Brexit – popírání mýtů a tušení souvislostí VI. Dnes o mýtu britského politika


Původně  jsem tohle  téma  chtěl  pojednat  v rozsahu britský politik + britský  volič. Protože  pro mne  to tvoří kompaktní celek. Brexit  je produktem  jich obou. V celé  své šíři  a komplexnosti. Ale  byl bych příliš  dlouhý, takže   zůstanu jen u mýtu o britských politicích a mýtus  britského voliče si nechám  na  další  díl

Příznivci  Brexitu po celé  Evropě operují  jednoduchou a chytlavou  teorií – hrdá Británie a její hrdé, o tradice opřené,  politické elity   a hrdý  britský  volič  se  vzepřeli  diktátu  všepohlcující  bruselské byrokratické hydry  a jednoznačně  jí  odšmikli  hlavu  rdousící  ostrovy  za  kanálem a nyní  kráčí  věčnému slunku  vstříc vědmo  si své  znovu  nabyté svobody!

Všichni  ti Machové, Hamplové,Okamurové a chcete  li Kotlebové, ale  dodejte  si kohokoli dalšího  na jejich místo, dle  své libosti a že  se jich  najde, mají  jasno – je  potřeba  následovat Brity!

Dnešní  díl  mýtu  píši  právě  kvůli nim. A  nejspíš  i celý  tenhle  seriál.  Protože  jsem si jistý  jedním – nevím , jak by skončila  Česká/Slovenský  republika mimo  Evropskou  unii, ale  vím, kdo jediný  by z  toho, ačkoli jen krátkodobě-  profitoval – tihle  jednoprogramoví politikáři, kteří nejsou nic jiného, než  velmi  slabé  klony  Nigela Farage.

Ale než se do něj pustím – musím  konstatovat  jedno – Evropská  unie  v současné kondici, je nepochybně  odsouzena  k zániku. Něco se s  ní musí  stát. A budu  tomu věnovat  nejméně  jeden speciální díl těchto mýtů. Který a  to mohu prozradit  už  nyní, nebude rozhodně  veselým čtením. Už nyní, ačkoli z z klávesnice ještě  nevyšlo ani písmeno, jsem z něj deprimovaný.

Ale  zpět  k Brexitu. Už v  prvním dílu seriálu  jsem si dovolil předložit  jednoznačný  závěr –  Brexit  je  výsledkem nebetyčné  hlouposti  a totálně  zduřelého ega  Davida  Camerona. Který  sice vyhrál jedny  volby, ale prohrál Velkou Británii. Doslova a  do písmene.

Ostatní  z  garnitury  současných  britských politiků  nejsou  o nic  lepší – jeden větší kramář  než  druhý. Řekl bych.  Jsou všechno jiné  než  státníci. To platí  jak o těch,  kteří podporovali Camerona  a jeho linii, ale  ještě  více o těch, co bojovali  za  Brexit. Do poslední kapky zdravého rozumu a  svého žvanění.

Pro ně  nebyl  Brexit  cílem, pro ně  byl prostředkem. Prostředkem, který  je  měl vynést  na politické  výsluní a  tam zacementovat. Osobně  jsem přesvědčen, když  sleduji  zmatené  konání  britské politické  elity  po referendu, že  ani Johnson ani Farage  a nikdo z dalších  lídrů Leave vůbec nepočítali s  tím, že  by snad  mohli  vyhrát.  Oni jen chtěli na sebe  strhnout  tolik pozornosti, kolik  by jen bylo možné a  jejich cílem evidentně bylo, aby  Británie, nejtěsnějším možným  rozdílem si odhlasovala  pokračující  členství  v té „nenáviděné“  EU. A  tím, že   by drželi zbytek 28 a bruselskou administrativu pod  neustálým tlakem hrozby  svého odchodu a nutili ostatní k dalším a dalším ústupkům a koncesím pro Británii. A dokonce si myslím, že tohle  nebylo vůbec  nijak proti mysli  ani Cameronově  partě nebo  britským labouristům  pod  Corbynem. Zkrátka, že  celý ten rumrajch okolo  referenda  byl jen mlácením osobní politické slámy  několika politikářů a  typické britské historické vypočítavosti. Na které ovšem naskočil, bohužel, běžný  člověk s hlasovacím lístkem.

