Vářákovy paseky aneb proč chceme za každou cenu vyhrát mistrovství světa ve falšování vlastní historie ?


napsal Paznet

Vlkův úvod:

Když jsem  chystal někdy  v pondělí články pro včerejší vydání Kosy ohledně  toho, jak je nakládáno s naší vlastní historií v zájmu toho právě platného  správného pohledu a  svět  a  na  70 let staré události, měl jsem toho tak říkajíc – plné brejle.  Štvalo men, že vůbe cněco takové musí na sklo. Že to je zapotřebí. To jsem ovšem ještě  ani zdaleka  netušil, co najdu v poště  jako reakci na ty články…

Ozval se mi kosíř s nickem Paznet a poslal mail, který přetiskuji v podstatě  1:1.  Další komentář si ušetřím. Uvidíte, že  není třeba. Jistě nebudete  šetřit pro nováčka hvězdami.

Bohužel ani tak nedocílíme, aby se pořádně chytil za nos  ten veleduch, co napsal a následně vydal informační tabuli o tragedii na Vařákových pasekách, o které bude řeč!

Chodím na Kosu už řadu let, téměř od začátku, ale nikdy jsem se nezapojil do žádné diskuze – stačí mi, že vím, že jsou pořád někde lidé, kteří mají podobné smýšlení o světě jako já.

Nicméně – proč  píšu. Souvisí to s několikrát probíraným tématem falšování naší vlastní historie. Na svých toulkách mým Valašskem jsem narazil na informační tabuli (fotku posílám v příloze) s textem, který mě doslova šokoval, v tom negativním slova smyslu. Ne hned, při jeho čtení – ale postupně, jak jsem se nad ním zamýšlel a začal si dávat souvislosti s děním u nás i kolem nás. Možná bude zajímat další čtenáře Kosy – nechám na Tvém uvážení, zda je hodný zveřejnění, nebo ne. I když si myslím, že ten text není třeba komentovat, přece jenom pár slov si neodpustím – týká se to samozřejmě pohledu na události z konce druhé světové války:

Vařákovy paseky

1) V textu je zdůrazněno, že partyzáni způsobovali obyvatelům pasekářských osad dlouhodobé strádání a stres – určitě ano, ale nelze zaměňovat příčinu s následkem – podle toho textu je prohledávání, vyslýchání a vraždění gestapem podáno jako jenom nutná a přiměřená německá odpověď na partyzánský odboj. Takže Tomáš Vařák nebyl brutálně zavražděn Němci, ale zemřel na následky výslechu a bití – raději není ani uvedeno, kdo ho vyslýchal a bil – někdo si dnes může třeba myslet, že to byli právě partyzáni.

2) Nešťastný útok partyzánů na dva neozbrojené německé telegrafisty – chudáci telegrafisti, asi chtěli odvysílat domů, že válka končí a oni se brzy vrátí domů. Pár dní před tím byly vypáleny osady Ploština a Prlov, povražděni muži, ženy a děti – to ale není potřeba zmiňovat, co bychom si o Němcích dnes pomysleli. A ještě k té vysílačce – opravdu se několik kilometrů před frontou instaluje vysílačka jenom tak pro legraci?

3) V celém textu není v souvislosti s popravami a mučením ani jednou zmíněna německá odpovědnost – pouze: ten a ten na následky bití (kým?) zemřel, obyvatelé byli hnáni, paseky byly obklíčeny a vypáleny (kým?), byli zavražděni gestapem (kdo ale z dnešních mladých ví, že gestapo byla německá tajná policie?)

4) Není ovšem opomenuto zdůraznění přímluvy faráře a jeho německé hospodyně, že byly propuštěny ženy a děti. Jakou váhu asi tato přímluva měla, když hned v následující větě se píše, že byla mučena a zavražděna Růžena Šopová?

Na závěr: všem, kteří chtějí opravdu pochopit atmosféru před koncem války na valašských pasekách, velmi doporučuji přečíst Mňačkovu „Smrt si říká Engelchen“ – film je taky dobrý, ale na knížku nemá. A hlavně by si ji měli přečíst novodobí vykládači (a zamlčovači) historie.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.