Co s teroristy?


napsal jezevec

 

Přicházím do věku, charakteristickém spoustou zkušeností, na které nikdo není zvědavý. O jednu se přesto podělím.

Evropa čím dál častěji čelí (a obávám se, že i bude čelit) nám nepochopitelné explozi teroristického násilí. Páchaného primitivy, kteří se nebojí že umřou, protože nebe na ně dle jejich verze koránu čeká právě po jejich sviňské „mučednické“ smrti. A čím víc pohanských psů při tom zabijí a pošlou do pekla, tím větší slasti a tím víc panen  je v muslimském ráji čeká.

Je nad slunce jasnější, že naše silové a bezpečnostní složky, cvičené dle „starých“ metod chytit-zavřít-převychovat – absolutně nevědí, co s tím. Atentátníci se nám vysmívají, k našemu životu nemají žádnou úctu a po vlastní smrti lační, nijak neváhají sami při útoku přijít o život. A to z nich dělá zdánlivě neporazitelné válečníky, protože v podstatě je nemůžeme nijak potrestat.

Ve fešáckém kriminále budou za hrdiny, obvykle tam dosáhnou daleko lepší životní úrovně než by měli na svobodě. Ke svému nesmírnému pobavení dostanou „za trest“ zadarmo byt a stravu, za naše peníze přístup k muslimskému dovzdělání, v západní Evropě i nalejvárnu od radikálnějších soukmenovců. Často se za jejich propuštění koná další násilí. Přitom zavřít můžou, pustit musej – pustěj – a znova se rozjede vláček. A znova se bude konspirovat a vraždit. Oni se nebojí smrti, na rozdíl od nás. A dříve či později se jim povede spáchat rituální sebevraždu, a pár nás psů vzít s sebou.

Takže – je to konečná? Jsme proti tomu skutečně bezmocní?

Nemyslím si to.

A ani moji muslimští přátelé si nemyslí, že naše situace je beznadějná. Akorát v sobě musíme najít sílu přestat teroristy způsobem, ze kterého mají srandu – a začít jim chystat medicínu, ke které budu mít strach i po smrti. Prostě se přizpůsobit jejich středověkým, metodám a způsobu myšlení, a najít co jim vadí. A domníváme se, že jsou to tyto dva postuláty:

1) Každému sebevražednému atentátníkovi zaručíme, že se do svého muslimského nebe nikdy nedostane.

Návod nám k tomu dává samo jejich náboženství: všechny jeho ostatky, které najdeme, pěkně vykoupeme ve psí krvi, pak je zabalíme do prasečí kůže, a pro jistotu spálíme aby se to už nikdy nedalo napravit. Popel pak třeba ještě rituálně znesvětíme pohřbem na židovské půdě, aby to měl fakt tutový.

Jistě začnou nějací muslimové kvičet, že tohle se muslimům dělat nesmí. Tak ty hned můžeme pochytat. Vždyt islám je přece mír, nebo ne? Islám je nenásilí. Žádný atentátník, co kdy někoho zavraždil za řevu „aláh akbar“, ještě podle nich nebyl muslimem, to vždycky byl jen nějaký pomatenec, co s islámem neměl naprosto nic společného a rozhodně to nebyl muslim. Islám přece terorismus neschvaluje a nehlásá, a všichni slušní muslimové atentáty odsuzují. Tak fajn. Přesně tyhle slušné muslimy potřebujeme mít na své straně, aby nám pomohli co nejkvalitněji rituálně znesvětit vrahovy ostatky, že zejména po smrti se nedostane ani na dohled od musulmanského nebe.

A přesně tady jsem si jako bílý ďaur začal rozumět se svými muslimskými přáteli a kolegy, se kterými jsem o tom diskutoval. Pro ty slušné muslimy, pro které islám opravdu znamená mír a nechtějí nás ani ve skrytu duše zabíjet – je i v jejich zájmu, aby násilní nemuslimové, kteří se za muslimy jen vydávali, odcházeli na onen svět zřetelně označeni již odsud. Budiž jim to dopřáno bezvýhradně.

2) Pokud se náhodou nějakému útočníkovi povede přežít, nebo nám bude nějak vyhrožovat, a dostane se do našeho vězení – uděláme jim specifické rituální vězení pro nemuslimy.

Žádné modlení, žádné muslimské potravní zvyky, žádný ramadán a podobné vymoženosti. Zavřít na cely s osobami islám znesvěcujícími, zakázat styk s muslimy sedícími za prosté zločiny, samozřejmě zakázat těm nemuslimům styk s islámskými duchovními, a uvést je do podmínek života naprosto vylučujících budoucí přijetí v muslimském nebi.

Prostě každý terorista, kterému se omylem povede přežít – nebo kterého chytnou, jak něco chystá – si musí být naprosto jist, že z podmínek, jakým bude vystaven v evropském vězení, se do muslimského nebe nedostane ani na doslech. Protože to není muslim – konal v rozporu s mírumilovným nenásilným islámem, a proto nemá právo na zacházení jako s muslimem.