Nepochybně  už  nyní  je  mnoho těch, co co se mnou nesouhlasí. Co vidí  toho hrdého Brita, trhajícího bruselské okovy a od  nějakého vlka  si tenhle  barvotiskový obrázek přece nenechají  zničit… Dobrá  vážení. Tak potom  dokážete  nepochybně  vysvětlit  jeden, pro mne nepochopitelný a naprosto neuvěřitelný  paradox. Odporující  jakýmkoli  britským  zvyklostem a  parlamentním tradicím.A  zároven odporující  nejen selskému  rozumu, ale  dokonce už  i těm nejzákladnějším  ekonomickým zákonům  a zvyklostem.

Například zásadní politická uzance  totiž  říká, že  pokud  je někdo v Británii v mimořádně  důležitých volbách poražen, podává demisi a  politické krajina  se zásadně  celá  nově  přemodeluje. Já vím – Cameron  přece také rezignoval, říkáte?  Ano současný premier  se poděkoval. Musel. Ale  jak to, že  bude vládnout  ještě  nejméně 1/4 roku a to až  do dalšího sjezdu konzervativců, kde si tito zvolí nového šéfa, který  potom Camerona  v Downing Street č.10  nahradí? Naprostá podivnost!

Tohle  referendum mělo  rozhodně  sílu  normálních parlamentních  voleb! Tedy nejméně. Pro mne  spíše  význam vstupu Británie  do velké války.  Současný  vládní  lídr  jasně neobstál a  podobně  většina  jeho  strany. Dokonce i labouristé  došli  k závěru,  že musí  vyvodit  důsledek a  a zahájili proces  sesazení  svého lídra Jeremy Corbyna. Prý ne  dosti horlivě  podporoval  setrvání v  Unii. Já, speciálně  u labouristů vidím úplně jiný  důvod – totiž  velmi citelnou plošnou porážku  jejich  stanoviska – tedy Remain v těch obvodech, kde byli vždy  dominantní  – v okresech, kde  převládají  chudší vrstvy.

Opakuje  se stejný  scénář  jako byl  labouristický  výprask ve Skotsku! Kde jejich tradičně  levicové voliče  přebrali nacionalisté  a britští  socialisté  těžce propadli. Proto instalovali  do čela strany  Corbyna, aby  tenhle  trend  obrátili!  A  přišlo Leave  a útěk  jejich voličstva k Johnsonovi a  Farageovi! Takže  Labour  Party  chce změnu  rychle a  nyní, zatímco konzervativci si dávají  na  čas?! To nevědí, že  speciálně  britské hospodářství  prodlužování  nejistoty o  tom, jak bude vypadat  budoucí vztah  EU  Británie poškozuje mimořádně  silně  ostrovní ekonomiku? A bohužel i  tu unijní. Že  ze  všeho nejvíc e je potřeba  zjednat  klid srozumitelnou informací  o tom, co bude?  Proč a  na co britští politikáři čekají, proč prodlužují  tu agonii???

O  čem to svědčí? Tu odpověd  mohu dát  hned, ale  počkám s ní.  A položím další  otázku – důležitější – jak to, že  nikdo, ačkoli  vláda  byla  jasně poražena se  svým – hlasujte  pro setrvání, nikdo okamžitě  nežádá,  aby se uskutečnily  nové parlamentní volby!?

Že o ně nestojí  obě britské tradiční partaje  mi zas  až tak divné  nepřijde.  Jejich centrálám je jasno,  že   by nedopadly  dobře. Toryové proto,  že  nikdo dnes ani vzdáleně  netuší, jaká stanoviska   tahle  strana  prezentuje a  kdo ji vlastně  reprezentuje a jak je  vnitřně  jednotná, natož  aby  někdo věděl, co s tou  horkou kaší a mluvit o Labour  nemá  už vůbec žádný  smysl.

Ti nemají  témata, nemají  řešení, nemají osobnosti. Nemají nic. Kromě  historické nostalgie a  splínu. Jsou v totální krizi, ostatně  jako celá  evropská  sociálně  demokratická scéna.

