Tibeťané z mé vlastní zkušenosti


napsal jezevec

Tibeťané jsou v davech uprchlíků a připrchlíků různých národností, velmi svéráznou skupinou. nepochybně především kvůli svému jazyku, který prostě není podobný vůbec ničemu. i díky velmi silné afinitě navzájem, která na naše okoralé evropské duše působí až mysticky dojemně.
Sto procent Tibeťanů, žádajících o azyl v evropských zemích, jsou ekonomického rázu a falešní uprchlíci, a naprosto nijak se s tím netají. K opuštění Tibetu je totiž nutná finanční hotovost a organizační schopnosti, o kterém se normálnímu Tibeťanovi ani nezdá, prchá tedy jen elita, která si to může dovolit. Připrchlíci z Tibetu obvykle několik let žili v některé bezpečné indické zemi, aby si vydělali na doklady a letenku do Evropy. Někteří se tam už narodili. Dneska už vím, jak se to pozná (naučili mně to sami),(ale samozřejmě nikomu to neřeknu).


Mezi uprchlíky ve sběrných lágrech mají  velmi výjimečné postavení, protože, údajně, jim stačí u azylového řízení říct, že jim nějaký čínský voják vlezl do domečku, a plivnul jim na obrázek s dalai-lamou, a automaticky dostane azyl. Tibeťani to berou jako výraz pokání euroatlantické civilizace za naše mlčení k čínské okupaci a naprosto bezostyšně to tak přijímají. Je tedy fakt, že ještě nikdy ani z doslechu jsem se nedozvěděl o Tibeťanovi, který by azyl nedostal. V hostitelských zemích jsou místní majoritou oblíbení pro svou skromnost a pracovitost a pro stud proti pobírání jakýchkoliv dávek a podpor.

Podle svědectví Tibeťanů, ještě nedávno vládla v zemi krutá feudální autokracie, jejíž rezidua přežívají ve společnosti dodnes. Teprve nedávno bylo formálně zrušeno otroctví, ale moc vážně se to nebere. Kult všemocných mnichů a peskované chudiny se považuje za národní bohatství. Tibetská forma buddhismu má mnoho denominací ale obecně je velmi temná.
Tibeťani, neochvějně přesvědčeni o reinkarnaci – mají pestrou škálu škaredých kultů, ve kterých dávní lamové ve své dnešní inkarnaci vyžadují rituální oběti a svým vyznavačům všelijak surově škodí. Laskavý a usměvavýaktuální dalai-lama je vlastně bizarní výjimkou, takže svým způsobem je pravda, že čínská okupace Tibetu v roce 1950 -přišla do skutečně nelaskavé země, mnohým Tibeťanům přinesla svobodu,propuštění z otroctví,  vykoupení z feudální poddanosti. Na druhou stranu, málokdo to uvítal jako přínos. Byla to prostě jejich
kultura a součást jejich národní identity, Číňany tam nikdo nezval a vyvraždění statisíců Tibeťanů jim samozřejmě na oblibě taky nepřidalo. Dlužno dodat, že jsem měl možnost hovořit jen s velmi úzkou výsečí tibetské intelektuální oligarchie, která je vzdělaná, a dokáže z Tibetu (ekonomicky i organizačně) odejít. a nemusí mluvit pravdu. Mezi majoritou populace prý vládne negramotnost, a jejich plebejské duše, zdecimované příbuzenským křížením v odlehlých horských enklávách, se pro nic jinéhonež pro středověký feudalismus nehodí. Čína je jim ukradená. s těmi nikdy nikdo nemluvil.

Nicméně, mýtus o Tibetu jako historickém území Číny, považují Tibeťané za sprostou lež. zemička na rozhraní Indie a Číny byla zajisté historickým otloukánkem jejich sfér vlivu, a častým předmětem jejich okupace – Tibet však za posledních tisíc roků nikdy formálně nebyl součástí čínského území. dokonce nebyl Čínou ani nějak pravidelně okupován, neboť s krátkými intervaly tibetské samostatnosti, Tibet když už, tak byl převážně pod okupací mongolskou. Tibeťané tedy zuřivě odmítají myšlenku, že země  bykdy patřila někomu jinému než jim. Pokud nahlédneme do nedaleké historie, začátkem dvacátého století byl Tibet pod sférou vlivu Britů. Pro Tibeťany rovněž žádná výhra. nicméně historicky je nesporné, že v novodobých dějinách (řádově) od roku 1900 do roku 1950 byl svobodnou samostatnou zemí.
Podobně tak se považuje za nesporné, že v roce 1950 Čína území obsadila vojensky. přinejmenším tedy vyvraždila 3/4 tibetské armády, odvezlatibetskou vládu do Číny, a tam je donutili podepsat jakýsi „zvací dopis“.
Strategie nese rukopis ruské okupace Československa roku 1968 a je k němu často přirovnáván, případně naopak. během následné tzv „kulturní revoluce“ čínská armáda vyvraždila přes milión etnických obyvatel a zlikvidovala většinu jejich klášterů, které byly, podobně jako ve středověkém Česku, předevšímcentry vzdělanosti – to je realita.
Okupace  Čínou tedy není věcí názoru – území Tibetu nikdy nebylo součástí nějakého státního útvaru Číny a rozhodně ne v posledních sto letech. Čínská armáda se tam chovala jako dobyvatel a systematicky povraždila čtvrtinu populace civilistů – a objektivním důkazem právně nekonformního postupu Číny ve věci Tibetu jsou přinejmenším tři rezoluce OSN, které jí odsuzují, a objevují se v nich slova jako genocida a právo tibetského lidu na sebeurčení (asi by se to dalo někde najít přesně, nevím).

Prodávám, jak jsem koupil – drby neautorizované a neověřené.ale z první ruky.

Tibeťané, dle mé osobní zkušenosti, obvykle nesnášejí alkohol. obvykle všichni strašně
kouří. obvykle vaří muž, a jejich kuchyně používá smrtelně pálivé koření,že máš pocit jakoby ti někdo v hubě odpálil handgranát a vůbec nedokážešvnímat chuť jídla. a pak to nemáš čím zapít…. Navíc  oni  milují společné jídlo, je to pro ně projevem přátelství. na přivítanou si říkají známé taši-dele, což ve skutečnosti značí „dobrou chuť a správné zažívání“- a na rozloučenou ti popřejí cosi jako kala-kale-šůva, což značí“spočívej si (na tvé další cestě) měkce“.

Tolik moje  osobní zkušenosti s příslušníky  toho polo/zapomenutého národa.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Jezevova nora se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.