KAM VÍTR, TAM PLÁŠŤ


napsala Všudybylka

Chvíli vlídnost, chvíli zášť, chtělo by připsat srdce básníkovo, aby dodalo známému přísloví větší důraz. Prospěchářské myšlení je staré jak lidstvo samo, jakkoli by člověk rád věřil tomu, že jednou přece musí lidstvo dozrát a pak konečně nastane zlatý věk, kdy ve všech duších rozkvetou zapomenuté ctnosti. Nereálný idealismus je však stejně nebezpečný jako reálný pragmatismus, takže jak říkáme my na Valašsku: „Z hrušky důle.“

Dynamika současné doby klade na každého z nás přísné nároky. Zatímco v minulosti se člověk ukotvil v určité struktuře, která určovala jeho život v každodenní rutině, nyní se vše kolem mění natolik rychle, že často získáváme pocit, že místo pevné půdy pod nohama kloužeme v jakémsi těžko definovatelném marasmu. Mottem dnešní doby je ZMĚNA.

Abychom udrželi toto tempo, které vyvíjí tlak na naši psychiku z důvodů existenční a existenciální nejistoty, snažíme se udržovat vnitřní stabilitu každý po svém. Dostáváme se do stavu permanentní pohotovosti, do kterého jsme uváděni postupným uvědomováním si, že na tomto světě není nic, čeho by člověk nebyl schopen. A to jak v kladném, tak v záporném slova smyslu. Během našich životů, jejichž délka je pro vesmír pouhým mrknutím oka, se díky tomu stáváme svědky neuvěřitelných oportunistických přemetů a jiných artistických kousků prospěchářů, kteří vnímají svět jen jako prostor vhodný k expanzi vlastních záměrů. Oživíme-li na chvíli svůj vnitřní zrak, spatříme smutnou přehlídku lidské domýšlivosti, nadutosti, chamtivosti a nulové sebereflexe, která nemá začátku a zatím ani dohledného konce.

Paňácové se v určitou dobu vynoří na veřejné scéně, poberou, co se dá a zase zapadnou bez užitku do propadliště dějin. Svou zdiskreditovanou pověst řádně vypolstrují naditými kapsami, aby je případné výčitky svědomí tolik netlačily. Zatímco v minulém režimu se politické struktury v naší zemi zakonzervovaly na svých postech na poměrně dlouhou dobu a vlajka z Hradu ukazovala jasně na východ, porevoluční politické panoptikum nemá tak jednoznačně vyhraněné postoje a svými svéráznými představami o demokracii roztočilo pomyslnou ruletu zájmů a priorit. Nejcennějším žetonem v tomto hazardu je důvěra občanů.

Při zpětném pohledu do historie můžeme podobný utilitaristický vzorec vnímat také v globálním měřítku. Nebylo to prvotně Německo, které se během 2. světové války snažilo ovládnout Evropu a nakonec podlehlo i velikášské myšlence, že jeho chřtán je dost velký na to, aby pohltil celý svět. V době, kdy se Němci potáceli v hospodářské krizi, neměli na následnou politickou a vojenskou expanzi odpovídající prostředky. Obyvatelé tohoto národa byli ideologicky zneužiti, stali se vhodnými figurkami k uskutečnění projektu, který v současné době zneužívá k témuž muslimy. To samozřejmě nijak neanuluje jejich odpovědnost za činy související s holocaustem a dalšími etnickými čistkami. Ideologicky se jedná o stále stejný rukopis – rétorika nadřazenosti a nabídka lepšího života. Existuje jakási neviditelná síla v pozadí, která pečlivě inscenuje události, připravuje vhodné podmínky a pak jen řídí toky nastavených energií – kapitál, lidské zdroje, informace. Tato mocnost nesouvisí s konkrétním geografickým územím, není to ani Rusko, ani USA, jak se nám snaží namluvit propaganda.

