Nechte paní Věru konečně na pokoji!


Ohromně  se mi  včera  ulevilo.  Když  jsem si přečetl informaci,  že  pozůstalí  po paní Věře  Čáslavské  odmítli  nápad  našich politikářů na  uspořádání  státního  pohřbu.  Nepochybně  udělali  to, co  by  chtěla  ona  sama. Státní  pohřeb, s projevy  politiků? To  je naprosto jistě  to poslední, co  jí  kdy v  životě  scházelo!  A   byl  to  život  naprosto  nevšední. Pokud  někdo  chce  ilustrovat  co znamená  přísloví  jednou jsi v  životě  nahoře, jindy  dole, neudělá to  lépe,  než  když  to bude demonstrovat právě na  osudu  paní Věry!

Ta  si opravdu  prošla  rájem i peklem!  Byla  naší  zlatou  Věrkou, pak svědomím národa, pak  jeho,  jak to nazvat? Jeho NIC?  Aby  si prožila  doslova Oidipovskou  tragedii s osobním peklem a nakonec  jí  část  národa  dala  velmi nevybíravým  způsobem  vědět, že  nesouhlasí s  jejím politickým  názorem. Těch posledních  bych se chtěl  zeptat – a  co Ježíš  Kristus?  Ten  by  mohl mít  politický  názor, aniž  by  vám  vadil?

Nechci  psát  nekrolog. Nehodlám se zařadit  do zástupu  těch,  co  o paní  Věře  Čáslavské  vědí  až  nyní,  když  už  není. Těch, co  nyní  volí   vybraná  slova a ještě  vybranější  slovní  spojení,  aby  světu  ukázali .. ukázali, co  vlastně?

To , že  nejspíš nikdy nebudeme  mít  sportovce,  který  by na Olympijských  hrách  dokázal  co  ona?  Ano to nebudeme! Už proto, že  paní Věra  ještě  závodila  v době, kdy  sport  byl zejména  sportem  i když  byl politicky   zneužívaný. Ale  nebyl  už  jen  čistou komercí a nepřepočítával  se na prachy. Prostě  ona  byla jedinečná  a fenomenální. Nebudeme  mít  nikdy  dalšího takového!Stejně  jako  nepřijde další  Bedřich Smetana  nebo František Palacký. V galerii  národa  má místo po jejich  boku. Ve  své  kategorii.

Odhaduji, že  se  jí  už nikdy nikdo nevyrovná  po stránce sportovní. Stejnou měrou  chci věřit,  že  už  nikdy  v budoucnu  nebude potřeba, aby  národ  svoje  politické postoje   a mínění  nad  nějakou  historickou  událostí, která se ho bytostně  dotýká, musel vkládat  na  ramena  kohokoliv  a  zejména  útlé  ženy, která  ho  má  vyjádřit   prostřednictvím  svého  speciálního  nadání  a  tím vybojovat  za  jeden  celý  národ  jeho   osudově  prohranou  bitvu. Za celý   národ!! Zvažte  prosím  míru  hrůznosti  i  směšnosti  téhle  situace.

Na paní  Věru jsme  to v  říjnu  1968 naložili a  tleskali tomu,  jak si s  tím  bravurně poradila!  A  pak, za  pár  měsíců,  jsme na ni  stejně  suverénně – zapomněli!  Proč?  Jak to?  Co nám udělala? A  co jsme  si udělali  mi  sami  touhle  duševní sebeamputací?  Nehodlám  to rozvádět, tu  otázku  si musí  zodpovědět  každý  z nás osobně. A  do jeho  závěru  nad  touhle  otázkou  nikomu  nic  není. Je  to  ryze  a jen intimně  osobní  věc – stejně  jako  jednotlivé procedury  ranní  hygieny. Tohle  jaké  hygiena – našich  duší. A proto je  mi  tak protivné, když  ji dnes veřejně provozují  politikáři a proto jsem považoval nápad  se státním pohřbem  za  vrchol nevkusu.  Vkusný  by  mohl být  jedině  tím  že  by  nikdo z politiků nebylo dovoleno cokoli  říci  a lidem z jejich suity byl uložen  totální  bobřík  mlčení!  Představa, že  bude nad  její rakví  řečnit například občan  Schwarzenberg, páter  Halík, premier  Sobotka, o někom  jako je Babiš  nebo Kalousek nemluvě!,  je stejně  hororová  jako eklhaftní.  Možná  někomu  z vás schází  ve  výčtu  třeba komunisté  nebo Zeman.  Nedal jsem  je  tam záměrně. U  komoušů  věřím, že  mají  dostatek rozumu, aby  se udělali v této příležitosti  neviditelnými a  Zeman, že  by se  šel poklonit  památce  téhle  jedinečné  dámy?  Tak to  nehrozí  ani  nějakou  galaktickou  náhodou, toho se skutečně  nikdo z nás  nemusí  obávat!

