Brexit – popírání mýtů a tušení souvislostí V. Dnes o mýtu referenda jako takového


Tak  tenhle  příspěvek  mne napadl ad hoc až  dneska  ráno, když  jsem se probíral jednak  svou poštou a  pak projížděl internetem a  našel tam několik  článků na téma

-oni  se ZASE chystají zfalšovat  výsledky  hlasování o Brexitu

-co si to Sobotka  vůbec dovoluje  mluvit  o Cameronově  rozhodnutí  to referendum uspořádat  jako o chybě

-ve Švýcarsku je  referendum běžné a jak to funguje!

— ve zbytku Západu se referenda bojí  jako čert  kříže, aby se  systém nezhroutil

Tohle  mi nedalo a musel jsem  o  tom popřemýšlet a zahrnout  to  jako další  a původně  naprosto  neplánovaný  díl  Mýtů o Brexitu. Protože  to je  asi nutné.  Referendum je  totiž mýtus  sám o sobě.

Ne, předchozí  větou  jsem vůbec nechtěl sdělit, že referendum pokládám  za  absolutní  blbost a  že bychom se bez něj  měli obejít. A  rovnou  říkám, že  švýcarská  praxe  s referendy  je úžasná a následování  hodná.

Následování  hodná ano. Ale  zkusme  slovo následování  hodná  zaměnit  za  trefnější – následováníMOŽNA! Jinými slovy  – je  vůbec příklad Švýcarska  dnes  někde v našem civilizačním okruhu  opakovatelný? Podle mne  sotva.

O tom, jaká  je  v téhle zemi  technická  praxe s  referendy, psal  zevrubně  před  časem Leo K. v článku, který  v této souvislosti  opravdu stojí za připomenutí!

Přímá demokracie – drobné ohlédnutí

Jsou tam popsány  veškeré nutné  švýcarské  technikálie. Ty  lze  sice přebrat, zcela záměrně vynechávám adjektivum – lehce , ve  smyslu lehce přebrat, i  když  někdo může  namítnout, že  metoda  CTRL +C  a následně  CTRL +V ,  s  nutným jazykovým překladem snad  není nic  obtížného ani pro poslance.

Je   a není. Už  vidím  český / a kterýkoli jiný  parlament jak tohle  provede, bez zákulisního čachrování, podle  toho , jak se různé skupiny  politikářů  řidí  původním švýcarským textem zvýhodněny  nebo  determinovány!/  tohle  hladce přebere. Vlastně  ano, vidíme  to. Viz  věčný evergrýn  zákona  o referendu vždycky před volbami a následně  skutek  utek…

Ale  tohle  není  ten  problém, na  který  chci poukázat!  Budu konkrétní -dvě  hodně  známá  švýcarská  všelidová  hlasování  z poslední  doby, pokud  si vzpomínám  byla

-hlasování  o  týdnu  základní dovolené, placené zaměstnavatelem navíc

-hlasování  o zavedení  povinného  nepodmíněného minimálního příjmu

Zkuste  si představit, jaký  by  asi byl výsledek  referenda o těhle  dvou věcech v  ČR  nebo SR! Myslím, že máme  všichni jasno! Zcela  jistě  úplně  opačný  než  v alpské  zemi.  Tam totiž  voliči v obou případech řekli NE! Jak prodloužené  dovolené, tak garantovanému minimálnímu příjmu, který by  od  státu  inkasoval každý občan. Z hlediska  obyvatele  České kotliny  nepochopitelné…..

Na  druhé straně máme  Brexit, opakované irské referendum o vstupu  východoevropských zemí  do EU, holandské referendum o ukrajinském přidružení  k EU, francouzské a nizozemské referendum, které torpedovalo přijetí  ústavy  EU,  kterou pak musel a nahradit  narychlo spíchnutá Lisabonská  smlouva….

Všechno jsou to referenda.  Ale pro mne klást  mezi ta  švýcarská a  ta  ostatní?  Ani náhodou! Jmenuje  se  to sice stejně, vypadá  to  technicky  stejně  a přece   to za  stejné rozhodně  nepovažuji a považovat  ani nemohu. Ostatně-přísloví, že když  dva dělají  totéž. vůbec  to nemusí být  totéž jistě  znáte  a já ho nevymyslel. Znáte  ho  přece  dávno a dávno.

A právě  na  ta švýcarská a ostatní  referend a pasuje  naprosto dokonale!

Pro mne  jsou realitou  referenda  ve  Švýcarsku, ale  všude jinde jde jen o mýtus.

Jak je  to možné? Snadno! Vysvětlení  je daleko prostší, než se může  zdát.

