Daniel Hermann, sjezd Landsmanschaftu, Marcela Augustová a obrovská příležitost pro Lukáše Dolanského


Ministr kultury !!!! sic!!! -Daniel Herman prolomil dosud  nepřekročitelné tabu české politiky- oficiálně se z titulu své funkce   zúčastnil sjezdu sudetoněmeckého landsmaschaftu o víkendu v Norimberku….

Stejně neuvěřitelné jako nepochopitelné!!! Nechápu to. Naprosto to nechápu!  Samozřejmě, že  se mu tam dostalo obrovského potlesku a mnoha  a mnoha  úsměvů. Mně z těch úsměvů a ovací naskakuje  husí kůže. A  z, bohužel, ministra české vlády  – zvedá žaludek!

Už první Hermannova slova – Liebe Landsleute- Milí krajané!  byla  jak výstřel z pistole. U naší hlavy.

A dál už to bylo jen a jen horší…. Viz následující úryvek z Hermannovi řeči:

„Vztahy mezi Čechy a Němci pustošily zločiny nacionálních socialistů, které se děly ve jménu německého národa vůči národu českému. Ale to nebyl konec. Neboť touha po pomstě a po odplatě za tyto válečné zločiny na sebe vzala hrůznou podobu ve zločinech ze strany části českého obyvatelstva vůči německy mluvícím spoluobčanům na sklonku války,“

Aby  všemu nasadil korunu tímhle:

„Přijímám slova lítosti nad činy některých z vašich předků v minulosti. A vyslovuji hluboké politování z naší strany nad tím, co učinili před sedmi desetiletími někteří z našich předků a co narušilo naše staleté soužití,

Zdroj

Neumím si představit  člena  žádné vlády, co jich v Evropě  je, který by  tahle trapně  a fatálně  shodil svou vlastní zemi!!!

Ne,  nejsem z těch, kteří bagatelizují zločiny  divokého odsunu a přiznávám, že se  stydím za  onen dekret prezidenta  Beneš, kterým dal po válce generální pardon všem , kteří se  dopustili, na odsouvaných  Němcích, často velmi brutálních zločinů.  Tyhle právní předpisy zakotvené v našem právním pořádku nikdy neměly spatřit světlo světa:

Amnestie prezidenta č. 243 z 29. srpna 1945 a usnesení vlády o všeobecné amnestii č. 296 z 2. října 1945. Amnestijní zákon č. 115 z 8. května 1946 měl krýt především trestné činy spáchané v revolučním období od května 1945. Vyhlašuje nejen beztrestnost, ale přímo právnost (není bezprávné) trestných jednání v době od 30. září 1938 až do 28. října 1945(!),pokud jejich účelem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků  či které směřovalo ke spravedlivé odplatě.

Ano, tohle se nemělo stát. Nicméně historie, jak se nám snaží vnutit – pochopitelně  Landsmaschaft a  leckdo na německé straně  a pro nás  naprosto neuvěřitelně  – ministr  české vlády, nezačíná 9.května  1945, ale  daleko dříve.

Ta historie, která  skončila  odsunem začala  daleko a  daleko dříve – přesně v  době, kdy německá menšina  v českých zemích zablokovala  jakoukoli možnost česko rakouského narovnání  po vzoru vyrovnání rakousko madarského.  Pokračovalo to odbojem proti vzniku Československa  v historických hranicích Zemí koruny  české a skončilo Mnichovem a hrůzami II. světové  války. Tohle  všechno někdo jako Daniel Herman  staví na roven zločinům a někdy  dodejme – bestiálním, při divokém odsunu. Ačkoli je  jasné, že kdyby  nedošlo k Mnichovu, na kterém sudetoněmecké  obyvatelstvo a  jeho naprosto většinový prohitlerovský postoj měli lví podíl, nebyl by žádný odsun. A to ani řízený ani divoký.

Samozřejmě , že si Hermann neodpustil bláboly  o kolektivní vině.  Rád  bych tomuhle, bohužel, ministru české vlády připomenul, že  odsun jako takový  byl posvěcen už  v Postupimských dohodách– konkrétně  v bodu  XII. bodu Protokolu jednání postupimské konference, který zní  zní:

Tři vlády prozkoumaly tuto otázku ze všech hledisek a uznávají, že se má do Německa uskutečnit transfer německého obyvatelstva nebo jeho složek, které zůstávají v Polsku, Československu a Maďarsku. Jsou zajedno v tom, že jakýkoliv transfer musí být prováděn spořádaně a humánně.

