Můžeme se pochopit?


napsal TP

Už jsem při své práci spolupracoval s mnoha kolegy, ale s muslimem z Egypta ještě ne. A vzhledem k tomu, že náš společný týden připadl na ramadán, měl jsem z toho trošku obavy. Nejen já. I   Turci si jeho chováním nebyli moc jisti. Jako všichni vzdělaní jsou svobodomyslní a nějaký půst neberou moc vážně. Respektive – neberou jej vůbec. Na tento svůj pohodlný životní styl si zvykli a kvůli nějakému Egypťanovi se jej nehodlají vzdát.

Už první den jsem poněkud zpozorněl, neboť otázka, zda vím, kdo to byl Muhammad, mne poněkud překvapila, zvláště při diskusi o prezidentských volbách v Egyptě. Převést krkolomnou piruetou téma diskuse od politických problémů dneška k prorokovi jsem považoval za zajímavou invenci. Vím, že muslimští vládci se v proslovech rádi zaštiťují Muhammadem, ale považoval jsem to jen za zástěrku, úkrok stranou pro lidové vrstvy. Sám jsem to s vtipností sobě vlastní komentoval, že jsem s indoktrinací tak brzy nepočítal…

Dále jsme byli poučeni, jak je držení ramadánu přínosné, člověk se naučí sebeovládání a překonávání svých chtíčů… No což o to, já jsem měl omluvenku. Ovšem na místní se kolega nedíval s největším nadšením, ačkoliv nakonec ustoupil a půst jim nevnucoval.

Spolupráce pokračovala hladce až do prvního okamžiku, kdy se z telefonu kolegy ozval signál, upozorňující na čas modlitby. Šikovná aplikace. Máte ji nahranou v mobilu a ona vám každý den oznámí všechno pro pravověrného muslima nezbytné – čas motliteb, čas začátku a konce půstu a jen Alláh ví, co dalšího. A to oznámení se děje nahraným hlasem volajícího muezzina, což je v malém kanclu při poradě fakt moc fajn. Ukázalo se, že politická korektnost dorazila i do Turecka, protože nikdo si nedovolil egyptskému vedoucímu celé akce říct, aby si ten prográmek vypnul. Nebo aspoň významně ztišil. Já požádal o vlastní kancelář…

Ta se nakonec velmi hodila, neboť místní nechtěli velkého šéfa dráždit omluvami, aby si mohli zaskočit na oběd. Já jsem jim tak vytvořil skvělou záminku, neboť se mohli pomocí předstírané rotace všichni u jídla vystřídat, takže neutrpěli újmu a na první pohled drželi ramadán. Nevím, zda jim to kolega věřil, ale aspoň to předstíral. Všichni byli spokojeni.

Samozřejmě, neznamenalo to úplný konec problémů, leč alespoň významné snížení třecích ploch. Je pochopitelné, že iftar (tedy večeře, konaná po ukončení denního půstu) musela dodržovat předepsaný čas a kolega nás všechny dost šokoval faktem, že nevěřil místnímu volání imámů, ale pouze té své telefonní aplikaci. Znamenalo to čekat o pár minut déle, což se u stolu plného objednaných laskomin koná blbě. Všichni jsme to vydrželi a splnili si tak svůj soukromý minipůst, ale měl jsem chuť ho začít škrtit.

Měl jsem pocit, že situaci rozumím. Ano, kolega je vzdělaný inženýr, absolvoval káhirskou univerzitu, školení v Americe a bůhvíkde ještě, pracuje pro nadnárodní společnost…ale zkrátka dodržuje ramadán, asi z tradice, možná z naivního přesvědčení, že je to zdraví prospěšnou záležitostí, možná ještě kvůli něčemu jinému…ale jinak uvažuje stejně normálně moderně, jako kdokoliv z nás. Tradice jsou silnou motivací v tomto světě a lidé dle nich jednají často automaticky, aniž by nějak hluboce přemýšleli nad jejich smyslem. My na Vánoce též jíme kapra, ačkoliv jen málokdo tuší proč, no a pokud si někdo dá místo ryby řízek, pokrčíme rameny a přejeme mu to.

Ano, hýčkalo mne toto přesvědčení, že mé porozumění muslimské společnosti je díky mnoha návštěvám Turecka, Ázerbájdžánu či Kazachstánu, nehledě na mládí v Iráku a mnoha turistickým cestám v Tunisku či Egyptě, že zkrátka má znalost muslimského světa je když už ne dokonalá, tak aspoň na slušné úrovni. Samozřejmě jsem si byl vědom, že v každé muslimské zemi je to jinak a co by vám bez problému prošlo v Turecku, s tím v Saudské Arábii neuspějete. Samozřejmě jsem chápal, že pro ty chudé vzděláním je Korán  dokonalá a posvátná kniha, o níž se nediskutuje. Ale pro vzdělaného inženýra? Světoběžníka, neustále cestujícího po mnoha zemích? To mi přišlo absurdní. Něco jiného je přeci dodržování tradic a úplně jinou otázkou je absolutní víra v každé písmenko či klikyhák oné Bible muslimů…

Ano, mohl jsem tomu věřit klidně i nadále. Mohl jsem si plácat do prsou, jak tomu všemu rozumím, být v pohodě a sebeuspokojen nad svou dokonalostí, jako ti mnozí proroci té správné budoucí cesty a moderních pravd u nás. Jenže pak jsem udělal chybu. Chybu, která celou tu mou jistotu rozmetala v prach.

