Rusko prošvihlo šanci být jako Amerika


přeložil JL

Vlkův úvod:

Dnes máme  zase premieru – nikoli autorskou, nýbrž překladatelskou. Nedávno jsem si dovolil okomentovat jeden týdenní výběr z anglo amerického tisku od JF a u jednoho z uváděných artiklů  – konkrétně s mnoho slibným  názvem Rusko propáslo šanci být jako Amerika, jsem napsal, že by mne zajímalo jak a proč.. A  toho se chytil JL a, článek přeložil a poslal vlkovi. Čehož si vlk velmi váží a usoudil, že  by se měl s vámi podělit. Věřím, že  vás bude zajímat stejně  jako mne a  že překladateli poděkujeme náručí z hvězdné oblohy. Díky.

Mnoho Rusů má pocit, že USA a jejich země jsou si podobné. Obě jsou rozsáhlé, sdílejí smysl pro dobrodružství spolu se zásadní nezákonností a násilím. A v obou je infrastruktura často (jen) něco podružného. Tak co brání Rusku, aby se proměnilo v další Ameriku – demokratický národ a ekonomickou mocnost ?

Rusko dostalo svou šanci na počátku 90. let, ale ta byla do značné míry promarněná. První postsovětské desetiletí přineslo téměř neomezené svobody, ale také nekontrolovatelnou korupci a hospodářský úpadek. Během druhé dekády se tyto svobody postupně rozpadaly, i když ekonomika se zlepšila díky vysokým cenám komodit – přelud, jak se jasně ukázalo v polovině třetí dekády. Je to prostě tím, že Rusové nejsou vhodní k budování takového typu společnosti, která zajistila americkou prosperitu ?

V roce 1990, kdy měl Sovětský svaz na kahánku, Robert J. Shiller z Yaleovy univerzity a ruský ekonom Maxim Boycko, kteří později zastávali významné státní pozice a stali se bohatými investory, se dotazovali Moskvanů a Newyorčanů na jejich postoje k volným trhům. Vyhýbali se otázkám týkajících se abstraktních pojmů jako „ekonomická svoboda“ a „kapitalismus“, zaměřujíce se místo toho na konkrétní situace. Studie ukázala významné rozdíly mezi názory Rusů a Američanů. Na sklonku roku 2015 Shiller a Boycko zopakovali svůj průzkum. Výsledky, které byly nedávno zveřejněny, ukazují, že Rusové opravdu nejsou nijak méně protržní než Američané – ale jejich postoje se stále v některých důležitých bodech skutečně rozcházejí a tato divergence může vysvětlit, proč se Rusko nestalo více jako USA.

Shiller a Boycko se zeptali respondentů v těchto dvou městech, zda je spravedlivé, když továrna, která vyrábí kuchyňské stoly za 1.000 dolarů a není schopna uspokojit poptávku, zvýší cenu o 100 dolarů, i když se výrobní náklady nezměnily. V roce 1990 66 procent Moskvanů a 70 procent Newyorčanů řeklo, že to považují za nespravedlivé. V roce 2015 68 procent Moskvanů a jen 57 procent Newyorčanů si udrželo tento názor. Další otázka, mající co do činění s otázkou, zda je spravedlivé zvýšit o svátcích cenu květin, kdy existuje vysoká poptávka, také ukázala, že Američané se v posledním čtvrtstoletí stali více ekonomicky liberální, zatímco chápání spravedlnosti u Rusů zůstalo zhruba stejné jako v roce 1990.

Ekonomové se pak zeptali, jestli by vláda měla dovolit/umožnit továrně nebo prodavačům květin zvýšit ceny v reakci na poptávku. V roce 1990 Rusové spíše než Newyorčané souhlasili s vládou uloženým omezením a pravděpodobně by souhlasili s regulací cen kuchyňského stolu (43 procent v New Yorku a 41 procent v Moskvě). V roce 2015 se zhruba polovině Moskvanů stále líbila myšlenka regulace cen, ale počet Newyorčanů, kteří s tím souhlasili, poklesl (na 35 procent v případě kuchyňských stolů).

V některých situacích Rusové ukázali více akceptace tržních mechanismů, než tomu bylo v roce 1990. Výzkumníci se zeptali, zda by respondenty otrávilo, kdyby cizinec stojící před nimi v dlouhé frontě prodal své místo ve frontě za 50 dolarů. V roce 1990 69 procent z těch, kteří byli dotázáni v Moskvě (a 44 procent v New Yorku) řeklo, že ano, že by je to otrávilo. V roce 2015 pouze 57 procent Moskvanů (a stále 44 procent Newyorčanů) řeklo, že by takovou transakci odmítlo. Zřejmě je to přirozená reakce na 25 let kapitalismu.

