Muslimští extrémisté


napsal Leo K.

Teroristická válka je výrazem moci; rozhodnutí k ní ale spíše výrazem bezmoci, protože odráží neschopnost dosáhnout cílů jednodušším a levnějším vyjednáváním, hospodářským či politickým nátlakem, či alespoň méně brutálními metodami boje. Terorismus svědčí vždycky o slabosti toho, kdo této metody boje používá.

Arabská civilizace nemá možnost prosadit své zájmy politicky, hospodářsky ani vojensky. Terorismus tak znamená z hlediska militantních arabských menšin poslední možnost vzepřít se, byť bez reálné perspektivy vítězství.

Klasická válka je podle von Clausewitze nástrojem politiky; po rozhodnutí na bitevním poli lze opět politicky jednat. Proto dřívější teroristé (např. Bader-Meinhoff, francouzská „Action direct“ nebo italské „Rudé brigády“) útočili na exponenty režimu, ale zároveň nechtěli ztratit šanci na sympatii a podporu prostých lidí. Faktickou slabost arabských teroristů dokládá i rychlost, s jakou překročili konečné tabu: zabíjení velkého množství nevinných civilistů. Na eskalačním žebříčku jim už mnoho možností nezbývá.

Tito teroristé zastrašují všechny a neexistuje tudíž nikdo, jehož podporu by mohli získat. Cesta zpět do politiky je pro aktéry sebevražedné teroristické války uzavřená. Důsledek: Jejich bezmoc je dvojnásobná – nemohou dosáhnout svých cílů ani před teroristickou válkou, ale ani po ní. Nemají co ztratit, ale ani co získat.

Tato bezcílnost znamená, že teroristé jsou sice jednající subjekty, ale především (a z hlediska obrany výlučně) zaměnitelné objekty. Co tím chci říci? Struktury teroristického ohrožení, tj. logistika, finanční prostředky a zbraně, jsou důležitější než zaměnitelné osoby, terorističtí bojovníci.

Bin Ladin byl šifra, simulacrum, a jako cíl byl důležitý pouze potenciálem svých operativních možností, nikoliv coby arabský národní buditel či tvůrce nového řádu. Rukopis teroristických činů je přitom nápadně stejný bez ohledu k jaké víře se útočníci hlásili. 25. února 1994 lékař Baruch Goldstein, obyvatel osady Kirjat Arba a člen extremistického hnutí Kach v Izraeli, vstoupil do Izákovy síně Jeskyně patriarchů. Byl oděn do vojenské uniformy a byl vyzbrojen izraelskou útočnou puškou IMI Galil a čtyřmi záložními zásobníky po 35 nábojích. Vojenská hlídka jej nezastavila v domnění, že se jedná o izraelského důstojníka, který se chce pomodlit v místnosti ten den vyhrazené pro židovské modlitby. Goldstein se postavil před jediný východ z Izákovy síně tak, aby k němu modlící se muslimové byli otočeni zády a zahájil do nich palbu. Celkem jím bylo zabito 29 a zraněno 125 osob. Přeživší věřící se na Goldsteina vrhli a utloukli jej k smrti.

