Že neuhodnete, kdo je největší poražený z fotbalového ME ve Francii?


My, co jsme  zblblí  do kopání  do kulaté kůže, tedy  dnes nějaké formy  umělé hmoty, máme  za  sebou právě  skončené  hody. Byly  to 3 týdny  fotbalového obžerství. Víme  kdo vyhrál – Portugalci měli  neskutečnou kliku a  ta  se jich držela  celý  šampionát  jako klíště a  opět se ukázalo, že  kdo má štěstí, má všechno!  Ačkoli  Francouzi  byli lepší  ve finále, Němci výrazně  lepší Frantíků v  semifinále, Chorvaté také prohráli s Ronaldem a spol naprosto neštatsným způsobem,atd.atd. Víme  kdo jsou  i  opravdu  velcí poražení.

Anglie  od  doby  kdy ponorkový  kapitán Günther Prien se  svou ponorkou U47 potopil v přísně  střeženém domovském kotvišti  Scapa  Flow britskou  bitevní lod  Royal Oak,  či od okamžiku, kdy  Bismarck smetl  z hladinu  chloubu  britského lodstva  – těžký  křižník  Hood, nezažila  Anglie  větší potupu než byl  fotbalový  výprask od  islandských  Vikingů! Neuvěřitelné pokoření!

V jeho stínu  se  ztratily  i velevýbuchy  Rusů, Španělů o našich nemluvě. Nicméně  ani jeden ze  jmenovaných, natož  snad  nějaký  jiný  účastník  mistrovství  nebyl, dle mého hlavním poraženým skončeného evropského  šampionátu!

Tím  hlavním loserem je  někdo, kdo  do míče  ani nekopl a dokonce to  neměl ani v úmyslu! Uhodnete, kdo to byl?

Něž  vám  tuhle  malou šarádu  rozluštím, musím odbočit. Dvakrát  jsem na Slobodném vysielači  avizoval, že  se  budeme  s Borisem Koronim věnovat  fotbalovému svátku  ve Francii, ale  z nefotbalového hlediska.Dvakrát  se na to časově  nedostalo, protože  jsme  se prostě nedokázali dostatečně  rychle překulit   přes  jiná, naléhavější  témata. A popravdě – asi bych to byl uměl nějak procpat do relace, kdybych  byl opravdu chtěl. Jenže  já zas  až tak moc  na to netlačil. Stejně jako jsem si zakázal  o  tom dopředu napsat  článek na Kosu. Nechtěl jsem totiž nic  přivolávat!

Dneska  už to ven pustit mohu,  ti, kterých jsem se obával   na už skončeném  mistrovství  Evropy  jasně  a definitivně  prohráli!

Tím poraženým  není nikdo menší  než Islámský  stát  a jeho sebevražední  atentátníci. Mým skálopevným názorem  bylo, že  si takovouhle  příležitost , předvést  svou  moc  a  schopnost  rozsévat  teror  a hrůzu  plošně, nenechají  ujít. Že  udeří více než jednou a  že  dost možná  všechno utopí v krvi, takže  se turnaj ani  nedohraje. Byl bych  si  na  to klidně  vsadil.

A  když ne přímo na stadionech,tak ve venkovních  fan zonách. Jen ta jedna  jediná , pod  Eiffelovkou měla  kapacitu  100 000 lidí, zpravidla  zcel a naplněnou. A  zkuste  si  představit, jakou  by  asi  výbuch někde  v  jejím prostoru způsobil  nesmírnou  paniku! Nemusel by  být  ani příliš  veliký, jen  vyprovokovat  divokou paniku! Stačí si vzpomenout  na Love Parade  v Duisburgu! Podobné,  ačkoli   často daleko menší  shromaždiště  fandů byla  po celé Evropě. Včetně  nějakých Žlutých lázní v  Praze.

Vůbec  nepochybuji, že  tajné  služby  všech evropských  a  řady  mimoevropských států  byly  v permanentním nasazení, stejně  jako  viditelné policejní  složky a  že odváděly  skvělou práci na hranici svých možností, nicméně  byl jsem i tak přesvědčen, že  si tohle  Islámský stát a  jeho  osamělí  fanatici  nenechají  ujít a předvedou, čeho jsou  vlastně  schopni. Protože  ten fotbalový  šampionát   a všechno, co k němu  patří prostě  bezpečnostně  pokrýt  nešlo. Ne, při dostatečném  operačním  plánování,  ne při podpoře  souvěrců – fanatiků  a  s  tím, že  tito budou mít  v mnoha  zemích připravené  technické zázemí, ne při  dostatečném odhodlání těch, co se  mají odpálit, dostat  se  k Alláhovi  jako pravý mučedník!

Jsem si jist,  že  odhodlaných sebevrahů  byl a je  dostatek. Spíše  přebytek. Stejně  tak mám za  naprosto tutovou  věc,  že  zejména  v západní Evropě  mají  případní teroristé  dostatečnou  účinnou podporu a zázemí. Takže  si troufnu  konstatovat,  že Islámskému státu  selhalo totálně  jeho plánování a logistika!

Pro mne  je  toto docela  překvapující  zjištění. Bál jsem se o svých obavách mluvit na Slobodném vysielači, stejně  tak o nich psát  na Kose, abych to snad  nepřivolal.

