Asimilace vidění


napsal Leo K.

Vážím si neobyčejně Kosy a vlka, který dává všanc svůj zasloužený odpočinek důchodce, své pohodlí a také občas svoji bezpečnost, když zveřejňuje nevítané názory a postoje. Ale tyto sympatie mi nemohou zabránit se postavit otevřeně proti některým názorům, které mi přijdou manipulativní o to více, že z vlkovy Kosy se stává dosti čtené medium.

Film Luise Buñuela a Salvadora Dalího- Andaluský pes z roku 1929 začíná záběrem na noční oblohu a úzký mrak, který jakoby rozřízne úplněk v půli. Muž na balkoně přistoupí zezadu k dívce a břitvou jí rozřízne stejným směrem oko. Vyhřezlým okem pak sledujeme další (ne)děj filmu. Tak se ohlásil surrealismus ve filmu. Dal názorně najevo, že snové vidění surrealismu je vidění skutečnosti přizpůsobeným (asimilovaným) okem. O téměř devadesát let později sledujeme surrealistický děj a vůbec nejsme schopni přijmout názor, že nám někdo to vidění upravil. A to jak ve filmu – tak i v postojích k realitě.

Po každém teroristickém útoku a dalších desítkách mrtvých podléhají občané marné naději, že jejich vládci ukončí sebevražedné multikulturní šílenství. To je vážné nedorozumění. Opakuji, co jsem vícekrát psal. Výchozí premisa multikulturalismu spočívá v představě, že lidstvo je přirozeně rozděleno do reálných etnických skupin, jichž jsou jednotliví lidé jednou pro vždy „členy“ z titulu svého pokrevního původu. Jakožto členové těchto skupin jsou potom – z hlediska multikulturalismu – nutně nositeli specifické kultury, která je fixována na daný skupinový rámec.

Příslušnost jednotlivců ke skupině, resp. ke kultuře této skupiny, podle multikulturalismu zároveň implikuje jejich zvláštní kolektivní identitu, čili vědomí přirozené pospolitostní sounáležitosti s ostatními členy téže skupiny či komunity. To ovšem implikuje oddělený vývoj, jinak se společenství a s ní její atributy jakými je kultura, přirozeně promíchává. Současnou společnost si lze jen stěží představit jako slepenec separovaných komunit či kultur, jak se snaží sugerovat multikulturalismus. Dalším hříchem je redukce kultury na tradici. Kultura je ale vzpourou proti tradici. Tradic je hodně, ale kultura je jen jedna a rodí se z kritiky tendence tradic na pokračování toho, co tady od nepaměti bylo. Někdy ji odmítne, protože už neobstojí. Ten způsob života a jeho kritické nahlížení, kdy identita nehraje první housle, nazýváme kulturou. Multikulturalismus, naproti tomu, představuje takovou formu bytí, ve které koncept kultury postupně splývá s konceptem etnické identity. Adoruje ideu kultury, neboť ji chápe jako majetek etnické skupiny či rasy. Jestli tedy slyšíte v Evropě pojem multikulturalismus, jděte dál! Šiřitel takového pojmu je na štíru s nejjednodušší logikou a není tedy možné se s ním bavit o čemkoliv rozumném. Bez ohledu na to jakou roli ve společnosti hraje. Je jedno jestli je to Angela Merkelová nebo ing. Petr Uhl či kdokoliv jiný. Jsou jediné dva státy na světě, kde se zuby nehty a s problematickým (ne)úspěchem snaží uplatňovat skutečný multikulturalismus. Je to Kanada a Austrálie. Když už potřebujete za každou cenu používat předponu multi-, pak snad multietnická společnost. Ale takovou je každá společnost čili i toto označení je zbytečné a zavádějící.

Bohužel na základě dřívějších reakcí na podobné činy je nutné očekávat zejména následující:

1) Sluníčkáři na týden zalezou

Sluníčkáři – to je typická nálepka. Koho má označovat? Kdo a co jsou sluníčkáři? Jaký smysl má toto označení? Pomohl jsem si Wikipedií. Pojem rozšířil 28. března 2013 aktivistický publicista Jiří X. Doležal z Reflexu v článku o únosu Češek v Balúčistánu, a označoval tak multikulturní nadšence. Výraz má i odvozené varianty „sluníčkářka“ a „sluníčkový“. Jako sluníčkář je nyní označován člověk, který je naivní, multikulti (?), spíše světu otevřený a levicově zaměřený. Označení je citově zabarvené a jde o pejorativní a dehonestující výraz, pohrdlivý v urážlivém a ponižujícím smyslu. Protože je zaměřen proti levicovému myšlení, jde jednoznačně o politický nástroj a ještě konkrétněji o sofistikovaný pravicový politický nástroj.

2) EU prohloubí svojí snahu o odzbrojení občanů legálně držících zbraň

Že vlastnictví zbraně není řešením bezpečnosti občanů, ale naopak zanášením dalších problémů do již tak labilní společnosti vidíme v současných Spojených státech. Film Bowling for Columbine, kde vidíte příkladně jak za zřízení účtu v bance dostanete ručnici, je sžíravým pohledem na americkou společnost, která žije v paranoidní atmosféře a na média, která uměle vytváří atmosféru strachu, protože strach, vraždy a hrůzné činy se skvěle prodávají. A naše vlastní zkušenosti říkají, že nemusí jít jenom o americká média. Atmosféra strachu je v Americe pořád, jenom jednoho nepřítele nahrazuje jiným. Horší je, že tato atmosféra strachu se už šíří i v Evropě – islamizace, válka na Ukrajině.

