Gerd odpovídá Lexovi – nevěřím na dobré úmysly!


Napsal Gerd

Lex hodil rukavici a nezbývá, než ji zdvihnout a odpovědět. Bude v tom také kus právničiny, tak se budu snažit nezabíhat příliš do všech detailů a jen doufám, že odpověď zůstane stále ještě čitelná a zajímavá. A právničinu dám v kurzívě, abyste ji mohli v případě nezájmu snadno přeskočit.

Ach Lexi, proč tak selektovaný kus pohledu? Problematika je mnohem širší. Sice chápu, co autory návrhu změn v zákoně vedlo a jejich dobré myšlenky by zasloužily tesat do kamene, ale až příliš často jsem se v poslední době zklamal a za krásnými vzletnými slovy se skrývá hrubý cynismus politiků. Lexe z cynismu nepodezříván, spíše z toho, že přesvědčen o své pravdě, pominul úplně jiné a další aspekty problému. Bohužel natolik zásadní, že nemohu souhlasit s Lexovým názorem, zkrátka není úplný a nepostihuje problém v celé jeho šíři, ale vyzobává si tu nejlukrativnější část.

Jistě, málokdo bude zpochybňovat, že policista, záchranář, hasič a solidní státní úředník při výkonu svého povolání musí strpět různé urážky, protože nejsou nijak chráněni proti těm zlým občanům, kteří nerespektují pravidla demokratického soužití, slušného chování a důstojnosti člověka ve státní službě. Nerespektují. Někteří lidé jsou už zkrátka takoví.

Je to ale důvod, aby státní úředníci a zaměstnanci dostali další a větší moc? Vážně si Lexi myslíš, že jde jen o hasiče a policisty? Ani náhodou! Cyničtí politici na ně kašlou, stejně jako kašlali a kašlou na zbytek občanů. Jsme pro ně jen obtížný hmyz, kterému musí jednou za 4 roky podlézat před volbami, aby zase 4 roky nerušeně partajničili.

A v takové situaci dát těm cynikům politickým ještě větší ochranu? Protože zdaleka nejde o poslance, ale o všechny jejich kamarády, kteří se na poslanecké sesle nedostali a tak na ně zbyla úřednická a zastupitelská místa. Tedy postavení státního úředníka.

Není důvod, aby došlo k ještě větší ochraně státních úředníků. Jsou už chráněni dost současnými zákony.

Protiprávní jednání proti občanskému soužití – urážka na cti

Objektem skutkové podstaty přestupků podle ust. § 49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů(dále jen zákon o přestupcích) je občanské soužití a jeho narušení představuje obecně obligatorní znak všech uvedených skutkových podstat. Narušení občanského soužití je trestáno pokud, dojde k jeho negativnímu zasažení jednáním určité intenzity, jež svojí povahou typově odpovídá jednáním uvedeným ve výčtu hrubých jednání.

Občanské soužití je neurčitý právní pojem, jehož vymezení je základem pro další postup přestupkového orgánu. Obecně lze říci, že uvedené přestupky chrání žádoucí dobré vztahy mezi lidmi (členy občanské společnosti), které jsou v jednotlivých skutkových podstatách ještě konkretizovány. Ve smyslu soudní judikatury lze občanské soužití vymezit jako souhrn pravidel chování, jejichž zachování je podle obecného názoru a přesvědčení nutnou podmínkou klidného a spořádaného soužití občanů v daném místě a čase.

Přestupek kvalifikovaný podle § 49 odst. 1 písm. a), chrání čest a důstojnost člověka a pachatel svým jednáním neoprávněně zasahuje do pokojného života jiného. Vedle občanského a trestního zákoníku

představuje toto ustanovení další způsob ochrany občanského soužití, konkrétnězákladních hodnot, a to občanské cti a lidské důstojnosti.

Ustanovení § 12 nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) poskytuje ochranu soukromým právům. Ten, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud. Použití zákona o přestupcích, popř. též trestního zákoníku však nepřichází v úvahu vždy, ale pouze pokud to umožňuje intenzita a povaha útoku a jestliže sankce pro útočníka, jíž lze dosáhnout použitím patřičných ustanovení občanského zákoníku, se jeví jako zjevněnedostačující. Uplatní se tak princip ultima ratio a subsidiarity trestní represe, včetně represe v rámci správního trestání.