Švýcar  je prostě  na všelidové hlasování  zvyklý. Absolvuje  je  mnohokrát do roka. Wikipedie  dokonce tvrdí  že

četnost referend ve Švýcarsku dokládá jejich celkový počet, který je srovnatelný se sumou referend ve všech ostatních zemích světa

Čili -součet  všech  švýcarských referend  je stejný  nebo možná  i větší než  suma  všech  stejných  hlasování  na zbytku  zeměkoule!

Někdo  nyní  může  vykřiknout – no vidíte, tak at  to zavedou  taky  u nás  a hned! Dobrá, tak at  to  zavedou  u nás  a hned!  A zeptám se znovu  – jak by  asi  dopadlo referendum o nepodmíněném minimálním příjmu  nebo  o prodloužení  dovolené o jeden  týden?!

Švýcarský  volič  je  typický a  obávám se, že  jinde sotva opakovatelný   nebo snad nepřenositelný. Je  totiž  odpovědný. Sám sobě  i  svému státu. V dokonalé  jednotě. Jistě  i jemu by se líbilo, pokud  je zaměstnaný, kdyby  prostě  měl týden placeného volna  navrch  nebo kdyby  mu  na konto přistálo  každý  měsíc  několik set/tisíc  franků. Peníze  má  totiž velmi rád a  věřím, že  i své osobní volno. Ale on to odmítl. Protože  většinově /a podle  mne  osobně  naprosto správně, že  to, co by  okamžitě  měl jako osobní  profit  by  celkově  bylo pro jeho stát výsledně velkou  újmou/. Ví,  že  volba  je  zejména  o odpovědnosti nikoli  o momentálním prospěchu a zítřejším debaklu! A takto ke  svému hlasování přistupuje.

A  nyní se podívejme  na britského, holandského, francouzského, irského hlasujícího v  těch  referendech, které jsem zmínil. Všechny  do jednoho byly  spojeny  s Evropskou  unií. A proto všelijací Okamurové a  další  podobní  to vydávají  jako výraz  lidové  vůle a odporu  vůči  Bruselu…

Britského voliče  v  detailu  rozeberu  v příštím pokračování. dnes  se budu věnovat  francouzskému, holandskému a irskému.

Začnu  tím irským – vážně  si myslíte,  že  poprvé, když  měl vyjádřit  názor  na  rozšíření  EU  – kromě jiného o Českou nebo Slovenskou  republiku,  hlasoval o  této problematice?    Těm, kteří budou tvrdit, že  ano, adresuji další otázku – neuráží  vás, že  většina  Irů, kteří  k urnám tehdy došli, vás osobně  nepovažovala  za  dostatečně   jemu rovnocenné, abyste  s ním sdíleli  stejné společenství?

Přejděme  na  francouzské a  holandské votum o Evropské  ústavě. Francouzi a Nizozemci ji v referendech  torpedovali.  Odmítli, řečeno mluvou těch, co  mají  radost  z Brexitu – diktát  Bruselu.  Opravdu?  Je  tu  někdo, kdo bude tvrdit, že  ti, co přišli k urnám a hodili do ní svůj  lístek, tak činili  se znalostí věci?Ze věděli  o čem hlasují?  Že  si, nejméně  zběžně, prošli  návrh Ústavní smlouvy,  který obsahoval 4 části s celkem 448 články. Dále k němu patřilo 36 protokolů, 2 přílohy, 30 prohlášení k ustanovením smlouvy, 11 prohlášení k protokolům, 9 prohlášení členských zemí. V anglické verzi měla navrhovaná smlouva celkem 852 stran – 349 stran smlouvy, 382 stran protokolů a příloh, 121 stran prohlášení. Nebo  že  to  vůbec  vzali jen jednou jedinkrát  do ruky?

Což  by  se myslím slušelo, když  o tom hlasují?

No nejspíš byli asi stejně obeznalí a verzírovaní  v té  matérii  jako před pár  měsíci znovu  obyvatelé Holandska, když se vyjadřovali k asociační  smlouvě  EU -Ukrajina!

Troufnu  si tvrdit,  že  jestli alespon 1%  hlasujících  jak v případě  hlasování  o  Evropské  ústavě, tak ukrajinské smlouvy  přesně  vědělo, co v dokumentech je, pak  jsem mile překvapen počtem znalých!

Takže  ti, kteří vyjádřili svůj názor, který  skončil následným  NE, v lepším případě hlasovali opravdu o věci, ale  s  naprostou neznalostí   předmětu hlasování a jen podle  nějaké propagandy nebo a podle mne  – daleko spíše – jen v  drtivé většině  referendum použili  jako vhodnou příležitost  zúčtovat  se současnou   vládou a dát jí   nějakou  pořádnou lekci kvůli frustraci z  domácí politiky. U nás  přece takhle  „báječně“ fungují krajské  volby!

