Brexit – popírání mýtů a tušení souvislostí VIII. Dnes o mýtu změny EU


Dnešní  díl se mi věru  nepíše  lehce. Klidně přiznám, že  bych se mu  nejradši a velkou oklikou  vyhnul. Protože i nadále  Evropskou unii pokládám  za  velký projekt – historickou šanci  pro Evropu a  pro stát parametrů  jako současná  Česká republika  za naprosto bezalternativní. Ale  Brexit  mne  donutil se zamyslet nad   otázkou, která  je nyní  vlastně  středobodem  každého komentáře  k Brexitu- vždycky  v něm najdete  velmi jednoduchou větu – Brexit  je  něco, na co EU musí  reagovat změnou. Musí  z měnit  svou politiku, svoje  postupy! Čteme  a slyšíme to v  tisíci různých obměnách.

Zní  to logicky a na první pohled  inteligentně. A pro pořádek dodám, že  sám jsem to samozřejmě  také ve  svých komentářích mnohokrát  použil.

Ano, unijní  Evropa  na  Brexit a  jím  nastartovaný proces  své demontáže, která  je podle  představ  bigotních oponentů Bruselu, zásadním jediným a  naprosto postačujícím předpokladem  ke  světlým zítřkům každého jedince  na  našem kontinentu a  to na věčné časy, se musí  změnit! Nemá li skončit! Na  tomto tvrzení   není nic  špatně. Ale…

Ale je  tu jedna  drobná  vada –  schází  recept nebo vize -JAK SE  MA  EU  změnit?

Vsadím boty,  že  kdybych  dnes  na tohle  téma pustil pod  článkem diskusi, tak nejspíš  v deseti  různých  diskusních příspěvcích bude nejméně  jedenáct  zaručených  a patentních  receptů, jak by ta  změna  měla vypadat, ale  ani dva z nich spolu nebudou  trochu korespondovat.  A  to  by  šlo  o vzorek názorů čtenářů  jednoho  maličkého názorového webu  ze  dvou  malých  členských  zemí, kteří  většinově názorově   k sobě  mají  hodně, spíš  celoevropsky  viděno – mimořádně blízko!   Tedy  v podstatě jednolitá  názorová  skupina.

Kdybych  měl definovat to, co  by mohlo  celoevropsky  rezonovat  jako společné  výtky  vůči EU, pak si myslím  že  by  ze  všech  koutů  Evropy  zaznělo asi následující:

  •    naprostá  neakceschopnost  vedení  EU  reagovat  na  aktuální  výzvy  a krize
  •    odtrženost  vedení  EU  od  reality  politického  a  ekonomického života občana, států i kontinentu
  •    vyhledávání a řešení  umělých  nebo částečně  umělých problémů  na úkor  tech opravdu zásadních
  •  politické  handly  a kupčení
  •  obrovskou překážkou tvoří národní egoismus

Myslím, že  na těhle  5-ti bodech by mohla být  celoevropská  shoda. Ze severu na jih a  z východu na západ.  Ale  sotva  na něčem více.

U všeho ostatního,co lze  EU  a jejímu  fungování by byla  shoda  maximálně  dílčí,  ať  už se  jedná   třeba    o

  • nerovné postavení členských  zemí, viz rovina  staré/nové členské státy či euroskupina  vers. státy  bez  eura, tandem Německo-Francie proti ostatním,, sever proti jihu, zakládající  šestka  vers. zbytek unie, atd. atd.
  • migrační krize
  • dotační politika
  • posilování  kompetencí  Bruselu  na úkor  národních států  nebo opačná tendence
  • násilné  uplatňování  politické  /super/korektnosti

atd.atd.

Dovolím si tvrdit, že  u této  druhé skupiny  jasných  problémů, které má  EU  buď  už dědičně ve  své DNA  nebo které  se staly  její součástí  až následně,  by  byl náhled  stát od  státu pohled  většinově  jiný. Od  Němců a Francouzů sotva  lze  většinově  očekávat, že  by  svou  roli v rozhodovacích procesech Unie  vnímali  jako atrofovanou, od  Skandinávců   zase to, že  by měli pochopení  pro omezování  politické super/korektnosti, pokud ji tam etablovali do svého právního řádu-viz   například  juvelnilní  justici. A to vůbec nebudu  mluvit  o dotační politice!