Jednání naplňující skutkovou podstatu tohoto přestupku nebo korespondujícího trestného činu pomluvy podle § 184 odst. 1 trest. zákoníku, je vždy rovněž v hrubém rozporu se zásadami slušného chování. Pokud jednání osoby není v hrubém rozporu se zásadami slušného chování, nemůže odporovat ani § 49 zákona o přestupcích ani § 184 odst. 1 trest. zákoníku pro nedostatek naplnění formálních a materiálních znaků přestupku či trestného činu.

Pokud někdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, může být jeho jednání posouzeno jako trestný čin pomluvy podle § 184 odst. 1 trest. zákoníku. V mnoha případech jmenovaný trestný čin a přestupek urážky na cti se mohou do určité míry překrývat.

Asi se už nikdy nedočkáme případu Libora Michálka, který oznámil korupci ve státním úřadu. A jak s ním zametli podle dosavadních zákonů, protože ten nejnovější paskvil ještě není závazný.

Přestupek urážky na cti ve smyslu § 49 odst. 1 písm. a) je jedním z taxativně vyjmenovaných skutků, u kterých se ve smyslu § 68 odst. 1 zákona o přestupcích uplatní vždy zásada dispoziční,což znamená, že řízení o tomto přestupku lze zahájit pouze na základě kvalifikovaného návrhu. Současně se jedná o jediný návrhový přestupek podle zákona o přestupcích, u něhož zákon nevyžaduje, aby k němu došlo mezi osobami blízkými, a současně připouští dosažení smíru mezi uraženým na cti a osobou z přestupku obviněnou jako obligatorní důvod pro zastavení řízení o přestupku podle § 76 odst. 1 písm. k) zákona o přestupcích. Přestupkový orgán se v tomto případě vždy má pokusit o smír mezi poškozeným a tím, kdo přestupek spáchal. Z hlediska subjektu se přestupu může dopustit kdokoliv. Jedná se tedy o obecný subjekt neboli osobu, která dosáhla věku 15 let a byla v době spáchání přestupku příčetná.

Na rozdíl od trestního práva nezná přestupkové právo pojem spolupachatelství ani účastenství. Pokud by tedy spáchalo týž přestupek více osob, bude se posuzovat jejich odpovědnost samostatně. V tomto případě nelze použít analogie trestního práva.

Přestupek spáchá ten, kdo jiného urazí nebo vydá v posměch, a tím mu ublíží na cti. V tomto případě je sporná otázka, zda by odpovědnost za přestupek mohla být vyloučena z důvodů nutné obrany nebo krajní nouze. Správní orgán musí v konkrétních případech dokazovat, že způsob urážky či vydání v posměch, byly způsobilé ublížit jinému na cti. Příkladem urážky jsou např. nadávky, hanlivá nebo posměšná gesta či pomluvy. Fyzické napadení, např. políček, může být postiženo podle tohoto ustanovení, pouze pokud takové napadení nemůže být kvalifikováno jako ublížení na zdraví. Jedná se o přestupek spáchaný jednáním nikoliv opomenutím.

Je třeba si uvědomit, že v těchto případech je chráněným zájmem čest fyzické osoby a za urážky je možno považovat neslušný projev, znevážení osoby, který může přestupce provést slovně nebo nějakým skutkem, který se dotýká cti poškozeného. Z hlediska zavinění lze předpokládat, že se jedná o úmysl přímý nebo nepřímý, lze si jen těžko představit, že by takový přestupek bylo možno spáchat z nedbalosti nevědomé. Přesto, že v zákoně není uvedeno, že se jedná o přestupek spáchaný úmyslně. Nemůže-li správní orgán prokázat zavinění, nejedná se o přestupek, ale osoba, která se jednání dopustila, může odpovídat za škodu, kterou způsobila. Zavinění je předpokladem subjektivní odpovědnosti fyzické osoby za spáchaný přestupek.

Postih podle tohoto ustanovení není vyloučen ani v případě, že bylo ublíženo na cti úřední osobě nebo byla-li taková osoba uražena např. při úředním jednání.