Globalizace koncentrovaného kapitálu umožnila těmto entitám (netroufám si použít slovo lidem, protože svými skutky popírají tento pojem) stát se zcela autonomními a nezávislými na konkrétním území. Jejich silnou zbraní je ovládnutí informačního prostoru, do kterého instalují své verze skutečnosti a jejich správný výklad.

Jeden krok pečlivě navazuje na druhý, jejich neviditelná ruka hraje světové šachy a má promyšleno několik tahů dopředu. Praxe potvrdila předpoklad, že ekonomicky slabé Německo ve 30. letech se může stát ideální živnou půdou pro nacionalistický extremismus, Vědí, kdy kdo může s kým kamarádit, kdy je Čína nepřítel a kdy nastal čas tibetskou genocidu vymazat z matrixu. Kuba jednou ne a potom ano. Světový dirigent beztrestně vyzkoušel Vietnam, řídil tempo a čas provedení akcí v Afgánistánu, Kosovu, Iráku, na Ukrajině, také v České republice se schovával za maskou Sametové revoluce. Věděl, jakým přelomem se stane datum 11. září 2001. Umí si spočítat, že když vyšle do boje pěšáky masivní a nekontrolované migrace, okamžitě se proti němu postaví pěšáci extrémní pravice. Předem zná dopad a důsledky farizejské dohody EU s Tureckem, jehož historie hovoří sama za sebe. Neviňme jen Hitlera, Merkelovou, Obamu a jim podobné. To jsou jen hráči tohoto orchestru, vykonavatelé, kteří hrají podle daných not, a zdá se, že skladba graduje do finále. Nastolení chaosu, bídy a utrpení je ideální podmínkou k dovršení díla. Paleta oportunismu má nekonečně mnoho barev a odstínů, avšak malíř zde maluje stále stejný surrealistický obraz, který má být zpodobněním konečné nadvlády a kontroly nad světem. Mistr je dokonce natolik profesionální, že podobné deduktivní závěry okamžitě diskredituje a odsuzuje na základě zdánlivě logických prohlášení, které házejí tyto spiklenecké teorie do výlevky společenské prestiže. Tímto geniálním tahem vytváří v myslích lidí autocenzuru a uzavírá tím možnost zkoumat tyto tendence a možnosti do hloubky. Jednu věc ale podcenil. Mnohé z toho, co se ještě před deseti lety házelo do slovního odpadu konspirací, se bohužel skutečně splnilo. Skutečně spravedlivým a nemilosrdným soudcem všech a všeho je čas.

Události, jichž jsme nyní svědkem, a které jsou nám předkládány jako realita, jsou jen předehrou na forbíně. Opravdu cenné figury teprve čekají na svou příležitost v závětří lítých bojů. Skutečné divadlo začne, až se odhrne opona. Můžeme si být jisti, že kulisy za ní budou skutečně velkolepé a herecké obsazení bezkonkurenční.

Na první pohled se může zdát, že slovo pravda už zůstane jen prázdným pojmem ve slovníku. Její pramen však vyvěrá z věčnosti, takže je nezávislá na proměnlivosti lidských názorů a hodnot a nikdy nepomine. Má však svá přísná pravidla a zákonitosti. Ty zná jen ten, kdo v proudu této živé energie stojí, nikoli ten, kdo vůči pravdě zaujímá stanoviska. Výhodou dnešní nelehké doby je to, že v bouřlivých poryvech neustálých proměn společenského klimatu se posilují naše duševní a duchovní orgány a smysly, které v dobách zdánlivého komfortu a pohodlí poněkud atrofovaly. Probuzení těchto našich vnitřních rezerv nám umožní vnímat hlavního představitele této vesmírné tragikomedie. Je to Ten, který tuto on-line matrixovou hru stvořil proto, aby obohatil univerzální vědomí. Ten, který stanovil zákony mimo jiné o tom, že kdo seje vítr, sklízí bouři, a který vytýčil jasné hranice, které hráči nemohou překročit. Zdá se, že právě stojíme na této demarkační linii.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.