Pátek 8.4.2016, hned po šesté ráno.


sestavil Jarda Hudec

Pocítil jsem vůči vlkovi a jeho Kose trochu dluh, protože moje včerejší práce o podobě titulků a fotografií k nizozemskému referendu na několika hlavních českých webech byla nutně povrchní. Tak jsem se dnes podíval na články o této události v hlavních českých denících. Beru je v pořadí, jak jimi každé ráno listuji, hledaje informace významné pro mé klienty (dnes tam nic pro ně nebylo, proto mám čas věnovat se pár desítek minut jinému tématu).

Deník

(Pražáci nesjpíš ani neznají – nejrozšířenější regionální deníky s jednotnou „celostátní“ částí, zahrnující i zprávy ze zahraničí). Autor: Martin Dohnal (věnuje se všem zahraničně/politickým i /ekonomickým tématům) Titulek: „Co dál? Nizozemci v referendu o Ukrajině zavařili EU“ Umístění: stránka Zpravodajství na str. 13 Autor čerpá z výroků Gerta Wilderse, Marka Ruta, Donalda Tuska, a Petra Porošenka, kterých se záležitost přímo týká. Dále zmiňuje Nigela Farage, Marine Le Penovou a 1xKreml, 1xDmitrije Medvěděva a 1xMoskvu, když připomíná Janukoviče, který odmítl podepsat právě asociační smlouvu Ukrajina/EU (a stálo ho to skoro krk – pozn. Hudec). Článek doplňuje komentář Ivana Hoffmana „Nizozemská komplikace“ na str. 14, který zmíním ještě v závěru celého tohoto textu Moje hodnocení: Z novinářsky/zpravodajského hlediska nemohu článku nic vytknout.

Mladá fronta DNES

Autor: Luboš Palata Titulek: Referendum v Nizozemsku je patálií pro Kyjev Umístění: Stránka Ze světa na str.7 Autor popisuje výsledky referenda a využívá výroků Marka Ruta, Geerta Wilderse, Dmitrije Medvěděva a Petra Porošenka. Celá poslední třetina článku je oddělena mezititulkem „Silná proruská lobby“, což charakterizuje její obsah. Autor připomíná, i sestřelený malajsijský boeing s mnoha Nizozemci na palubě: „Podle nezávislého vyšetřování nizozemských novinářů nesou přímou odpovědnost proruští separatisté a Moskvou vyslaní vojáci, kteří obsluhovali systém Buk, jenž letoun sestřelil.“ Moje hodnocení: Věcné informace o referendu samozřejmě sedí, ale významná část článku je věnována Rusku a jeho vztahu nejen k referendu, ale k Ukrajině a EU obecně. Věty o boeingu jsou samozřejmě podpásovka „jako bejk“, protože o onom „nezávislém vyšetřování nizozemských novinářů“ jsme si tady u vlka přečetli své a o celé té kauze ještě víc. Z dikce poslední třetiny článku lze vyčíst, že to referendum a hlavně jeho výsledek zařídili vlastně z Moskvy. Mladá fronta DNES kupodivu nepřináší na téma referenda žádný komentář, což je ale trochu pochopitelné – jeho roli plní samotný článek. Že je to novinářsky nekorektní ví každé malé dítě.

Právo

Autor: uvedena jen zkratka mcm, jako zdroj uvedeny agentury ČTK a DPA Titulek: Podle EU platí smlouva s Ukrajinou i po nizozemském Ne

