Volební korida, druhé kolo


Zcela  ve  stínu Brexitu zůstala  událost, kterou by normálně minmořádně  ostře sledovala  celá  Evropa- opakované španělské  volby.

Mám  k dispozici  předběžné, nikoli  konečné  výsledky. A proto  zkusím jen letmý komentář.

Výstřižek

Zdroj

Vítězem  voleb,  stejně jako těch  zimních, po kterých se nepodařilo sestavit  vládu, jsou  současným premierem  Rajoyem vedení konzervativci.

Prý budou disponovat 137 poslaneckými křesly. Což  je o dost  více než  posledně. .Druzí socialisté mají mít 85. Tedy ztráta. Na třetím  místě by mělo být levicové hnutí Unidos Podemos, jemuž průzkum přisuzuje 71, což  je přibližně  tolik, co minule  a jasný neúspěch, protože  si věřili na daleko více. A čtvrté středopravé hnutí Ciudadanos  má 32 křesel.

Dodejme , že  na  většinu v parlamentu je potřeba  176 poslanců.

Pokud  ta  čísla  jsou  reálná, pak je  zřejmé,  že  by  příští  vládu mohli sestavit  pouze čtyři kombinace

1- Konzervativci +Ciudadanos + malé regionální  straničky

2- Konzervativci + třetí  socialisté

3- ultralevý Podemos + socialisté

4- Konzervativci + Podemos

Uvádím je tak, jak mi připadají  pravděpodobné, při čemž  tu poslední mám  za  mimo jakoukoli realitu.

I tyhle  volby  ukazují  to, co je  zjevné  už  několik let

-skončil klasický  systém  tzv. dvou stran, jedné  dominující pravici a jedné  vládnoucí  na levici. Zejména proto, že  marginalizuje  dřívější lídr  levicové scény.

-velký počet mandátů dobývají  tzv. nesystémové strany, s kterými se hledá nesmírně  těžce  nějaká  následná politická dohoda, protože  jsou postaveny  výhradně  na protestu  a nespokojenosti. Aniž by  nabízely  schůdná řešení. Takže  jen řeší, zda zůstanou u protestního pohledu na svět nebo se, více méně, přetransformují  do normální politické strany  a tím zklamou své  voliče a následně  v dalším cyklu  – zmizí se  scény.

-kvůli  mandátům  nesystémových  téměř nelze  sestavit  nějaké  vládní většiny.

-k vytvoření koalic  jsou  nepominutelně  potřebné  i  malé obskurní straničky , které  nic nepřinášejí, ale  mají obrovský vydírací potenciál

-z politických  map  evropských států mizí  nebo alespon na nich  zásadně  slábnou   socialistické a  sociálně  demokratické strany. Jejich voliči jim  přestávají věřit, že  jsou  schopny  zastávat  jejich zájmy  a  že  mají  vůbec nějaká  funkční řešení, které odpovídají problémům  doby. Viz  debakly  socialistů ve  Francii, Německu, Rakousku, Itálii v poslední  době. Totéž se nyní opakuje  ve Španělsku,  kde socialisté málem propadli  až  na třetí pozici za Podemos.

Soudím, že tentokrát už  vláda ve  Španělsku vznikne. A  že  Rajoy  už  ustojí obrovské korupční skandály své strany. Španělský  volič je  zkrátka unaven  neustálým  chozením  k urnám. Navíc  má  čím dál utkvělejší  dojem, že   stejně  hlasováním  nic  nezmění.  A  troufnu si jeden odhad – myslím, že možnost se stavit  ve Španělsku  nějakou  vládu vygeneroval výsledek  britského referenda. Pod jeho dojmem si prostě   španělský  volič  řekl, že  toho chaosu  – vládnutí a nevládnutí  bylo právě  dost a  že  je  do časů,  kdy nikdo pořádně neví, co s  Evropou  nyní bude, je  dobré  jít  s nějakou  etablovanou exekutivou a nikoli partou  rozhádaných   alfa  samců, co nejsou schopni se  dohodnout. Proto  tolik  hlasů pro Rajoye  a jeho  Partido popular,  v  mé jednoduché  češtině – prokorumpovanou  partu – vlastně.  Nebýt  Brexitu, tak si  do vánoc   za Pyrenejemi  dali  ještě  jedno  kolo  téhle  divné koridy.

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.