Musím vzít ten fotbal místo vlka :)


napsal Geordyn

Zdravím. Vlk se tuhle  zmínil,  že  si moc  rozmyslí, jestli ještě  bude na Kose psát o fotbálku a  zřejmě  to myslí vážně, když  nedal ani článek k začínajícímu  mistrovství Evropy. Takže tak nějak   zaskočím za  něj 🙂

Se začínajícím evropským šampionátem a úterním zápasem naší ženské fotbalové reprezentace s ženstvem Irska, které skončilo naší výhrou, musím se podělit o můj objev. Na hřišti výrazně působila, myslím fotbalově jedna dívka, která mi byla značně povědomá.

A v průběhu zápasu se o ní televizní reportér zmínil, že je to naše jediná fotbalistka, která hraje profesionálně v Německu. A to mě ihned docvaklo. Je to ona. Seznámili jsme se v rychlíku, kterým jsem cestoval loni na podzim na setkání spolužáků po šestapadesáti letech přes Prahu do Teplic.Vlak pak pokračoval až do Chebu a možná i dál. Přestoupil jsem na hlavním nádraží v Praze do prázdného kupé a usadil se s očekáváním, že cestou se potěším pohledy na krajinu kolem trati a posoudím, co se lety změnilo. Cestovával jsem hodně často takto v průběhu minulých let s rodinou do míst, kde jsem vyrůstal a kam jsem vozil dcerku na prázdniny k babičce. Neposoudil jsem změny, protože už na první zastávce v Praze – Holešovicích, přistoupila vysoká štíhlá dívka do kupé ke mně.  Patřím k lidem, kteří cestují-li vlakem, nemají daleko k tomu, aby navazovali se spolucestujícími rozhovor. Myslete si co chcete, ale téměř osmdesátník a dvacítka mají k sobě moc daleko. Dívka to chápala stejně a hovorného dědulu měla za možnost ukrátit cestu jinak, než civěním z oken vlaku, četbou, nebo se sluchátkem v uchu. Vzájemný rozhovor se stočil k důvodu mé návštěvy v Teplicích a vzpomínkám na roky prožité v tak zajímavé a rozmanité krajině. A zmínkou, ani nevím jak k ní došlo, o fotbalu. Snad, že moje společnice vypadala opravdu sportovně. Tu jsem se dověděl, že jede do Jeny v Německu a že tam v oddíle FF USV Jena hraje v obraně. A její oddíl kope bundesligu. Nu, v Teplicích jsem vystoupil, čekala tam na mne moje sestra a odvezla mne – ne na vozíčku, nýbrž svým autem k restauraci v Šanově, kde se již pomalu scházeli k rozhovorům po mnoha a mnoha letech velmi staří pánové, z nichž jsem poznal jen dva. Natolik je změnil čas, který nemá zbla slitování. Mne poznali všichni. Ne, že by čas u mne neměl vliv na fyziognomii. Řekli mi to, na můj dotaz. Tebe musíme poznat vždycky. Podle nosu. Vida nos – poznávací znamení.

Abych vzpomínku na rozhovor s příjemnou mladou dámou – skutečnou profesionální fotbalistkou ukončil, tak na svém dresu nosí číslovku dvanáct.

A dnes v prvním zápase evropského mistrovství hostitel – Francie, porazila Rumunsko po fakt urputném klání a fotbalovém mistrovství, 2 : 1.

V pondělí naši hoši se Španělskem se určitě dost zapotí. Držte palce a nebo, jak říkáme my na Moravě držte pěsti.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Fotbálek, Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.