ELITY A AUTORITY


napsala Všudybylka

Poslední dobou zaznívá z jistých společenských kruhů výrazný apel k respektu elit, výzva k uznání legitimity jejich moci a společenského statutu. Není od věci zamyslet se blíže nad tímto pojmem, protože požadavek zaznívá především z úst těch, kteří sami sebe za elitu považují a prohlašují.

Elity nevznikají tím, že tak sám sebe někdo definuje. Je to stejně pošetilé, dětinské a směšné, jako obléci si bílý ornát a čapku a prohlásit se za papeže. Skutečné elity nepotřebují potvrzovat svůj status, protože si jej vybudovaly na základě dlouhodobé práce, díky které jsou vnímány především jako autority. Přes pestrost významových odstínů tohoto slova, obecný výklad definuje elity za výběr toho nejlepšího a nejkvalitnějšího, za část celku manifestující mimořádné, pro celek hodnotné a užitečné vlastnosti. Prvořadým kritériem této vyvolenosti jsou určité vnitřní předpoklady, které se uplatňují ve vnějším světě.

V sociálním prostředí vede vývoj lidských schopností a dovedností k diferenciaci fyzických, duševních i duchovních kvalit. Nejschopnější jedinci jsou v zájmu zachování funkčnosti struktury společnosti vždy přirozeně respektováni jako autority. V závislosti na oboru, ve kterém se angažují, vznikají elity intelektuální, politické, duchovní, kulturní apod. Toto pravidlo však může fungovat pouze tehdy, když všeobecně uznávané hodnoty nejsou měřitelné penězi. Ve společnosti, kde zisk je mírou všeho a všech, ztrácí toto kritérium své opodstatnění a do popředí se dostávají lidé, kteří kvalitu nahrazují kvantitou, což vede k posílení a nárůstu ekonomických elit. Tato úzká skupina lidí je přesvědčena o tom, že kapitál je vstupenkou do všech sfér lidských činností, propustkou do rozhodovacích procesů společnosti bez patřičné předchozí kvalifikace. Korupce je manifestací a důsledkem této zvrácené filozofie. Proto jsou všechny pokusy o její potírání zbytečné a marné, dokud se nepředefinují hodnoty.

Kde se hovoří o elitách, tam jde většinou o moc, výhody a privilegia, zatímco autorita souvisí především s prací a odpovědností, klade nároky sama na sebe. Zatímco podmínkou přirozené autority je v první řadě morální vyspělost a uvědomělost, umělé autority, definované kapitálem, legislativou a právem vytvářejí umělé elity, jejichž moc není postavena na skutečných schopnostech, ale na svěřených kompetencích a určených (často koupených) pravomocech. Zatímco respekt k přirozeným autoritám je dobrovolný, respekt k těmto umělým strukturám musí být udržován represivní formou. Společnost, která uznává kapitál jako nejvyšší hodnotu, potlačuje vznik přirozených autorit, které mohou být vnímány jako elity, a tím se vystavuje vážnému riziku evoluční stagnace až regrese. Dostává se do slepé uličky, kdy narůstající technický a technologický pokrok koliduje s duševním a duchovním úpadkem, což může mít za následek vážné ohrožení dosavadních funkčních civilizačních schémat.

Ti, kteří volají po tom, aby byli vnímáni jako elity, ať už z jakýchkoli důvodů, by měli především prokázat svoji legitimitu tím, že se stanou prvními, kteří začnou dělat to, co požadují po ostatních. Tím se stanou přirozenou autoritou a budou vnímáni jako elity, aniž by o to jakkoli usilovali či po tom toužili. Elitářství, které se projevuje v poslední době, je pokřiveným pochopením principu elit a skrývá se v něm touha po moci, nadřazenost a domýšlivost. Elitářský postoj je vymezení menšiny proti většině. Jaké opozitum si vybrali elitáři pro většinu, kterou chtějí zastupovat a za kterou chtějí rozhodovat? Lůza? Plebs? Historická zkušenost varuje před tímto nebezpečným dichotomickým myšlením, které proti sobě staví vyvolené jedince, disponující neomezeným přístupem ke všem hmotným, duševním i duchovním zdrojům a masu lidí, kterým budou tyto zdroje odpírány.

Pokud ti, kteří chtějí být považováni za elity, přestanou sami sebe vnímat jako součást struktury společnosti, zaslouží si pojmenování „jalová elita“, zkráceně „jelita“. Jalová, neužitečná a parazitující, protože nedokážou a nechtějí naplnit své poslání. Jejich skutečné úmysly jsou omezené vlastními zájmy a obyčejní lidé jsou pro ně pouze prostředkem k jejich dosažení. Proto současná jelita přestala být vnímána jako autority a udržení moci je stojí čím dál více úsilí. Obnovení respektu si nevynutí direktivně, ale tvrdou prací a očistou svých charakterů. Lidé netouží po elitách, které by museli nekriticky poslouchat, ale po autoritách, které by mohli následovat.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.