Vidlákovy rodičovské rady pro začínající i pokročilé rodiče V.


napsal Vidlák

 

Vychovávat dítě je jedna z mála prací, která vás sama povzbuzuje v ní pokračovat. Při málokteré činnosti máte k dispozici takřka okamžitou zpětnou vazbu. Nemusíte čekat do osmnácti let věku vašeho potomka a s napětím čekat, zda se vám po té dlouhé době povedl. Uvidíte to prakticky ihned. Už po pár měsících má dítě svůj charakter, povahu, své nedokonalosti i přednosti. Už ve školce se pozná, co z něj roste. Navíc do toho můžete velmi snadno zasáhnout a s minimem úsilí ledacos napravit. Téměř žádná chyba je vratná a celkový čas na výchovu je dostatečně dlouhý, abyste se to mohli naučit.

Dítě se začne ve třech měsících převracet, vzápětí začne uchopovat a prohlížet si. V té chvíli je načase se do nějaké výchovy pustit.

Tolik na úvod.

Vždycky se tak usmívám, když vidím některé maminky (i otce) kolem sebe, jak svým dětem připravují plnohodnotný program na odpoledne plný her, pastelek, barviček, poznávání přírody a tak vůbec. Skutečně existují rodiče, kteří večer věnují hodinu přípravě toho, co budou se svým ročním dítětem druhý den dělat. Kupují různé motorické pomůcky, používají speciální hračky a tak vůbec. Zpravidla jsou to ti stejní, kteří mají kvůli koupání svého miminka na poličce vyskládanou dlouhou řadu šampónů, krémů a podobných zbytečností.

Máma pak bývá velmi unavená, protože taková příprava na den s dítětem je náročnější než příprava učitele gymnázia a její výsledek je podobně nejistý. Dítě má zpravidla jinou náladu na jiné činnosti, než které jsou připraveny. Pak nastává klasické dilema, zda zahodit ty dvě hodiny soustředění a chystání (což je škoda že?) a nebo se tomu prostě nějak podat.

V praxi pak zjistíte, že dítě si ještě ve třech letech nejraději hraje s krabicí, do které byla zabalená ta stavebnice a domeček z kartonu od pračky je lepší než dokonalá replika kuchyňské linky v provedení pro nejmenší. Krásná autíčka jsou nejlepší, když se s nimi najíždí do zdí, protože to legračně rachotí a kvalitní vyspělé lego je skvělý materiál pro přesypávání z nádoby do nádoby. Ať jste jakkoliv šetrní, dnešní hračky made in China jsou tak levné, že jimi prostě budete brzy zamoření.

To je také asi jediný vážný výchovný problém dneška. Děti se těžko učí si něčeho vážit. Věci se dneska rychle opotřebovávají, rozbíjejí, ale je jich takové kvantum, že si dítě snadno najde náhradu. Moje dcerka, dneska už desetiletá, stále ještě v hlavě nerozlišuje mezi brakem a kvalitou. Pořád ještě vyhrává barevnost a cukr. A když přijde o jednu blbinku, má od svých babiček a strýčků mraky dalších blbinek.

Tady vidím jedinou možnost – podporovat to, aby si vybrala svého jediného plyšáka, nebo u kluků své jediné auto, které budou opečovávat, které bude lepší než to ostatní, které bude jen jejich a tak podobně. Ale funguje to jen napůl. Druhou půlku je možné udělat přes zálibu. Podporovat u dětí nějakého koníčka, který je v rámci okolí specifický, ke kterému nemůže mít padesát kamarádů a tím pádem padesát potenciálních serepetiček. V našem vinařském prostředí podporuju u dětí lukostřelbu. Nikdo to tu nedělá a luk je vzácnost.

Jinak jsme se doma vždycky už jen snažili o takové ty logické skutečnosti. Když si mimino prohlíží vařečku, nevnucuju mu místo ní hned něco jiného. Nechám ho, ať tu věcičku v ruce zužitkuje. Když ho zaujme míček, nevnucuju mu panenku. Ať zjistí, že se míček nejen kutálí, ale i skáče. Pokud to budete přehánět s pozorností a ve své rodičovské moudrosti budete vždycky líp než ono vědět, s čím si má hrát, vzápětí docílíte toho, že si samo žádnou zábavu nenajde, bude se jen nudit a čekat, co mu připravíte. Ostatně, proč by se snažilo, jakmile si něco vzalo, kde se vzal, tu se vzal, přiběhl starostlivý rodič a začal mu dávat něco jiného. Samozřejmě, všechno má své meze… dítě dává jednoznačně přednost věcem horkým, ostrým a jedovatým, tož mohu vás ujistit, že s nožem si u nás také nehrály.

Nakonec se ukáže, že výchova je víc o věnování času než o kvalitním programu. A to ještě tak, že si můžete dělat svoje, jen necháte děti, aby při tom mohly být vedle vás. Později, až povyrostou, vám tu tam pomohou a ještě později budou moci za odměnu obírat brambory nebo umýt auto. Lidé kdysi také neměli čas lítat s kluky po lesích, museli pěkně sedět na verpánku a makat. Ale měli jednu důležitou věc – neodcházeli na deset hodin z domu kamsi do fabriky či kanceláře. Byli doma s dětmi. Když to ratolesti přeháněly se zlobením nebo když nastala nějaká krize mezi sourozenci, rodič byl po ruce. Pro první tři roky života to bohatě postačí. Dítě v té době potřebuje mít kolem sebe ty svoje lidi. Zda k tomu spí na hedvábí a nebo molitanu, je tak nějak jedno.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.