Vlkova odpověd jezevcovi


Mám zoufalý nedostatek času. Naprosto nezvládám už ani redakci Kosy. Nemluvě o psaní vlastních článků – rozepsaných jich mám řádově 35.  Už začínám i zmatkovat u redakcí článků  ostatních autorů, kdy je jaksi ztrácím, zapomínám, což se mi nikdy dříve nestávalo – pak Leo K. by mohl vyprávět…

Přesto urvu kousek  toho nedostatkového času, abych se vyjádřil k dnešnímu jezevcově  článku. Protože musím – jsem tam přímo zmíněn. Nejde nereagovat.

Nejdříve  napíši s  čím souhlasím – to je jednoznačně jezevcův názor na práci Generace 21. Až na tu výjimku naprosto neudržitelné  a jak se ukázalo – trapně hloupé reakce na  reportáž TV Prima.  Rodina Batta z nich udělala naprosté pitomce. Nejdříve ohledně  bytů , nabídnutých městem Jihlava, ve snaze  pomoci lidem utíkajícím před válkou a následně  odjezdem autobusu směr  Dajčland, který nelze interpretovat jinak, než jako vztyčený prostředníček! Ale  celkově  souhlasím  s  tím, co jezevec a konto Generace 21 napsal.

Další věcí, kterou vidím úplně stejně je – jezevcův pohled na české migranty v zahraničí, jejich děti a vnuky. Ano, tuhle zkušenost mám stejnou.Tím ten výčet toho,   s  čím mohu souhlasit – končí.

Pak    je část , která  pro mne byla zajímavá – exkurz do blízkovýchodní mentality. Pro mne nový svět a jsem  rád, že mi ho jezevec přiblížit. Zde nemám co souhlasit. Někdo mi osvětluje něco, co já neznám.  Souhlasení by bylo asi stejně logické jako souhlasit v pozici žáka  s hodinou čtení v první třídě! Beru jezevcovy informace jako rozšíření obzorů a také jako bernou minci! A také jako velmi vítané vyfutrování  dále obsažených  mých názorů, protože  všechno ostatní je pro mne  zavádějící a nepřijatelné. Argumentačně.

Jestli jezevce  správně chápu, pak on považuje jednání rodiny Batta  za normální, ba standardní. Protože prostě  jejich mentalita  je taková a uprchlík má právo přece jít za lepším. Navíc  vlk mu zuřivě odmítá odpovědět na otázku, co by jako dělal on, .. Kdyby v zemi byla občanská válka.  A kdyby měl příbuzné v Rumunsku  a  v Německu, kam by jako s rodinou šel.. A  vše je navíc vyšperkováno , jezevec promine  – bláboly – o Wintonových dětech, o židech ze  Schindlerova seznamu… Mno!  To je fakt síla jezevče –  nám věřit  tomu,   že  rodina Batta  v Okrouhlíku byla v pozici Wintonových dětí nebo židů, které dal Schindler na svůj seznam? To snad ne!!!! Mimochodem, nepamatuji se,že by nějaké Wintonovo dítě  chtělo, po příchodu  do Británie   okamžitě do Ameriky, že  to na ostrovech není to pravé ořechové  nebo že by nějaký Schindlerův  žid chtěl od něj utéci do Švajcu… Nebo že by  někoho zmohl stesk po domově natolik, že  by se  dobrovolně  vrátili do reality  III. říše.

Takže  nejdříve k  mé osobě. Popravdě – kdyby byla  v ČR občanská  válka,tak nevím, co bych dělal. Možná bych se  s rodinou snažil utéci, možná bych se někde, ve svém stařeckém věku opíral o kvér  a byl přítěží ostatních kolem mne  s těmi kvéry, ale myslel bych si, že  až se začne střílet, tak prostě mám povinnost  se  s tím kvérem nechat  zabít protože…. Fakt nevím.  Dost možná bych se snažil s rodinou  emigrovat, když bych zjistil – a to pokud nebudu úplně senilní  a Alzheimer nebude  mou druhou přirozeností, bych asi s nějakým předstihem opravdu zanalyzoval – s dostatečným předstihem, takže  bych prostě rodinu sebral a  jak píšeš – nečekal, až to bouchne a odešel někam mimo Českou republiku. Klíčové slovo je- možná. Dokud  se člověk do té situace nedostane- neví jak by jednal.

Jedno však  vím ale zcela určitě – kdyby mi šlo o život a  rodině také, tak bych si určitě nevybíral mezi Rumunskem a Německem. Byl bych zatraceně  rád, že  jdu někam, kde mne evidentně nezabijí! I kdyby to bylo to Rumunsko. A kdyby mne přijali stejným způsobem a  dopravili do bezpečí stejně  luxusně  a první dny v nové zemi mne  stejně, na jejich poměry navíc opět- luxusně- ubytovali, rozhodně bych si toho považoval velmi. S příslušným nastavením mé osoby k hostitelské zemi, jejím obyvatelům a zvykům. Snažil bych se zapadnout a přizpůsobit. A určitě bych do rumunské tlevize neříkal nic o natřených maštalích.

Nevím jak si jezevec představuje někoho, kdo prchá do bezpečí s cílem zachránit  si život, ale moje definice je jednoduchá – jde o někoho, kdo je v nejvyšší nouzi a  udělá všechno, co je zapotřebí, aby  si ten život  skutečně zachránil. Nebo chcete – li – neudělá nic,  aby se zase dostal zpět  do situace,  z které utíká a kterou má  za fatálně ohrožující jeho existenci. Abych to jezevcovi přiblížil –  jistě  ani jemu nebude konvenovat představa, že  on  v létě   na koupališti  vytáhne někoho topícího se na břeh, s nasazením vlastního života a  ten dotyčný mu, jako poděkování nejprve sdělí, že mu nesedí jezevcova  frizůra ani odér, že si představoval svého zachránce daleko více šik a nakonec  mu ještě z portmonky  vezme dvacku na  taxíka. Aniž by se jezevce nějak dovolil.  A přesně takhle  se zachovala  rodina Batta – respektive – celý její klan.

