Česko


napsal Gerd

Článek je zaměřen na úzkou skupinu těch lidí, kdo ostatní vytrvale peskují za nedostatek demokracie, evropských hodnot, lidských práv nebo příchylnosti k Rusku. V žádném případě se netýká všech lidí důchodového věku, ani těch, kdo své názory korigovali podle vývoje společnosti po roce 1989.

Poslední dobou se zase ozval žabomyší spor o pojmenování České republiky, pokaždé při historických událostech menší a menší.

Pominu ztrátu vedlejších samostatných zemí, kdy o Lužice připadly saskému kurfiřtovi jako pomoc za třicetileté války, o slezská vévodství přišla Marie Terezie za sedmileté války, nenadále přibyvší Zakarpatskou Ukrajinu zabral Stalin, a se Slovenskem jsme se rozdělili v 1993.

Zbyl nám jen prostor Čech, Moravy a nepatrného kousíčku bývalých slezských vévodství na Opavsku a Těšínsku.

Kromě územních změn bylo dvacáté století i dobou neustálých změn názvů, přičemž málokterý název vydržel déle než 20 let.

První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777. V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy“. Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský. Vliv na vypadnutí jednoho „s“ z termínu měla také jazyková úspornost. Od 19. století se výraz Česko objevuje též jako označení pro celé České země.

V tomto významu Česko od roku 1938 začal prosazovat moravský jazykovědec František Trávníček, Slovník spisovného jazyka českého jej v roce 1960 uvádí jako zastaralý ve smyslu synonyma pro Čechy a Země koruny české (Čechy, Morava a zbytek Slezska). Slovník spisovné češtiny z roku 1978 již archaičnost konstatuje jen u prvního významu, zatímco ve významu označení české části federace stylovou příznačnost neuvádí. Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky, po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Václava Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil, je však nadále ne malou částí společnosti považován za kontroverzní a pragocentrický novotvar pomíjející existenci Moravy a části Slezska.

Byli jsme c. a k. monarchií, Československou republikou, druhou Československou republikou, Protektorátem Čechy a Morava, třetí Československou republikou, Československou socialistickou republikou, Československou federativní republikou, Českou a Slovenskou Federativní Republikou.

Nyní jsme Českou republikou.

Kdo vůbec vymyslel a potřebuje název Česko v době po 1993? Novináři. Pokud novináři odejdou na smetiště dějin, protože demokracii značná část z nich stejně nehájí ani náhodou, nebudeme jednoslovný název ČR vůbec potřebovat.

Pochybuji, že by byl název Česko jazykově správný. Také neříkáme Ukrajinsko, Francouzsko, Anglicko nebo Velko Británsko, USAcko. A pohybuji, že když říkáme Rakousko nebo Německo, že si v těchto státech všimli našeho počeštělého názvu.

Jednoslovný název se stejně neobjevuje v oficiálních dokumentech. Buď vypisujeme celý název Česká republika, nebo používáme zkratku ČR. Název Česko nám opravdu život při vyplňování úředních formulářů neusnadní.

Pro běžný život bohatě postačí používat zeměpisné názvy, tedy Čechy, Morava a Slezsko. Nikdo neříká, že pojede do Brna do Česka, ale buď do Brna, nebo na Moravu, nebo přidá bližší zeměpisné označení (např. jižní Morava, severní Čechy, atd.).

Nevím, jak ostatní návštěvníci Kosy, ale dosud jsem si bohatě vystačil s názvy Česká republika nebo ČR a název Česko jsem nepotřeboval ani jednou za 20 let.

Česko je umělý výtvor novinářů, kteří nechtěli neustále opakovat Česká republika. Konkrétně jej začal prosazovat Vladimír Železný, ředitel Novy a zeměkoule. Z pohledu novinářů chápu, že touží po jednoslovném názvu, ale když jim nedělá problémy říkat USA, stejně tak mohli říkat ČR. Je to dokonce ještě kratší než Česko a pokud jim šlo o ušetření vteřin při zpravodajství nebo znaků prostoru v novinovém sloupku, je název ČR ještě vhodnější. Navíc se ČR dál používá i vedle jednoslovného Česko.

Nevidím nejmenší důvod si zvykat na nový název země, když nám předešlé názvy také nevydržely. Mnoha lidem je Česko proti srsti jakožto nepřirozený jazykový tvar zavedený uměle. Děti vychovávané s názvem Česko s tím nemají problém, pro ně je takový název přirozený a jiný neznají.

Ale protože se název státu včetně jednoslovných pojmenování mění každých zhruba 20 let, bude jim zvyk s názvem Česko celkem k ničemu, protože další generace si zase začnou zvykat na název úplně jiný, dnes ještě neznámý.

Proti názvu Česko se celkem oprávněně bouří na Moravě, mají pocit, že jsou opět vynecháni z názvu. Smutné je, že existenci Moravy v rámci území dnešní ČR připustil jen Adolf Hitler.