A až v té base zdechne, zařadí se do programu pro první bod.

Rovněž každý mírumilovný a nenásilný muslim, který něco cekne na téma „neserte nás, nebo se zradikalizujeme“ – super! Přesně vás v té mlčící většině potřebujeme najít, pochytat, a tvrdě vypakovat. Jistě se na to najdou nějaké paragrafy na schvalování trestného činu. Do tří hodin v poutech na rukou opustit republiku – a nebo šup do té speciální kategorie věznice pro ne-muslimy.

Tuto strategii jsem konzultoval během uplynulých roků s mnoha muslimy. Rozhořčený odsudek brzo vystřídal zdvořilý zájem, a pak souhlas. A upřímný hněv na ty šmejdy, co islámu kazí pověst. Tak tohle my potřebujeme. Milionů muslimů už se nezbavíme, to je důsledek sebevražedné politiky Evropské komise a tupé lhostejnosti evropského parlamentu. Ale potřebujeme mít na své straně ty nevraždivé.

Takže shodli jsme se ještě na třetí kapitole.

3) Pokud se má integrace muslimů podařit, musíme založit umírněné školy islámu, kde budou námi najatí a všeobecně uznávaní odborníci na islám vyučovat nějakou mírnou formu islámu, a povedou k ní své posluchače.

Hovadina? Ještě si to  podhoubívychovávat a podporovat je v jejich temnu? Ne, to není sranda. Dnes nic takového v Evropě nevidíme. V islámských duchovních centrech vyučuje islám nějaká šestá či patnáctá kategorie duchovnich,. Často nedovzdělaní, kteří mají možná střední školu a fousy, ale sotva umí číst. A přesto mají mezi svými posluchači obrovskou autoritu. Tak tohle my musíme převrátit v náš úspěch. My nebudeme jen potírat  zlé a násilné učitele islámu – my budeme hlavně nakupovat vzdělávat a instalovat moudré a mírné učitele islámu.

Islám naštěstí nemá žádný jednotící prvek, žádného papeže. Takže v podstatě každý lokální imán si může vykládat co chce, a vždycky si svoje posluchače najde. A v tom je obrovský potenciál. Většina muslimů nechodí do svých mešit proto, že by se jim tam nějak zvlášť líbilo, že by si (jako my Evropané) vybírali faráře co pěkně káže (a když nám farář nesedí, tak tam prostě nejdeme, nebo jdeme jinam). Oni tam chodí proto, že to je mešita a že to je nejblíž. A nekriticky tam odtud přijímají úplně cokoliv. Přiznávám, že sám jsem byl dlouholetým zastáncem tvrdé šikany všech veřejných projevů islámu v naší civilizaci, včetně například zákazu možnosti vyučovat a kázat. Ale domnívám se nyní, že v této věci jsem se mýlil. Latentní „radikalizace“ muslimů, jak se všichni vždycky tak strašně diví, že si nikdo ničeho nevšiml – má prostě často kořeny jen v naší povýšené lhostejnosti, co si ten „muslimský povl“ u nás dělá. A pak vypatlanec potká vypatlance, a vymyslí spolu kýbl hřebíků zalitých irským hnojivem, protože nikdy v životě nepromluvili s někým normálním.

Nemám strach, že mezi nás bílé ďaury na dekadentní Západ by muslimové posílali nějakou svojí intelektuální elitu …. tak jako pro katolického kněze bude vrchol služby Vatikán a ne Rumunsko, ani pro muslimského imána určitě nebude výhrou nějaká  periferie špinavého velkoměsta v cizí zemi. Nepochybuji, že do Molenbecku nebo do Prahy se chodí za trest, nebo tam jede ten koho nechtěli už ani v Afghánistánu – a muslimská duchovní oligarchie se touží dostat do Dubaje a k bohatým Saúdům. Takže my tuhle jejich elitu musíme najít, koupit, nalákat a přisídlit sem. At si pak jejich kasty udělají pořádek mezi sebou, at se naposledy porvou, at navzájem poudávají a vypeskují, když na tom budou trvat tak at se třeba i vyvraždí. A nechť tady pak zbydou jen ti, kteří budou vyučovat sluníčkový islám. I před ním se jistě mějme na pozoru, a mějme ho pod dohledem. Ale potírání násilného islámu bez vyučování jeho civilizovaných forem, je kocourkovským vyháněním tmy. Někdy stačí otevřít okno, a pustit dovnitř trochu světla. Ocení to i ti mírní muslimové, kteří dosud neměli kam jít, a třeba nás pak nebudou tolik chtít zabít. Kdo ví.

Ale že na ulicích země pod těmito dvěma zákony už netřeskne ani jeden atentátník, s tím bych si byl téměř jist.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Jezevova nora se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.