Milá Koso,


napsal  Kent

Nestíhám.  Jsme  naprosto zacyklen.  V podstatě  se objem mé  mailové  pošty  dostává  do nezvladatelných  hodnot  těsně pod  100 došlých   kousků denně. Takže  mi  spousta  zaslaných  věcí  uniká.  Jako například  dnešní  článek,  kdy  se  o svou  autorskou premierou  , navíc   v mně  mimořádně  imponující  disciplině  – miniatura, přihlásil  nick  Kent. Tahle  věc  mi  došla řádově  před  3mi týdny a já  ji znovu/objevil  jen naprostou náhodou. Za  což  s e vám, ale  zejména  Kentovi  omlouvám.  Protože  on  v těch pár  řádcích má  naprostou pravdu. Ostatně   – dávám mu slovo, takže  se přesvědčíte  sami! Kente, vítejte!

Milá Koso,

jsem celkem pravidelným návštěvníkem Kosy a děkuji za ni. Dlouho jsem váhal zda mám či nemám něco napsat, jak vidíte rozhodnutí již padlo.

To o co bych chtěl podělit, či sdělit je taková malá úvaha nad řízením. Ne zrovna auta, kola či jiného dopravního prostředku, i když principy jsou vždy stejné.

Mám rád věci jednoduché a ani tohle tma není a nebude složité. Řízení je proces ,který se vždy sestává ze základních třech kroků, které se neustále opakují.

Ten první krok můžeme jednoduše nazvat,,,, třeba inventura, to zná každý, prostě zjištění stavu věcí. U řízení auta to je zjištění ,že před námi je zatáčka, jakou máme rychlost atd,,, ve vedení domácnosti stav ledničky a špajzu, u doktora diagnóza …

Druhý krok je hledání a nalezení řešení. Zase v předešlém sledu, u auta, jedeš moc rychle, bylo by dobré přibrzdit a přeřadit, u ledničky musíme nakoupit tohle a tohle a u doktora například ránu vyčistit, sešít a antibiotika…

Třetí krok je vykonání toho co jsme vymysleli v předchozím kroku. Prostě u auta přibrzdím, přeřadím a tak dále.

Výše popsané tři kroky které se neustále opakují jsou základním principem řízení a to na všech úrovních.

Platí úplně stejně pro dítě na pískovišti, ( nemám bábovičku, tu mi vzala sousední holčička, tj, inventura, když začnu řvát maminka mi ji zas vrátí, to je hledání řešení, a to že dítě začne brečet to je už akce ) stejně jako například ředitelství dálnic a silnic ( hm, máme to rozbitý, objednáme asfalt, techniku, lidi a pak jdou a zalepí díry ) Samozřejmě čím jdeme výše tím jsou jednotlivé kroky obsáhlejší,ale v principu se nic nemění. Jen roste objem nutných dat.

Teď se dostanu k meritu věci. Pokud je výše popsáno platné na všech úrovních a to asi skutečně je, tak v době v které se teď nacházíme je doba inventury. Je to doba sbírání dat. Data můžou být a také v řadě případů jsou zkreslená či neúplná. Jaká data jsou ta pravá to nechám na každém, ať se rozhodne. Nicméně máme tu další nutný krok…. Návrh řešení… má ho někdo ? Už mě nebaví číst jen inventuru bez návrhu možných řešení.

Vlkův dovětek:

Tolik  Kentův text.  Mluví mi  z  duše!  Chápu  jej!  A proto  nejméně  2x  do týdne  si  kladu  otázku,  jestli má vůbec smysl provozovat Kosu  dál. Protože každý  den  vydává  jen  tu  lepší, tu  horší popis  stavu. A  je mi jasné, že  na nic  jiného se NIKDY  nezmůže!  Nejen  to – na nic  jiného prostě stačit  nebude. Problémy  dnešního světa  jsou  natolik komplikované,  že  by bylo naprostým  bláznovstvím  si  myslet,  že  to, co nevymyslí  politici  a  týmy  jejich  expertů  jsme  schopni  jen  tak , v pohodlí  svého  domácího počítače  zmáknout  my. Ale  i  kdyby se ten zázrak přihodil,  že  snad jsme  schopni naše  ad hoc  nalezená  řešení  pro rozpletení  jakéhokoli  gordického  uzlu opravdu  sesumírovat, že  je  také  dokážeme  reálně  uvést  do  života…..

Dám  příklad – důchodová  reforma. Jeden  z palčivých  evergrýnů včerejška, dneška i  zítřka. Kdo  z nás  je schopen  dát  řešení,  které  vyřeší neřešitelné a  spojí  neslučitelné – tedy  degresivní demografickou  křivku, slušné  finanční  zajištění  na  stáří, naprostou   neochotu  zaměstnavatelů  angažovat  námezdně  pracující  nad  55 let, tlak  na  snížování tzv.  vedlejších nákladů  práce?  A kdo  z nás  to potom protáhne  legislativním procesem? Odpovědi nečekám.

Chápu  Kenta.  Jak jsme  už  uvedl – nejméně  2x  do týdne  propadám  sám  té  depresi. Také  mne nebaví  stále  jen popisovat  stav.  A  uvažuji  proto o konci Kosy.  Jenže  – nebude potom náhodou ta  chandra  ještě  větší, protože  nebudu mít  kanál, kde se té frustrace  ze  své  bezmocnosti mohu alespon  trochu  zbavit? Víc  Kosa, bohužel,  nenabízí a nenabídne! Třeba  proto, že  Kosa  opravdu  nemá a nikdy  nebude mít nějaký  volant nebo bábovičku….

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.