Ale nemohu nekomentovat  jednu  věc,  jakkoli bych se jí, vzhledem k tomu, proč  tenhle  článek vůbec píši,  měl na hony  vyhnout -problém migrace! Migrace  je  totiž  to, co  českému a slovenskému  občanovi nejvíce  na  současné EU  vadí a proč   slyší stále  více    na hesla  těch,  co staví Brusel do role  univerzálního čerta!  Migrace je ovšem dnes  ústředním problémem celé  Unie. A přesto  si  troufnu prohlásit,  že  postoj V4 + několika málo dalších zemí  je  v příkrém rozporu  s nahlížením na migrační proces  zbytku Unie! Už jsem to několikrát  na Kose  i ve svých relacích na SV SK uváděl, ale popíši to dnes  znovu, protože musím, abych náležitě  vysvětlil to, co  chci v  tomto článku  sdělit.

Zkuste  si představit, že  jste občanem následujících států:

Řecko, Itálie, Španělsko, Malta, Kypr, Portugalsko, Francie, Bulharsko

pak je zřejmé,  že  jste  tzv. frontovým státem. Tedy  prvním, kam nelegální migrant, který jde za  ekonomicky  lepším – vstoupí.   Zcela nepochybně  budete  tlačit  na to, aby  EU prosadila  automatické přerozdělovací kvóty s  cílem, aby  jste  se zbavil podstatné  části  připrchlíků. Nechcete , aby  všichni zůstali  jen u  vás, respektive, budete se horečně  snažit, aby  jich  co nejvíce   bylo odsunuto jinam. Stůj co stůj.      A  budete  vinit  EU  z  toho, že  v tomto ohledu nic nedělá.

Zkuste  si představit,  že jste  občanem následujících států:

Německo, Rakousko, Lucembursko, Belgie, Holandsko, Dánsko, Finsko, Švédsko, 

jinými slovy, jste  občanem cílových zemí  pro připrchlíky, kteří  si vybrali právě  vaši zemi svou budoucí destinaci, protože  ji uznali za  dostatečně bohatou a sociálně  štědrou,  aby  se jim v ní líbilo. A  vy vidíte, že  pokud  ten proud nezeslábne,  může  se váš  sociální systém zhroutit. Pokud  se pod jejich náporem a neochotou k integraci a dodržování pravidel rovnou  nezhroutí váš  stát.  I vy logicky  obviníte  vedení  EU, že  s tím nic nedělá, ačkoli se tady přímo  nabízí možnost  povinného přerozdělování, které by  vám okamžitě ulevilo:Prostě  i vy budete  chtít  přesunout  ten problém, z maximální možné části  na jiné.

Zkuste  si představit,  že  jste  občanem Chorvatska, Slovinska

tedy  dvou  malých a relativně  chudých států,  navíc  bytostně  závislých na  turistice,  kterážto  přímo závisí  na  tom, zdali  jste  bezpečnou a  pobytově  bezproblémovou zemí, ale  díky  migrační tsunami  jste  se ocitli na hlavní  trase  kudy  připrchlíci  mašírují  do  svých  vysněných  cílových rájů. Budete  mít  přímo panickou  hrůzu  z  toho,  aby   ony  cílové  země  nezavřely hranice a  ty  zástupy  jinokulturních  nezůstaly ve vaší  malé zemičce, protože  nemáte  sebemenší tušení,  co byste si s nimi počali a jak byste  je  vůbec, zvládli.  I vy budete  všemi deseti hlasovat pro automatické přerozdělovací mechanismy, protože  ty jediné budou  vaší nadějí, že  se toho nadělení  zbavíte, pokud  Rakousko nebo Německo zatáhnou roletu.

To máme  celkem 18 zemí, jejichž obyvatelé, bez ohledu na svou politickou orientaci budou  rozhodně  většinově, a to nejméně  v poměru 4:1 PRO  zavedení  automatických přerozdělovacích  kvót!

