Vidlákovy rodičovské rady pro začínající i pokročilé rodiče -I.


napsal Vidlák

Vlkův  úvod:

Dostal  jsem od  kolegy  Vidláka  následující  mail:

Ahoj Vlku

Mám pro tebe takový nápad. Můj kamarád čeká rodinu a za pět měsíců se jim narodí první dítě. Už kdysi jsem mu slíbil, že až to nastane, sepíšu pro něj pár dobrých rad… Teď jsem se do toho pustil a tak pro odlehčení, pokud o to na Kose stojíš napsal bych sérii pěti až deseti příspěvků. 

Jistě, že  jsem chtěl! Vidlák , v jakékoli  podobě  je prostě  klasa! Takže tady je první dávka jeho rodičovské  edukace:

Na dnešní dobu jsem se ženil mladý. Bylo mi čtyřiadvacet, ženil jsem se z lásky a s mojí manželkou jsme si prozatím za jedenáct společných let pořídili čtyři děti. Když se mi narodila první dcera, napsal jsem pro jistý nejmenovaný server sérii článků,které se jmenovaly Rodičovská naučení. To víte- mladická pýcha novopečeného otce.
Můj dobrý kamarád to tenkrát četl a teď, když je i on se svojí ženuškou v očekávání, ponoukl mě, abych se k těmto naučením vrátil a zkusil je napsat znovu po čtyřnásobných skutečnostech. Vlk byl tak laskav a dodal prostor pro zveřejnění. Během příštích pěti měsíců se tedy pokusím v malé sérii popsat všechno, co jsem se naučil. Ne, už se to nebude jmenovat Naučení…
Vidlákovy rodičovské zkušenosti.
Nejsem žádný geniální rodič. Jen jsem si vždycky přál mít velikou rodinu. Splnilo se mi to, mám čtyři děti a mám je s jednou stále tou stejnou manželkou, která byla moje první a měnit už to nebudu. Nemám na to žádný velkolepý recept, vlastně svou roli otce a živitele dělám tak nějak levou zadní, což je vidět z toho, že mám čas po večerech psát tyto cancy.  Každý rodič má svoje zkušenosti jiné, ale třeba se mnou posbírané zkušenosti budou někomu hodit.
Všechno začalo, když mi bylo sedmnáct. Tehdy jsem si vytyčil životní cestu ve které mělo být alespoň pět dětí. Vlastně ani nevím, proč jsem to chtěl. Připadalo mi to prostě jako dobrý nápad. Neměl jsem to ani od rodičů, ani od faráře, ani od církve, ani z knížek. Prostě jen tak mimochodem jsem si řekl, že musím mít čtyři kluky a jednu holčičku. Od své budoucí manželky jsem tedy vedle požadavků na krásu, eleganci, vzdělání, rozhled, vtip a šarm požadoval i stejnou touhu po velké rodině. Postupně jsem zjistil, že jsou mé požadavky poněkud neskromné, bo nemám ani bohaté rodiče, ani postavu Adonise. Musel jsem začít ve svých požadavcích škrtat. Po sedm let mé rané dospělosti jsem se u žen stále více vzdával tu krásy, tu vzdělání, až mi nakonec zůstal jen ten jeden požadavek na rodinu.
Vnitřně jsem se dopracoval k tomu, že mi postačí žena, která bude ochotná to velké nadělení porodit a vychovat. A sotva jsem k tomuto přesvědčení dospěl, ejhle Pánubohu se to asi líbilo a dostala se mi žena všech původně požadovaných vlastností dohromady…. To je vlastně moje první zkušenost života. Pokud člověk hledá především ty důležité aspekty života, zpravidla je mu dáno víc než čekal.
Kdy tedy s rodinou začít? Co nejdříve samozřejmě. Mladá žena, která je schopna do tří v noci tancovat a v šest vstát do školy či práce, je ze stejného principu schopna i vstát třikrát za noc k dítěti. Ve třiceti už je to jinak. Večeře a kino už není začátek rande, ale celé rande. Kdo nezačne s dětmi brzy, tomu to půjde těžko. Málo platné, rodičovské povinnosti se nejlépe načínají s plným rancem mládí, protože ranec zkušeností je vždycky prázdný. To se nejprve musí prožít. Proto je dneska tolik jedináčků a malých rodin. Když necháte mládí na diskotékách, tak po třicítce se to noční vstávání a výchovné chyby těžko dohání. Absolvujte to jednou a máte toho plné zuby.  Když ale máte ve třiceti zkušenosti se dvěma svišti, zpravidla už máte slušně vyřešeno, jak si tu noční (i denní) šichtu usnadnit.
Stejně tak mi není jasné, proč je dneska pro ženu o tolik výhodnější být závislá na svém manažerovi než na svém manželovi. Ano, když má žena dítě, je závislá na penězích svého muže, ale proč je to o tolik horší než být závislá na platu od svého šéfa? Vždycky jsem si myslel, že pokud to ženě jen trochu myslí, velmi rychle si na svého manžela vytvoří podstatně lepší páky než jaké kdy bude mít na svého zaměstnavatele.  Podle mě je mnohem snazší se domluvit s tím, koho mám doma, než s tím, kdo má doma ještě nějakou jinou. Jakékoliv pracovní místo je závislé na okolnostech, které se ovlivňují podstatně hůř než manželova ochota chodit domů a vyprázdnit šrajtofli.
A do třetice… dneska počít dítě už není jen tak. Prostředí je stále jedovatější, stres větší, možnosti omezenější, tlak okolí děsivější. Téměř každá bere nějakou antikoncepci dlouhá léta, samozřejmě všechny lékařské studie milionkrát prokázaly, že to těhotenství neovlivňuje, ale Vidlákova studie říká něco jiného.
Vezmete se, řeknete si, že chcete dítě a ono to nejde…  Vyzkoušíte spoustu zaručených receptů vašich maminek, babiček, časopisů a chytrých knížek a pořád nic… Zjistíte, že měření bazálních teplot nejenže ukazuje naprosto nepoužitelné hodnoty, ale zato z postelové romantiky  vyrobí inseminaci jak v kravíně. Doktor dodá pilulky i injekci a přijdete i o spontánnost, zábavu a zjistíte, že sex se dá dělat i naprosto vědecky včetně tabulek a grafů. A stejně pořád nic.
Vidlácká metoda je prostě kvantita. Kašlat na grafy, teploty, měsíční fáze, lunární cykly, poslat k šípku doktory, prášky, tchýně i kamarádky a spolehnout se na živočišnost.  Pořád dokola, lépe častěji než často, ráno v poledne i večer. Stále a stále. Nejenže zjistíte zajímavé věci, které se dají s partnerkou či partnerem dělat, ale navíc si užijete podstatně víc než při náhodných známostech na diskotéce…
Nám to trvalo čtrnáct měsíců. Dobře využité období vrcholného testosteronu…
Po čtrnácti měsících společného života jsem se tedy dozvěděl dlouho očekávanou a radostnou zprávu, že za devět měsíců už budeme tři. Jak jsme s tím nadělením naložili, o tom zase příště. Tedy  přesně  za  týden. Ve stejný čas, na stejném místě! Už jsem si to s vlkem dojednal.
Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.