Připravme se na příchod Kurdů


napsal Gerd

Vítězství Recepa Tayyipa Erdoğana v Turecku hrozí dalším nebezpečím než je jen pouhý nárůst vlivu islámu v Turecku. Turecký prezident jej dost účelově používá pro upevnění jeho osobní moci, stejně jako podporu ISIl používá k obohacení jeho rodiny na obchodu s ropou (viz obchody jeho synka Bilala, např. http://svobodnenoviny.eu/teroriste-v-syrii-meni-trasy-pro-nelegalni-obchody-s-ropou/  – pozorování konvoje cisteren v oblasti Zaho v počtu 11 775 cisternových vozů po obou stranách turecko-irácké hranice, 4 530 z nich bylo na území Turecka a 7.245 v Iráku).

Hrozí ale další nebezpečí, a to genocida Kurdů. Proč?

„Nejhorší diktátoři světa se vždy dostali k moci demokratickým způsobem, vždy dokázali získat většinovou podporu svého obyvatelstva a vždy našli nepřítele v zahraničí. Pokaždé zamávali národní nebo jinou vlajku a v zájmu vyššího dobra a vyšších cílů kolem ní sjednotili své stoupence. Díky tomu vždy dokázali odlišné názory potírat jako nevlastenecké, kolaborantské a odporující jednotnému cíli celého národa. Ten model je vždy stejný, proto se obávám posílení Erdoganovy moci.
Nejvíce se obávám, že Erdogan bude hledat cíl, jak ještě více semknout národ. Zahájí válku proti Řecku? Zahájí válku na Kypru prostřednictvím Severokyperské republiky? Jako nejpravděpodobnější variantu vidím, že armádu pošle bojovat pod velením loajálních velitelů proti Kurdům, kterým teď hrozí opravdová genocida. Ani předtím se chování tureckých jednotek vůči Kurdům moc nelišilo od genocidy, ale teď už dojde k otevřené válce a likvidaci civilistů kurdského původu. Na to bude navazovat dalši vlna uprchlíků do Evropy, kteří zavalí Německo a definitivně pohřbí epochu německé prosperity. Jenže tentokráte půjde o lidi skutečně ohrožené genocidou a splňující všechny podmínky na získání statutu politického uprchlíka.
Proto bychom se měli více dozvědět o Kurdech, budou s námi žít.

(Drobná odbočka, výše uvedený text v kurzívě jsem se pokusil umístit v předminulou neděli pod blog Džamily Stehlíkové na aktualne.cz, ale byl zablokován cenzorem redakce pro nevhodnost názorů.)

Kurdové přijdou. V Německu už dokonce dlouhou dobu žijí. Názory na ně jsou poněkud rozporné, protože na jednu stranu jde o jasné oběti útisku Turků, Iráčanů, Íránců a ISIL masakrované v genocidách. Na druhou stranu v Německu působí jako komunita tvrdého islámu, kde se žije podle práva šaría a většina vražd ze cti je spáchána v kurdských rodinách, které jsou ze značné části na sociální podpoře.

Od okamžiku, kdy nedostalo Turecko zelenou pro vstup do EU, uraženě dělá jen naschvály, aby přitížilo Kurdům, kteří jako jediní bojovníci mohou k neštěstí Turecka teroristy Islámského státu porazit; Turci jim proto házejí pod nohy jeden klacek provokativního nezájmu za druhým, Američané však mají také za ušima, porumsfeldsku si vylhali i válku v Iráku… http://www.youtube.com/watch?v=zaP7ZrmkcuU

Jediní z Iráčanů, kteří jsou schopni islamistům vzdorovat, jsou již mockrát podvedení Kurdové, jež cítí, že mají nyní opět šanci na vznik vlastního nezávislého státu. Na rozdíl od vládních jednotek, zbaběle prchajících z bojišť, se dokázali postavit sunnitským radikálům.

http://www.rukojmi.cz/clanky/240-proc-nemaji-kurdove-se-40-miliony-obyvateli-jeste-svuj-vlastni-stat-aneb-turecko-utoci-na-bojovniky-s-islamskym-statem

Jisté je, že národ se 40 miliony obyvatel nakonec svou samostatnost získá. Možná ne ve 21. století a možná si kurdský národ bude muset počkat na pád USA, které podporují Saúdskou Arábii. Té se totiž ani trochu nehodí využívání kurdských ropných polí, protože náklady na 1 vrt jsou 100x menší než u Saúdů. Trvale konfliktní oblast má zásoby ropy takřka nevyužité (pokud pomineme kšefty Bilala, syna tureckého prezidenta Erdoğana). Zásoby činí zhruba 45 miliard barelů ropy, což je šesté největší naleziště na světě. Kurdové také chtějí vyvážet minimálně deset miliard kubických metrů plynu ročně, což odpovídá pětině kapacity velkého ruského plynovodu Nord Stream. To vše nemohou kvůli válce nebo jen z území ISIL prostřednictvím rodiny tureckého prezidenta.