Jsem rád,  že  můj odhad  nevyšel a  že  fanatici  z Islámského státu si ani neškrtli. Protože  to, mimo jiné  ukazuje, že  jsou výrazně  slabší,  než  jak se  sami  mediálně  a medializovaně  prezentují. Že  jejich organizační  schopnosti  i zdroje  jsou  velmi omezené,  že nedisponují nějakou  výkonnou  mezinárodní sítí a  internacionálními organizačními dovednostmi. Měl jsem za  jisté, že  k útoku, zejména  na fan zony  využijí  například  drony, které dnes  lze  v podstatě koupit  v každém hračkářství a  na které  policie  vlastně  nemá připravenou  obranu. Nemluvě  o jiných  formách  dalekého útoku – například  nějakých  střel Kassam, které běžně odpalují  teroristé  z Gazy na Izrael, atd. atd.

Naštěstí  nestalo se  z  toho nic!

Jistě, je možné  i vysvětlení,  že  zkrátka i islámští fanatici nejtvrdšího ražení  mají  rádi fotbal a  že  si nechtěli zkazit  špičkovou podívanou, ale  to je  sci fi.

Zůstanu  u  toho, že  jsou největším poraženým fotbalového šampionátu. Což je skvělá zpráva!

Jenže  ta  radost  není ani zdaleka  úplná. Nějak  se  totiž nemohu zbavit  až  triviálně  jednoduché  otázky  – jak to, že  teroristický  spolek,  který prostě  nedokázal  prorazit  se svým terorem při neuhlídatelném  fotbalovém  turnaji  nikde  v Evropě, je  na druhé straně  schopen  klást  velký a vytrvalý  vojenský  odpor  a  to  na širokém území  Blízkého východu  – od Iráku, pře s Sýrii až  do Libye, kde vzdoruje  nejen  armádám  těchto zemí  nebo tomu, co z nich  dnes zůstalo, plus   různým milicím a  navíc   s výraznou podporou  největších  světových  velmocí s jejich  stoprocentní  vzdušnou a  technickou převahou? Nerozumím tomu – zrežírovat  serii  jednoduchých  atentátů  není IS  schopen, ale  držet  několik frontových linií najednou proti mnohočetným  a silnějším protivníkům  ano, vedle toho  organizovat  zásobování  všeho druhu, které je potřeba  k vedení  války  i obyčejnému přežívání  milionů lidí  na obsazených  územích, stejně jako doplnování   ztrát  na technice  i živé síle, či  zařídit  si nutné finanční  zajištění  svých operací? Jak to všechno  dokáže, v širokém internacionálním prostoru a kontextu,  když  u  fotbalu  totálně  selhal?

Jak je možné, že  to to všechno, bez  čeho se válka a dokonce ani nějaká  mikroskopická  guerilla vést nedá, Islámský  stát dokáže a  relativně  jednoduché teroristické operace  nikoli?

Jak jsem za  to jeho selhání  opravdu  rád,  tohle  mi vrtá hlavou a ne  a ne najít  nějaké  rozumné vysvětlení…

Vlkův  dodatek:

Tenhle  článek byl psán skoro před týdnem- v pondělí. Tehdy  jsem věděl, že  od  středy  budu na cestách, tudíž  jsem jej psal do zásoby a nakonec  jej umístil  do zásobníku  až na dnešek. Ačkoli jej šlo vydat  dříve, třeba  už minulé  úterý. Jenže  sobota je prostě  čtenářsky  nejslabší a zpravidla  si ji nechávám pro sebe  a  články  jiných  dávám na lepší  dny. Takže  vychází devalvován, se  stínem  další  atentátnické tragedie  v Nice. Musím konstatovat, že  mne opět nezklamala  předtucha ve smyslu- jak to napíšeš  a  dáš na Kosu  tak se to stane… Bohužel. Stalo. Nicméně  stojím si za  svým. Islámský stát je  největším poraženým fotbalového ME. Ani  poslední  masakr z Nice na tom nic  nezměnil. Ukázal jen to, o  čem jsem psal,  že nelze  trvale ohlídat  všechno a  všechny. A  že  logistika  teroru je  velmi jednoduchá. A přesto ji IS  nezvládl, ačkoli  je  schopen  účinně  vést  válku na hned  několika  frontách!  Něco je  špatně. Zásadně  špatně. Džihádismus   nebo terorismus  porazit asi nejde. S tím budeme  muset  nějak  žít. Klidné  doby a bezpečné   jsou  už definitivně   pryč.  Nicméně  lze  je  výrazně  oslabit.  Například  tak, že  si Západ  konečně  uvědomí, že je třeba  jít a zničit  ty, co  ty teroristy  sponzorují  finančně a logisticky, co jim poskytují operační základny, co vytvářejí nové a nové  bunky teroristů  s pomocí  radikálních  kazatelů a muslimských center po celé  severní polokouli. A  nad kterými Západ  když rovnou  nedrží ochrannou  ruku, tak alespon mocně  přivírá  oči, protože  je má  za  své zásadní spojence v regionu a řekněme  v globální válce proti Rusku. Ačkoli  tihle  už  dávno už hrají svoji  vlastní hru, jak dokázal útok  z 11. září.  Teror nelze porazit. Lze  ho omezit. Výrazně  omezit. A tím zklidnit  svět a zejména  Blízký  východ. Když  budeme ochotni identifikovat opravdové  nepřátele, ty  co ty  teroristy rodí, školí a zejména  financují. A  rovnou  dodám, že nemám na mysli Turecko. Jsem zvědav, jak dlouho bude trvat, než si  západní politikáři uvědomí,  že  pro náš  civilizační okruh  není  hlavním, či spíše vůbec  žádným problémem někdo jako Bašár  Assad, ale  někdo úplně  jiný. Někdo, kdo  měl  být totálně poražen  někdy  během října  2001. O jehož  roli ovšem nesmí  veřejně referovat  ani oficiální zpráva  amerického Kongresu. Respektive  smí – s  výjimkou  přísně utajených 28 stránek.

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.