Uvedeného přestupku se dopustí ten, kdo jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch a lze je vždy projednat pouze na návrh. Znamená to, že řízení o takovém přestupku může být zahájeno pouze podáním kvalifikovaného návrhu za podmínek stanovených zákonem o přestupcích. Návrh musí být předně podán věcně a místně příslušnému správnímu orgánu nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o přestupku nebo o postoupení věci, která byla původně posouzena jako trestný čin. Obligatorními náležitostmi návrhu jsou identifikace postižené osoby, koho navrhovatel označuje za pachatele a kde, kdy a jakým způsobem měl být přestupek spáchán.

Závěr

V souvislosti s přípravou nového zákona o přestupcích probíhaly odborné diskuse o tom, jakým způsobem by mělo být přestupkové řízení zjednodušeno. Z výše uvedeného vyplývá, že mnohé přestupky velmi úzce korespondují s trestnými činy.

Nový věcný záměr zákona o přestupcích vyhověl justici, že bude jednotně upravena procesně právní stránka všech správních deliktů a provedeny některé legislativní změny přestupkového práva i z hlediska jeho hmotně právních aspektů.

Jenže máme ještě §154 odst. 2 trestního zákona:

(2) Kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.,

a přestupek dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Jedná se samozřejmě o přestupek návrhový, a pokud přestupek neprokážou, tak náklady řízení v hodnotě cca. tisíce Kč platí navrhovatel. Takové ustanovení je z důvodu, aby si každý dobře rozmyslel, s čím bude přestupkovou komisi otravovat.

Dále máme §358 trestního zákona o výtržnictví:

Kdo se dopustí veřejně, nebo na místě veřejnosti přístupném hrubě neslušnosti nebo výtržnosti, atd ., atd. bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Znamená to, že pokud se dotyčný opije a vymočí v hospodě, nebo se tam popere s hosty, tak jej zavřou na dva roky? Ne, protože skutek není dostatečně nebezpečný, (nebo tedy a přesněji- škodlivý) a spláchne se to jako přestupek se sankcí 1000 Kč. Když ale přijde opilý na pohřeb, rozežene pozůstalé a rozbije a pomočí rakev s nebožtíkem, tak jej třeba zavřou. Protože takové jednání je natolik škodlivé, že ho nestačí projednat jako pouhý přestupek i když v podstatě půjde o zdánlivě stejné jednání.

Tak je to i s tou nešťastnou urážkou. Pokud bych jen tak řekl policistovi, že je debil a idiot, státní zástupce by to tak určitě neposoudil jakožto trestný či, a i pokud ano, těžko by to tak posoudil soudce. Muselo by se jednat o daleko nebezpečnější skutek. Připomínám ale, že je to akademická debata, protože, tato skutková podstata už byla dávno zrušená.

Policista ve službě není svědek. Takže i když se najde 5 policistů, kteří dosvědčí škodlivé jednání dané osoby, nemohou svědčit a bez svědků nejde čin posoudit. Takový rozpor nový návrh zákona stále ještě nevyřeší. Nestačí jen trestný čin nebo pomluvu spáchat, je nutné jej ještě dokázat.

Už vidím, jak sebou státní úředníci budou trvale tahat kameru, a při jednání na úřadě se nás státní úředník bude ptát, zda s natáčením souhlasíme.

Budou občané platit za urážku úředníka 50 tis. Kč?