19. dubna 1995 26letý Timothy James McVeigh, ráno 19. dubna zaparkoval u severní stěny federální budovy v Oklahoma City pronajaté nákladní vozidlo firmy Ryder s asi 2300 kg směsi tvořené dusičnanem amoným, nitrometanu a dieselového paliva (výbušná směs tvořila přibližně ekvivalent 1814 kg TNT), odešel od vozidla a nálož dálkově odpálil. Nálož rozervala všech 8 pater budovy v asi třetině jejího objemu. V místě před budovou, kde explodovala, vytvořila kráter 9 × 2,4 m. Z nosných pilířů některé zkolabovaly zcela a ostatní byly vážně narušeny. Současně exploze zničila 86 automobilů v okolí a na přilehlém parkovišti. 160 lidí zemřelo uvnitř budovy, 8 dalších v blízkém okolí a 853 lidí bylo zraněno. McVeigh byl shodou okolností zadržen asi 2 hodiny po výbuchu dálniční policií státu Oklahoma za jízdu bez řidičského oprávnění a nezákonné vlastnění zbraně. Během několika dní ve vazbě se k útokům přiznal a udal jména svých dvou kompliců, Terryho Nicholse a Michaela Fortiera. McVeigh byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. Byl popraven injekcí s jedem 11. června 2001. Terry Nichols a Michael Fortier byli odsouzeni na doživotí. Nichols si jej odpykává dodnes, zatímco Fortier byl v lednu 2006 propuštěn za dobré chování a byla mu dána nová identita. Timothy James McVeigh byl údajně frustrován zásahem FBI Proti Davidiánům. Tam během finálního úderu zemřelo 76 Davidiánů (včetně 21 dětí a dvou těhotných žen). Na straně AFT zemřelo 6 agentů, FBI a národní garda nezaznamenaly žádné ztráty.

Norské útoky se odehrály 22. července 2011, takže jenom stručně. K explozi došlo okolo 15:30 odpoledne norského času. Výbuch zhruba 950 kg výbušnin v dodávce zabil 8 lidí a několik desítek zranil. Nálož byla umístěna v dodávce a vybuchla poblíž úřadu vlády. Tlaková vlna poškodila i řadu okolních budov včetně úřadu premiéra a ministerstva ropného průmyslu. Ačkoli se k útoku podle New York Times přihlásila teroristická organizace Ansar džihád alámí (Pomocníci světového džihádu) a existovaly i spekulace, že je za útokem Al-Káida, , policie z něj obvinila 32letého norského občana Anderse Behringa Breivika. Podle policie se hlásil k extrémní pravici, byl hodnocen jako křesťanský fundamentalista a projevoval protimuslimské názory. Podle norské policie byl základní složkou nálože běžně dostupný dusičnan amonný. Podle některých reportérů byly exploze dvě, jedna u úřadu vlády, druhá u budovy parlamentu. Policie to nepotvrdila ani nevyvrátila, prohlásila ale, že několik explozí bylo i ve vládní budově. Ke střelbě došlo asi dvě hodiny po explozích na letním táboře Svazu dělnické mládeže, mládežnické organizace norské sociálně demokratické Dělnické strany . Obětí útoku se stalo 69 lidí ve věku od 14 do 51 let; z toho 66 zastřelených na místě, dva zemřeli při pokusu o útěk před útočníkem, poslední zemřel týden po útoku na následky zranění.

Na mítinku bylo cca 600 lidí, převážně ve věku 14-18 let. Masový vrah připlul v uniformě policisty a s legendou kontroly bezpečnostní situace na ostrově společně s organizátorkou tábora Monicou Boseiovou. Zdál se jí podezřelý už na lodi, když s ním mluvila o explozích v Oslu, a šla proto za neozbrojeným strážcem tábora Trondem Berntsenem, nevlastním bratrem norské korunní princezny Mette-Marit, která je manželkou následníka trůnu Haakona Magnuse. Breivik ale Boseiovou i Berntsena zastřelil, poté začal vraždit všechny ostatní. Mezi obětmi byl např. Tore Eikeland, podle premiéra Stoltenberga „jeden z nejtalentovanějších mladých politiků“. Krátce po střelbě (která trvala asi půl hodiny) byl zadržen a obviněn z obou útoků Anders Behring Breivik. Ve svém Manifestu píše, že je nutné bojovat za žido-křesťanskou Evropu, vítá odmítání protižidovských postojů v Evropě a tvrdí, že Nová pravice se rychle vyvíjí směrem k proizraelské, proti-džihádské alianci a proto socialisté musí zemřít.