Nevím, jaké  je  pozice běžného obyvatele  Irska, takže  Irsko, stejně  jako dnes  už brexitovou  Británii nepojednávám. A  jsme  na  20 z  28 členských států EU. Zbývá  jen následující  osmička

V4 + baltské státy + Rumunsko

žádná z těchto  zemí  není  ani frontovou, ani tranzitní /po tom co Orbán uzavřel  hranice/ a  už  vůbec ne zemí cílovou! Takže  obyvatelstvo  v  migrační tsunami  a nuceným přesídlováním připrchlíků  rozhodnutím Bruselu, vidí   migrační problém úplně  někde jinde  než  18/20 ostatních  států. A  bohužel – všechny tyhle  státy  jsou  až na Polsko,  malé, politicky  a ekonomicky /zde včetně  Polska/ bezvýznamné.

Automatické  kvóty  jsou, z  jejich pohledu,  když  ne  rovnou  zločin, tak určitě  exemplární příklad  bruselské zvůle.  Ačkoli jejich  neprosazení chápe  ostatních 410 milionů  obyvatel   Unie  jako  důkaz exemplární  neschopnosti  vedení  EU a Bruselu jednat.A  také  jako  do nebe  volající  egoismus  těch nevděčných   podivných zemiček ze  zaostalého východu. Ačkoli  vrcholným egoismem  je ze strany  oněch 18/20 i to automatické přesouvání  v  rámci EU.

A  dostáváme  se  k  tomu, proč  jsem si dnes  zvolil  reformování  EU  za  další mýtus  Brexitu.

Reformu  můžete  provádět  tehdy, když  jste  schopni definovat   problém, který  tou reformou   zlepšíte.

V textu, který  jste  právě  dočetli  argumentuji  že současná EU

  1. neumí  své problémy  ani vydefinovat
  2. když  náhodou  to dokáže, pak  má na  k takto  definovaný  specifický  problém  několik vzájemně  si odporujících pohledů
  3. sotva  bude schopná  najít  nějaký  společný konsens, který  by  automaticky  buď  nebyl mrtvě  narozeným dítětem nebo  nefunkčním kočkopsem.

Mým oblíbeným  přirovnáním  pro současnou Unii  je  příměr  s autobusem. Který veze  velmi  různorodou společnost, co se jaksi  vzájemně  nemůže  dohodnout, kam se má jet, kdy  se  má  udělat přestávka  v jízdě a kdo ponese  náklady  na  cestu a  že  šofér, co  kroutí  volantem je  navíc  ještě  buď  šílený  nebo v nějakém trvalém rauši.  A že by  se mělo začít   výměnou  toho šíleného šoféra. Aby  autobus vůbec  mohl někam dojet.

Čím déle  ovšem nad  důsledky  Brexitu a možnými  změnami  EU, které  jsou opravdu  nutné přemýšlím, tím více si myslím,  že  jde o fikci. Že prostě EU  je nereformovatelná. Tedy pokud   nějaká  velká korekce nebude  domluvenou silovou   akcí  tandemu  Německo-Francie, s podporou dalších vlivově silných zemí. Navíc  ve  schématu, kdy  státům jako je Česká/Slovenská  republika bude suše  oznámeno – berte  nebo nechte  být!  bez  možnosti cokoli  z  té  reformy z jejich  strany  odmítnout  nebo opravit. Jedině takhle  může  dojít  k nějaké vnitřní změně  současné  unie. A Česká/Slovenská republika  v tom okamžiku  bude stát  před  opravdovou Sofiinou  volbou – dál s Unií v  totální německo francouzské  režii nebo   mimo ní, ovšem opět  s tvrdým a nekompromisním německo francouzským diktátem. Prašť  nebo uhoď!

Otázkou ovšem je, jestli  je dohoda Berlín- Paříž  možná. Protože  lze  odmítnout  Prahu s Bratislavou, ale  sotva  půjde ignorovat  Řím nebo Madrid, Den Haag, Brusel nebo Stockholm… Tihle  všichni  jsou schopni se  sice shodnout  na tom, že  „malé vši“ je nutné  donutit  k tzv. solidárnímu  přístupu  k  migrační problematice – t.j. aby  byly  automaticky  přebírat  v kvótách  připrchlíky  bez  konce, ale  to  asi tak všechno, kde bude panovat  nějaký  společný pohled na věc.

Například  restrukturalizace  unie  bez zásadní změny zemědělské politiky?  Nebo bez  změny   přístupů  k národním rozpočtům? Kde panuje  hluboký názorový  rozkol mezi  unijním severem a jihem?

A co touha prohlubovat integraci a silná pozice protiunijních stran  v mnoha  zemích?  Jak tohle  chtějí  potencionální  reformátoři  eliminovat?

