KONZUM JAKO NÁHRAŽKA POTLAČOVANÉHO SVĚDOMÍ


napsala Všudybylka

 

Každý stroj by měl být vybaven tlačítkem STOP pro případ, že by ohrožoval bezpečí a zdraví toho, kdo na něm pracuje. Člověk využívající svých schopností může být stejně tak užitečným, jako nebezpečným sobě i svému okolí, proto je také vybaven kontrolním mechanismem, který mu pomáhá regulovat nesprávné jednání – svědomím.

Svědomí je nejzazší hranice našeho přípustného chování. Pokud ji překročíme, vcházíme na území zdánlivě velkých a lehce nabytých zisků, jejichž cena je však ve finále nesmírně vysoká.

Slovo svědomí vzniklo ze slovního spojení společné vědomí. Jedná se o společný a společenský kodex etického chování, který máme zakódován v hlubokých psychických vrstvách naší osobnosti. Pokud se člověk rozhodně ignorovat tento vnitřní hlas, musí být přesvědčen, že výhody, které tím získá, dostatečně vyváží přestoupení pravidel. Společenská prestiž, sláva, moc, ekonomický profit či jiné lákavé vyhlídky jsou pro mnohé natolik neodolatelné, že z nejskrytějších hlubin svého já vytáhnou metr, kterým začnou jinak měřit sobě a jinak druhým. Tato dvojí míra jim pomůže obhájit se před okolním světem i před sebou samými a postižení se tím ocitnou rovnýma nohama v iluzorním světě sebeklamů. Podobají se pošetilému dělníkovi, který se domnívá, že odstraněním tlačítka STOP odvrátí i případná nebezpečí, která mu hrozí v případě, že stroj bude mít poruchu.

Jakmile člověk odstraní tuto kontrolku, je prakticky schopen čehokoli. Uplatňování vlastní vůle bez pocitu odpovědnosti vede k bezskrupulóznímu jednání, které vchází z předpokladu, že okolní svět je prostředím sloužícím k uspokojení egoistických požadavků a cílů. Vlastní vůle je pojem, který je mylně zaměňován se svobodnou vůlí. Pokud budeme vůlí nazývat vnitřní motivaci k jednání, potom vůle, která jedná na základě zkorumpovaného svědomí, nemůže být nazývána svobodnou, protože prosazuje své zájmy na úkor druhých. Kdo ubližuje druhým, nikdy není svobodný, je vázán zákonem zpětného působení, který dříve či později způsobí, že dotyčný bude vystaven následkům svého jednání a to bez ohledu zda s tím souhlasí či nikoli.

V každém člověku je zakódována touha po věčnosti, po nepomíjející existenci, po úrovni vědomí, které překročí hranici života a smrti, přetne koloběh znovuzrození. Zda je tento cíl reálný, případně jaká cesta k němu vede, na to musí nalézt odpovědět každý sám. Není bezbřehý konzum a mantra neustálé spotřeby falešnou reflexí na tuto otázku, šidítkem, které nabízí zdánlivý pocit jistoty a bezpečné existence? Nejsou lákavá cingrlátka tohoto světa náhražkou za hledání toho nejcennějšího v nás?

V pohádkách se často objevuje motiv, kde člověk upíše svou duši ďáblu výměnou za hmotné výhody tohoto světa. Na první pohled je to výhodná směna, dotyčný si může přát cokoli bez jakéhokoli úsilí. Bezstarostně si užívá všech požitků, které si přál. Když se však blíží čas zúčtování, narůstá v něm vnitřní úzkost a napětí. Najednou se mu nechce vydat to jediné a jedinečné, co je jeho identitou a skutečným bohatstvím. Domníval se, že zná cenu všeho, neuvědomoval si však rozdíl mezi cenou a hodnotou. Díky potlačenému svědomí zapomněl, že ne vše se dá směnit za peníze.

Archetypy uložené v poselství pohádek, lidových vyprávění, legend, mýtů a písní, se dotýkají hlubokých základů lidské bytosti. Tato kulturní paměť je platformou, na které stojí pozitivní vývoj civilizace. Pokud tuto oporu vykořeníme, ať už v rámci multikulturalismu, kapitalismu, komunismu, individualismu či jiném ideologismu, je reálná šance, že v tomto nevýhodném obchodě ztratíme všechno, co nám dává právo nazývat se člověkem.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.