Malé zamyšlení nad možnými důsledky Brexitu


napsal PT

 

Brexit je tématem těchto dní a vlastně už  jen hodin a  nelze se tomu divit. Slyšíme ze všech stran argumenty zastánců a odpůrců. Myslím si, že by stálo za to pokusit se lehce sesumarizovat možné důsledky případného odchodu Británie z laskavé náruče EU. Musím tedy zdůraznit, že v něco takového nevěřím, myslím, že nakonec přeci jen převáží strach z neznámého, ale snad stojí za to si zaspekulovat, jaký by měl Brexit či setrvání Británie důsledky. Nejen pro ni samou, jak je to neustále omíláno, ty nám mohou být ukradené, ale pro nás v EU.

Především je nutné zdůraznit jednu prostou skutečnost. Každá událost v dějinách má svá pozitiva a negativa. I tak hrozné události, jako byla třeba 2.světová válka, měly i nějaká ta pozitiva – v tomto konkrétním případě by se dal zmínit bezprecedentní pokrok v mnoha oborech, například v letectví či raketové technice. Dá se říci, že bez této války by Američané nestanuli na Měsíci, tedy ne v roce 1969. Tím nechci ani naznačit nějakou blahodárnost této události, jen vysvětlit ten prostý fakt, dnes tak opomíjený.

Je tedy jasné, že i Brexit či setrvání Británie bude mít svá pozitiva a negativa. To je dnes velmi zapomínáno, zastánci či odpůrci nás bombardují pouze vypíchnutými možnostmi s tím správným znaménkem. Ale ono to opravdu není tak jednoduché. Zkusme si tedy zaspekulovat…

Brexit

V případě, že by došlo k odchodu Británie z EU máme možnost věřit hned dvěma radikálně odlišným variantám dalšího vývoje v Albionu. Ti jedni, zapřisáhlí odpůrci EU, jako je třeba pan Mach, nám líčí, jak se před Británií linou zářné zítřky, protože se vlastně nic moc nestane, případně ano, něco málo se stane, ale Británie může být i nadále členem sdružení volného obchodu (tedy EFTA) případně Evropského hospodářského prostoru (EEA). Takže se vlastně nic moc nestane, ačkoliv se tedy u těchto optimistů zamlčuje drobný detail, že jako člen EFTA by GB musela dodržovat mnoho evropských směrnic, i když by na jejich tvorbu neměla žádný vliv (upřímně řečeno, je velkou otázkou, jaký vliv na regulaci žárovek či výkonu vysavačů má teď…)

Ti druzí, tedy pesimisté, podle mě zcela správně zdůrazňují, že členství v EFTA či EEA není vůbec automatické, může to trvat i několik let. Především je třeba zdůraznit, že se členstvím musí pochopitelně souhlasit i ostatní členové. Nedají se asi očekávat obstrukce od Norska či Islandu, ovšem jak bude jednat EU? Osobně se domnívám, že bude těžce rozpolcena. Na jedné straně je bruselské byrokracii jasné, že Británii je za tu drzost potřeba řádné potrestat, aby se případní podobní adepti na odchod z EU dostatečně postrašili. Možnost, že by aspoň během několika prvních let GB na svůj odchod doplatila poklesem ekonomiky, životní úrovně, odlivem kapitálu a odchodem mnoha zahraničních specialistů, ta je dle mne velmi reálná a velmi je euroskeptiky podceňovaná. Je v tomto konkrétním případě zajímavé, jak euroskeptici vůbec nepočítají s tím, že by EU nemusela jednat dle nalinkovaných schémat, připomínají šachového hráče, plánujícího sice mnoho tahů dopředu, ovšem bez přemýšlení o tazích soupeře. EU se tedy na jedné straně bude snažit udělat vše pro to, aby si své prstíky do té rány zavrtala co nejhlouběji.