13. listopadu 2015 na fotbalového stadionu Stade de France zazněly během prvního poločasu přátelského utkání Francie s Německem postupně tři exploze. Šlo o sebevražedné atentátníky. První z nich se odpálil, když byl odhalen ochrankou při snaze dostat se (s platnou vstupenkou) na tribunu. Druhý následoval u jiné brány před stadionem a třetí pak u blízké restaurace McDonald’s. Kromě sebevražedných atentátníků zemřela u stadionu nejméně jedna další osoba. Nejvíce obětí si vyžádal útok na koncertní sál Bataclan na Boulevardu Voltaire v centru města. Tam zrovna probíhal koncert americké rockové skupiny Eagles of Death Metal za účasti asi 1 500 diváků. Do budovy kolem 21:40 SEČ pronikli tři útočníci vyzbrojení útočnými puškami AK-47 a ručními granáty, kteří zabili desítky lidí a další desítky osob vzali jako rukojmí.

Kolem 00:15, se objevily zprávy, že teroristé začali popravovat rukojmí, zahájily francouzské bezpečnostní jednotky protizásah, při němž byli teroristé zneškodněni. Jeden byl zasažen střelbou bezpečnostních jednotek a jeho vesta explodovala, zbylí dva se odpálili sami. Původní odhady francouzské policie hovořily o 100 mrtvých, později bylo upřesněno, že v sále zemřelo 89 lidí (plus útočníci). Další desítky osob jsou v kritickém stavu. Členové rockové skupiny vyvázli nezraněni. „Co je důležité, je to, že vyšetřování pokračuje, komplicové byli nalezeni a došlo i na zatýkání,“ uvedl Valls. „Všechno to bude ještě nějakou dobu trvat a tváří v tvář hrozbě terorismu, které čelíme, musíme v této práci pokračovat, protože jsme ve válce s radikálním islámem, s Daesh,“ řekl premiér s použitím arabské zkratky využívané pro označení Islámského státu, který se přihlásil k odpovědnosti za útoky.

Francouzští představitelé označují útoky za „domácí teroristické spiknutí“ Při útocích v Bataclanu zemřelo 90 lidí, nejvíc ze všech míst, na kterých teroristé oné noci, kdy zahynulo celkem 130 lidí, útočili. Další dva útočníci z Bataclanu byli identifikováni jako Omar Ismail Mostefai (29) a Samy Amimour (28). Ostatní členové IS, kteří odešli s Aggadem do Sýrie, byli zatčeni v květnu roku 2014 ihned po svém návratu. Mohamedův starší bratr Karim Aggad je nyní vězněn ve Francii. Zatčen byl také další podezřelý, který nejspíš skupinu rekrutoval, Mourad Fares. Všichni nyní čelí obvinění z trestných činů souvisejících s terorismem. Podle nejnovějších informací byli všichni útočníci identifikováni jako Belgičané či Francouzi. Útoky se tak jeví jako domácí teroristické spiknutí.

Zatímco Baruch Goldstein měl velice ortodoxní judaistické názory, Timothy James McVeigh byl zjevně přivržencem křesťanské sekty Davidianů, což je odnož Adventistů sedmého dne, Anders Breivik je křesťanský fundamentalista, který se snažil o návrat protestantismu ke katolickým hodnotám a konečně pařížští útočníci byli radikalizovaní evropští muslimové jejichž rodiče podle některých zpráv islám praktikovali jen velmi formálně. Vznik a praxe subjektu, který se nazýval Islámským státem v Iráku a Levantě, který používal velmi spektakulární postupy, aby dal o sobě vědět a následný, zdánlivě nezastavitelný proud migrantů, přitáhly pozornost veřejnosti k islámu. Najednou byli arabisté a islámologové na roztrhání. Vznikly organizace, které vyhraňují proti islámu.