Vlastně to byla hloupost. Zajímal mne totiž názor mého kolegy na otázku, jak se dívá na pro mne zcela nepochopitelné myšlenky Saudských Arabů, kteří v náboženském zanícení vážně uvažují o zničení Muhammadova hrobu, protože se stává poutním místem pro muslimy, což je přeci špatné a může jít ke zbožštění člověka, což je ještě horší. Co vím, tak zatím se k tomu naštěstí nikdo neodhodlal, ale už jen fakt, že se o tom v saudských kruzích uvažuje, ukazuje na jisté rozdíly mezi touto civilizací a námi.

Kolega to vzal jako výzvu k výkladu muslimské víry, což jsem mohl předpokládat. Jak říkám, byla to chyba. A dostal jsem přednášku o Koránu, jako slově Božím, o tom, jak byl stvořen svět a člověk, jak za vším stojí Alláh a…a to všechno nebylo řečeno stylem “no, hele, tam se píše že…” ale formou, která nepřipouštěla pochybnost, že to je všechno fakt, takto se to prostě stalo, toto je naprostá realita, o tom se nediskutuje. Byl to šok. Kdyby mi to vykládal pologramotný prodavač někde v súku, chápal bych to. Ale od elitního vzdělance?

Bavili jsme se dál a já se pustil do rozsáhlého monologu (to mi moc jde!) na téma americké politiky na Blízkém východě v posledních letech. Vysvětlil jsem svůj podiv nad faktem, že když Američané vtrhli do Iráku, aby tam zavedli demokracii, prosperitu a tržní ekonomiku, tak můj otec, jenž tam strávil 6 let, už tehdy prorokoval, že je to fakt blbej nápad. Vznesl jsem řečnickou otázku, zda v CIA neexistuje jediný analytik, který by dokázal s nesrovnatelně většími možnostmi to, co můj otec na základě pouhé primitivní osobní zkušenosti, a ptal jsem se, zda je chyba v tom, že je tam málo expertů, nebo že jim nikdo nenaslouchá. Případně že jim nikdo nechce naslouchat. Připomenul jsem oblíbenou historku o tom, jak CIA podobně selhala v roce 1979, kdy měla v Teheránu na ambasádě několik svých lidí, ovšem nikdo z nich nepředpověděl nadcházející islámskou revolucí – možná proto, že nikdo neuměl jazyk fársí… Chybička se vloudí.

Rozebral jsem i Libyi a Sýrii a v celém tom proslovu jsem v reálném čase odfiltrovával všechny pravdivé leč nežádoucí skutečnosti, které by mého sunnitského společníka mohly urazit či uvést do rozpaků. Například zmínit, že až do Saddáma byla irácká šíitská menšina pod nadvládou (často brutální) menšiny sunnitské, by bylo asi poněkud netaktické. Byl jsem zvědav, jak mi vzdělaný kolega vysvětlí místní pohled na tyto události, jak mi případně rozšíří obzory. Nu, začal od Adama – a to bohužel nikoliv obrazně. Tedy, abychom byli přesní, začal od Kaina a Ábela (v Koránu Qabil a Habil), rozebral, jak se asi musel Qabil cítit, když zabil svého bratra, jak je bohužel toto zlo dodnes inspirací…a já byl v šoku, neboť takový pohled na blízkovýchodní problematiku mne jednoduše nenapadl.

Když jsem pak nad tím večer přemýšlel, dospěl jsem k názoru, že jsem během pár hodin pochopil víc, než za mnoho předchozích návštěv muslimských zemí. Nikdy jsem nesouhlasil s tvrzením muslimobijců, že všichni muslimové jsou stejní, že nejsou žádní umírnění. Měl jsem pocit, že je na svých cestách potkávám, ty vzdělané manažery či techniky, kteří Korán dodržují zhruba stejně, jako my Bibli, tedy nijak. Kteří se koránským příkazům v lepším případě smějí, v tom horším je ignorují. Věděl jsem, že je jich málo, že většina muslimů to takto nemá, ale věřil jsem, že je to právě otázka vzdělání a vzdělávání – ale až nyní jsem pochopil svůj omyl. Neboť zde nejde pouze o to vzdělání. To s chápáním světa nesouvisí. Ti, které jsem doposud znal, z nichž některé jsem měl až za kamarády, ti vlastně žádní muslimové nejsou. O jejich případnou integraci v Evropě není třeba mít žádný strach. Pokud by se jich snad náhodou zmocnil ISIL, podřízne je stejně jako nás, dokonce možná i přednostně.