Umístění: Rubrika Ze zahraničí na str.13 V úvodní části popisuje autor věcně výsledky referenda, vychází z citací Donalda Tuska a Marka Ruta. Mezititulek: Wilders: Konec EU se blíží. Zde najdeme mj. citaci z webu německého Spiegelu: „Jsou nejen vítězstvím ruského prezidenta Vladimíra Putina, ale také úspěchem všech, kdo si přejí co nejrychlejší rozpad EU.“ Mezititulek: Kyjev: Útok na Evropu. Zde cituje Petra Porošenka (k tomu kousek níže – pozn. Hudec), Dmitrije Medveděva (k tomu v závěru této rychlé analýzy – pozn. Hudec) a Davida Camerona. Článek doplňuje komentář Jana Kellera na str. „Aplaus a slzy“ z jehož závěru cituji: „Nelze se však ubránit dotěrné otázce. Čím to vlastně je, že k nejvyšším evropským hodnotám mají blíž oligarchové než Nizozemci, kterým jakousi demokratickou minulost nelze tak zcela upřít? Sám Porošenko označil výsledek nizozemského referenda za „útok na nejvyšší evropské hodnoty“.(konec citátu) Moje hodnocení: Z novinářského pohledu je článek korektní a v komentáři ať si jeho autor vyjadřuje svůj názor podle vlastní libovůle, je na čtenáři, zda jeho myšlenky přijme či nikoliv.

Hospodářské noviny

Autor: Silvie Housková Titulek: Dohoda s Ukrajinou nizozemské „ne“ ustojí. Slaví euroskeptici a Rusko Umístění: Rubrika Události na str. 6 Autorka označuje referendum za „malé evropské zemětřesení“. Logicky se nejdříve soustředila na ekonomiku. Z politiků je citován je krátce sedmi slovy Rute, čtyřmi slovy Wilders, šestnácti slovy Medveděv. Mezititulek: Obchodní dohoda přežije. Zde uvádí, že obchodní část dohody s Ukrajinou se už od 1. ledna začala provizorně naplňovat a že je dost dobře možné, že se bude v praxi plnit i nadále, než evropské země a instituce vymyslí, jak dále postupovat (neboli jak výsledky referenda obejít? – pozn. Hudec) a naznačuje i možnosti, jak to udělat. Mezititulek: Ruské oslavy a konec EU. Zde autorka uvádí zajímavou věc: „Počet lidí, kteří se v Nizozemsku vyslovili proti dohodě, ale představuje zhruba 0,006 procenta evropských voličů. Zbylých 27 členských států už dohodu ratifikovalo.“ Mezititulek: Probudí se proevropští voliči? Obsah této části vystihuje titulek dokonale. Článek doplňuje komentář Teodora Marjanoviče „Putinovo nizozemské potěšení“ na str.8. Vzhledem ke jménu autora a titulku je zbytečné jeho obsah rozebírat, snad také jen citát ze závěru tohoto textu: „Ale přes to všechno musíme trvat na tom, že vnější ohrožení, zejména ze strany Ruska a nyní už i Číny, je tak intenzivní, že každá koketerie s euroskepticismem v sobě nese vážné riziko.“ Moje hodnocení: Považuji za správné, že se autorka nejdříve věnuje ekonomice a přináší informaci, kterou jsme asi neznali. Jako chybu u ní vidím to, že se opírá informace různých „analytických serverů“ (např. Eurointelligence – co o něm asi čtenář kdy slyšel?) a dokonce cituje „analytičku Judy Dempseyovou z think-tanku Carnegie Europe“, což je charakteristické. V komentáři budiž, ale ve zpravodajském článku? Koho názor nějaké Judy zajímá? Trochu legrační je argument a podílu nizozemských odpůrců na voličské populaci EU. Autorka nějak zapomněla připomenout, v ostatních 27 státech EU se k věci „Ukrajina“ žádná referenda nekonala a tudíž poměřuje hrušky a jablka – výsledek takových referend jinde je ve hvězdách, ale náladu v EU asi intuitivně známe, ne? Leč celkem je článek zajímavý a přináší něco, co jiní ne – ekonomiku, kde by jistě byly zajímavé i detaily, které se do článku nemohly vejít, a pak také trochu zoufalý apel na „proevropské voliče“.