Jedna známá, která aspiruje na politickou stranu chce islám zakázat zákonem. Nejde to nejen vzhledem k Listině základních práv a svobod, ale hlavně proto, že muslimů je jeden a půl miliardy. A my v Česku je zákonem zakážeme? Představitelům téhle partaje závidím jejich představivost. Můžete vůbec vzít člověku jeho víru? Pokládám to za nemožné. Jestliže dnes a denně na svých facebookových stránkách zveřejňují vybrané kolize s právem, ptám se; jsou to kolize náboženství nebo lidí? Náboženství nohy nemá. A tak došlo k tomu, že se veřejnost začala rozdělovat na černé a bílé. Možná i právem, vždyť islám lze vykládat opravdu téměř jakýmkoliv způsobem a vždy bude ten výklad v souladu jak s Koránem, tak i se sbírkami tradic a příkladů doporučeného chování.

Muslimští extrémisté způsobili islámu tolik škod jak se to žádnému jeho  kritikovi  ještě nepovedlo. Alláhovi válečníci odhalili v koránu a v doložené tradici ospravedlnění jakéhokoliv násilí a tyto základní spisy se tak staly nejvýznamnějším zdrojem současného procesu destabilizace států.

Islám se v téhle interpretaci jeví jako ideologie okamžiku, který oslovuje lidi, toužící po násilí. Pro ty, kteří postrádají válku a mají sadistické radost z teroristických činů, je islám v současné době první volbou. Nabízí možnost vydávat nízké pudy za ctnosti. Zabíjet, krást, podvádět, znásilňovat, pro Allaha a jeho jménem. Islám poskytuje autoritativní učení, který slouží jako pachatelova opora a tak skrývat, že jedná pro vlastní potěšení a z vlastní vůle. To je neodolatelná nabídka. Teroristé jsou přesvědčeni, že korán je opravňuje zabíjet. Necítí žádnou vinu. Apel na jejich svědomí a prosby o milost jsou k ničemu a jenom je více podněcují. Já vás nezabíjím, to je Alláhův příkaz. Oni se cítí být jen nástroji, které se odvolávají na súru 8:17 Koránu: „ Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil.“ Islám je vítaným prostředkem násilí. Islám dává svolení: „Můžeš“. Můžeš ženy zotročit a znásilnit, jinověrce potupit, zbít a dokonce i zabít. Islám zbavuje odpovědnosti a sugeruje opojný pocit naprosté svobody. Mohu bořit jakékoliv zdi jsa chráněn Nejvyšším. Obnažená víra v nás pak utlumí svědomí, používání rozumu a uvolňuje bestii.

Vlajkou džihádistů je černá barva smrti a prázdnoty, nihilismu. Jejich doktrínou je nekrofilie, nabídka smrti, destrukce a sebedestrukce, jako lákavý cíl. Překonání světského života přináší spásu. Pohrdání smrtí zvyšuje bojeschopnosti. Islám se pak jeví jako zabijákova fantazie náboženského světového řádu, imperiální nadvlády, morální nadřazenosti a kulturní vševědoucnosti. Tento imperiální Islám je zločinem proti lidskosti. To, co jednomu dává všemohoucnost znamená pro druhého frustraci a ponížení.

Podnětem je lačnost po kořisti. Chamtivost je zatemněna závojem údajného božského souhlasu, že muslimové mají výsadu na veškeré zboží na světě. Nadřazenost jejich náboženství je opravňuje jinověrcům zabavovat majetek.

Tito islamisté tvrdí, že se mohou identifikovat se svým jednoduchým pochopením Boha a jeho vůle. Přitom nemají nic kromě šaríi, spojené s arogancí, brutalitou a potěšením zabíjet a podrobení. Proto chystají převrat pro sebeposílení ve jménu Alláha. To není tažení za lepší život, za štěstí nebo za radosti z tvorby. Islamistům nejde o politiku pro lidi, ale vždy jen pro Alláha. Jejich triumfální budoucnost jde vstříc smrti.