 Prezidentova postoje  si  všiml  samozřejmě  i  tisk. A právem. Já  jeho reakci považuji  na  naprosto ostudnou. Dám ji sem celou, tak  jak ji Hrad  poslal:

VýstřižekOcenil  ji  větou

Její mimořádné  sportovní  úspěchy   zůstanou v myslích  nás všech.

Tahle míra  nevkusu a  chladné pomsty  za  podporu   paní Věry  pro jeho protikandidáta  v druhém kole  prezidentských  voleb,  mne  upřímně řečeno,  zaskočila!  I  u někoho , jako je  Zeman.  U  člověka s totálně  zduřelým egem  a nulovou  schopností  cokoli  odpouštět nebo mít nějakou  sociální  empatii. A  tady  navíc  nebylo a není    CO! Co odpouštět!  Ano  sportovní  úspěchy  paní Věry  zůstanou v myslích  nás  všech.  Nicméně   ono to  nebylo  o bradlech  nebo  kladině, nýbrž   je  to  o postoji  ženy, na kterou  národ, jak už konstatováno, naložil svou prohranou  bitvu a  doufal, že  to  za  zbylých  15 milionů  těm Rusákům  natře!  Natřela.  A  v době,  kdy  se k tomu  natření  nikdo nechtěl už   znát, když  se z naší  zlaté  Věrky  stala  zase  ta gymnastka  Čáslavská –ona  se  držela  té pravdy a  toho svého boje, který  za nás  všechny  vyhrála.  Ačkoli  stačilo drobné  ohnutí  charakteru a mohla  vést  královský  život oficiálně uctívané státní ikony. Nehodlala  být  státní  ikonou  za  bolševika, nebyla  jí  ani po něm. Zůstala  věrná sama  sobě. Zeman, ve  své  zatrpklé  malichernosti  k politování, také.

Fanaticky  antizemanovský  mainstream mu to dal  vyžrat. S  tím, že  k tomu  smrt  paní Věry  zneužil. A  exhiboval  nad  tím,  jaký propastný  rozdíl  je mezi Zemanem s  slovenským prezidentem Kiskou v této  věci!

Dal jsem Zemanovu  „kondolenci“  dám i  tu Kiskovu.

VýstřižekPřiznávám, že  když  jsem  četl slova

Věra Čáslavská reprezentovala nejen naše Československo, ale byla symbolem odvahy, kterou jsme jejím prostřednictvím vysílali do světa. Ukázala světu, že v naší okupované zemi jsou lidé, kteří se nebojí. 

tak mne málem trefilo!

Může  být, že  si někdo  říká – tak co vlku  vlastně  chceš?  Nelíbí  se  ti  mrazivě  chladná  a osobně  nekorektní  reakce Zemana, tak co máš  na  lidské  reakci slovenského prezidenta  Kisky?  Ty prostě musíš  vždycky  remcat! Nemusím!  Vadí  mi  malicherná  osobní  zapšklost  a pomstychtivost  až  za  hrob. Ale  stejně,  ba  možná  ještě  více, mi vadí   odporné pokrytectví!