Při ukládání pořádkové pokuty je správní orgán vázán pravidly správního řádu, podle kterých se pořádková pokuta uloží pouze v případech a v rozsahu jak to vyžaduje zajištění účelu řízení. Urážka správního orgánu (a případně též jednotlivých úředních osob) bude většinou spadat pod jednání, které správní řád označuje jako hrubě urážlivé podání. Výklad tohoto neurčitého právního pojmu nezáleží na subjektivním pocitu úřední osoby. V rámci svého uvážení správní orgán objektivně zhodnotí, zda jde o podání, které je skutečně nejen urážlivé, ale přímo hrubě urážlivé. Přitom přihlédne ke všem okolnostem případu tak, aby mezi jednotlivými skutkově podobnými případy nevznikaly neodůvodněné rozdíly. Úvahy, kterými se při jejich hodnocení správní orgán řídil, uvede v odůvodnění rozhodnutí tak, aby byly přezkoumatelné odvolacím orgánem. Lze očekávat, že pojem hrubě urážlivé podání bude vymezen judikaturou správních soudů. Za hrubě urážlivé podání nelze v žádném případě považovat např. pouhou kritiku činnosti správního orgánu, byť by šlo o kritiku arogantní a neoprávněnou. Horní hranice výše pořádkové pokuty byla novým správním řádem zvýšena na 50 000 Kč a tím byla sjednocena s ostatními procesními předpisy. Dolní hranice není stanovena, lze proto ukládat i pokuty ve zcela symbolické výši. Podle hledisek stanovených zákonem bude pokuta na horní hranici stanovené sazby ukládána za jednání, které výrazným způsobem ztížilo postup správního orgánu v řízení a dosažení účelu řízení, a to především v řízení, jehož předmět lze považovat za velmi významný, (např. ta řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, jejichž výsledkem může být uložení mnohamilionových opatření, dále některá stavební řízení a podobně). V případě hrubě urážlivého podání si lze srovnatelnou situaci představit pouze stěží. Rozhodně tedy nelze obecně tvrdit, že za urážku úředníka bude ukládána pokuta 50 000 Kč. Smyslem sankce je především individuální prevence. Z uvedeného důvodu lze uvažovat o sankcích v řádech stovek korun, v případech, kdy bude hrubě urážlivé podání hraničit s trestným činem v řádu tisíců korun.

Nařizuje nový správní řád, aby byli úředníci ve styku s občany zdvořilí? Zrychlí se jednání s úřady?

Větší důraz na korektní vztah úředníků vůči občanům a snaha o větší rychlost ze strany úřadů v jednotlivých případech jsou projevy koncepce, která je v takto obecné rovině nově zavedena správním

řádem a která pojímá veřejnou správu jako službu veřejnosti. V zákoně je výslovně uvedeno, že„každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc“. Z toho vyplývá, že úředníci by se měli jednak ve styku s občany za všech okolností zdržet chování vybočujícího z obecně uznávaného standardu slušného chování (zejména jakékoliv jednání snižující důstojnost či vážnost dotčených osob a obecně arogantní chování). Přichází-li v úvahu více možností věcných řešení dané věci, správní orgán v rámci své povinnosti vycházet dotčeným osobám vstříc zvolí takové řešení, které je pro dotčené osoby nejpříznivější, zejména je-li to možné, vyhoví podané žádosti. Záležitosti mají být vyřizovány „bez zbytečných průtahů“. Správní řád stanoví, že rozhodnutí má být vydáno bezodkladně, pokud to není možné, tak v zákonem stanovené lhůtě. Lhůty pro vydání rozhodnutí jsou dané a neprodloužitelné, což je posun proti předchozímu právnímu stavu. Mělo by tak dojít k zásadnímu zrychlení správního řízení. Pokud dojde k překročení lhůty pro vydání rozhodnutí, nebo je z okolností již předem zjevné, že lhůta nebude dodržena, nadřízený správní orgán (např. pokud je v prvoinstančním orgánem obecní úřad, nadřízeným orgánem je krajský úřad) provede opatření proti nečinnosti. Možnosti, jak zasáhnout proti nečinnosti podřízeného správního orgánu, byly proti předchozímu právnímu stavu značně rozšířeny. Provedení opatření proti nečinnosti je za splnění zákonných podmínek povinností nadřízeného správního orgánu. Nedomůže-li se účastník řízení ochrany proti nečinnosti správního orgánu ani po vyčerpání všech možností, které mu správní řád poskytuje, může se správní žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí.

Tedy rychlost hlemýždě.

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších úprav a zákona č. 52/2009 Sb. (účinnost od 1. dubna 2009).