Samozřejmě, že se z islámského světa ozývají hlasy, že to tak není. Že jde o chybný výklad. A vzápětí se obě strany sporu ohánějí stejnou literaturou. Stejným Koránem, stejnou Sunou. Nezbývá než pochopit, že stejná nauka dovoluje oba výklady. A že nezáleží na nauce, ale jenom na lidech, kteří ji vykládají. Na konkrétních jedincích. Islám je autoritativní nauka. Vyrostla v prostředí despotických vlád a tak přirozeně na ně reaguje; jestliže se však dostane do světa demokracie je pro stabilitu státu nezbytně nutné, aby mu demokracie s plnou autoritou určila limity a jejich dodržování také kontrolovala. Jde především o otázku odpovědnosti. Že každý jedinec je odpovědný sám za sebe (neurčí-li zákon jinak) a nelze připustit výmluvu na osud, víru či přímo na Boha. Že nemůže odmítat kompromis s liberálními hodnotami a sekulárními institucemi, s nimiž domovské oficiální náboženství spolupracuje. Že nelze sekulárním společnostem vnucovat obřady nemající co do činění ve veřejné sféře. Že stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání a tedy nelze na základě náboženských zvyklostí měnit demokratické hodnoty.

Ještě jedno nebezpečí hrozí z islámu. Umožňuje-li výklad závislý pouze na osobě, která ho vykládá, je evidentní, že jednodušší část společnosti bude mít dost rozdílný náhled proti zbytku. Vidím tedy nezbytnost toho, aby do určených limitů se dostaly všechny výklady. A odpovědnost za tuto skutečnost, aby to bylo skutečně Boží slovo a nikoliv Pohádky tisíce a jedné noci musí mít v plné míře každý imám.

Teď si dovolím trochu vysadit a ocituji část příspěvku Petra Robejška ze semináře Mezinárodní terorismus – nový, nebo starý fenomén? Ne proto, že bych s ním bezvýhradně souhlasil; často spíše naopak, ale proto, že jde o citovanou autoritu jejíž názor má ve společnosti poměrně závažnou váhu.

