BEZMOC MOCNÝCH


napsala Všudybylka

 

V lidském světě, a dá se analogicky předpokládat, že ve hmotném vesmíru obecně, neexistuje žádná absolutní hodnota. Hodnocení a posuzování všeho je založeno na vzájemných vztazích a souvislostech. Tato relativita udává poměr kvalit jednotlivých působících sil a definuje jejich vzájemnou interakci. Energie, generující se z této proměnlivosti a dynamiky všech fyzikálních, ale také duševních a duchovních procesů, se nazývá evoluce a je řízena jednotnými zákony a zákonitostmi.

Používání abstraktních pojmů je vždy velmi obtížné, protože se snaží vystihnout jevy, které jsou často za hranicemi lidského rozumu a souvisejí se schopnostmi člověka, které se zatím často odsunují do oblasti esoteriky, přestože nejsou nijak odtrženy od běžného života. Intuice, déja vu, sny, cit, živá víra jsou vstupními branami do málo prozkoumaných potenciálů, které souvisejí duchovní podstatou člověka. Výzvy, kterým čelíme v současné době, jsou příležitostmi k probuzení a využití těchto možností.

Lidský rozum požaduje důkazy, bez nich není schopen nic přijmout. Důkazy navíc musejí zapadat do funkčních schémat jeho struktury, jinak jsou pro něj irelevantní. Pracuje ve třech rovinách, které neustále koreluje – čas, prostor a vědomí. Cokoli přesahuje tyto parametry, vyhodnocuje jako nepravdivé. Častým důvodem nedostatku porozumění mezi lidmi jsou různé úrovně těchto rovin. Vzhledem k tomu, že kontinuálnost času a prostoru je v našich podmínkách daná, podstatou rozdílnosti vnitřních kvalit je zejména odlišná hladina vědomí.

Definovat pojem vědomí je obtížné, protože je to právě vědomí, které se o definici pokouší. Abstraktní svět je plný podobných paradoxů. Vycházejme z předpokladu, že je to úroveň kvality bytí na nejsubtilnější úrovni lidské existence, znalost souvislostí, do kterých je včleněna. Čím je tato znalost větší, tím více je rozvinuta její schopnost vědomě ovlivňovat vnější děje, neboli moc. Z toho vyplývá, že tato síla nezávisí na množství hmotných prostředků, jak se lidé mnohdy mylně domnívají. Bohatství je důsledkem vnitřní moci člověka, nikoli jeho příčinou! Důkazem jsou lidé, kteří často přišli náhle k velkému majetku, který pro ně znamenal zkázu. Moc je především energetické nastavení, které vyzařuje z nitra člověka a její zhmotnění je logickým důsledkem této dispozice. Proč jsou někteří lidé neúspěšní přes sebelepší vnější podmínky a jiným se daří navzdory překážkám a těžkostem, kterým musí čelit?

Moc, přes všechny negativní konotace, které souvisejí s tímto pojmem, není nic špatného. Je to energie, která se dá charakterizovat jako schopnost realizace záměrů a síla je prosadit. Čím větší mocí někdo disponuje, tím větší odpovědnosti je vystaven. Jako všechno, co je podřízeno svobodné vůli člověka, dá se využít i zneužít. O tom, zda mocí disponovaný člověk využije tuto sílu k prospěchu celku nebo jen k prospěchu svému na úkor celku rozhoduje to, do jaké míry respektuje principy, které jej přesahují. Nejedná se jen mravní imperativy, ale zejména o zákonitosti, na nichž je postaveno fungování a vývoj celého univerza, a kterým je podřízena i lidská bytost jako jeho součást. Pokud je mocný člověk přesvědčen o tom, že stojí na vrcholu evoluční pyramidy, sám si tím podepisuje ortel, který mu v budoucnu zaručí, že moc, kterou získal, se jednou obrátí proti němu. Chatrná stavba jeho domýšlivosti se při nejbližší bouři sesype jak domeček z karet.

Moc je síla opojná. Pokud ji člověk používá jen pro své potřeby, její schopnost poskytovat potěšení a splňovat všechna přání, vede k závislosti. Jako všechny návykové prostředky, aby poskytovala uspokojení, musí se časem zvyšovat její dávky. Jak se říká, s jídlem roste chuť. Mocný člověk nakonec zcela podřizuje svůj život expanzi a koncentraci moci, stává se jejím sluhou. Touží po moci absolutní, kdy bude ovládat všechny a všechno a netuší, že touto myšlenkovou koncepcí si kope svůj hrob. Protože na tomto světě neexistuje žádná absolutní hodnota, čím více takto postižený jedinec soustřeďuje a hromadí moc, blíží se ke kritické hranici, za kterou ho čeká hluboký pád. Žádný strom neroste do nebe a totéž platí i pro člověka.

Z hlediska zákona zachování rovnováhy platí přímá úměra, že když se na jedné straně hromadí, na straně druhé dochází ke ztrátám. Rozevírající se ekonomické nůžky jsou toho důkazem. Tato disproporcionalita se odráží také v ostatních sférách fungování společnosti jako celku – v oblasti sociální, politické, morální. Polarizace se vyostřuje a narůstá vnitřní napětí. Nafukovací balónek při kritickém množství do něj vháněného vzduchu praskne a tím vyrovná střet protichůdných sil. Stejný zákon ovlivňuje i sociální klima. Úzká skupina mocných generuje obrovskou masu těch, kteří se začínají cítit bezmocnými. Jakmile začne nenasytná chamtivost po absolutní moci brát této většině i to málo co má, blíží se rychle k hranici, kdy se poměr sil obrátí ve velmi rychlém časovém sledu. Dochází k paradoxu, že jakmile se moc koncentruje a přibližuje absolutní hodnotě, je nejblíže svému zhroucení do stavu naprosté bezmoci. Naopak, když se člověk dostává na hranici, kdy již nemá co ztratit, stává se tento zdánlivý hendikep výhodou a transformuje se v hybnou sílu, která se snaží tento nevyvážený stav vyrovnat. To je onen kritický okamžik, kdy se moc stává bezmocnou a bezmoc mocí.

Hroutící se moc lze poznat podle lživé argumentace, kterou se snaží zoufale obhájit svou legitimitu. V tuto chvíli jsou mocní nejnebezpečnější, protože vědí, že hrají vabank. Hnací silou k odhodlání použít všech dostupných prostředků k zachování moci, je strach z její ztráty. Jedním z ukazatelů poukazující na neúnosnost stupňující se koncentrace moci, je zvýšená aktivace dynamických sil ve společnosti. Udržení jasné mysli, kontrola emocí a zachování čistoty citů aktivuje vnitřní bdělost a ostražitost při překonávání nástrah měnícího se světa. Posouvání hranic lidského vědomí je šancí na vytvoření úrovně lidské existence, kde pojmy hlad, válka, utrpení, nemoc, moc i bezmoc ztratí opodstatnění.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.