Pochopil jsem, že celá ta evropská debata o tom, zda k nám dorazí ti syrští doktoři, inženýři, jaderní technici, celá ta snaha o získání aspoň nějakých vzdělaných imigrantů je naprosto naivní. Není totiž vůbec podstatné, jestli případným lékařům či technikům uznáme jejich diplomy, jestli je naučíme dostatečně jazyk, jestli budou chtít pracovat – to všechno je totiž zcela nepodstatné. Hlavní je otázka, jaký si k nám přináší světonázor. Čemu v hloubi duše věří. A to u nás nikdo nezkoumá. Naučili jsem se, že vnitřní přesvědčení každého z nás je soukromou záležitostí. Je to dobře, jenže právě u islámu toto selhává.

V Evropě ani papež už nevěří, že každé slovo v Bibli je nekonečnou pravdou. Jen naprosto mizivý počet lidí vám bude dokazovat, že například potopa světa se stala zcela doslova tak, jak je psáno, že nějaká geologie či astronomie je úplně mimo, protože přeci máme Písmo. Ano, narazil jsem i na…(blázny?), kteří dokazovali, že svět byl skutečně stvořen v roce 4000 před Kristem a kteří byli maximálně ochotni akceptovat korekci arcibiskupa Usshera, že k tomu došlo v roce 4004. V neděli 23. října, abych byl zcela přesný. Vtip je ovšem v tom, že u nás prakticky nikdo něčemu takovému nevěří. Nejen u nás, ale i mezi vzdělanými kruhy třeba v Turecku, možná i Iránu, se tomuto smějí. Nemluvě o postsovětských republikách. Ovšem u Arabů je věc jiná. Netuším, jaké panovaly vzdělávací poměry na Káhirské univerzitě, ale můj ctěný kolega má prostě svůj Korán a o něm se nepolemizuje.

U nás vítači i skeptikové automaticky předpokládají, že jestli se zde mají muslimové usadit, musí na některé zásady svého náboženství zapomenout. Míra tolerance je sice diskutována, ale asi každý chápe, že 4 manželky, zabíjení odpadlíků a zavedení práva Šaría je zcela nepřijatelné. Ono i striktní dodržování halal stravy či ramadánu je v evropských podmínkách dost obtížné. Zkrátka, všichni předpokládáme, že stejně, jako křesťané rezignovali na upalování čarodějnic (jakkoliv se o tom v Bibli jasně píše – Čarodějnici nenecháš na živu), tak i muslimové prostě některé části Koránu tiše k oboustranné spokojenosti vyškrtnou. Ale je to vůbec možné? Pokud i ti elitně vzdělaní absolutně nepochybují o tomto božském slově, pokud absolutně nepochybují o oblastech dnešní vědou již – no, možná ne vyvrácených, ale řekněme poněkud zproblematizovaných – tak jak by mohli být ochotni vyškrtávat něco, co je pouze civilizačně dané a kde nelze dokázat nějakou pravdivost či větší platnost? Věda má nástroje nějakého dokazování a přezkoumávání, ale říci, že je lepší mít manželku jednu či čtyři, nebo že je dobré či špatné jíst vepřové maso, to zkrátka nejde. To je zcela civilizační záležitost, nedokazatelná, prostě otázka konsensu.

Můj kolega není první vzdělaný věřící muslim, kterého jsem kdy potkal, ale je prvním, jehož vnitřní víru jsem měl možnost takto prozkoumat A není žádný fanatik. Bez problémů akceptoval, že já jako nemuslim nebudu držet ramadán (zkuste to v Saudské Arábii), s menšími výhradami i fakt, že jej nebudou následovat místní. Modlí se pouze jednou denně v poledne a vynechává i důležitý Suhur, což je brzká (cca 3:00) snídaně následovaná důležitou modlitbou fajr, kterou začíná půst. Ano, nepije alkohol, na vepřové by se ani nepodíval, ale je například ochoten podat ruku ženě a nedává najevo nelibost, že se ty místní nezahalují. Pochází ze země, která je sice islámská, ale rozhodně nepatří v tomto ohledu k těm nejpřísnějším. Kromě osvětových přednášek mi islám nijak nevnucuje. Nevím, co by s ním udělal ISIL, asi by stačila převýchova, ale rozhodně by z něj nebyli nadšeni. A tak se sám sebe ptám – co si asi myslí ti ostatní muslimové? Ti, co do puntíku dodržují vše, co prorok před třinácti stoletími sepsal (ba co hůř, jak my dnes víme – co o desítku let později sepsali jiní podle vzpomínek na to, co snad prorok kázal…). Můžeme si s nimi vůbec rozumět? Můžeme se pochopit? Můžeme najít aspoň nějakou společnou řeč?

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.