Pro Daniela  Hermana  dodávám, že  tyto protokoly  podepsali nejvyšší představitelé tří vítězných mocností  a to dne 2.srpna 1945. A žádný z těchto států NEMĚL doposud  sebemenší důvod  se Německu a už   vůbec  ne speciálně Sudetským Němcům za  článek XII. jakkoli omlouvat.Nejde o žádný zlovolný český výmysl, ale o rozhodnutí  vítězných mocností!!! Stejné rozhodnutí  jako třeba to o válečných reparacích!!!

Touhle  podivnou sebemrskačskou mánií  trpí jen někteří  čeští představitelé. Není mi  totiž známo, že by se našel jediný oficiální polský politik, který  by  trpěl  podobným totálním zatměním mozku! Ačkoli Polsko, v  článku VIII. získává na úkor  poraženého Německa  velká území na západě  a severu země. A odsun je  automatickou součástí tohoto aktu!!!

Dodejme, že  Spojenci souhlasili s  odsunem německých menšin zejména proto, aby zabránili  recidivě   v možnosti  Německa někdy  v budoucnu zneužít  svých menšin v zahraničí k  rozpoutání  dalších krizí, podobných té československé z roku 1938!!! Tohle byl byl hlavní motiv. Nikoli nějaká česká pomstychtivost

Ano, divoký odsun je skvrnou na  české historii.  Nicméně ta skvrna  nevznikla  tím, že si ji český národ  prostě  jen tak z rozmaru kydnul na   vestu. Vznikla  jako důsledek hrůz, kdy jen o pověstný  vlásek unikl  totální fyzické likvidaci.

Rád  bych Danielu Hermannovi připomenul, když už  mluví o kolektivní vině, ohledně odsunu  dvě zajímavé souvislosti.  Snad bude vědět, že poslední  svobodné volby , které se v předmnichovském Československu konaly, byly  ty obecní mezi 22.květnem a  12. červnem 1938.

Dám sem screenshot celkových výsledků na sudetských územích – respektive  výsledný zisk SdP – Sudetoněmecké strany:

SdPZdroj

Zopakujme  si podstatná fakta – SdP získala  89,57 %  z hlasů odevzdaných německými voliči!!!  A volby  se uskutečnili v poslední dekádě  května první června 1938….

Tedy s dostatečným odstupem po jiném významném datu – česko sudetoněmeckých vztahů – 23. a 24. dubnem 1938.

Proč je toto datum významné? Pan, bohužel ministr, Daniel Herman  by to měl vědět z paměti. Pokládá se prý za znalce  problematiky. Ale pro jistotu si dovolím mu to připomenout – tehdy, koncem dubna, tedy měsíc před posledními svobodnými volbami v předválečné ČSR, vyhlásila Sudetoněmecká strana  ústy  svého vůdce  Konráda  Henleina tzv. Karlovarský program SdP – Karlsbader Programm der SdP!!!

Což nebylo nic jiného než osm požadavků Henleinovy Sudetoněmecké strany vůči československé vládě. Požadovaly zejm. vytvoření ohraničeného německého území v rámci ČSR, jeho samosprávu, uznání německé národní skupiny v ČSR za právnickou osobu a svobodu pro nacistickou propagandu.

A panu, bohužel, ministrovi – sic!!! kultury, doporučuji pečlivě  prostudovat zejména  požadavek č.8-

Stačí k tomu málo – otevřít  Wikipedii

Takže  když to dáme do nějaké logické souvislosti -téměř  90%  sudetoněmeckých voličů dalo hlas  straně, jejímž programem bylo rozbití tehdejšího Československa!