3) Budou zavedena další opatření omezující osobní svobodu a právo na soukromí. Všimněte si, že výjimečný stav zavedený po teroru v Paříži neumožnil pacifikaci nebezpečných nocležišť a jejich obyvatel v okolí Calais, ale velmi dobře umožnil zákaz veškerých občanských protestů proti tomuto řádění, včetně zatýkání a věznění lidí protestujících proti těmto středověkým poměrům a to včetně mimořádně respektovaného francouzského generála – bývalého velitele elitní Cizinecké legie Christiana Piquemala, který své řády získal na bitevním poli. Který byl při občanské demonstraci odveden v poutech.

Výjimečný stav neumožnil pacifikaci nebezpečných nocležišť a jejich obyvatel v okolí Calais …To je hodně manipulativní věta. Problémem je tvrzení, že výjimečný stav cosi neumožnil, představa pacifikace a hodnocení slovy – nebezpečná nocležiště. Výjimečný stav vyhlašuje státní orgán a zákazy se týkají obyvatelstva. Nikoliv represivních složek státu. Pokud je cosi rozhodnutím státní moci označené za nebezpečné, tak výjimečný stav likvidaci onoho nebezpečí ulehčuje! Že výjimečný stav brání občanským protestům není nic divného, je to jeho úkolem a proto je také výjimečným.

4) Sluníčkáři po týdnu opět vylezou a oznámí nám, že se k našim novým spoluobčanům musíme chovat hezky, respektovat jejich zvyky, neurážet je našimi zvyky a musíme jim dát více peněz, aby nás měli rádi. Urážlivý tón podtextem jsem už komentoval.

Vytáhněte hlavu z písku a konečně si uvědomte, že import terorismu a chudoby je záměrný s cílem získání naprosté kontroly nad novodobými nevolníky, kteří se z nás postupně stávají.

V relativně blízké době dojde k podpisu smlouvy TTIP, která učiní národní parlamenty prakticky zbytečnými a předá veškerou moc do rukou nadnárodních koncernů.

Doufám, že se tak nestane. Stále je to ještě i v našich rukách. Místo odevzdanosti je pořád ještě možné zdvihnout aktivní přístup. Jestliže se jezdí na akce Pegidy, proč se nezúčastnit akcí Campactu či Mehr demokratie? Obdobné české stránky totiž trpí na úbytě, ale to neznamená, že se nemůžete zúčastnit v blízkém zahraničí.

Vzhledem k tomu že tyto koncerny již vlastní nebo brzy budou vlastnit většinu výrobních prostředků a současně se individuální podnikání díky náročným legislativním požadavkům stane prakticky nemožné, staneme se prakticky nevolníky v rukou těchto koncernů.

Díky importu chudoby a nevzdělanosti se státem garantovaný sociální, zdravotní a vzdělávací systém stane neufinancovatelným a bude postupně zrušen. Kvalitní zdravotní péče a vzdělání se stane výhradou pro maximálně pár desítek procent občanů. Náprava při jakémkoli volebním výsledku nebude možná, protože smlouva TTIP zabrání národním parlamentům omezovat zisky nadnárodních koncernů pod hrozbou miliardových pokut.

Veškeré legislativní kroky činěné v rámci tzv. boje proti terorismu, jsou ve skutečnosti připravovány proti odpůrcům tohoto novodobého nevolnictví.

Ještě krátce k boji proti terorismu:

* zahájen po 11. Září 2001

* v jeho důsledku zahynulo min 1 200 000 lidí

* bylo rozvráceno několik funkčním států zejména těch potlačujících náboženský fundamentalismus

* Viníci tohoto stavu nebyli nikdy potrestáni, dodnes vládnou Británii a chystají se získat prezidentské funkce ve Francii a USA (Sarkozy, Clintonová)

* Naši vládci, které JSME MY zvolily a která MY tolerujeme, přeměnili naše ozbrojené síly v organizaci šířící zkázu po celém světě.

* Po patnácti letech „BOJE proti TERORISMU“ a milionech mrtvých leží mnohé země v troskách a do Evropy proudí islamisté po tisících

Suma sumárum naši vládci se stali svými činy těmi nejlepšími náboráři pro organizace typu Al Kaida a IS.

A tyto činy tolerujeme, strkáme před nimi hlavu do písku a dnes a denně posloucháme nesmyslné lži a nebráníme se.

Z tvrzení o organizovanosti a připravenosti migrační vlny valící se do Evropy se už stala mantra, „pachatel“ ale jako by stále chyběl. Na druhou stranu je tu ale stále více nepřímých „důkazů“, které ukazují na Turecko. Právě tam žily v uprchlických táborech dva miliony Syřanů, kteří se pomalu „najednou“ daly na pochod. Evropa ve své bezbřehé neschopnosti zaujmout racionální postoj zkouší hokynářsky „outsourcovat“ represe, do Turecka. A je ochotná nejen navyšovat slibované „výkupné“ počítané v miliardách eur, ale vedle pochybných politických handlů navíc pomalu otevírá i dveře, jimiž by stále radikálnější islamismus Erdoganova režimu mohl vstoupit do EU. O tom, že právě tento režim podporuje Daeš nebo Al Kajdu a další teroristy, raději nikdo nemluví, o pokračujícím tureckém boji proti Kurdům rovněž, jako by si Erdogan v současnosti vyřídil naprostou imunitu a svobodu dělat cokoli. Má v rukou všechny trumfy. S takovými spojenci už žádné nepřátele ani nepotřebujeme. Turecké sociální sítě ve značné míře pařížský masakr hodnotí jako „daň“ za francouzskou politiku na Blízkém východě, za podporu tureckým Kurdům, nebo prostě jen jako „lekci“, kterou za nezájmu Západu zažívá Blízký východ dnes a denně; tato hořkost vycházející z dvojího metru „západních životů, kterých je škoda“ a těch ostatních, ale platí pro celý region, říká Tereza Spencerová;

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.