Vlkova chandra a to úplně totální


Nemohu jinak, než  dnes, kdy  vychází /zatím poslední  díl osmidílné  Mojí chandry  od  Brouka  Pytlíka,  nepřipojit  pár  řádků, jakkoli jsem to neměl vůbec  v úmyslu.

Rozhodně ne tehdy, když mi Brouk Pytlík před  drahným časem poslal první nástřel původního článku. Byl sice trochu delší na  článek, ale  jednodílný a daleko méně  propracovanější, méně vyzdrojovaný. Měl zkrátka  formu klasické konverzačky, poukazující na nějaký problém, tak  jak  je  formulována  většina  článků Kosy /dodávám a s velkou lítostí- bohužel, neb jsme si toho vědom a  to včetně  článků mých  vlastních/. Nicméně  to, co následně  dokázal vyrobit  Brouk  Pytlík a  co jste  měli /a  z archivu  – viz  rubrika  Prkno Brouka  Pytlíka/ stále  máte  možnost  si přečíst v osmi  pokračováních, to prostě  bere  dech!  Tvrdím, že  Kosa nikdy neotiskla  závažnější  materiál.A  to  ani ve srovnání s Televizní stížností Petra Pražáka nebo Ukrajinskou svodkou!  Prostě  tenhle  Pytlíkův  sumář  ukazuje  naprosto  tragickou  budoucnost  českého vzdělávacího systému. Který se evidentně  stal obětí nájezdu  malé,ale  dobře  organizované a navíc  velmi hlasité  aktivistické  skupinky, respektive  několika  skupinek. Propojených na osobní, soukromé   i ideové  bázi a nebojím se říci,  že  v mnoha případech je ona  jejich konektivita  dána  i těžce byznysově.

Sebekriticky  přiznávám, že  dosud  jsem  měl  za  jediné  velké nebezpečí  pro stát  a demokracii   především zkorumpované  politiky  a jejich propojení  na  velký  byznys  a minimálně  šedou polokriminální scénu. Po Pytlíkově serii  musím  konstatovat,  že  nemenším nebezpečím  jsou, či v brzké  době  budou vykukové z  nevládek a neziskovek, kteří  se  díky  nátlakovým  akcím, knutě politické korektnosti, tlaku  zahraničních páchačů dobra a  vlastní  aktivitě prosadí, mimo volené  struktury, do státního aparátu a to  bud  přímo  jako  různí  náměstci, tajemníci, či ředitelé všelijakých  agentur nebo nepřímo, jako nepominutelné  konzultační orgány.

Politika  můžete příště  nevolit, tyhle  lidi s jejich  vlivem v zákulisí a tomu, že  v podstatě  oni do těch různých  funkcí a orgánů jmenují sami sebe, odvolit  nelze. A  když  si předsevzají, že  budou  páchat někde nějaké velké dobro, fungují stejně  urputně, důkladně  a devastačně   jako kůrovec na Šumavě. Zůstanou po nich  jen ty tragicky  seschlé  pahýly a torza, které  kdysi  dávno a po celé  generace  bývaly funkčním  zeleným lesem.

Brouk  Pytlík  dokázal, že  české  školství  nejspíš  dokáží  tzv. inkluzí, kterýžto termín  není  ovšem ničím jiným  než povinným  rozptýlením  romského  žactva  do běžných škol bez ohledu na to, co to přinese samotnému  menšinovému  etniku, tak i  kvalitě  vzdělávacího procesu  jako celku, zcela  rozložit  Netřeba  ovládat  ani velkou násobilku, aby  bylo  jasné, že  se  v nedaleké budoucnosti  dočkáme  obrovského boomu  soukromých základních a  středních škol, protože  to nejspíš  bude  jediná  cesta  pro naše děti, vnuky  a pravnuky, jak uniknout onomu vyššímu  dobru, kterými  nás  chtějí  zahrnout  ministři  Dienstbier, Valachová, Uhl, Šabatová, Šimáček, Šimečková-Laurenčíková a  desítky  dalších podobných. Bez ohledu  na důsledky. Jedni  jdou  a  nebojím se říci – přes mrtvoly, za  svou fanatickou vizí, jiní  mávajíce  velkými  humanistickými  hesly  jen za prima  byznysem. Který  si  sami vymysleli, kde netrpí  konkurencí  ani konkurenci a  jehož  pravidelné a  štědré  dotování  si  doslova železnou pěstí vynucují. A  nikoli málo. A  ti, kteří  nebudou na soukromé vzdělávání mít? No tak  ty  ten megapokus fanatiků a  rafinovaných  vyžírků odnesou s plnou  parádou. Včetně  celého státu, protože  vzdělanost  je, když  existuje  u průměru na  vysokém stupni, konkurenční výhodou  dané země. Stejně jako je  handicapem, když  se  u  průměru  snižuje.