Jak ostatně , už naprosto bez obalu přiznal sám Henlein ve  svém známém / že by nikoli Danielu Hermannovi?/ projevu ve Vídni . z kterého si dovolím citovat:

Konrad Henlein, Naším cílem vždy bylo zničení Československa. Ze zpráv o projevu ve Vídni 4. března 1941

Východní marka a Sudety měly po dlouhou dobu společné dějiny a byly spolu spojeny společným utrpením i společnými cíli. Právě zde v dunajské kotlině a v Sudetech povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pangermanismu, a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlusu Rakouska a po Velkém Německu…

Němci ze_Sudet se snažili od roku 1918 paralyzovat tlak Čechů. Německá (nacistická strana v Československu] NSDAP, která dělala záslužnou práci a připravovala cestu hnutí sudetských Němců za politické sjednocení, byla však vystavena brutálním potlačovacím metodám, jimiž se české úřady na podzim roku 1933 snažily zlomit politickou vůli sudetských Němců…

Když mě během velkého pronásledování na podzim roku 1933 Vůdce (nacistické strany v Německu) NSDAP vyzval, abych převzal politické vedení sudetského němectva, byl jsem postaven před velkou otázku: Má být národně socialistická strana vedena ilegálně, anebo má hnutí vést boj na přípravu k převedení do vlasti – do velkoněmecké říše – zcela legálně?

Pro nás sudetské Němce zbyla pouze volba druhé cesty…Výsledek jejich boje tuto cestu stoprocentně a bezezbytku ospravedlnil. Abychom se vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrý­vat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. To byla nejtěžší psychická zatěžkávací zkouška, které jsem musel své následovníky vystavit.

Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty…

Skutečnost, že německá otázka se stávala stále naléhavější, umožnila přenést ji v jejím plném významu na forum mezinárodního veřejného mínění…

Avšak bez ohledu na vše, co jsme my sudetští Němci dokázali svým vlastním úsilím, nebyli bychom nikdy mohli dosáhnout svého cíle bez pomoci Vůdce. Jeho idea nás inspirovala, jeho síla posilovala i nás, jeho Německo nám dávalo víru ve vítězství. Historie vynese jednoho dne svůj soud: Sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.

Zdroj

Kdyby náhodou někdo podobný Hermanovi chtěl pochybovat o autentičnosti Henleinových výroků, tak mám pro něj následující faksimili článku z
Das Kleine Volksblatt ze 3. března 1941, kde se tím Henlein chlubí v článku Die
Sudetendeutschen haben ihre Pflicht getan, kterou mi poslal pan Leo K.

Výstřižek

Herman a podobné  profesionální plačky, lkají nad odsunem jako aktem zlovůle  a uplatnění kolektivní viny.

Takže  si neodpustím ještě  jednu citaci – tuhle:

V rámci tohoto odsunu odešlo cca 660 000 Němců. Organizovaným odsunem bylo vystěhováno 2 256 000 německých obyvatel, dodatečným odsunem v první polovině roku 1947 dalších 80 000. Koncem května 1947 činil počet Němců v ČSR 204 000.

Zdroj

Když nad těmi čísly provede  i  takový Daniel Herman jednoduché kupecké počty, zjistí,  že po skončení odsunu zůstalo na území tehdejšího Československa cca 7%  z původního německého obyvatelstva. Kolik že procent ze  sudetoněmeckých voličů v květnu a červnu 1938 nevolilo už tehdy nepokrytě  nacistickou SdP? Připomenu to –10 %

Když uvážíme  válečné ztráty, kdy  sudetští Němci rukovali povinně  do jednotek Wehrmachtu a SS  a dále fakt, že  řada německých antifašistů, zejména těch, co byli navázáni  na Wenzela Jaksche šla s rodinami do odsunu dobrovolně, protože  se nechtěli identifikovat s poválečnou ČSR, troufnu si tvrdit, že   počet odsunutých přesně  koresponduje  s množinou těch, co koncem jara  1938 voli, zcela vědomě  nacistickou SdP a  tím i rozbití  Československa!  Kdyby  Daniel Herman a podobní měli o tom ještě nějakou pochybnost, pak je odkáži na  další historické datum – 12. březen 1938! Ten den totiž  překročila 8. armáda německého wehrmachtu německo-rakouské hranice. V historické literatuře  se ta akce  nazývá Anšlus  Rakouska…

Pro mne z toho vychází, že nikdo, kdo tehdy volil SdP se nemohl vymlouvat, že  nevěděl, že neznal, že byl sveden…. že nemohl volit jinak…. Všechny důležité  skutečnosti voličům Henleinovy partaje byly dokonale  známy. S jednou jedinou výjimkou – že prohrají válku a budou za  to muset zaplatit.

Tohle je podstata  problému!!! Tady se pane, bohužel ministře, rozhodlo o odsunu  a jeho peripetiích!!! Tady  došlo k onomu fatálnímu  tomu, co vy  eufemisticky nazýváte  narušení  našeho staletého  soužití!!!