Shiller a Boycko interpretovali svoje data tak, že i když postoje Rusů a Američanů jsou poněkud odlišné, nikdy neexistoval jakýkoliv důvod – a neexistuje žádný ani nyní – považovat Rusy za výrazně méně protržně orientované:

Ještě v roce 1990 před rozpadem Sovětského svazu a před zahájením tržních reforem prezidenta Jelcina byl běžný názor v Rusku takový, že obyčejní Rusové „nejsou připraveni“ pro přechod k tržní ekonomice, protože nerozumí trhům a zastávají odlišné hodnoty. Výsledkem (studie) Shiller et. Al. (1991), nehledě na její zjištění některých zajímavých postojových rozdílů mezi Rusy a Američany, bylo prokázání, že tento názor skutečně nebyl podepřen důkazy. Dnes, po 25 letech vývoje trhů v Rusku, se tento starý pohled zdá téměř absurdní/komický.

Zdá se mi, nicméně, že ekonomové ve své práci podceňují některá důležitá referenční data. V roce 2015 připojili otázky o demokratických hodnotách, byvše inspirováni studií další skupiny akademiků z roku 1992, kteří také koncipovali své otázky na základě životních situací. Tyto otázky ukázaly větší rozdílnost v názorech, než otázky hospodářské.

V roce 1992 pouze 22 procent Moskvanů – ve srovnání s 29 procenty Newyorčanů dnes – souhlasilo, že „společnost by se neměla smířit s lidmi, jejichž politické názory se zásadně liší od názorů většiny.“ V roce 2015 se 37 procent Moskvanů domnívá, že by disidenti neměli být tolerováni. Ohromných 76 procent Moskvanů si myslí, že „je lepší žít ve společnosti s přísným řádem, než dovolit lidem tolik svobody, že mohou (by mohli) přinést do společnosti destrukci“ – ve srovnání s 69 procenty v roce 1992 a 36 procenty v New Yorku dnes.

Shiller a Boycko zřejmě částečně připisovali tento posun rostoucí roli vládní propagandy v ruské společnosti: „Západní demokracie je obvykle vykreslována jako nefunkční, amorální, pokrytecká atd., což pravděpodobně poškodilo veřejné vnímání konceptu demokracie, a rovněž mohla (vládní propaganda) ovlivnit zásadní postoje k ní. “ Nejsem si tak jistý, že to je právě tento problém, zejména proto, že jasná preference mocného státu, který vládne v zájmu většiny, je spojena s přesvědčením, nezměněným od sovětských dob, že taková vláda by měla zasahovat do fungování volného trhu.

V nedávném příspěvku na Facebooku napsal Garry Kasparov, mistr světa v šachu a celebrita 90. let v Rusku, že si užíval „ironii příznivců amerického Sanderse, kteří poučovali mne, bývalého sovětského občana, o slávě socialismu a co doopravdy znamená.“ „Řečnění o socialismu je obrovský luxus, luxus, který byl zaplacen úspěchy kapitalismu,“ pokračoval ekonomický libertarián. „Příjmová nerovnost je rozhodně obrovský problém. Ale představa, že řešením je více vlády, více regulace, více dluhů a méně rizika je nebezpečně absurdní.“

Není divu, že Kasparov nyní žije na Západě, když se stal v Rusku politicky nežádoucí.

Ruský ministr zahraničí, Sergej Lavrov, nedávno zveřejnil dlouhý článek, v němž tvrdí, že ruská civilizace je zásadně odlišná od té západní, a že Sovětský svaz byl postaven na některých vrozených ruských hodnotách, například kolektivismu. Tento civilizační vliv, napsal Lavrov, hrál důležitou roli při vytváření západních sociálních států:

Vlády evropských zemí zavedly bezprecedentní opatření sociální podpory pod vlivem příkladu Sovětského svazu zároveň s pokusy „vytáhnout koberec zpod nohou levicových sil“.

Bez ohledu na to, zda má Lavrov pravdu, nebyl tento vliv nikdy v USA tak silný, nehledě na energickou Sandersova kampaň.

Shillerův a Boyckův článek ukazuje, že, pokud vůbec, Američané – také v politicky liberálním New Yorku – se stali více protržními jen v poslední době.

Přetrvávající víra Rusů v paternalistický stát – který i nadále sám sebe definuje jako strážce tradičního kolektivismu – je jejich mlýnským kamenem, hlavní překážkou na cestě Ruska k tomu, aby bylo tak pulsující a mocné jako Amerika. Existuje však jeden další, zdánlivě menší rozdíl, který článek Shiller-Boycko odhaluje, a který může být téměř stejně důležitý.

Ekonomové se ptali lidí, čemu by dali přednost – vydělat spoustu peněz bez dosažení slávy nebo získat nějakou nepeněžní poctu: olympijskou medaili nebo respekt profesních kolegů. Jak v roce 1990, tak v roce 2015 nestáli Rusové o slávu bez majetku: jen 35 procent, respektive 33 procent si vybralo druhou možnost – ve srovnání s téměř polovina Newyorčanů.

Posuzováno povrchně, znamená to, že Rusové jsou materialističtější a více orientovaní na podnikání. Nicméně je pravděpodobnější, že by jednoduše raději chtěli mít peníze, než úctu a obdiv. V důsledku toho jsou asi méně náchylní se bouřit, riskovat, volit cestu největšího odporu. Tato charakterová vada je mnohem nebezpečnější a depresivnější, než etatizmus.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.