Na druhé straně, EU vztahy s GB sama potřebuje, zvláště v této nejisté době. Ekonomicky na tom evropské státy nejsou nejlépe a vše ještě komplikovat dalšími tržními bariérami s tak důležitým trhem, jakým GB je, to není výhodné pro nikoho. Přeci jen, peníze jsou až na prvním místě. Obchodní vztahy jsou hezky zobrazené zde: . Je z nich jasně patrné, jak je důležitým obchodním partnerem GB Německo a Nizozemí. Že by se tyto nesmírně vlivné země hodlaly vzdát tak důležitého trhu a zahájily nějakou obchodní válku? Aktuální obchodní statistika GB lze najít například zde:. Vyplývá z ní mimo jiné téměř stejný podíl (kolem 50%) exportu i importu do/z států EU a zbytku světa. EU je tedy pro GB jako celek klíčovým partnerem.

I z tohoto důvodu se domnívám, že pravda bude někde mezi. Mám prostě střední cestu rád. Nemyslím si, že by odchod z EU byl pro Brity katastrofou, ale určitě to nebude nic jednoduchého a nebude to zadarmo. Myslím si ale, že to zvládnou. Tato země ve své historii zvládla mnohem náročnější výzvy, takže pokud by neměla zvládnout odchod z EU, bude to možná více vypovídat o EU, než o jí samé…

Ano, krátkodobě dojde určitě k propadu, ale tak silná ekonomika, jako je britská, by se měla následně zase pozvednout. No a pokud dokáže solidně fungovat i bez EU (jakože by měla, proč ne), tak bude inspirací (poněkud falešnou, protože ČR není Británie) pro ostatní. Kromě toho, pokud bude někdy podepsána dohoda TTIP (nerozebírejme teď její pozitiva či negativa), tak se podle mne silní britští výrobci v tom obrovském trhu určitě dokáží uplatnit. Samozřejmě, je tu aktuální faktor propadu britských akcií a poklesu kurzu libry. K tomu určitě po Brexitu dojde. Jenže ta zásadní otázka je – jaký bude následný dlouhodobý trend? Trhy vždy zakolísají v okamžiku nejistoty. Ale britská ekonomika je jinak hodnocena jako zdravá, v rozhodně lepší kondici než nějaká italská či francouzská, o španělské nemluvě. V nezaměstnanosti je země hned za námi a Německem  a pokud se podíváme na HDP per capita, patří jí v Evropě hezká sedmá příčka. Není na tom tak dobře, jako Německo, které je spolu s Lucemburskem jedinou zemí, která má přebytek v rozpočtu (viz moc hezké “hodiny” zde: ), stále jde ale o zdravou fungující ekonomiku a nemyslím si, že by jí po počátečním šoku neměli investoři důvěřovat.

Je zde i dle mne poněkud zveličovaná varianta možnosti rozpadu Británie, protože Skotsko i Severní Irsko jsou značně prounionistické. Podle mého názoru by vše záleželo na tom, jak by si Anglie dokázala po případném Brexitu vést. Co vím a co jsem se ptal pár Skotů, tak hlavní motiv odmítnutí odtržení byla obava z budoucnosti. Pokud GB Brexit ustojí a dokonce jí to bude svědčit, tento motiv nezmizí. Lidé se budou ptát, zda samostatnost opět neznamená nejistotu. Pochybuji, že by v takovém případě hodlali riskovat. Ovšem samozřejmě, v případě problémů je toto nebezpečí reálnější.

