Vtip na tento den


už několikrát jsem zde místo vtipu uváděl  skutečně prožité situace ze  života. Protože  jsou legrácky, které nemůžete  vymyslet, nýbrž jen prožít.  Jednu takovou  mi, jako svůj osobní prožitek z raného dětství poslal jeden z věkově  nejstarších  čtenářů Kosy  o kterém vím, že  chodí pravidelně  číst. Klidně  by se to dalo nazvat  – jak jsem narazil poprvé na selský rozum.

Stalo se to na návsi jedné malé středočeské vesničky, kde jsem byl na prázdninách u babičky. Na té návsi byl malý hlouček místních sousedů a o něčem debatovali. Asi mne zaujalo to, jak jejich hovor byl chvílemi hlasitější. Byl jsem tehdy při svých dvanácti mrňous. Nejmenší ze třídy. Dnes mých 180, by tehdy nikdo nepředpokládal. Tak jsem se mezi sousedy připletl, aniž by si toho všimli, a zvědavě / nyní má trvalá vlastnost / jsem sledoval hovor. Podrobnosti si pochopitelně nemohu vybavit. Vím jen, že ústřední řečník zřejmě domorodce přesvědčoval o výhodách, tehdy již různě vznikajících zemědělských družstev. Již tehdy existovala družstva spotřební a zpracovatelská – převzatá po válce ze zkušeností první republiky. Ale toto bylo něco jiného, a tak ten co měl hlavní slovo, hovořil o výsledcích společného hospodaření tam v sovětských kolchozech. To co jsem teď předeslal, jsem pochopitelně vydedukoval později, když už jsem věděl o co tehdy šlo.
Co ale uvízlo v mé paměti trvale, vniknuvší do mých uší tehdy v létě 1950 na vesnické návsi, bylo toto : “ Pane, vždycky nám náš starosta napřed říkal, že to nejlepší pro nás může být jen z Vídně, potom říkal, že z Paříže, pak z Berlína a vy nám tady teď povídáte, že to nejlepší jde z Moskvy?“
Tady už zbývá jen doplnit současný trend – to nejlepší pro nás jde opět z Berlína opatrně glosováno v Bruselu.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Politické vtipy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.