Vidlákovy rodičovské rady pro začínající i pokročilé rodiče IV.


napsal Vidlák

Dítě se začíná usmívat asi v šesti týdnech. To je totiž přesně ta chvíle,kdy začíná být schopno zaostřit na obličej a zjistí, jaký ksichty se to nad ním sklánějí. Šest týdnů trvá mamince, než se zmátoří z porodu a  šest týdnů je asi tak doba, po kterou trvá otcovská adaptace na nový stav. V praxi se to pozná snadno – dítě brečí, ale fotr se nevzbudí…
Ne, dost srandy… nejtěžší chvíle pro novopečené rodiče není zjištění, že čekáte dítě i když to někdy může překvapit. Ranní nevolnosti v těhotenství také nemusejí být žádný med, ani změna těžiště s velkým břichem není procházka po obláčku, dokonce ani ten porod, nervózní otec, vyčerpaná maminka, ani nic z toho není to nejtěžší. Nejtěžší chvíle nastává, když konečně dojedete domů z porodnice, vyndáte dítě ze sedačky a…. co teď?

V porodnici maminku naučí kojit. Předvedou koupání, přebalování, různou nezbytnou péči, poradí pomohou. Novopečená maminka také zpravidla není žádný vořezávátko a rychle si to osvojí. Ale stejně – po pár dnech přijde ta chvíle, kdy jste na miminko doma sami. A nevíte zase nic. Zabrečí… proč? Ublinklo si, je to normální? A co těch 37,2 °C, je to už teplota? Spí moc dlouho, spí moc krátce… prostě najednou tam není zdravotní sestra, které se můžete zeptat, která to zná, poradí a uklidní.
První týden doma je náročný. Hlavně na budku. Proto není od věci, když si otec právě na tento čas vezme dovolenou, když si zařídíte nějakou babičku nebo jinou známou osobu, která už s dítětem nějaké zkušenosti má. Zároveň je zapotřebí v tuto dobu vyběhat rodný list, zdravotní pojišťovnu, porodné a rodičovský příspěvek. Když na to budou dva, je to mnohem jednodušší. Lituji svobodné matky, které jsou od prvního dne na všechno samy. Tolik ta negativa.
A teď ta pozitiva… Pokud člověk není úplný magor, do týdne se s dítětem sžije a pak už je mu každý i maličký vzdech zcela srozumitelný. Funguje mi to dodnes. Když se zeptám dcery, co bylo ve škole, postačí mi její „ehm, nic“. Poznám z toho všechny její trable i radosti. Přidám pár dobrých rad, které se nám osvědčily:
1. Když je dítě nakrmené, přebalené, nekroutí se s nějakými bolestmi bříška, nezapadají mu oči v sloup, dýchá normálně, nemá divnou barvu a přesto pořád brečí, tak to dělá schválně a ať si klidně brečí dál. Je to zdravé, vyventiluje si emoce a nic se neděje. Než si dělat starosti a obíhat doktory, je jednodušší si na ten křik zvyknout. Dokud dítě pořádně brečí, je to známka že je zdravé.
2. Mnohem hůř se snáší, když je naopak potichu, malátné, unavené, pořád spí a tak.To je mnohem nebezpečnější stav, než brekot. Vždycky jsme byli mnohem víc na vartě, když dítě mlčelo a chtělo nečekaně spát.
3. Je lepší, když si dítě zvykne na běžný šum vašeho dne, než když svůj den přizpůsobíte dítěti. Dítě se naučí spát i v hluku sbíječky, zvykne si.  Ale pokud ho naučíte spát jen v absolutním tichu, počítejte s tím, že se bude budit při každé šramotu od sousedů.   Zrovna teď, když ťukám tyto řádky, je jedenáct večer a po domě mi běhají řemeslníci a montují skříně… měli čas jen v noci, normálně montují obchodní domy. Dělají rachot, vrčí pila, vrtačky a všechny děti spí jak andělíčci. Zítra budu nevyspalej jenom já.
4. Nemá smysl, aby kvůli brečícímu dítěti vstávali dva. Holky promiňte, ale je k ničemu,když chlap vstane, vezme dítě, zjistí, že má hlad a přinese vám ho do postele. Ráno budete nevyspalí všichni. Dělejte to obráceně… dítě v noci zabrečí, tož vstaňte a zkuste no nakojit. Když to uděláte a ono stejně brečí, až pak buďte otce, aby uspával. Chlap je u hladového dítěte úplně k ničemu.
5. Pokud budete spát s dítětem v jedné posteli, počítejte s tím, že už to tak zůstane a jednou se hodně nadřete, aby se naučilo spát ve vlastním pelíšku.
A pak ještě jedno zlaté pravidlo… Díte si dovolí přesně tolik, kolik mu povolíte. Ani víc, ani míň. Půjde vždycky na hranu vaší vůle, vaší důslednosti a vašich vlastních nedokonalostí. Počítejte s tím. Pokud necháte dítě vládnout, tak to udělá. Pokud ho budete držet zkrátka, snadno se přizpůsobí. Když mu budete říkat, že je váš poklad, bude váš poklad. Pokud mu budete říkat, že je hnusnej zmrd, tak z něj bude hnusnej zmrd.
Mimochodem chlapi… Nezapomeňte nějaký pěkný dáreček pro maminku. A když se vrátíte z práce, pomozte jí. Na druhou stranu, dítě není katastrofa a kdysi se i s malým miminem chodilo okopávat pole, v ruce se praly pleny a to každý den. Dneska je to proti tomu dost na pohodu. Pokud si otec po návratu z práce dojde na svůj oblíbený golf, tak se nemůže divit, že ho jeho polovička nepochválí. Ale pokud maminka každé odpoledne přehodí dítě tátovi a půjde tancovat, tak jim to doma  asi také  dlouho nevydrží.
Víte jak se dělá rodinná pohoda? Běžte se podívat do pavilonu goril v pražské ZOO. Gorilák Richard sedí stranou, před ním se hemží ty opičky a jejich matky a Richard jen občas koukne po lidech a dá jim najevo, že pokud přelezou zábradlí, tak z nich nadělá fašírku. Chlapi dělejte to taky tak… Buďte doma, koukejte se na to hemžení před sebou, braňte si tu rodinku a tu a tam přiložte ruku k dílu.
Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.