Někteří pozorovatelé vidí řešení problému terorismu v odstranění sociální či politické nespravedlnosti, chudoby a zaostalosti třetího světa. V podstatě je to správné, ale i v tomto případě brzy narazíme na věčný rozpor lidského snažení. Ať již stavíme chatu u Sázavy nebo konstruujeme nový světový pořádek, trpce zažíváme rozdíl mezi žádoucím a možným. Budeme se proto muset smířit s tím, že příčiny teroristických činů nejsou (určitě ne dost rychle) odstranitelné. Ve světě je nekonečné množství reálných a domnělých důvodů a genom lidstva obsahuje nevymýtitelný podíl zla. Vzhledem k agresivitě arabského terorismu (nemají co získat a tudíž nemohou ani nabídnout pro nás únosné kompromisní řešení) si nemůžeme dovolit váhat. Naše snažení se musí soustředit na co nejrychlejší zničení či oslabení struktur a tím i možností pro zaměnitelná individua vstoupit do nich a stát se pachateli. Teroristé jsou dočasně mocní proto, že vnucují Západu svůj způsob boje a odstraňují tak právě ty skutečnosti, na kterých se (dočasně) zakládá jejich síla – totiž: mezinárodní právo, špatné svědomí vůči třetímu světu, pomalost demokratických rozhodovacích procesů, váhavost ohledně použití násilí a (podobně teroristických) metod. Počáteční asymetričnost teroristické války se tak postupně vytrácí. V míře, v jaké Západ používá podobně barbarské metody vedení války, se postupně projevuje jeho převaha. Účinná metoda boje proti terorismu by se dala popsat jako sofistikované barbarství: žádná pravidla, žádné ohledy, masivní využití naší převahy. Přesto nemůžeme další teroristické akce vyloučit. Ale nejsme bezbranní. Prvním krokem k účinnému postupu proti terorismu bylo rozpoznání skutečnosti, že obrana proti terorismu má smysl pouze tehdy, jestliže předchází agresi. Britský ministr obrany George Robertson použil v roce 1997 termín „preventivní diplomacie“ a označil tak profylaktické použití násilí proti šíření zbraní, obchodu s drogami či terorismu. Jinými slovy to znamená, že mezinárodní právo je proti terorismu beznadějně staromódní, neboť povoluje pouze obranu. Jestliže nedojde k jeho modernizaci, ztratí dále na významu. Účinná odpověď na moderní terorismus spočívá v důsledném zapojení tajných služeb, které se zaměří na zničení útočných potenciálů dříve, než mohou být použity. Je pravděpodobné a pochopitelné, že veřejnost s tímto přístupem nesouhlasí. To však neznamená, že nebude používán. Jelikož nelze podstoupit riziko reagovat až na teroristický útok budou vlády preventivní metody používat, ale zároveň zatajovat. Destrukce teroristických struktur. O terorismu se s oblibou hovoří jako o stohlavé hydře, které za jednu useknutou hlavu narostou dvě další. Tak jednoduché to není; sebevrazi sami na to nestačí. Ernesto Che Guevara mnohokrát zdůrazňoval, že bojující partyzán je odkázaný na regulérní organizaci. To platí i o teroristech současnosti. Jak už jsme zjistili, struktury teroristického ohrožení jsou konkrétnější a důležitější než zaměnitelné osoby. Potlačit terorismus lze nejspíše destrukcí jeho struktur. Zranitelné body jsou: finanční prostředky, volnost pohybu, rozsáhlá organizace, informátoři, kurýři, falešné dokumenty, komunikace, zbraňová depa, ústupové/klidové prostory a zejména možnost dlouhodobých příprav. Zároveň se teroristé dostávají do pasti spektakulárnosti. Jakkoli cynicky to může znít, jejich závislost na bázlivé a zároveň senzacechtivé západní veřejnosti vede k tomu, že se musí stále znovu překonávat. Není náhoda, že poslední úspěšné spektakulární atentáty se odehrály v Turecku (tudíž prakticky na domácí půdě). a ve Belgii, kde se mohou teroristé pohybovat relativně krytí (islámská komunita, laxní přístup k pořádku). Řekl bych, že teroristé jsou nuceni hledat snadnější cíle. Bránit se můžeme agresivním rušením teroristické logistiky. Jordánské bezpečnostní síly nedávno zabránily chemickému útoku teroristů. Úřady odmítly sdělit, jak se jim podařilo teroristy odhalit, ale ledacos si můžeme domyslet. Pro akci bylo připraveno dvacet tun trhavin a chemikálií. Tento materiál je třeba přepravovat a (za jistých podmínek) skladovat. (Jen na okraj si kladu otázku, odkud se vlastně tyto chemické zbraně vzaly? Třeba z Iráku?) Se strukturami terorismu souvisí i výběr a příprava „živých bomb“. O tzv. čečenských černých vdovách kupříkladu víme, že byly indoktrinovány, ovlivňovány a některé dokonce donuceny k činu. Mohli bychom se pokusit najít osoby, které tuto indoktrinaci provádějí i místa, kde se tak děje. To by mohlo fungovat nejenom v Čečensku.. Izraelci zkouší řešit problém každodenního ohrožení živými bombami plotem. Oblast Gazy dnes od Izraele dělí plot a od počátku roku 2001 se nepodařilo žádnému palestinskému atentátníkovi tuto překážku překonat. Další výstavba plotů je smysluplná, protože sníží jak hladinu ohrožení na izraelské straně, tak přitažlivost tohoto způsobu boje na straně druhé. Faktická bezmoc teroristů se dočasně mění v dojem moci, který se odvozuje od zveřejňování krvavých podrobností předchozího atentátu a našeho strachu před dalším útokem. Mediální moc teroristů je navíc založená na mylné domněnce obyčejných lidí, že všechny útoky spolu nějak souvisí, že je plánuje jedno centrum. Moc teroristů rovná se palcový titulek plus strach, který vyvolá.