Divoký odsun a jeho hrůzné excesy  byly  pouze  důsledkem, Nikoli příčinou.

Hermannovo vystoupení v Norimberku bylo včera otevírací zprávou hlavních večerních zpráv na ČT. Moderovala  je  Marcela  Augustová. Nikdy jsem neměl zapotřebí tuhle  paní jakkoli pojednávat  na Kose. Bral jsem ji  jako celkem solidní značku v té leckdy neuvěřitelné bídě, kterou nabízí zpravodajství ČT. To, co ovšem předvedla  včera, byla  vrcholná servilita!!!  Nechala Daniela  Hermana  nepřístojně  blábolit aniž  by si dovolila  ho nějak obtěžovat   trochu  padnoucími otázkami. Například, jestli měl pověření vlády ke svému vystoupení.  Nebo alespon KDU-ČSL. Nebo zda to byla privátní návštěva a vyjadřoval tedy  soukromé názory.  Přiznávám, že  mne ani nenapadlo očekávat,  že  by paní Augustová nebo někdo jiný z ČT si dal práci   s třeba  takovým letmým výběrem  základních historických faktů, vážících se k problematice odsunu, jaký v tomto článku já předkládám vám. Ale ta míra  servility vůči ministrovi, který pro mne zcela  jasně  zneužil svého úřadu a poškodil dlouhodobé zájmy  vlastního státu, tak ta  mne zaskočila. Totálně. Uplně  stejně jako tragický výprask Viktorky  v sobotu na Slávii. Jenže  fotbal a trapná ostuda v něm je naprostá banalita  proti tomu, s  čím budeme určitě někdy v budoucnosti,  jako důsledkem té  víkendové norimberské  Hermanoviny, konfrontováni v budoucnu.

Prý přispěl ke zlepšení vztahů s Německem…  Podle mne jsou dobré jako nikdy v minulosti. A v budoucnu by  se vyvíjely úplně  stejně i kdyby  nikam nejel a zůstal doma. Ten,kdo se na německé straně  smířil se statusem quo, žádnou další omluvu, po té kterou přednesl hned po  pádu železné opony v roce 1990 prezident  Havel  a po následném podepsání česko německé deklarace, nepotřebuje. Ten kdo  by  rád  ze  sudetských Němců nebo jejich potomků revanš,  toho nějaký Hermann a  jeho ponížené blábolení  nemohlo uspokojit.    Hermann nedosáhl naprosto ničeho. Jen do budoucna  zatížil  vlastní  stát a významně   zhoršil jeho vyjednávací pozici, pokud by  se na německé straně  někdy  objevil někdo, kdo by otázku odsunu znovu otevřel!!! A  on tohle udělat dobrovolně  a ze své vůle!!! Neumím si představit  žádného polského politika, jakkoli  je Polsko nesmiřitelně  rozděleno a probíhá tam, podle Lecha Walesi studená občanská válka, který by provedl něco, třeba  jen vzdáleně podobného Hermannovu norimberskému extempore!

Ale  ještě  chvilku zůstanu  u Augustové. Ta tedy měla  včera  formu!  Dokonce připomenula, že  že na české politické scéně  se ozvala  řada protestů k Hermanovině. Ovšem jmenovala jediný a dala si  na něm zatraceně  záležet – prý se  ohradil staronový šéf komunistů  Filip! A tím byly  ty prosty odbyty. Klasicky – protestoval komouš!! Zase komouš, takže  to hovoří za všechno! Punktum! Pokud  by byl někdo chtěl przkum toho, co si většinově  o Hermanově  výletu do Norimberku myslí politická scéna, zjevně  nebyl žádný problém se zeptat- stačilo pár  telefonátů . Viz Parlamentní listy.

Celkem chápu, že  disponibilní informační penzum  Marcely  Augustové  a lidí kolem ní  nestačí na to, aby  na  naprosto nesmyslnou  a dvakrát v  relaci opakovanou Hermanovu  repliku o tom, že  by rád  s Německem dosáhl stejnou úroven vztahů, jakou má Francie, kontrovala  poznámkami typu

-Francie  neměla  žádné odsunuté sudetské Němce

-my postavení Francie  s Německem NIKDY dosáhnout nemůžeme, protože  prostě  jednak nejsme  stát velikosti, významu  a potenciálu Francie, ale hlavně  – nemáme  a nikdy nebudeme mít nezávislou a NATO nepodléhající  atomovou odstrašující kapacitu!  Kterou si Francie  zcela jasně  drží  zejména kvůli tomu, kdyby  se vztahy k východnímu sousedovi někdy  měly  začít  zhoršovat. Kdyby, bohužel ministr, Herman a další podobní chtěli  pochybovat o tomto mém závěru, pak necht si obstarají elementární údaje  o francouzských nukleárních nosičích a jejich maximální operativní použitelnosti! Většinově  stačí právě tak na pokrytí Německa  a  malý kousek dál.