Odpůrci EU zdůrazňují, že Anglie bude v případě opuštění EU konečně svobodná a čeká ji skvělá cesta vzhůru. To je krásná představa…ale proč a jaká? Jak EU Anglii skutečně svazuje? To, co momentálně trápí nás, tedy migrační krize, na tu mají sjednanou výjimku. Různé regulace a nařízení, ty budou muset v případě členství v EFTA dodržovat stejně. Na Řecko přispěli stejně jako my minimálně a do eurozóny stejně vstoupit nemusí. Regulaci zbraní má GB velice přísnou, takže tyto současné úvahy EU, které u nás probouzí emoce, tam asi vliv moc nemají.V čem je tedy EU tak strašně svazuje, samozřejmě kromě faktu, že budou konečně “svobodní” a na rozdíl od naší pidizemičky by tuto svou případnou svobodu mohli i tak nějak vychutnávat? Samozřejmě, pokud by se EU snažila například zavést daň z finančních transakcí či dále zregulovat volný trh a například sjednotit daňové soustavy a pracovní právo (pokud možno co nejstriktněji), tak lze chápat, že něco takového by relativně svobodomyslnou ekonomiku Británie mohlo poškodit. Jenže troufám si tvrdit, že na obé by si Anglie sjednala výjimku, případně to prostě nepřipustila. Nejsem tedy odborník na ekonomiku a neznám všechny detaily, ale stále jsem (kromě vzletných slov) nikde konkrétně nečetl, v čem to GB bude mít znenadání bez Bruselu tak ohromně skvělé – tedy snad kromě možnosti “vyobcovat” všechny evropské přivandrovalce, což u nich doma budí asi největší emoce. Jenže jen málokdo jde za kanál pobírat sociální dávky a bez této pracovní “náplavy” může mít jejich ekonomika slušný problém. Je velká otázka, zda k nějakému nedobrovolnému odchodu vůbec dojde. Spíš tomu dobrovolnému, pokud se situace zhorší.

Neslyšel jsem, že by britští zastánci Brexitu měli nějaké zázračné ekonomické či jiné vize (kromě zmíněné zášti proti přivandrovalcům, paradoxně těm evropským), kterými by chtěli Británii učinit opět velkou. Neslyšel jsem nic o tom, že by bylo vhodné něco udělat s deficitem, s obrovským dluhem, s klesající kvalitou školství, se zlepšením integrace muslimské menšiny…a že toto všechno nelze udělat v Británii se členstvím v EU.

Mnohem důležitější je ale otázka, jaký by měl Brexit důsledek pro nás ostatní. Pesimisté malují čerta na zeď například připomínkou, že EU bude najednou o 64 milionů obyvatel a 16% HDP chudší. Při vší úctě stačí připomenout, že nejbohatším státem světa per capita je Švýcarsko a…nemá asi smysl připomínat počet jeho obyvatel a velikost ekonomiky. Dále pesimisté vykreslují katastrofický scénář v tom, že odchodem GB odejde poslední velký bojovník za volnější trh a volnější vztahy, takže vznikne snaha po ještě větší centralizaci a sociálním inženýrství. To je částečně pravda, nicméně je otázka, zda ta osamocená Anglie v EU dokázala vůbec něco vyjednat. Byli jsme svědky několika nesmyslných směrnic a nyní je tu snaha o omezení zbraní, nic z toho GB z mého pohledu pozitivním způsobem neovlivnila. Je tedy fakt, že migrační krize ji s ohledem na výjimku míjela (ostatně, GB má sama muslimů spousty a bude s nimi mít pravděpodobně jednou značné problémy), nicméně nemám pocit, že by GB představovala v EU nějaký zásadní protipól. Vývoji posledních let (například řecké krizi) dominuje Německo, ať se to Britům líbí, či ne. Jediné, čemu Británie dlouhá léta bránila, je daň z finančních transakcí, ovšem nevím, zda její případné zavedení by nás (tedy ČR) nějak poškodilo.

Já si ale myslím, že odchod GB může mít paradoxně i jistý pozitivní efekt – a to zvláště v případě, kdyby jej dokázala zvládnout s co nejmenšími náklady. Podle mého názoru prostě potřebuje bruselský establishment nějakou tu ťafku, aby si uvědomil, že nic není věčné a EU v současné době připomíná ten pověstný orientální kolos na hliněných nohou. Pokud by dokázali pánové v Bruselu reagovat realisticky (což je otázka) neměl by odchod GB znamenat i rozpad EU, naopak, jistou příležitost pro změnu.