Stačí dodat, že nevládní organizace získaly v roce 2014 z veřejných rozpočtů celkem 13 miliard 562 miliónů korun. Plyne to z vládního materiálu o financování neziskových organizací ze státního rozpočtu, který kabinet  projednal na svém nedávném zasedání.

Připojme ještě, že drtivou většinu peněz ze státního rozpočtu, téměř 83 %, rozdělují tradičně nevládním neziskovým organizacím dvě ministerstva: Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo práce a sociálních věcí.

A  ještě  něco čísel: podle Českého statistického úřadu bylo v Česku k lednu 2014 registrováno 86 565 spolků, 33 728 pobočných spolků, 2 777 obecně prospěšných společností, 517 nadací, 1 438 nadačních fondů a 4 161 církevních právnických osob.

Pro pořádek a férovost  dodávám, že největšími  jednotlivými příjemci jsou sportovní svazy – viz  následující  tabulka:

VýstřižekNicméně-

Zdaleka ne všechny při svých žádostech o podporu z veřejných peněz uspějí. Z rozpočtu státu byly v roce 2014 poskytnuty dotace 30 nadačním subjektům, 1 965 spolkům, 226 pobočným spolkům, 657 obecně prospěšným společnostem, 42 ústavům, 181 účelovým zařízením církví.

Zdroj

Když  k tomu přidám graf o osobní propojenosti nevládek a neziskovek přes  cca  pouhých 2 000 osob pak zjistíte,  jak velkou alternativní mocí, navíc  bez jakéhokoli  mandátu  se  disponuje  pouhých 0,19 %  obyvatel této země!  Jen na základě svého rozhodnutí.

neziskovky graf propjení

Dostali jsme  se  do  úplného  absurdna. Demokracie  je  vykrádána  a ničena jak zkorumpovanými politiky, tak chamtivými  ekonomickými elitami a  dnes  dokonce už  i  aktivistickými  a fanatickými  jedinci z nátlakových  skupinek… Zoufal  konstatování.

Zatímco  ti zkorumpovaní  a chamtiví  chtějí  „jen“  naše  peníze, ti  aktivističtí  si usmysleli, že  ukradnou  budoucnost / a ty peníze  tak nějak  s tím jako  bonus/. Stejně  jako  na Brouka  Pytlíka i  na mne  padá chandra. Totální, všeobjímací a bezpodmínečná. Tuším, jak se bránit  politikům. Snad  trochu  i  ekonomickým multichamtivcům, ale  vůbec mne  nenapadá, jak se chránit před  aktivistickými  fanatiky  a dobroději.

Mimochodem, Brouk  Pytlík  mi poslal zajímavý  náznak  jejich dalšího úsilí, protože  školství  už  evidentně  pod kontrolou  mají. Prý  je to právě projednávaný  zákon o sociálním  bydlení  -viz úryvek z jeho posledního  mailu, který mi zaslal se  VII. A  VIII. dílem Chandry

Každopádně HODNĚ doporučuji sledovat vývoj zákona o sociálním bydlení. Zatím se zdá, že v rámci projektů budou moci města či právnické osoby (míněny neziskovky) kupovat a opravovat za EVROPSKÉ PENÍZE do svého vlastnictví byty (zajímavá by byla i podmínka udržitelnosti a kdo je bude vlastnit, až projekt skončí). Což mne, jako člověka žijícím v paneláku, kde se fakt snažíme aby fungoval, docela silně dráždí. Protože důchodce umře, Člověk v tísni koupí za evropské byt, vstoupí do společenství a radost započne. V tuto chvíli nás vlastně chrání to, že ti nejotřesnější „sociálně potřební“ na koupi bytu nemají a hypotéku
nedostanou. A fakt nejde vždy o Romy.

Jak říkám, tohle téma sledovat velmi ostře.

Takže  aktivistické  dobrodiní má  zase  další  skvělý konkrétní   cíl…  Pokud  to je pravda. Věřím,  že  Brouk  Pytlík  i tohle  zdokumentuje. Dokud  je  čas. Ale  i  jestli by  se mu  to povedlo,  je  otázkou,  k čemu to nakonec  bude. Kosa je zjevně  příliš  mikroskopické  medium, než  aby  něčím pohnula. Nepíši to rád,  ale  je to realita. A kupodivu,  žádný  z  webů, které  přebírají  normálně  články  z Kosy, nebyl  na Pytlíkově Chandře nijak zainteresovaný. Prostě  to nikoho nezajímalo – zřejmě šlo  o příliš  odborný a málo čtenářsky  atraktivní  text. Přesně tak, jak to  u  těch opravdu  zásadních a jedinečných  věcí  bývá. Takže  vlkova absolutní  chandra v kvadrátu…

Zopakuji to – Kosa ještě nikdy nepřinesla  významnější a zásadnější  materiál  než  je soubor  článků  Chandra I.-VIII. z klávesnice Brouka  Pytlíka. A pravděpodobně  asi už nikdy nepřinese….

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka, Hodina vlka -původní Kosa, Prkno Brouka Pytlíka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.