Jezevec  to přičítá kulturnímu rozdílu a má proto pochopení. S tím prvním mohu souhlasit, s  tím druhým nikoli. Jsme  totiž u jádra problému – totiž  představy a bohužel nejen migrantů vyznávajících islám, ale zřejmě  i u jejich křestanských krajanů – že my, když oni sem přijdou, se máme přizpůsobit jim  a nikoli oni nám!!! Tohle je jádro pudla  v celé migrantské problematice. Osobně nechápu, že   přesně  na tomhle jezevec popírá sám sebe. Známe  se zatraceně dlouho a vím, že jde o obecně racionálně myslícího jedince – dokonce velmi racionálně. Když jde o byznys  a zejména daně. A najednou on má pochopení pro jejich způsob myšlení, ačkoli v úvodu svého příspěvku – ze své vlastní zkušenosti sděluje, že  jeho známí a přátelé, kteří odešli do zahraničí asimilovali a to tak, že jejich děti jsou již cizinci, o vnucích nemluvě. Přeložím tohle, speciálně pro jezevce,  do jednodušší češtiny – Češi /Poláci, Slováci,Rusové, Němci, Irové, Italové, atd.atd/ usoudili, že když se přestěhují do cizího státu, má zásadní smysl přizpůsobit  svoje zvyky  a životní nastavení tamní realitě a začlenit se naplno do společnosti.  Že je to ten nejsprávnější vzorec  chování, jak v nové vlasti správně žít a přežít.A  ani mu to nepřijde divné. Oni to dokonce  chápou i všichni  přistěhovalci z  celého světa. V určitém výseku svého pobytu například v Británii. Bez ohledu na náboženství, věk, pohlaví, vzdělání, či cokoli jiného.  Většinou totiž přicházejí ze zemí, jde platí metrický a desítkový systém a kde se jezdí vpravo.  Ačkoli jsou tak naprosto tutově navyklí, dvě minuty po tom, co vstoupí na britskou půdu, akceptují jízdu vlevo, yardy, stopy, palce, pinty, atd.atd. Bez mrknutí oka. Ačkoli jim to musí působit , minimálně zpočátku , obrovské praktické potíže. Ale  i jim jednoduše  doklapne, že  na anglických silnicích prostě nejde jezdit vpravo, jak jsou zvyklí. Sic e jim to asi bude hodně vadit, ale přizpůsobí  se hned. Protože  to je otázka přežití. A ví, že nikdo, ani jezevec se nepokusí řečmi o kulturních rozdílech, mentalitě   a zvycích na tom nic změnit.

Ovšem u Iráčanů v Česku je  to pro něj opačně – tady by mu to zjevně divné přišlo. Takže pro jezevce – pokud někdo požádá o azyl v ČR  jinými  slovy sděluje – chci žít  s vámi a mezi vámi. Dobrovolně  se zavazuji ctít  vaše pravidla  a zvyky a  chci se stát aktivní  a  spolehlivou součástí vašeho státu. Protože tohle a  přesně  tohle očekává od azylanta běžný český občan. Za kterého, když jezevče dovolíš, se považuji. Když nedovolíš, tak také.

A za sebe, občana vlka  říkám – jestliže  někdo sem jde  s tím, že   vlastně nastupuje  k rautovému stolu, odkud  s vyzobne jen to, co mu chutná a ostatní nechá být a ještě   do pár  mís pro jistotu plivne, pak sorry – nemám pro něj porozumění a nejsem mu ničím povinován. A ani ho tu  nechci. Jsem tady  doma, takže mám právo tu kohosi nechtít.

Nečekám, že mi azylanti budou vděční a budou nejméně 2x denně  veřejně deklamovat, jak jsou štastni, že mohou být v České republice. Očekávám, že se budou chovat stejně  jako čeští Vietnamci. To bude bohatě stačit!  Žijí podle svého, ve svých komunitách, většinově pilně  pracují a respektují pravidla. Ani je nenapadne, aby se  dožadovali nějakého extra zacházení. Netuším, zda jejich děti se  cítí už být více Čechy než Vietnamci, ani to, jak to je s jejich vnuky. Nezajímá mne to – at tohle mají , jak jim vyhovuje. mně stačí , že  respektují pravidla. Že  když zde nebudou spokojeni,  si to vyřeší – v rámci platných zákonů – sami. A  že u nich nemám dojem, že  jsme pro ně jen  dojná práva.

U rodiny Batta a podobných ten dojem mám zcela  neodbytně. A řeči o  jiné mentalitě  mne nezajímají. Ani nedojímají story o tom, jak když onemocní člen rodiny, se prostě vrací i kdyby je to mělo stát život,  do původní vlasti!

Rodinu Batta mám za  sprosté vyžírky. Kteří zjevně NEBYLI v ohrožení života. Jde o ekonomické migranty. Kteří nejspíš  zabrali místo někomu,  kdo si to zasloužil daleko více a  snad by si možnosti žít v ČR vážil daleko více.

Tímhle konstatováním si dovolím dneska  skončit. Nemám čas. Z článku nejsem nadšený, je to psané narychlo, pod tlakem, že bych měl dělat nejméně tři jiné věci na  Kosu a pět dalších doma. Ale snad to bude stačit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.