Ale  alespon základní profesionalitu  očekávat   rozhodně  chci. I od ní.

Například  takovou, kterou předvedl minulý týden Lukáš Dolanský při rozhovoru s hejtmanem Haškem. Když ho zpovídal v Událostech a komentářích ohledně focení s Nočními vlky.

Ten rozhovor  vzbudil na českém internetu docela  slušnou bouři. Původně  jsem se k němu nechtěl vyslovovat. A to hned  ze dvou důvodů

1-myslím si , že  jde o nepodstatnou blbinu a  že máme na krku daleko důležitější věci – například problémy s OKD, kterým bychom měli věnovat  daleko více pozornosti

2-na  rozdíl od většiny  alternativních kanálů si myslím, že  Dolanský, nikoli Hašek, byl objektem manipulace a nefér  praktik  diskusního partnera.  A navíc, že měl ke svým dotazům plné právo.

U tohoto  bodu se  chvilku zdržím, abych vysvětlil svou pozici. Většina  z vás  je na straně  Haška. A Dolanském vidí svévolného manipulátora. Já nikoli. Myslím si, že pro to interview  i pro styl, jakým  ho vedl, měl dost dobrých důvodů. Jenže nakonec  dopadl jak sedláci u Chlumce  a byl za hlupáka.

Ve své přípravě  došel jen k bodu, že  někdo ve  vysoké oficiální funkci se sešel  s někým, kdo je  mezinárodně  dost nekošer /bez ohledu na  to zda právem či neprávem/ a  s  tím, že  to ten dotyčný nebude umět  věrohodně  obhájit. A dál se nepřipravoval. Protože si myslel, že  to má, tak říkajíc, v kabele.

Nejen, že neměl, ale  dostal naprosto ukázkovou lekci z kontaktu s politkáři. Z nichž Hašek, je pravděpodobně po Kalouskovi, vůbec  nejprotřelejší  a nejkluzčí. Takže  na Dolanského uplatnil veškeré triky,  kteří takoví jako on , v očekávání nepříjemných dotazů, používají. Počínajíc  zdržováním a  natahováním času, přes  snahu odejít od hlavního tématu na nezajímavé podružnosti, až po připravenou snahu rozhodit totálně  dotazujícího se novináře  velmi hrubým až sprostým osobním útokem! Čímž mám na  mysli, onen okamžik, kdy  Hašek obvinil Dolanského ze  lži! Kdybych učil  budoucí novináře, tak tenhle rozhovor  by patřil k tomu základnímu, co bych jim předváděl ve výuce! Jako demonstraci toho, na co si  mají dávat pozor. A  na základě toho bych se jim snažil vštípit nějaký seznam základních pravidel, jak se připravovat na Hašky, Kalousky a podobné. Jakkoli je to mimořádně obtížné.

Navíc,  zpětně jsem, po zvážení všech souvislostí, přesvědčen, že  Hašek, kdy  už na  tu akci s Nočními  vlky  šel,  kalkuloval s odezvou a   s  tím, že  si ho někdo z ČT v hlavních zpravodajských relacích bude chtít  „vychutnat“ a měl dopředu připravený scénář  i argumentaci. včetně  té věci s nařčením partnera  ze lži. A  hlavně  s klíčovým argumentem – pane  redaktore, ti lidé dostali schengenská víza  a orgány, které je udělovali na nich neshledali vůbec nic závadného,  tak proč  bych se neúčastnil oficiální pietní  akce, na kterou mne oficiálně pozval konzul Ruské federace v Brně?! Všechno měl do detailu vykalkulované předem. S ohledem na zisk hlasů v nadcházejících podzimních krajských volbách.