Část druhá Zvláštní část

Hlava třetí: Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných

Oddíl první: Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele

Útok na státní orgán

§ 153

(1) Kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. (2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, nebo b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

§ 154

(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu

a) v úmyslu působit na výkon pravomoci státního orgánu, nebo b) pro výkon pravomoci státního orgánu,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

Útok na veřejného činitele

§ 155

(1) Kdo užije násilí

a) v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo b) pro výkon pravomoci veřejného činitele,

bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní, b) ublíží-li takovým činem jinému na zdraví, nebo c) způsobí-li takovým činem větší škodu.

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

§ 156

(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu

a) v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo b) pro výkon pravomoci veřejného činitele,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní.

§ 157

Společné ustanovení Ochrana podle § 155 a 156 se poskytuje též osobě, která vystoupila na podporu nebo na ochranu veřejného činitele.

Z právní poradny:

Dotaz:

Pokud předložíme podání, že postup úřadu vzbuzuje podezření ze zneužití úřední moci a že se úřad snaží dle mého názoru bránit zjištění skutečného stavu věci, resp. že mám obavu, že se úřad bude snažit zmanipulovat výsledky např. měření.

Úřad mně za to uloží pokutu za hrubě urážlivé podání. Domnívám se, že to byla ze strany úřadu přehnaná reakce. Má smysl podávat odvolání?

Odpověď:

Odvolání určitě doporučujeme podat. Nepovažujeme ani jeden z výroků, za který byla uložena pořádková pokuta, za hrubě urážlivé podání. Objektivně nedosahují míry intenzity hrubých urážek a představují pouze vaši osobní kritiku činnosti správních orgánů.

Podle § 62 odst. 2. zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu může správní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo učiní hrubě urážlivé podání. Účelem tohoto pořádkového deliktu je ochrana vážnosti a důstojnosti správních orgánů a jednotlivých úředních osob při výkonu veřejné správy před útoky ve formě hrubých urážek. Hrubě urážlivé podání je pouze takové, které zjevně a hrubě vybočuje z pravidel styku s orgány veřejné správy. Jde tak o hrubé vulgarismy či podání útočící na odbornost, vážnost a důstojnost úředních osob. Vždy se však musí jednat o hrubou urážku. Za hrubou urážku však nelze považovat oprávněnou či neoprávněnou kritiku činnosti správního orgánu, pokud součástí kritiky nejsou hrubé urážky. Zároveň je „hrubě urážlivé podání“neurčitý právní pojem, jehož výklad však nezáleží na subjektivním pocitu úředníka. Za hrubě urážlivé podání nelze v žádném případě považovat např. pouhou kritiku činnosti správního orgánu, byť by šlo o kritiku arogantní a neoprávněnou.

Pokuta jen v závažných případech

Takto se vyjádřil také Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 23. 4. 2010 sp. zn./č. j.:5 As 76/2009-69: „ K ukládání pokut dle ustanovení § 62 správního řádu je třeba přistupovat velmi opatrně a zvažovat je lze pouze v případě, že byť i neoprávněná, přehnaná nebo i vulgární kritika nesměřuje pouze proti způsobu výkonu veřejné správy, ale je rovněž neospravedlnitelným osobním útokem, např. na soukromí úředníka, jeho rodinu, původ, apod.“

Ústavní soud se v rozhodnutí I. ÚS 211/99, vyjádřil k uložení pořádkové pokuty v občanském soudním řízení, kde § 53 občanského soudního řádu taktéž umožňuje sankcionovat hrubě urážlivé podání a věnuje se tak výkladu pojmu„hrubě urážlivé“. Podle názoru Ústavního soudu: „Pokud jde o uložení pořádkové pokuty za výroky stěžovatelů, je třeba uvážit, že zákonodárce vědomě volil termín „hrubě urážlivé“ v § 53 odst. 1 o. s. ř., aby naznačil, že právě jen ty výroky, které objektivně dosahují intenzity hrubých urážek, zakládají důvod pro pořádkovou pokutu. Činil tak u vědomí, že jak subjektivní pocity křivdy stěžovatelů, tak i subjektivní vnímání „uražených“ soudců jsou exaltovány okolnostmi souvisejícími s meritem v dané věci. Institucím a orgánům, jež reprezentují veřejnou moc státu, a v důsledku toho jsou nositeli rozhodnutí, jež občané napadají, přísluší vždy větší dávka tolerance, velkorysosti a nadhledu, než je tomu u jednotlivých občanů, jak o tom svědčí judikatura Evropského soudu pro lidská práva.“

