Vidlákovy rodičovské rady pro začínající i pokročilé rodiče VI.


napsal Vidlák

Tentokrát vážně

Celé lidské dějiny jsou lemovány hrobečky dětí. Děti jsou vždycky první na ráně a všechny otřesy světa schytají s plnou parádou a nejvíc. Už v pravěku, když chudák primitivní člověk prchal před medvědem, tak nejčastěji za sebou vytrousil nějaké dítě, co se špatně drželo mámina hřbetu. Každý hladomor vždycky jako první pozabíjel ty nejmenší, každá válka se nejsnáze sveze po těch, kteří se nemohou bránit a nejlepšími vojáky jsou adolescenti, kteří ještě ochotně pochodují proti zvukům palby a zachytávají střely svými těly.

Každý světový i lokální průser se vždycky podepíše nejdřív na dětech. Podepisují se na nich státní sociální experimenty, ideologické učitelky jakéhokoliv směru, dětské domovy, pasťáky, ghetta a podobně. Jakákoliv společenská hovadina se nejdřív projeví na dětech. Buď na jejich deprivaci a nebo tím, že žádné nejsou. Společnost neschopná reprodukce se sama vyřazuje z genofondu a skončí. Ale předtím ještě naplní hřbitovy či nemocniční spalovny ostatky těch, které buď vůbec nechtěla pustit na svět a nebo je nedokázala pro život připravit.

Neexistuje žádná instituce, která by uměla děti efektivně vychovávat, efektivně bránit a rozumně je připravit do života. To umí jen plnohodnotná funkční rodina. Která to zvládá bez velkých dotací od státu a bez dotací od EU. Funkční rodina s otcem, matkou, dětmi, prarodiči a přáteli, to je jediná civilizační výhoda člověka. Nic víc, nic míň. Všechny ostatní experimenty dvou matek, dvou otců a dalších podobných nesmyslů se vyselektují postupně samy. Jediné, co zbude, je pleistocénní model lovce sběrače, strážkyně ohně rodičky, kupy dětí a tu a tam nějakého postaršího příbuzného, který má v zásobě spoustu historek, jak se to dělá neumřít mladý.

Všechno ostatní jsou kecy.

I když totiž budete funkční rodinka, ani tak to není dopředu stoprocentní. I když se stanete nadšenými a přesvědčenými rodiči, i když uděláte všechno ve své výchově přesně a správně, budete tvořit pevný pár, který se bude mít rád i po dvaceti letech, stejně to ještě neznamená, že se vám dítě povede. Někdy prostě nepomůže ani výchova, ani autorita, ani prosby ani hrozby a dítě se prostě nechytne a svoje místo ve společnosti nenajde. Dokonce na to existuje i statistika, která říká, že jedno z osmi dětí se prostě nepovede ať děláte cokoliv.

Nebo máte naopak doma přirozeně zlaté dítě. Postačí droboučké výchovné postrky a ten špunt je skvělý, úžasný, inteligentní, chytrý, citlivý, dostane se na dobré školy, nedělá tam lumpárny, je perfektní….  a pak vám ho přejede auto. Takové tragédie se dějí dnes a denně. Není důvod načínat výrobu dítěte s vědomím, že ho jednou přejede auto, nebo skončí na drogách, ale děje se to a může se to stát i vám.

Ale opravdu strašlivá tragédie je, když se vám tohle všechno stane s jedináčkem.

Představte si ty tužby, ty peníze, ty snahy, maximum kvalitní výchovy, zájmové kroužky, školy, doučování, láskyplné oči a pak vám skončí někde pod mostem na pervitinu nebo ho jedete identifikovat do márnice. Dvacet let snahy a investic. Velký dům, který má potomek zdědit, připravená a prošlapaná kariérní cestička a potom najednou tohle.

Můžete tomu čelit moderně -. olepit doma všechny rohy molitanem. Nikdy nepustit dítě lézt po stromě, všude ho vozit autem, úzkostlivě sledovat každý drobný defekt charakteru a pracovat na něm. Zavřít do zlaté klece, pořídit dobré doktory a osobní strážce a pak se ještě modlit jak zběsilí, aby si synátor nezkazil život s nějakou courou.

Nebo to můžete dělat postaru. Pořídit si těch dětí víc. Ono to totiž funguje i obráceně. I v mizerných rodinách se rodí géniové, kteří navzdory všem nevýhodám projdou a uspějí. Jedničkáři jsou i v podprůměrných rodinách a dost často se ukáže, že kluk nad kterým všichni zlomili hůl, najednou plave v milionech. Jeden bratr je pod mostem, druhý v parlamentu, třetí mafián a čtvrtý v semináři. Celkem slušná šance, že alespoň na někoho budete moci být pyšní a pokud se svět otřese, tak z té suti alespoň někoho zachrání. Když přijdete o jedno dítě, tak ty tři další vám jaksi nedovolí upadnout do depresí a uchlastat se. O jedno dítě se dá při rozvodu soudit, ale o čtyři? To už je jednodušší se nerozvádět. Při čtyřech dětech se už musíte o výchově něco naučit, i kdybyste o tom na začátku nevěděli vůbec nic.

Když pak ty děti máte, dost to usnadňuje život. Máte jasně stanované, co budete příštích dvacet let dělat. Máte důvod stavět, důvod shromažďovat, máte důvod dělat to pro někoho. Nemusíte se utápět v pseudoproblémech typu kdo jste a kam směřujete. Nemusíte vymýšlet, čím chcete v životě být. Prostě jste – jste rodič a všechno ostatní je navíc.

Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.