Jak se prosím  ta  vázaně  vybraná  a navýsost  pravdivá  věta  o paní Věře,  jako symbolu, má  v bytostné  osobní  koexistenci a vazbě  na  následující  informaci  z Wikipedie, kde u  hesla  Andrej Kiska, naleznete  hned  na  začátku toto:

Narodil sa 2. februára 1963 v Poprade, v rodine učiteľov. Jeho otec bol členom Komunistickej strany Československa a istý čas podpredsedom okresného národného výboru, do ktorého kompetencie spadali záležitosti školstva, kultúry a náboženských otázok. Podľa vzoru otca chcel vstúpiť do KSČ[5], ale neprijali ho[6]

Takže  pro Kisku a jeho rodinu je  paní Věra symbolem odvahy a  člověkem, který se nebál v  naší  okupované zemi, ale to souběžně  v době, kdy  jeho otec  nejspíš  tvrdě pomáhal normalizovat  okupantům  tuhle  zemi a  mladý Kiska   cítil potřebu  mu v tom pomáhat, jenže  ho  k tomu nevzali….

Už chápete  proč  se mi  z  duše protivil  nápad  se státním pohřbem?  Něco takového  si paní Věra  Čáslavská  rozhodně  nezaslouží. Aby  se na ní  kde  kdo z politiků přiživoval i po smrti. Stačí, co jí všechno napáchali za  živa!   Česká televize  nyní vyjevila, že kromě  krátkého rozhovoru  po příletu olympioniků  z Mexika  nemá s  ní  z předlistopadových   časů v  archivu  nic. Všechno bylo zničeno. Nevadí. Patřím  mezi  pamětníky. Takže  se spolehnu na  svou pamět. A  v ní je  pevně  uloženo, že po návratu  do vlasti, když  byla  ještě  naší  zlatou Věrkou byla přijata  na Hradě  a tam  symbolicky  věnovala  své  čtyři zlaté  těmto  soudruhům – zachovávám pořadí, jak to učila  ona

Ludvíku Svobodovi

Alexandru  Dubčekovi

Josefu  Smrkovskému

Oldřichu  Černíkovi

Měla  je  za  symboly  svobody a národní  suverenity. Ačkoli  oni věděli, že  už  jimi  dávno  nejsou. Nehodlám se nyní  do těch  čtyř ani  trochu  trefovat. Nebyl  jsem s nimi v  Moskvě, neprodělal to  co  oni. Fakt  je, že  oni  to věnování  bez mrknutí oka  přijali a dělali, že  jim patří a po právu. Že  jsou vlastně jako  paní Věra  Čáslavská. Že ona je i jejich  zlatá  Věrka. Ačkoli ji dávno a dávno zapřeli. A někteří  z nich – nejméně  jeden, ten co vydržel ve  funkci  až  do svého konce  – prodali! Protože  on byl v pozici  její  osud  za  normalizace  zcivilizovat. Neudělal to.

Se  státním  pohřbem dnes  by  to bylo  zrovna  tak. Stejný  případ. Dejte  už  prosím  paní Věře  pokoj! Dejte  jí pokoj!

Ostatně   skvěle  to vyřešili  obyčejní  lidé – chce  se mi  říci  – jako vždycky. Ti  zcela  spontánně  a nikým nenuceni  ve  čtvrtek večer  na  Václaváku  u koně  vystavili  její  velkou  fotografii a pod ní  se  rozžehli  mraky  svíček. Tak  jak  ti obyčejní, bez  vybraně  vázaných slov  přicházeli a  a zapalovali  stále  nové! Jsem si jistý  tím,že  přesně  tohle    paní Věru  na   tom obláčku  z kterého  na nás   nyní  hledí – velmi potěšilo!

Ostatně, u Borise Koroniho  to  ve  čtvrtečním Dualogu  milimetrově  trefil Petr Žantovský, když konstatoval – Věra  Čáslavská  žádný   státní pohřeb  nepotřebuje. Ta  bude mít  pohřeb  národní! 

Díky za všechno  paní Věro. A odpustte  nám prosím!

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.