Jsou jednoduše potřebnější


napsal Vidlák

Mám kamaráda. Známe se už dlouho. Oba pocházíme ze Západních Čech, měli jsme to k sobě asi dvacet kilometrů a z nějakého důvodu, ani nevíme, jak to vlastně vzniklo jsme si začali hodně rozumět. Máme na svět velmi podobné názory a naopak žádný nesouhlas nám nikdy nebyl na překážku. Pak jsem se přestěhoval i s rodinou do Vidlákova. Na druhý konec republiky. On byl první, kdo za námi přijel na návštěvu.
Po nedlouhém čase si on našel ženu v Jižních Čechách a odstěhoval se za ní. Do díry, proti které je náš Vidlákov jako Praha proti Ulánbátaru. Žádná šance na pořádnou práci, žádná perspektiva, žádné možnosti. K tomu mladá ženuška ještě studující. Kamarád udělal, co musel, vyřídil si živnostenský list a dal se do podnikání. Práce všeho druhu, Ferda Mravenec hadr… Vydržel to dva roky.
Pak.při jedné návštěvě u nás, slovo dalo slovo a tak nějak jsme upekli, že by se mohl přestěhovat také do Vidlákova. Přece jenom, možností je u nás víc, Brno je nedaleko. Ale stěhujte se za situace, kdy taktak vyděláte na živobytí. Tehdy to byla taková utopie.

Pak jsem měl štěstí. Jeden z mých obchodních partnerů sháněl lidi do svého byznysu. Na dobrého člověka byl ochoten počkat klidně i půl roku a kamarád by se mu svým zaměřením celkem hodil. Dal jsem ty dva dohromady a oni se domluvili. Najednou měl příslib práce.
A jak na sviňu – jak se objevila práce, přestaly se objevovat volné byty k pronájmu. A nebo byly za takovou sumu, že by si pronájem nemohli dovolit. Doma dělal na živnosťák a tak absolutně neměl šanci sáhnout na nějakou hypotéku. Práce by byla, zaměstnavatel čeká, ale není jak fungovat.
Nakonec se doma domluvil s manželkou a domluvili jsme se také spolu a od loňského podzimu ho máme doma v pokojíčku po dědečkovi. Ženuška zatím pilně studuje doma a on se s ní vidí tak jednou za tři týdny. Nebylo to snadné, ale vydrželi od sebe téměř půl roku. On zatím makal od nevidím do nevidím, sháněl bydlení, přežil zkušební lhůtu v práci a dopracoval se ke smlouvě na dobu neurčitou.Pravidelně žádal o sociální byt do pronájmu, ale ve Vidlákově jsou jednoduše ještě potřebnější než je on.
Pak se ve Vidlákově našel volný dům a po dalších dvouměsíčních peripetiích se dopracoval k třicetileté hypotéce.  V neděli ho slavnostně vyhodím z domu. Teď v sobotu se bude stěhovat.
Půl roku zatínal zuby a vydržel. Bydlel v kamrlíku, v práci dělal co viděl šéfovi na očích, chodil po sobotách na brigády a vůbec se snažil, aby na konci celého procesu mohl žít trochu lépe než předtím.
Je vlastně ekonomický migrant. Stejně jako jsem byl o pár let dřív i já. A neměl to lehké. Spokojil se i s malou pomocí, aby si pak dál pomohl sám. Zapracoval na sobě a vydržel. Nikdo mu nezaplatil jízdenku, nikdo mu nedal do začátku bejvák, nikdo ho zadarmo nic neučil a v nové práci musel ledacos překousnout. Ženu mu také nikdo nepřiveze a teď když bydlí, zacáluje pěkně mastné peníze za komunální služby, vodu a elektriku. U mě spal v pokoji přecpaném krámy na starém gauči ke kterému vedla slalomová cestička mezi starožitnostmi.
Člověku se přímo chce někomu takovému pomáhat. Nejen já, ale i sousedi mají radost, že k nám do obce přichází takový člověk. Vysloveně máme chuť se zvednout a pomoci mu vyložit stěhovací auto. Chápeme, že se chce mít lépe než v Pošumaví a vidíme, že je ochoten pro to něco udělat. Takových lidí můžeme vzít klidně sto. Vůbec nám nevadí, že přijel takřka bez peněz a vlastně nám místním bere práci.
To je také moje odpověď, jak to vidím s iráckými dvojuprchlíky do Německa. Máme tady lidi, kteří jsou schopni kvůli životě v České republice na venkově pracovat dvanáct hodin denně, spát na otomanu a vydržet bez ženy půl roku. Nevím, jak to vypadá v libanonském uprchlickém táboře. Nevím ani jak to vypadá v nějaké díře u Horažďovic. Ale kdybych to měl měřit podle ochoty se uskromnit, tak Horažďovice musejí být oproti Libanonu peklo na zemi.  Kdybych to měl měřit podle práce, tak tu máme lidi pro které je obílená maštal standart, kvůli kterému jsou ochotni se zadlužit na desítky let.
Chápu problémy, které mají všichni ti uprchlíci. Nijak to nechci zlehčovat. Ale u nás ve Vidlákově jsou jednoduše potřebnější případy než je pan Batta a jemu podobní.
Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.