JAKÝCH HODNOT JSME HODNI?


napsala  Všudybylka

 

Když se na světě objeví opravdový génius, poznáte ho podle toho, že se proti němu spiknou všichni hlupáci. (J. Swift)

Současný globalizovaný informační prostor je čím dál více zaplevelován ideologismy, které mají jediný účel – manipulaci veřejného mínění. Zneužívání pojmů bylo a je jedním z výrazných nástrojů ovlivňování mentálního a intelektuálního prostředí společnosti a vzhledem k úporné snaze znehodnocovat vzdělání existuje reálné riziko, že kritické myšlení u příštích generací buď atrofuje do marginální podoby, nebo bude odkázáno do ilegality a těžce postihováno.

Jednou z významných rétorických strategií mainstreamových mediálních mágů současnosti je mimo jiné apel k zachování a akceptaci evropských hodnot.

Tento hezky znějící propagandistický blábol ne náhodou kopíruje start a průběh migrační krize a hloubí koryto, kterým se geopolitičtí kormidelníci snaží určovat směr dalšího vývoje. Vznešené hodnoty jako soucit, láska k bližnímu, solidarita a podobně, se skloňují ve všech pádech a jelitám slouží jako hůl na ty, kteří ještě neztratili zdravý selský rozum a snaží se následovat přirozené instinkty, které jim velí pídit se po zdrojích informací, zasazovat je do kontextu událostí, kriticky porovnávat slova a činy mocných.

Kdyby se globalisté sami řídili hodnotami, na které tak rádi poukazují, ve světě by už dávno lidé neumírali na banální nemoci, hladomor, ve válkách apod. Výmluvný je zejména fakt, že o principu solidarity se zmiňují jedinci, kteří sami vlastní víc zdrojů než dvě třetiny obyvatel planety dohromady. Pokud by se astronomické sumy, které tito pokrytci vrážejí do zbrojního a válečného průmyslu, investovaly do rozvoje vzdělávání, vědy, zdravotnictví, ekologie, umění a kultury, dávno bychom tu měli ráj na zemi. Namísto ropy, která je strategickým nástrojem k ovládání zemí závislých na její distribuci, bychom využívali čistou volnou energii, protože technologie na její využití je známá již desítky let. Pod masivní sprškou rétorického humusu se tak zcela jasně rýsují kontury skutečných záměrů a plánů mocných. Pokud tu vůbec kdy byl režim, který by splňoval kritéria demokracie, pak jeho soumrak nastal v momentě, kdy skončila veřejná diskuze a věcné argumenty byly zcela nahrazeny dezinformačními propagandistickými kampaněmi, které umně brnkají na strunu lidských emocí.

Vzývání hodnot má být sjednocujícím prvkem myšlení Evropanů, kteří v současnosti čelí výzvám hned na několika frontách současně. Pokud bychom chtěli uvažovat o společných lidských či evropských hodnotách, je nutné si definovat, o jaké hodnoty se jedná, s kým je sdílíme a proč. V současné době je společnost rozdělena (a proces diferenciace stále pokračuje zrychlujícím se tempem) na propastně odlišné sociální i kulturní světy. Z tohoto trendu jasně vyplývá, že lidé s rozdílným společensko-ekonomickým statusem na základě této stratifikace nemohou a často ani nechtějí sdílet stejné hodnoty, protože by znamenalo ohrožení jejich těžce vydobytého výsadního postavení. Většina obyčejných lidí, kteří musí prokazovat a dokazovat oprávněnost své existence v tomto systému směnou vlastní energie a času na trhu práce za čím dál spekulativnější odměnu, se jistě shodne v názoru, že nejvyšší lidskou hodnotou na této planetě je právo na důstojný život. Nakolik mohou lidé tohoto nejširšího sociálního spektra důvěřovat někomu, kdo vybudoval svoji mocenskou pozici na bezohlednosti a oportunismu? Proč bychom měli věřit výzvám k dodržování lidských práv zaznívající z úst těch, kteří za svého spojence považují ty, kdo bez váhání vraždí své oponenty?

Moralizování, které je v příkrém rozporu s důsledky realizace asociální politiky architektů nového světového řádu, nepřímo prozrazuje, že jejich cíle jsou naprosto odlišné a odvíjejí se od naprosto jiných hodnot, než na jaké apelují směrem k masám. Ve světle aktuálních událostí přestává stačit vykřikování morálních imperativů mocných k zakrytí jejich pravých úmyslů. Obětí tohoto pokrytectví bylo příliš mnoho na to, aby dál mrtvé pochovávali pod mohylou falešného soucitu. Psychopatická slepota pseudoelit způsobuje, že bezohlednou dravčí politikou, kterou celosvětově dlouhodobě uplatňují, si sami pod sebou podřezávají větev, protože zdroje na této planetě nejsou neomezené a jakákoli expanze moci má své limity. Zoufalí elitáři se tak sami dostali do bezvýchodné situace, kdy se začínají padat do hrobu, který tak horlivě kopali jiným. Kdo postaví mamon, moc a zisk nad lidský život, sám se dříve či později stane obětí tohoto principu, protože každá smlouva s ďáblem musí být podepsaná vlastní krví.

To, že se společnost ocitla v kritickém schizmatu, se projevilo nejen v těsném výsledku hlasování o brexitu, ale také například při první přímé volbě prezidenta v ČR. Hluboké názorové rozpory uvnitř jednotlivých zemí, provázejí také migrační krizi, válku na Ukrajině a reflektují v podstatě všechny globálně i lokálně významné děje. Kopírují v podvědomí hluboce uložené archetypální vzorce dobra a zla a zároveň symbolizují vnitřní zápas uvnitř každé lidské bytosti. Vzhledem k technologiím, které umožňují globalizaci právě probíhajících geopolitických procesů, se všechna morální dilemata dostávají velmi rychle na společnou platformu základních existenciálních principů na planetě. Možná právě tato základna je oním pomyslným dnem, kam jsme se museli dostat, abychom konečně znovu ucítili pevnou půdu pod nohama.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.