Jak Nejvyšší správní soud, tak Ústavní soud tedy zastávají názor, že aby bylo možno podání považovat za hrubě urážlivé, musí dosahovat určité míry intenzity, která je tomto případě položena poměrně vysoko. V každém případě doporučujeme v podáních volit opatrnější výrazy, zejména se vyvarovat nařčení ze spáchání trestného činu, což by mohlo dle následujícího rozhodnutí NSS být považováno za hrubě urážlivé.:

Rozsudek Nejvyššího správního soudu (ze dne 4. března 2011, č.j. 5 As 37/2010 – 71)

„Za hrubě urážlivé výroky a nedůvodný útok na dobrou pověst a čest úřední osoby považuje Nejvyšší správní soud opakované obvinění JUDr. K. z páchání trestné činnosti [„Chápu, že zločinecký úředník, který bere úplatky a provádí trestné činy, se snaží maskovat a krýt svou zločinnost za zákony.“ „Doufám, že nastupující MD (ministr dopravy) bude požadovat odpovědnost po K. a i jiných úřednících za své zločiny a za finanční újmu dle rozsudku.“]. Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní důvody či skutečnosti, o které tato tvrzení opírá, z předmětných podání není zřejmé ani to, jak tato tvrzení souvisí s posuzovanou věcí. Tyto výroky stěžovatele neměly žádný vztah k činnosti žalovaného a úředních osob v souvislosti s posuzovanou věcí a jejich cílem bylo poškodit čest a dobrou pověst JUDr. K. a tudíž i snížit vážnost vedeného správního řízení. Byť se stěžovatel v obou podáních vyvaroval použití vulgárních výrazů na adresu žalovaného či úředních osob, následek jeho výroků je podle Nejvyššího správního soudu v daném případě závažnější. Použití urážlivých vulgarismů na adresu konkrétní osoby sice odporuje normám slušného společenského chování, samo o sobě však nevypovídá nic konkrétního o osobnosti nebo činnosti postižené osoby. Naproti tomu nepodložené obvinění ze spáchání trestné činnosti je způsobilé způsobit závažnou újmu na dobré pověsti postiženého tím, že může vyvolat v očích třetích osob neznalých poměrů dojem, že se tato osoba trestné činnosti skutečně dopouští, čímž se zároveň zpochybňuje i objektivita správního řízení, na jehož vedení se tato úřední osoba podílí.“

Problematika verbálního napadání policistů není zákonem ošetřena a lze využít jen § 49 odst. 1 a) zákona č. 200/1990 Sb., který lze projednat jen na návrh nebo případně osobu zajistit, což ale není forma trestu.

Ale co je příčinou takového stavu?

Především čárkový systém, zhoubný nádor PČR. V tom případě by měl uvědomělý občan navštívit obvodní a krajské ředitelství nebo Poslaneckou sněmovnu a ministerstvo vnitra a nadávky směřovat na odpovědnou osobu. Policista by měl být přísně chráněn zákonem (už je), ale zároveň by měl být veden k tomu, aby zákon prosazoval objektivně. Tresty za jeho porušení by měly mít výchovný charakter na všechny společenské vrstvy obyvatelstva. K tomu by muselo být vytvořeno také určité prostředí. Tomu však neděje, a proto zde nic nefunguje. Bohužel je to v dnešní době asi jen utopie.

Za stav tohoto bordelu může nejvíce klika lidí okolo ODS za dob její  vlády a jejich podporovatelé se stejnými názory. Nastolený pořádek: Zločinec, gauner, zloděj správné národnosti, hochštapler a darebák všeho druhu má víc práv a svobod než slušný a poctivý občan dodržující zákony a pořádek. Kdokoliv se ve své poctivé naivitě ozval a přinese důkazy o zločinnosti politických špiček byl  vyhozen a následně denunciován (např.kauza Michálek na MŽP), ale prorostlo to i do obyčejného života –  spratek ve škole urazí učitele, učitel je vyhozen a spratek se směje (X případů). Kolik lidí už zničili soukromí exekutorští gauneři, kteří si z dluhů udělali výnosný byznys. Kdejaký gauner (jau jau jau jau) si stěžuje na policistu, policista je postaven mimo službu, posléze i propuštěn (kauza Čermák a řada dalších), gauner se směje a tak dále a tak dále dnešní každodenní realita. Tady už jde jenom o přežití, o nic víc. Prý že lidi vyrostli ve zkaženém systému a míněna je doba před 1989.

