-jakych-zemi-budou.xhtml

Zajímavé je, že zde zmiňovaný ředitel Diecezní charity Plzeň Jiří Lodr je i jedním z respondentů ve výše uvedených článcích o omezování prostředků na sociální služby. Nic proti panu Lodrovi, znám ho a je to solidní a slušný člověk, jen se ocitl v obou „příbězích“.

Nevím jistě, zda je správné či chybné přijmout 50 uprchlických rodin do Plzeňského kraje. A nemyslím si, že náklady na pár tisíc uprchlíků zruinují český státní rozpočet. Nicméně jsem se obrátil na svého kamaráda, šéfa redakce Mladé fronty DNES v Plzni, zda mu mnou nalezená souvislost nepřijde podivná. Odvětil mi, že Diecezní charita Plzeň získala prostředky pro imigranty z Ministerstva vnitra.

Tak se mi jeví, že začíná docházet k určitému přerozdělování prostředků na „sociálno“. Nikoliv v kraji, ale v centru. Bylo by dobře s tím počítat.

A bylo by asi dobře také se zamyslet nad tím, kde by měla ležet hranice takového přerozdělování a zda by o tom neměla být informována veřejnost. Být solidární je správné, ale míra potřebné solidarity může být chápána rozdílně. Někteří by dali rádi všechno (nevím jistě zda ze svého), někteří zase vůbec nic (ani z veřejného).

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Tóny Jardy Hudce se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.