Ale proč s tímhle logickým a automatickým požadavkem  nevyrazil Nigel Farage??!! On je přece vítězem, jemu se  splnil sen, kvůli kterému žil – Británie  řekla  NE   Evropské unii…..   A on  na to nijak nereaguje – má naprosto nulové aktivity, aby  tenhle  megaúspěch okamžitě  přetavil v požadavek   všeobecných  voleb, s  cílem  je vyhrát a být premierem a zachránil Británii….A on dělá mrtvého brouka. Nepochopitelné, nevídané, neslýchané!!!! Politik, který  je vítězné  vlně  odmítne  dovršit  své  vítězství  v momentě , kdy  se mu  to samo nabízí!  A  by  situace byla  ještě  podivnější,  tak hlavní tvář  Brexitu – Boris Johnson se  vzdá  své  politické budoucnosti a  to nejspíše jednou pro vždy   tím, že  odmítne  kandidovat  na uvolněné místo šéfa   Konzervativní  strany.  S  velmi ubohým odůvodněním.  Které  ze  všeho nejvíce  zavání  zbabělostí.

Pánové  Johnson a Farage a pár  dalších  neúnavně  přesvědčovali  britské  voliče, že  Brexit , tedy Británie BEZ  EU  je  to pravé ořechové.  A když je volič většinově  vyslyšel tak – tak nic!  Všichni  britští politikáři , do jednoho,  jsou najednou total langsam. Prý s aktivací  článku 50.  Lisabonské smlouvy   o vystoupení z EU není kam spěchat. A prý se nenechají  nikam tlačit a prý jde o suverénní britské rozhodnutí, do kterého jim nikdo nesmí mluvit   a prý…

O pointu už jsem se okradl  v úvodu, ale zopakuji svoji premisu –

britské politické  elity  po referendu,   ani Johnson ani Farage  a nikdo z dalších  lídrů Leave vůbec nepočítali s  tím, že  by snad  mohli  vyhrát.  Oni jen chtěli na sebe  strhnout  tolik pozornosti, kolik  by jen bylo možné a  jejich cílem evidentně bylo, aby  Británie, nejtěsnějším možným  rozdílem si odhlasovala  pokračující  členství  v té „nenáviděné“  EU. A  tím, že   by drželi zbytek 28 a bruselskou administrativu pod  neustálým tlakem hrozby  svého odchodu a nutili ostatní k dalším a dalším ústupkům a koncesím pro Británii.

Zkrátka a dobře, všechno ukazuje  na  to, že  nikdo z britských politiků  reálnosti Brexitu  nevěřil a neměl připravený  žádný  plán, co dělat, když  se tak stane. A  to dokonce ani Johnson a už  vůbec ne Farage!

Tohle  už nejsou  ani politikáři – to pro mne  jsou  političtí  šmejdi. Kteří  důvěřivým  voličům  neprodávali  tentokrát  předražené  deky, hrnce a  zázračně působící  zdravotní pomůcky, s  cílem okrást důvěřivce  o jejich úspory, ale  rovnou jim ukradli budoucnost. Možná špatnou budoucnost, ale minimálně  budoucnost vypočitatelnou. Místo ní  efektivně zjištěno – a reálně viděno – nenabídli  nic. Prostě  žádný  plán pro  den D+1 nemluvě  o dnech  dalších. Oni jen chtěli svoji  co nejtěsnější prohru a  co největším  vyděračským potenciálem jak vůči  britské vládě, tak proti celé  EU!!! Tohle  a nic jiného bylo cílem. Spolehli se  na  to,  že  ti druzí  to nakonec  vyhrají, ale  jim se naskytne  příležitost z toho trvale  udělat  Pyrrhovo vítězství. Tohle byl zcela evidentně  plán všech těch Farageů a Johnsonů. Proto žádný tlak na vypsání  předčasných voleb, jak by  se  slušelo a zejména bylo v  téhle  situaci logické. Žádný  hrdý a svobodomyslný  britský politik s  velkou vizí, shazující  bruselské  jařmo! Tohle  je mýtus non plus  ultra!  Já  vidím jen agenty  s teplou vodou  a vyděračským kalkulem.

Respektuji  rozhodnutí  britského voliče. Sice  podle mého názoru  rozhodl proti svým zájmům a  mimořádně nekvalifikovaně, ale  jak už  jsem mnohokrát, při různých  příležitostech  napsal – volič  je  suverén a má právo  se mýlit  a hlasovat proti svým zájmům, protože  to bude jen a pouze  on, kdo ponese  důsledky a nakonec  za  to  zaplatí. A  v daném případě hodně zaplatí!