Jak se bránit? Přemýšlejme o tom, jak je zbavit publicity. Co takhle uvažovat o zákazu zveřejňování fotografií a filmových záznamů teroristických aktů? Novináře a majitele novin i televizních stanic, kteří by se okamžitě začali bouřit, by bylo možné poměrně snadno usvědčit z toho, že jim nejde o výlučně o pravdivou informaci a svobodu slova, nýbrž především o svobodu prodávat krev na první stránce a zvyšovat tak vlastní zisky.

Co platí pro ČR? Jakkoliv je boj proti terorismu dramatický, jsou pro malý stát ve střední Evropě rizika tohoto druhu méně důležitá než kupříkladu ekonomické otřesy. Naše bezpečnost je a bude zakotvena především v prosperujícím hospodářství. Skutečné existenční výzvy ze strany teroristů nejsme stejně schopni odvrátit sami. Vše, co můžeme pro vlastní bezpečnost udělat, je však třeba důsledně provést. Předpokladem je chladná hlava a soustředění sil pouze na to, co doopravdy můžeme ovlivnit. Jako inspiraci k obraně proti terorismu uvádím následující teze: vnitřní bezpečnost není jen úlohou policie; je třeba masivně rozšířit státní kompetence při sledování možných zločinců; přesto stát nebude schopen poskytnout úplnou bezpečnostní garanci. Vlastní úsilí každého z nás nabývá na významu. Opatření, která lze z těchto tezí vyvodit: vytvořit předpoklady pro nasazení armády uvnitř vlastní země; připravit plány pro nouzové situace a promyslet koordinaci bezpečnostních, záchranných a politických struktur; zlepšit a permanentně aktualizovat analýzy možných ohrožení; zdokonalit tok informací mezi bezpečnostními složkami.

V širším slova smyslu znamená boj proti terorismu následující:na mezinárodní scéně je třeba zabránit „privatizaci teroru“, tj. tvrdě postihovat státy, které terorismus tolerují nebo dokonce podporují. Vlády na celém světě musí nést plnou zodpovědnost za to, co se děje na jejich území. Pokud jde o západní státy, bude nás boj proti terorismu sjednocovat a rozdělovat zároveň. Globální spolupráce na jedné straně, zostření lokální kontroly na straně druhé. Rozdílná intenzita ohrožení bude vyžadovat specifické národní obranné strategie. A konečně je třeba modernizovat islámskou civilizaci. O nutnosti modernizace islámského světa může pochybovat pouze ten,kdo považuje nerovnoprávnost žen za stejně normální, jako zákaz půjčovat peníze – abych jmenoval pouze dva příklady ze sociálního a hospodářského života. Pozorovatelé, kteří tvrdí, že Arabové jsou jiní než my a tudíž neschopní demokracie, jsou arogantní a pokrytečtí zároveň. Po Velké francouzské revoluci nenásledovala „rovnost, volnost a bratrství“, nýbrž monarchie, císařství, diktatury, a teprve pak pět republik. Přímočará a rychlá cesta k demokracii neexistuje. Bývalý poradce prezidenta Bushe staršího Brent Scowcroft má tedy pravdu, když říká, že rychlá demokratizace Iráku a islámské-ho světa je nemožná. To však ještě neznamená, že je správné čekat, až se tyto státy zmodernizují samy od sebe.Čekání na modernizaci z vůle a síly Orientu si nemůžeme dovolit. Navíc by to znamenalo, že politika, tedy určování a dosahování cílů, nemá vůbec žádný smysl. Snazší a účinnější je oslabit vliv islámu pomocí konzumních božstev, aktivováním obchodu a modernizací hospodářství; pro obé mají Arabové nemalé vlohy. Westernizace muslimů může být dobrou cestou.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.