Lukáš  Dolanský   se  dostal tímhle interview  do pozice  jednak nepřipraveného Vency Poplety  a pro značnou část veřejnosti se stal  jen těžce stranickým pseudonovinářem. Toho Vencu Popletu už nezachrání. Ale  má dnes po tom Hermanově  norimberském úletu, možnost  dokázat, že    není stranický  pseudožurnalista. Nýbrž novinářský  vlčák, který prostě  jde důsledně po KAŽDE  stopě  a po KAŽDEM!!!

Takže  já očekávám, že  si nejpozději do středy pozve  do  studia Událostí Hermanna  a pustí se do něj stejně  nekompromisně  jako do Haška!

Má k tomu zatraceně  dobrý důvod! Jestliže  mu vadila účast  vysokého českého oficiálního činitele na pietě  s těmi, co projížděli Evropou ve stopách svých dědů a  navštěvovali  jejich hroby  v celé východní a střední Evropě,  kterou osvobozovali, za  cenu vlastních životů od  nacistů,  pak by mu tím spíše měla  vadit účast ještě  vyššího českého oficiálního hodnostáře  na podniku těch, kteří se na vzniku  té války  fakticky podíleli!!!

Očekávám to od něj. Pokud nemají mít pravdu ti, co tvrdí, že  je vlastně jen poskokem v předem připravené oblbovací pseudozpravodajské relaci. Je  to na něm. A  na lidech kolem něj.

Doufám, že  si Hermana  podá. A věřím, že bude tentokrát daleko lépe  připraven. Klidně může  čerpat z tohoto článku. Kdyby  snad  nenašel nic  lepšího. A nejen to. Ještě  mu pár  typů přidám.

Herman nepochybně  bude zase plkat o dvou věcech

1- o francouzsko německém smíření

2- o té kolektivní vině

To první jsem už  pojednal výše.   Francie  je velmoc a svou nedotknutelnost ze strany  historicky  fatálního nepřítele si jednou pro vždy pojistila  svým nukleárním arzenálem. Teprve  až s ním v zádech  režíroval de Gaulle  onen historický průlom ve vztazích k Německu v  červenci 1962 s Konradem  Adenauerem.Nic Lukáši Dolanskému nebrání, aby  se Hermanna  dotázal, kde vidí nějakou paralelu pro současnou ČR,  která je  hospodářsky  naprosto závislá na Německu, s de gaulovskou Francií roku 1962…

Ohledně  té kolektivní  viny – osobně  bych  se Hermanna  zeptal, jestli si myslí,  že  by  šlo žalovat  výrobce   automobilů za  smrtelné havárie jejich automobilů v letech po druhé světové válce a  chtít  po nich odškodnění pro pozůstalé tehdejších obětí havárií, které přišly .o  život jen proto, že tehdejší auta  neměly bezpečnostní pásy,. tedy dnešní nejzákladnější povinnou výbavu. Je  to totiž argumentačně úplně  ekvivalentní  vykřikovat  dnes o nepřípustnosti kolektivní viny  hned po skončení II. světové války,  jako požadovat pro tehdejší auta současný základní technický standard pro výbavu automobilů dnes!

Ale  může  být, že  by takováhle jednoduchá  a přímočará argumentace v této věci připadala /pro mne nepochopitelně/ žinantní.  V takovém případě mám pro něj záložní variantu – zeptal bych se, bohužel ministra,  Hermana  na jednoduchou věc – jestli pokládá za nepřístojné omezení na základě kolektivní viny  i okupační správu  Německa  vítěznými mocnostmi s  tím, že byla vysazena z platnosti základní občanská práva obyvatelstva, které se muselo, bez možnosti cokoli  namítnout, podřídit, kvůli důslednému uplatnění  právě kolektivní viny, rozhodnutí okupační správy. Přesně  v těch letech, kdy probíhal odsun. A  ještě pár  let po jeho skončení.

Tohle by na Hermanna mělo stačit. Je to na Lukáši Dolanském. Já si  rád tenhle  týden počkám, jestli je, jak doufám, novinář nebo jen na provázku voděná loutka.  Latku si , rozhovorem s Haškem, nastavil sám.  Hic Rhodus, hic salta – vlastně Hic Herman, hic  salta! Lukáši Dolanský.

Málem jsem zapomenul. V reakci na návštěvu čínského prezidenta napsal, bohužel ministr, Herman  na  svém twitteru toto:

Výstřižek

Tak jo,  už začal dělat….  Řekl bych, že je čas, aby  Daniel Herman jako ministr  skončil Sofort!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.