A takových zásadních protikladů,  které  jsou  sotva  řešitelné i  pro  opravdové  státníky  a naprosto nezvládnutelné  pro současné  evropské  politikářské lídry,  jsou  desítky!

Takže  ať  na  to hledím z kterékoli strany, přestávám na  možnost  nějakých  opravdových   a funkčních reforem v Unii  věřit.  Jakkoli  jsou fatálně nutné.  Řešením migračního problému  není přerozdělování  připrchlíků Nýbrž  zastavení  příchodu  dalších  do Evropy. Jednou pro vždy.K tomu nikdo nemá  a  nebude mít odvahu, protože  nikdo není ochoten  dát  rozkaz  k použití nutného násilí, bez kterého žádná  ochrana  hranic  a vracení  běženců nikdy fungovat nebude. Což  všichni vědí, ale podobnou  úvahu  /si/ rovnou zakáží a označí  ji za  rasistickou, xenofobní,  násilnickou, nehumánní a kdo ví  ještě  jakou. Což  přirozeně  problém neřeší.  Jen  jejich hlavě  v písku se na chvíli  uleví. Ale  EU  jí  je  ochromena.

Je  tu i další faktor – začít  reformování  znamená  sáhnout  do samých základů Unie. Jenže  když  to uděláte, nikdy nemáte  jistotu, že  nespadne  celá  stavba. Zkrátka  – oprava  někde vyvolá  nejspíš  potřebu /v  zájmu  kompromisů/ učinit  úpravu  i jinde a to zase podnítí  potřebu reformovat  něco jiného, protože  je třeba  uzavřít  kompromis  s někým jiným  atd.atd . Až se z  toho stane  řetězová reakce.

Jsem  prostě  skeptik, že nějaká  reforma  je dělatelná  nebo vůbec  i teoreticky  domluvitelná.

Jistě, existuje  údajné  „snadné“  řešení – Unii omezit  jen to základní,co zajímá  každý  členský stát – společný  hospodářský  prostor. A  zrušit  všechno ostatní.I tady jde podle  mne o mýtus  a fikci.

Nedávno jste  si mohli  přečíst mimořádně  zajímavý a přínosný  Alexův článek těm, kteří ho opominul  opravdu mimořádně doporučuji/

Kose (vlkovi) s láskou i lítostí III aneb jak je to s EU, křivostí banánu a okurky

který  uvádí  na pravou míru  tisíckrát  opakované“příklady zhůvěřilé idiocie  Bruselu“, ovšem při bližším přezkoumání  se  ukáže , že  to nařízení o banánech a okurkách má  velký logický  smysl! A  že  speciálně tyhle  dvě  normy  by  Brusel musel přijmout  tak jako tak i pokud  by  měl zůstat „jen ten “ společný trh“. A  tisíce, možná  desetitisíce podobných. Protože  když  je něco multifunkční, musí to mít  jasná pravidla a  někoho, kdo bude vynucovat  jejich dodržování!!  Což bude zase nějaký  Brusel, se svou nutnou  administrativou a nástroji  typu  nadřazení legislativy  pro onu multifunkční platformu před legislativou národní. Opět  to bude o předávání kompetencí, atd.atd.

Přidejte  si k tomu Eurozonu. Která  existuje  a  chce existovat i  nadále. Zrušení společné  změny  by totiž byl obrovský  finanční průšvih, proti kterému  by finanční  krize  z  roku 2008 spojený s pádem investiční  banky Lehman Bros.  byla  dětskou  hrou  na vesnickém pískovišti. Ale  Eurozona  je   velmi široce založená  nadstavba  nad  Evropskou  unií!  Jak chcete  Unii  reformovat, aby  se to nedotklo eura a Eurozony?

Prostě já  jsem na  nějakou  opravdovou  reformu, s výjimkou  totálního diktátu  osy Berlín -Paříž,  přestal věřit. A  všechny  ty  hlášky  o  nutných změnách mám za prázdné  kecy, které  nikdo není  schopen  naplnit  nějakým obsahem.. Bohužel.

Takže  si dovolím  slovní  hříčku – Evropská  unie  se nám změnila  v Evropskou mumii.  A z Hollywoodu  už jsme  dávno dostali poselství, že  mumii  neradno probouzet.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.