Dnes se vedou spory o název Czechia nebo Čechia místo Česko. Domnívám se, že celý název předhodila vláda a prezident novinářům jen jako kost hladovým hlídacím psům demokracie, aby odvedla pozornost od jiných mnohem závažnějších témat, která je hrozila pohltit.

Kromě migrační krize se chystá daleko větší průšvih TTIP, o kterém se vyjma jednotlivých zmínek nedočteme vůbec nic a přitom může mít daleko ničivější dopady než proud muslimských uprchlíků z válečných zón a ještě větší počet ekonomických migrantů využívajících své šance díky zeměpisu a válečného vývoje neznalým úředníkům, jakož i naivity humanitárních organizací, které využili jako cestovku. Ideálem muslimů je Nasreddin Hodža, který vždy vyzrál na nedůvtipného bohatce, a ne nějaký svatý Mikuláš, co se podělil o plášť.

Hezké je, jak snadno mohou vláda a prezident ovládat smečku novinářů přes nenávist. Novináři nenávidí prezidenta Zemana natolik, že budou takřka vždy proti jeho názoru protestovat z velké většiny jejich počtu. Najdou se i výjimky. Ale pak stačí prezidentovi takovou novinářskou nenávist využít, aby novináři tancovali, jak prezident píská. Sice jej nadále nenávidí, ale ze všech sil nyní řeší, jak vyvrátit název Czechia, který podporuje M. Zeman dlouhodobě, a hledají argumenty pro názvy Česko nebo Bohemia.

Přitom názvy Česko a Czechia jsou stejně pitomé, jen brusiči jazyka českého je se zápalem hodným obrozeneckých puristů pitvají na jednotlivá písmena a vymýšlejí čím dál šílenější konstrukce na zdůvodnění jejich používání.

Osobně by mně nevadil jednoslovný název Bohemia přes jeho negativní význam ve francouzštině ve smyslu cikánský, protože by možná konečně ukázal EU, že Romové nejsou v ČR nijak diskriminováni a slouží jen jako příslovečný klacek na ubití majoritní populace nebo na obživu mnoha organizací na začlenění Romů s nulovými výsledky. Konečně podle Shakespeara má Bohemia mořský břeh, a tak bychom se možná stali námořní velmocí.

A jak se nakonec budeme jmenovat? Možná budeme mít jednoslovných názvů několik. Třeba jimi budou Česko, Czechia, část lidí začne na protest používat Bohemia nebo Czechland.

Prezident Zeman si vybere svůj vybraný název, třeba Czechia, a opatrně vyjádří podporu největšímu konkurentovi, třeba Česku. Novináři jako na protest začnou používat jiný název. Prezident počká pár týdnů, až zmatek utichne a vyjádří podporu novému názvu. A postupně dokola stejně s dalšími názvy, až se logicky dostanou k užívání názvu, který prezident skutečně podporuje, a na který už nebude reagovat.

Je snadné vrtěti novinářským hlídacím psem demokracie, zvláště když se vrhá na jakoukoliv hozenou kost.

EU má být spolkem regionů. Zde bude místo pro historické názvy Čechy, Morava i Slezsko. Zánikem států v rámci federalizace EU vyhlášené v Bruselu nějakým eurokomisařem ve směrnici o používání hranatých PET lahví zůstanou jen ty historické regiony jako zeměpisné označení.

A jednoslovný název? Kdo jej vůbec potřebuje? Všímá si někdo ve Vídni, že jim říkáme Rakousko a oni sobě Österreich nebo Republik Österreich?

Vlkův dodatek:

Jsem  rád, že  Gerd uchopil tohle  téma! Já sám  mám už asi 14 dní rozepsaný stejný námět. Vedle asi 38 dalších. Takže  s radostí  mohu jedno rozdělané a nedokončené téma  smáznout. Jen z něj použiji jednu maličkost.

Celá záležitost kolem nového, jednoslovného státního názvu prý byla projednávána  v kruhu čtyř nejvyšších ústavních činitelů. A iniciátorem měl být Hrad… Opravdu ty  čtyři nejvyšší  ústavní představitelé téhle  země  nemají nic  zásadnějšího a palčivějšího na starosti  než takovouhle absurdní pitominu? Jestliže by jejich odpověd  měla  znít  ano, pak konstatuji,  že je nejvyšší čas  se zamyslet nikoli  nad tupohrádkami typu Česko , Czechia a kdo ví co ještě,  nýbrž nad  tím. jestli potřebujeme vůbec ty čtyři ústavní činitele. A myslím tím jak osoby, tak jejich funkce. Nebo chcete – li , může  být  to pořadí klidně i obrácené – ty ústavní funkce a ty lidi v nich.

Gerde, v každém případě  díky. Ušetřil jsi mi nejméně dvě  hodiny  života a pár kilo vzteku!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Gerdoviny se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.