Víte, kdo u policie páchá trestné činy nejvíce? Většinou policisté, kteří nastoupili až za polistopadové éry a za pana Ivánka Langera.

Stav některých částí Policie ČR je neutěšený. Někteří policisté vesele vydírali. Byly případy, kdy si policista vyhlédl nějakého movitějšího občana a obvinil jej z trestného činu. Pak mu předložil nabídku, že za pár set tisíc trestný čin zahladí. A tak se i stalo. Vše ověřeno vyšetřováním.

Do takové situace přijde nový přestupkový zákon, kdy přestupkem trestaným pokutou bude i jen to, že státnímu úředníkovi nebo člověku pod ochranou zákona vytkneme nízkou odbornost.

Kdo všechno je státní úředník spadající pod ochranu zákona? Jsou všichni opravdu tak morální? Nový přestupkový zákon zavře ústa všem Michálkovým následovníkům. Chceš si občánku stěžovat na státního zaměstnance? Slovo proti slovu, důkaz nikde. Proč si dovolil občánku pomluvit státního úředníka? Dostaneš řádně mastnou pokutu, a jestli se budeš cukat, brzy Tě navštíví exekutor. Státní, tedy taky státní zaměstnanec spadající pod ochranu zákona.

Kdo to těm policistům, záchranářům, hasičům a státním úředníkům vůbec nadává, a znevažuje jejich práci?

První skupinou osob jsou opilci a lidé zfetovaní. Tedy pod vlivem omamných látek v množství větším než malém. Těm je současný zákon šumafuk a nový tuplem. Nadávat a bránit v práci budou dál. Nějaká pokuta nepomůže, v té době už o tom, co pod vlivem způsobili, nebudou ani vědět.

Druhou skupinou osob budou nadlidé. Tedy ti, na které se běžné zákony nevztahují. Buď z důvodu, že mají imunitu, nebo jsou příbuznými někoho vlivného nebo jeho známými. Prostě lidé, které je nebezpečné si naštvat. Jejich přestupky nebo trestné činy se většinou ani nedostanou do hlášení. Proč by si policista dělal problémy s nadřízenými? Ti budou unikat i nadále, protože se jejich čin ani nezačne šetřit.

Třetí skupinou osob budou recidivisté páchající trestnou činnost. Při tolika záznamech v trestním rejstříku nějaká urážka úřední osoby při zatýkání bude prkotina. To víte, nervy, vypjatá situace. Šikovný právník nebo znalec z oboru psychiatrie s tím dokáže divy. Jen musí mít žalovaný dostatek peněz.

A pak zde máme skupiny osob, které obvykle státním úředníkům nenadávají. Vlastně jsou jen dvě.

V té jedné jsou lidé poslušní a vždy slušní. Ti ohnou hřbet a nebudou nadávat za žádného režimu, i kdyby na nich dříví štípal.

V té druhé skupině jsou rebelové a kverulanti, kteří stále znovu a znovu rozbíjí ústa. Jsou nepohodlní za každého režimu, protože ukazují slabiny vládnoucího režimu. A je jedno, jestli jde o opravdovou totalitu nebo jen ohýbání demokracie. Proti těm je současný zákon namířen.

Kdo si opravdu myslí, že ta cynická banda hochštaplerů, kteří předstírají, že nám vládnou, a budují lepší společnost, ale ve skutečnosti mají většinově na mysli jen své zájmy, mají opravdový zájem o zlepšení situace státních zaměstnanců?

A kdo si myslí, že jde o další berličku, která pod záminkou ušlechtilého cíle nadále omezí svobodu projevu? Tedy ne veřejně, ale znemožní nám nadávat na vládu a státní úředníky.