Ale nyní by měl mít přímo nárok na to, aby  si v nových parlamentních  volbách  vybral nové zástupce. Zejména  ty, které  sezná  v nutné soutěži za nejkompetentnější  vést  zemi  při opouštění EU, kteří mu předloží  nejlepší  řešen   všech možných trablů a problémů s tímhle  aktem spojených!  A místo toho  politikářské elity  nic, čelní  političtí  kšeftaři s  teplou vodou – Johnson a Farage také nic , pokud  rovnou neutekli  z boje, volič nic….. Volby se  nekonají, všichni o nich mlčí jako zařezaní!

Nyní musím, jako vždycky , odbočit – přesně tohle by  si měl dobře  zapamatovat  jak český, tak slovenský  volič až bude naslouchat  tirádám  Machů, Okamurů ,Černochů nebo  Kotlebů a jiných podobných. Až zase budou vykreslovat  bruselského  stohlavého draka a  jak oni s ním zatočí. K našemu prospěchu. Místo keců o zakřivení banánů a okurek, rozměrů rámečků do úlů a jiných podobných  nedůležitých ptákovinách by  měl každý  z posluchačů těhle  iluzionistů v  naší budoucností jim klást  otázky typu – a jak si to KONKRETNĚ představujete   s tím a s tím a s tím den po té, rok po té, deset let po té? A  to velmi důrazně. A odmítat  jakoukoli vatu, která z nich bude vypadávat po tunách. To je  to oč  tu běží!

Připomenu  pravidlo mého otce – změnu dělej  jen tehdy, když  jsi si jistý, že po změně  to bude fungovat  alespon tak dobře/špatně  jako před  ní!  Je očividné, že  vítězové  Brexitu a bohužel ani poražení, ani netuší, jak by  to mělo fungovat  vůbec!  Nijak se tomu  nedivím, jen ta míra  ignorance  a totální  nepřipravenosti  mne  šokuje. A  to přesto, že  jsem na  Kose, nikoli náhodou, 19.6.2016, tedy těsně před  hlasováním přetiskl následující článek od  britského politologa Roberta  Colvila

Koho má ľud nasledovať? / Analýza

který tak nějak prošuměl bez většího zájmu a odezvy. Přišlo mi  to docela  líto – zejména proto, že přetiskuji velmi málo a když se k  tomu rozhodnu, mám většinově opravdu  velký  důvod.

Co  jsou zač ti, kteří představovali  stranu Leave nejlépe  dokumentuje  tenhle  Colvilův postřeh  z probíhající  kampaně:

Televízia Sky News nedávno vysielala diskusiu o EU.  Moderátor Faisal Islam v nej vyzval Michaela Govea, jedného z vodcov kampane Odíďme, aby uviedol meno aspoň jednej nezávisej autority v oblasti ekonomiky, ktorá si myslí, že Brexit je dobrý nápad.

Miesto odpovede na túto otázku Gove – neuveriteľne kultúrny a vzdelaný muž, schopný v jednom a tom istom prejave citovať Perikla, Gladstonea a “nenaplnenú roztúženosť Tristanovho akordu” Wagnera – spravil z nevedomosti cnosť. “Som rád, že tieto organizácie nie sú na mojej strane,” povedal. “Myslím si, že obyvatelia tejto krajiny už majú dosť expertov.” Títo mudrlanti nerobia nič iné, len vyhlasujú “že všetko vedia najlepšie”.  Na rozdiel od nich Gove “dôveruje britskému ľudu”.

Jen tak mimochodem – Gove byl druhou hlavní  toryovskou tváří  za  Odchod. A  dnes je jedním z kandidátů na  šéfa  konzervativců. když  , podle  různých  informací prý špinavými triky měl přemluvit Johnsona, aby  to zabalil!

Tihle  vedli  tábor Leave, tihle přesvědčovali  voliče.  Totálně mne děsí představa, že  jejich české klony  typu Mach nebo Okamura  by jednou  vyhráli nějaké podobné referendum v České republice.

Myslel jsem, že dneska pojednám i mýtus  Britského voliče. No myslel. ..  Ale jsme na  1800 slovech. Tak příště.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.