Lidové noviny

Autor: Petra Procházková Titulek: Ukrajinci cítí v referendu ruku Moskvy Umístění: Rubrika Svět na str.7 Titulek vystihuje obsah článku dokonale, najdeme v něm tvrzení, že „existují podezření, že iniciátoři referenda jsou napojeni na Moskvu a dostávají z Ruska nemalé finanční částky“. Popis současné Ukrajiny vystihuje mezititulek „Nedotažená revoluce“ a poslední pasáž článku nese mezititulek „Moskva slaví“ a obsahuje tak hezkou větu, jako například: „Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov ocenil výsledky plebiscitu jak „absolutně vnitřní věc Nizozemska“, ale neopomněl dodat, že „ukazují nedůvěru občanů Nizozemska k jistému dokumentu“. (konec citátu). A ještě jeden z článku vybraný citát: „Předseda zahraničního výboru ruské dumy Alexej Puškov (se domnívá), že „Nizozemsko vyjádřilo svůj strach ze současné Ukrajiny, který má i zbytek Evropy“. Na téže straně je rozhovor s analytikem Karlem Svobodou z Fakulty sociálních věd UK „Pokud nebudete hlasovat, přijmou Ukrajinu do EU“, který je poměrně věcný a titulek jeho obsah naopak příliš nevystihuje. Věnuje se více Ukrajině, než Nizozemsku, ale to podle mě není na závadu. Článek doplňuje také komentář Zbyňka Petráčka na str. 14 „Nizozemci řekli ne“. Připomíná Janukovyče a tvrdí, že „Rusko se cítí na koni“. Také jedna citace ze závěru komentáře: „Vida, jak přímá demokracie v rizikových časech rozkližuje Evropu……. O zásadních věcech politické a bezpečnostní orientace tak rozhodují party více či mně vytočených občanů. Tomu se Putin musí smát“. Moje hodnocení: Petra Procházková má asi spoustu důvodů, proč Rusy, Rusko a především jeho současnou věrchušku hluboce nenávidět. Ze všech jejích článků to kouká jako šídlo z pytle, tento není výjimkou.

Takže závěrem: – V mé rychlé analýze se nepochybně projevily moje osobní preference. Za to se omlouvám. – Zajímavé je, že zatímco nizozemské referendum jako výsostně vnitřní a EU záležitost popisuje v Deníku všeobecně mezinárodněpoliticky zaměřený autor a v Hospodářkých novinách jejich bruselská zpravodajka (což se mi obojí jeví jako logické), Mladá Fronta DNES a Lidové noviny sáhly po obecně známých rusobijcích Palatovi, Procházkové, Petráčkovi a Hospodářské noviny alespoň v komentáři po Marjanovičovi. Právo ani nepovažovalo za důležité autora uvést, známe jen zkratku. – Dovolím si použít citaci ruského premiéra Dmitrije Medveděva, který použili mnozí: „Výsledky nizozemského referenda o přidružení Ukrajiny k EU ukazuje vztah Evropanů k ukrajinskému politickému systému“. Lze s tím nesouhlasit. – Z článků v Hospodářských novinách a v Lidovkách je cítit zřejmá obava z referend v rámci EU – Brusel s nimi má jen ty nejhorší zkušenosti. Zdá se, že autoři článků podporují „demokracii“ ve věcech nepodstatných, v podstatných věří spíše na moudrost elit. To je jistě tzv. legitimní názor, je otázka, zda se s ním při současném vývoji čtenáři ztotožní, či zda se (viz Petráček v LN) dále a více „vytočí“. – Drze si dovolím vyjádřit i svůj vlastní názor. Myslím si, že referenda v dalších státech by dopadla nějak podobně. 20 procent voličů Ukrajinu do party nechce, 10 procent ano a 70 procentům je to celkem fuk.

Úplně na závěr přidávám zmíněný dnešní komentář Ivana Hoffmana z Deníku. Já toho člověka nemám moc rád, ale k tomuto jeho textu (v příloze) nemohu nic dodat.

Výstřižek

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Tóny Jardy Hudce se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.