Nedělám si moc iluzí o přístupu EU ke Kurdům. Klidně je obětuje za nějaký ústupek od Erdoğana. Už přes 50 let EU přehlíží tažení turecké armády proti Kurdům bojujícím za samostatnost. Zatímco v Kosovu se touha po samostatnosti hodila, v Kurdistánu překvapivě ne, i když Kurdové byli logickým protivníkem Saddáma Husajna i ISIL. Prostě velmoci obětují menší i větší národ, kdykoliv se jim to hodí, nebo naopak pidinárod vyzdvihnou a založí mu vlastní stát i kdyby s drogami a lidskými orgány obchodoval a měl vlastní stát hned vedle. Běda, kdyby se pokusil proti zájmům velmocí založit svou samostatnost nebo se dokonce přiklonil k Rusku, jako se stalo Krymu. Když dva dělají totéž, není to totéž i když jediný rozdíl je jen zájem velmocí. Vůbec nejde o lidská práva, demokracii nebo boj proti teroristům. Vždy šlo jen o peníze a zájmy, jen lidské životy jsou zcela lhostejné.

Stejně jako v migrační krizi. Uprchlíci jsou na moři zachraňováni jen z důvodu, že se nevolené elitě EU hodí k rozložení společnosti a likvidaci evropského sociálního systému a výdobytků pracovního práva a pracovních podmínek. Kdyby se jim k takovému účelu nehodili, klidně by je nechali na moři umřít a jejich osud by nikoho nezajímal. Stejně jako se dělo 2012 , když migrační trasa směřovala z Maroka na Kanárské ostrovy nebo přímo do Španělska, viz http://www.lekari-bez-hranic.cz/cz/clanek/lekari-bez-hranic-odsuzuji-narust-nasili-vuci-subsaharskym-migrantum-v-maroku.

V každém případě se ukáže, jak moc EU záleží na osudu Kurdů a skutečných uprchlíků před válkou. Kurdové jsou logickým cílem další turecké agrese a dalšího utužování režimu Erdoğana. Armény už totiž vyvraždili na konci 1. světové války, s Řeky válčili do 1924 a dodnes jsou vztahy mimořádně napjaté. Gruzie je oficiální spojenec USA, do Sýrie se Turci odvážit nemohou, tak zbývají opravdu jen Kurdové jako logický cíl turecké armády, jakmile skončí čistky v armádě a opozici po nezdařeném puči. Bude totiž nutné armádu i národ stmelit v boji proti vnějšímu nepříteli. Tím se stanou Kurdové.

Na druhou stranu dost jasně víme, že turecká armáda jako druhá nejsilnější armáda NATO už nejméně 30 let není schopna Kurdy porazit vojensky. Připočteme-li k tomu úspěchy nejsilnější armády NATO, tedy té z USA, v boji proti Viet-Kongu, Tálibánu v Afgánistánu, ISIL v Iráku (i když ISIL podle mnoha náznaků USA spíše podporují než aby proti nim opravdu bojovaly), nebo hybridní válce USA s Ruskem na Ukrajině, společně s válkou v Libyi, kdy francouzskému letectvu došly bomby a byly nahrazeny betonovými atrapami, je jasné, že síla NATO je dávno jen iluzí a postačuje jen k vyvolání války a destabilizace státu, nikoliv však vítěznému ukončení války a vytvoření nového lepšího uspořádání společnosti v poraženém státu.

Za takové situace nás při vyvolání války s Ruskem nečeká rychlé a rozhodné vítězství, ale spíše tažení Hitlera nebo Napoleona na východ. Se stejným koncem. Doufají obyvatelé USA, že vyvolají nějaký lokální konflikt, zničí tím Evropu a Rusko ve vzájemném souboji, zatímco budou v bezpečí a poklidu vyrábět?

Svět je již globalizovaný natolik, že každý lokální konflikt má nezanedbatelné globální důsledky. Idea omezené lokální války je zcela chybná. Jedinou možností řešení konfliktu je diplomacie.

Přesto se Kurdistán stane v nejbližší době hodně horkým územím a bezpečnostním rizikem díky potřebě Recepa Tayyipa Erdoğana odvrátit pohled od domácích problémů. Ihned poté, kdy se vypořádá s domácí opozicí. A to vyvolá další migrační vlnu tentokráte opravdových uprchlíků před válkou a odhalení vedení EU jako pokryteckého spolku bez evropských hodnot. A vedení evropských států jako zkorumpovaných band řešících výkon vysavačů a dotace z daní obyvatel EU, ale bez poskytnutí náležitého servisu bezpečnosti osob a ochrany majetku.

V každém případě je konec současnému právnímu, bezpečnostnímu a sociálnímu systému obvyklému v zemích EU. Nynější migrační vlna jej nahlodala, další migrační vlna jej dorazí. Evropský sociální stát končí, sociální jistoty, tak tvrdě vybojované a drcené v globální konkurenci, dostávají razantní úder z milosti. Logicky by za tím mělo následovat snížení daní, ale k tomu nedojde, protože to by znamenalo utnutí penězovodů těm, kdo nyní Evropě vládnou.

Kromě migrační vlny Kurdů dojde ještě k migrační vlně ze zhroucené Ukrajiny. Otázkou není zda, ale kdy k ní dojde. Připravme se na příchod dalších Ukrajinců a nejnověji Kurdů.

Příspěvek byl publikován v rubrice Gerdoviny se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.