KOŘENY


napsala Všudybylka

 

Každý rok na jaře obdivuji jeden zázrak. Ze sklepa vytáhnu ven květináče se suchými konci zastřižených stonků muškátů. Torzo rostliny vypadá zuboženě, beznadějně a neživě. Přesadím ji do čerstvé zeminy, opatrně zalévám a dopřávám jí vyhřívat se na prvních slunečních paprscích. Dlouho se nic neděje. Moje činnost zdá se být pošetilou a zbytečnou. Po několika dnech, často i týdnech, probíhá kouzlo, které mě vždy znovu očaruje. Doposud zdánlivě mrtvé konce kytek se začínají zelenat. Navenek se projevuje něco, co dlouho probíhalo skrytě, pod povrchem. Později se může celé okolí těšit z krásy čerstvě zelených listů a později i barevných květů. Je to malý důkaz vítězství života nad smrtí a zároveň připomínka cykličnosti procesů v přírodě.

Také člověk je biologicky determinován a i když se od rostliny v mnohém liší, zákony přírody a stvoření platí také pro něj. Na rozdíl od biochemických procesů v těle, které jsou proměnlivé v čase a prostoru a zcela závislé na vnějších podmínkách, duševní a duchovní děje jsou závislé na jiných faktorech a časoprostorové osy pro něj nejsou podstatné. Z hlediska evoluce probíhá vývoj člověka na dvou úrovních – fyzické a metafyzické. Na fyzické úrovni je důležitá kvalita hmoty, kterou přijímáme k výstavbě a správné funkci těla – stravy, tekutin, vzduchu a okolního prostředí, které nás obklopuje. Správnou funkci ostatních složek naší osobnosti (mentální a duchovní) zase podmiňuje kvalita přijímané energie z těchto úrovní. V oblasti duševní, která produkuje myšlenkové procesy, je to především umění, které formuje naše pojetí estetiky a vnímání krásy, v oblasti duchovní, která produkuje, formuje naši hodnotovou orientaci a ovlivňuje proces sebepoznání, jsou to ideje jako nejvyšší cíl našeho konání. Systém výše popsaných úrovní má pyramidální charakter, kdy nejširší a základní platformu, podmiňující rozvíjení vyšších složek, tvoří fyzická podstata. Těžko budeme rozvíjet náš vkus, hledat a naplňovat vyšší ideály, když budeme hladovět či jinak strádat. V tomto případě bude naší prioritou jednoznačně zajištění těchto základních potřeb.

Pokud je systém nižších složek osobnosti uspokojen, imperativ k činnosti funguje také v opačném směru – shora dolů. Jakkoli člověk potlačuje rozvíjení vyšších složek své osobnosti, kvantová povaha dějů, se kterými je spojen, ho k tomu vede, ať s tím souhlasí či nikoliv. Když nebude rozvíjet svou osobnost ve všech jejích aspektech vědomě a dobrovolně, bude se setkávat v životě s okolnostmi, které ho k tomu donutí, což bude subjektivně vnímat jako utrpení. Protože se bude snažit tomuto stavu vyhnout, musí napnout všechny síly k pochopení a vyřešení situace, aby mohl vystoupit z této nekomfortní zóny. Pro někoho může být takovou příležitostí nemoc, pro jiného ztráta zaměstnání či jiných takzvaných životních jistot. V ideálním případě pochopí, že jedinou jistotu, kterou máme, je to, že žádnou jistotu nemáme a tím dospěje k umění žít, k moudrosti, která ho povede na další cestě, již zkrotlého a vědomého si sebe sama.

Mnoho lidí v našem životním prostoru podléhá beznaději v závislosti na tom, jak prudce se v poslední době mění nejen sociální, ale také přírodní podmínky. Období velké dynamiky a neustálých změn působí velmi silně na nervovou soustavu a podněcuje k činu. Náboženství konzumu, které tu vládlo posledních třicet let, zdánlivě odstřihlo lidi od skutečného zdroje jejich prosperity. Někteří lidé působí jako suché stonky bez života a často se tak i cítí. Těžké zkoušky jsou však zároveň vždy velkou příležitostí ke změně.

Aniž to mnozí tuší, současné události a změny jsou pro nás tím, co pro rostlinu po dlouhé zimě nová, čerstvá půda plná živin, která je zalévána a oživována sluncem. V archetypálním jazyce symbolů je země stabilizujícím, fyzicky ukotvujícím prvkem, voda elementem dodávajícím duševní sílu a intuici, slunce životadárnou energií, posilující našeho ducha. Proces obrody zatím probíhá pod povrchem. Naše kořeny nasávají sílu, která není ničím jiným než informací o naší podstatě. Není náhoda, že se v současné době lidé otevírají pramenům minulosti a přezkoumávají je. Naši předkové ožívají, aby vydali svědectví, protože jsou součástí tohoto kořenového systému. Začala vnitřní proměna člověka a je jen otázkou času, kdy se tato změna projeví i na povrchu ve víru vnějších událostí, které povedou k novému uspořádání světa. Polarizace, názorové a hodnotové rozštěpení, kterých jsme svědky, bude pokračovat až ke konečnému rozdělení těchto dvou čím dál rychleji od sebe vzdalujících se světů. Ti, kteří se budou držet iluzorního bohatství hmotných statků, budou jejich strženi vahou do rozkladného procesu a ti, kteří znají pravé bohatství, budou k němu silou jeho světla pozdviženi nad propast, do níž už nyní padá vše neužitečné a škodlivé.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.