Pokud se normální občan setká na státním úřadě s byrokratickou tupostí, má mnohdy chuť si od plic jadrně ulevit. Taková zpětná vazba je pro státní úředníky velmi potřebná a pomáhá jako pojistný ventil v psychickém přetlaku.

Jenže dojde k zákazu takové formy ventilace přetékajících pocitů. Kdo se nesetkal s opomenutím, že nesplnil nějakou část vyhlášky, o které ani nevěděl? Jeho pocity při jednání na úřadě nelze popsat jako radostné. Ty pocity nezmizí. Ale zmizí možnost je ventilovat slovně. Není tedy daleko doba, kdy budou ventilovány střelným prachem. Místo ponížených úředníků tu budeme mít úředníky mrtvé. Doba už je dostatečně zlá a složitá a frustrace se nahromadí.

Co když bude Kosa z rozhodnutí státního úředníka zablokována? Nová pravidla takovou možnost předpokládají.

Co když se čtenář Kosy zúčastní nějaké demonstrace? Tam všude může urazit úředníka a ani o tom vědět nemusí.

Nový zákon bude prioritně využit ke krytí korupce. Nejen, že korupční mafie ovládly moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, tedy všechny tři oddělené pilíře demokracie, ale i hlídací psy demokracie a novým zákonem i myšlení lidí.

Vracíme se před 1989, jen nám nevládnou z Moskvy, ale z Bruselu.

Za nového přestupkového zákona nemusí vzniknout stížnost na objektivitu zpravodajství ČT a ČRo. Nebude daleko doba, kdy veřejnoprávním médiím přiznají status veřejného činitele. Zkusme si pak stěžovat.

Lexův pohled je jen viditelná část problému, která je použita jako vývěsní štít na protlačení zákona. Vždyť kdo by nechtěl chránit policisty, záchranáře a hasiče, když jim nadávající tvor stěžuje práci.

Jenže nový zákon je lehce zneužitelný k potlačení všech nepohodlných projevů odlišných názorů. A vychovává poslušné otroky režimu se zabudovanou autocenzurou.

A zase zavládne poklidná doba vůkol a lidé budou moci šťastně hlásat jeden jediný světový názor. Jen do té doby, než veškeré umělé konstrukce smete vlna zákonů šaría a místo deformovaných zákonů nasadí ty Prorokovy, kde nikdo nesmí změnit ani písmenko.

Možná bude dobře, že muslimové přijdou a veškerou práci poslanců národních parlamentů, Evropského parlamentu a nikým nevolených byrokratů z Bruselu smetou vlnou šaríi. Těch nesmyslů už je opravdu moc, i když ten nápad s trestnou činností ve státní správě a zákazem její kritiky pod záminkou ochrany záchranářů, je čistě lokálním výtvorem.

Proto se s Lexem neshodnu na postoji k úpravě zákona o přestupcích. Lex vidí jen jednu stránku problému, a to pomoc státním úředníkům. Já v tom vidím jen další pokus omezit svobodu projevu finančními postihy. Dosavadní zákony umožňovaly takové činy postihovat také, nový zákon není potřebný. Ti, kdo jej nerespektovali dosud, se budou stejně chovat i nadále. Zato s plnou silou dopadne na normálního člověka, kterému při jednání s úředníky už rupnou nervy a uleví si verbálně.

Vlkův dodatek:

Přiznávám, že  si čtu s mimořádným potěšením výměnu názorů mezi Gerdem a Lexem. Nicméně se domnívám,   že  začíná přecházet  do  řekněme  silně  expertní pozice. A protože  nepochybuji, že  Lex  odpoví,  konstatuji v tento okamžik, že  jeho odpovědí polemiku na Kose k tomuto tématu uzavřu. Mám totiž pocit, že  pokud by měla pokračovat, šlo už by klasicky  jen o to, kdo bude mít poslední slovo, protože všechny argumenty  byly už na stůl položeni.  A u toho se mi asistovat nechce. Nijak však nebudu bránit oběma  mým virtuálním , navíc  dávným přátelům, aby pokračovali na soukromé lince. Rád  budu číst kopie  jejich disputací, pokud  mi je  budou posílat…

Příspěvek byl publikován v rubrice Gerdoviny se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.