Realista ve mě tedy říká, že by se sice pro nás nic ze dne na den nezměnilo, ale – možná paradoxně – pozitiva by snad i převážila. Protože nevěřím, že v současné době je vůle v pokračování v další integraci a dalším omezování – s čestnou výjimkou zbraní. Politici zaregistrovali, že toto je nyní mezi občany EU značně nepopulární a pravděpodobně nebudou příliš přilévat olej do ohně. Alespoň by to bylo logické, byť jejich logiku netřeba přeceňovat.

Setrvání v EU.

Tato varianta je překvapivě hodně podceňovaná, a to jak nepřáteli EU, tak jejími zarytými obdivovateli. Podle obou skupin by se vlastně nic moc nedělo. Skeptici předpokládají, že GB bude dále úpět pod knutou Bruselu a všichni pojedeme dál močálem černým podél bílých skal, zatímco optimisté věří v další budování světlých zítřků, ruce se k sobě povinnou, až se dílo podaří.

Je jasné, že po ekonomické stránce představuje tato varianta velkou známou. Nic se dít nebude, ani k lepšímu, ale ani k horšímu. Případné výstřelky po větší regulaci by Británie asi dokázala buď zmírnit či úplně zarazit, neboť to je její zásadní zájem a na ten si nenechá sáhnout. Nebudou žádné obchodní války, nejistota, propady ekonomiky, v tomto směru je tato varianta dle mého názoru rozhodně více pozitivní. Ale co politické důsledky?

Přiznám se, že v tomto nejsem takový optimista. Jedno se totiž dost zásadně změní. To zcela zásadní. Stejně jako při volbě rakouského prezidenta totiž bruselská vrchnost přečká další krizi. A je třeba říct, že nějaký Svobodný prezident v Rakousku by oproti Brexitu byl naprostá prkotina. Opět budou mít pocit, že dokázali, že to dokáží, opět budou mít pocit, že vlastně jdou správnou cestou, že není třeba nic měnit a nedejbože snad dokonce poslouchat hlas ulice. A s novým elánem se vhrnou do řešení dalších zásadních problémů, jako jsou výkonové limity pro rychlovarné konvice, možnost přihlášení se k bůhvíkolika dalším pohlavím, ochraně dalších a dalších menšin (neboť třeba zahrádkáře teď nikdo nechrání, ta hrůza!), výchově holčiček a chlapečků ve školkách, aby si snad o sobě proboha nemysleli, že jsou holčičky a chlapečci a dalším podobným samozřejmě zcela aktuálním záležitostem. A to všechno místo řešení toho opravdu podstatného.

A naštvanost mezi obyčejným lidem poroste. Samozřejmě, objeví se další možnosti, jak to těm nahoře dát najevo. Tou nejbližší jsou například volby v Německo – jenže zrovna tam je málo pravděpodobné, že AFD by mohla uspět, takže ty pravděpodobně o ničem nerozhodnou. Určitě budou i další volby s dalšími protestními stranami, ale buďme upřímní – copak nějaké Česko, Slovensko či klidně i prozápadní Finsko má na směřování Evropy nějaký podstatný vliv? Opravdu se obávám, že volby ještě hodně let nemusí vůbec nic změnit. A nějaké další referendum o EU nebude hodně dlouho na pořadu dne.

Z tohoto důvodu se tedy domnívám že pro nás – zdůrazňuji, že pro nás, nikoliv pro GB – by asi přeci jen lepší varianta byl úspěšný Brexit. Znamenal by naději – naději, nikoliv jistotu – že by se vrchnost mohla chytit za nos a začít s aspoň trošku realističtější politikou. Protože jinak se pojede dál a navzdory poplašným zprávám jsou státy Západu stále dostatečně silné, aby ve svém sebevražedném směřování pokračovaly ještě řadu let a vyplýtvaly ještě hodně vnitřních rezerv. Ano, nakonec budou změny nutné, snad systém nezkrachuje úplně a bude možné prosadit nějaké rozumné reformy, což je dnes asi nemožné (pomiňme katastrofickou variantu občanských válek či vnitroevropských konfliktů). Jenže čím později k něčemu takovému dojde, tím to bude více bolet…

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.