A jsme u toho, co znamená  jednoduchá  větička  o  tom, že  počet referend  u Helvétů je  roven počtu  týchž  hlasování  na  celé  zbylé  zeměkouli.

Zkrátka  pro  Švýcara  je to obvyklá  věc. Jako pro nás  zajít  si  na Czech Point pro výpis  z trestního  rejstříku nebo katastru. A přistupuje  k tomu  nanejvýš  prakticky. Když už jde hlasovat, zajímá se o  předmět  hlasování  a rozhoduje, většinově JEN  o tom, která  z  nabízených  variant  je  lepší. Ne pro něj, ale pro celou konfederaci. takže  je chopen odmítnout  okamžitý osobní  profit.

V ostatních  zemích  referend a fungují  jako pojistné  ventily. Hlasuje se sice o nějakém konkrétním a  důležitém problému /navíc  mimořádně  komplikovaném, protože  běžnější  témata  předmětem referend  nejsou/,  ale  fakticky o něčem jiném, vlastně  o ničem, důležitá  je  ta  facka současné  vládě, aby  věděla, že  nás  pořádně  štve. Tohle, hlavně  tohle  je  referendum mimo Švýcarsko. A  to nemluvím o  tom,  referendum, jako takové, lze  mimořádně  snadno zneužít  jako náramný  obstrukční nástroj. Stačí  si  vzpomenout  na výstavbu obecně prospěšných staveb typu dálnic e  a koridory  a  věčnéobstrukce, neváhím napsat –  ekoteroristů.

Ti, kteří  právě  namítají, že  v Británii  to bylo  o setrvání  v  EU, odkazuji na  konstatování  v úvodu  článku, že  si britského voliče  nechám  na  další pokračování.

Dnešním  článkem jsem  chtěl  říci  toliko to,  že  už slovo  Referendum  v  našich zeměpisných  šířkách patří mezi mýty. Velké mýty. Referendum  NENI  samospásné.  Jakkoli jde o vrcholný  systém demokracie. Referendum vyžaduje  disciplinu, schopnost  nalézat  a třídit informace a mít  schopnost  je vyhodnotit. Také nejméně  určitou zdrženlivost  a vysokou míru  fair play od  těch, co referendum připravují  a navrhují  otázky o  nichž  se bude hlasovat a vedou  kampaně.  A nejvíce ze  všeho je  nutná  mimořádná  dávka  odpovědnosti. Odpovědnosti  k celku.  Od  hlasujících  i od  těch,  co mají možnost a moc  jejich názory  ovlivnit – tedy media  a jejich vlastníci, tvůrci jednotlivých  kampaní, atd.atd.

Budu opět  argumentovat policejní  kauzou – vidíte  ten virvál a to množství  naprosto protichůdných  stanovisek a výroků  kolem policejní reformy? A  nyní si zkuste  představit, že  byste  o  ní měli  příští víkend  hlasovat!Podle  mne  by  takové hlasování  se vedlo po linii -promne je   Šlachta  hrdina/ pro mne  je Šlachta  darebák. A  na takovém podkladě by  padl konečný  ortel. Bizarně špatně!

Prostě  Evropě, v případě referend  schází  švýcarská  praxe  a  zodpovědnost. Nejprve  k celku a  až potom k sobě.

Je  tu snadná  námitka  –  bez zavedení  systému referend nikdy nebudeme  mít vůbec příležitost  ty  Švýcary  v té zodpovědnosti za své rozhodování  dohnat. To platí, bez diskuze.Problém je v  tom, že  on  se  odpovědnosti učil v dobách, kdy společnost  byla  daleko jednodušší a  rozhodoval tehdy   o problémech, kde snadno dohlédl jejich dopadů. Tam v sobě  vypěstoval svou dnešní odpovědnost  a schopnost odolávat  pokušení  získat  okamžitý prospěch na úkor  budoucnosti.My  se  dnes budeme  učit  na složitostech typu Brexit. S obrovskými, ale  většinově  skrytými důsledky, navíc  působící  v dlouhých  časových  horizontech! Vydáni na pospas  lidem, co si holt  vedle  reklamních kampaní  na prací prášky nebo dámskou hygienu  pro jednou  střihnou   Brexit. A  tímhle  vyzbrojeni nás  čeká hlasování s  dopady v příštích možná 100 letech….

Ale  aby bylo jasno – volič  je pro mne   suverén, Má právo dělat chyby. Ty  chyby  také  nakonec zaplatí. Ale  některé chyby  mohou zničit  jak jeho i  všechno kolem něj. A to je případ  Brexitu a jeho referenda.

Proto  jsem  už samo referendum zařadil do tohoto seriálu o mýtech Brexitu.

Pokračování příště.

 

 

 

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.