Spor o primát. Občané versus korporace.


napsal Leo K.

 

Na webu Justice vyšel článek – rozhovor – kde svůj silný názor vyjádřil místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala.  Jádro jeho myšlenek si dovolím ocitovat (tři tečky označují vypuštěný text): …Vaše texty… vedou k myšlence, že stěhování národů nemá žádné řešení přerozdělováním lidí na území Evropy, nýbrž že každý národní stát se s tím musí vypořádat sám a jen suverénní státy mohou spolupracovat. Je to to, co naznačujete? Proč je v době stěhování národů suverenita země klíčová snad více, než kdy jindy?

Obávám se, že jedním z největších neduhů naší doby, je neochota a strach přiznat si, že problémy máme, natož je pojmenovat. V Evropě dnes stále řešíme, zjednodušeně řečeno, „problémy bohatých“. Úzkostlivě se držíme svých starých dobrých malých problémů – neproblémů, protože jejich existence nás neleká…Problém pohybu statisíců lidí po území evropských státu zdaleka není jen problémem ekonomickým, bezpečnostním či organizačním. Postavení těchto lidí, jejich činy i vztahy mají bezpočet právních významů a důsledků. Klíčem k právnímu řešení těchto otázek je nepochybně pojmenování dlouho opomíjeného problému suverenity jednotlivých evropských států…

Každý student právnické fakulty se učí, že jedním ze základních předpokladů existence a fungování státu je svrchovaná moc jeho orgánů nad územím a nad lidmi na tomto území. V moderní podobě to především znamená, že stát vydává zákony, které musí být všemi na území státu respektovány, a pokud někdo zákon poruší, stát má prostředky k vynucení nápravy a neváhá to udělat… Problémy se dnes dotýkají všech základních aspektů realizace státní suverenity. Stále méně je jasné, kdo je suverénem představujícím reálnou moc. Jaká je jeho legitimita. Náleží skutečná moc ve státě opravdu v plném rozsahu jeho orgánům… Zpočátku přirozená a v evropské kultuře tradiční ochrana slabších byla v posledních letech dovedena k absurdním výsledkům. Ze slabších se stali silnější a ze silnějších jsou slabší. Věřitelé se nemohou domoci plnění svých pohledávek, zatímco jejich dlužníci jsou chráněni, i když zcela svévolně odmítají platit své dluhy. Lékaři operují až poté, co si vytvoří právní alibi pro případné komplikace v léčbě. Učitelé jsou šikanováni a ponižováni žáky; brání-li se, jsou propuštěni. Rodiče jsou zcela bez prostředků proti i malým dětem, které pochopily, že nebudou-li poslouchat, nic se nestane…

Tento text v žádném případě nechce polemizovat se základním tvrzením článku a s právním názorem doktora prav teprve ne. K tomu nemám ani vědomosti, ani dostatek drzosti. Ale ve vyjádření jsem našel několik jednotlivostí, které Roman Fiala – podle mne neprávem – imputuje chladně racionálnímu názoru. Mám na mysli především vyjádření…„ Náleží skutečná moc ve státě opravdu v plném rozsahu jeho orgánům, když občanské aktivity mají stále častěji schopnost zcela zabránit realizaci moci státu? Když teze „primátu občana nad státem“ vyústila v beztrestné vydírání společnosti jednotlivci?“

Připomnělo mě to Klausovu otázku – nakolik mohou nikým nevolení a nikomu zodpovědní soukromí občané korigovat chod věcí veřejných? Možná jsem to pochopil špatně, ale bytostně se to vzpírá mé víře, že autority nikomu, ani státním institucím neubude, vynutí-li si lid změnu pravidel. Přesto se asi shodneme na tom, že otázka suverenity je skutečně klíčová. Suverenita státu velmi úzce souvisí se suverenitou lidu, neboť stát se vyznačuje hlavně svou mocí, protože skrze ni jedná s ostatními státy nebo mezinárodními organizacemi. Není proto jednoduché rozpoznat, zda určitá kompetence patří suverénnímu lidu nebo suverénnímu státu. Pojďme se však o to alespoň pokusit. Na začátku musí být otázka.

Co všechno tedy může činit současný suverénní stát?

Za prvé může rozhodovat o tom, co je vůbec oprávněn činit (s ohledem na výše zmíněná omezení). Pouze suverénní stát rozhoduje sám, bez cizího přičinění, pouze s ohledem na práva jiným států. Suverénní stát je také oprávněn své rozhodnutí změnit, popřípadě si dát do ústavy, že něco změnit prostě nesmí. O suverenitě vyšlo velmi podrobné pojednání The idea of public law, Oxford University Press, 2003, které podrobně rozebírá britský přístup k této otázce a kterým si pomohu ve formulaci základních bodů odpovědi.

Suverenita je významným znakem státu

– suverenita je pevně svázána se státem, na rozdíl od tradičního pojetí fyzické osoby, kterému patřila moc ve státě. Proslulé „Stát jsem já“ Ludvíka XIV. přináší dnes těžké potíže, protože jediná osoba není schopna zajišťovat plnou vládu nad celým státem. Legislativa, exekutiva a justice jsou nástroje, jak učinit vládu suveréna možnou a efektivní. Státní moc takto rozdělená se stává postupem času nezávislou na centrální autoritě. Právo se stává nástrojem příkazu a začíná být nezávislé na konkrétních osobách, které jej vydávají. V moderním státě tedy suverenita znamená vnitřní soudržnost, vnější nezávislost a nadvládu, primát práva.

Politické vztahy by neměly být odvozeny z vlastnických vztahů.

Majetek státu nebo suveréna je odvozen z jeho suverénní moci, popřípadě vzniká na základě společenské smlouvy. Je ale až sekundární, neboť k tomu, aby mohl vládce majetek ostatních získat, musí jako vládce nejprve vystupovat a majetek si získat vydáním právního aktu nebo násilím. Navíc je vlastnictví též soukromoprávní kategorií a nemusí se čistě vázat pouze k státu.

Veřejná moc musí být odlišena od soukromé moci

– soukromá moc je výlučný vztah mezi dvěma jednotlivci, jejímž předmětem je nějaký majetek. Politická moc je produkt vztahu mezi jednotlivci, který je koncipuje jako sobě rovné. Politická moc vzniká tam, kde se lidé spojí dohromady k dosažení určitého cíle. Tato moc je pak součástí moci veřejné s ohledem na její formu. Veřejná moc je produkt partnerství jako formální vztah legitimovaný systémem pravidel. Předmětem veřejné moci je dosažení obecného blaha.

Veřejná moc není osobní, nýbrž úřednická

– suverenita je funkce institucionálního uspořádání, ustanoveného jako následek formování moderního státu. Koncept úřadu byl odvozen z církevních institucí a značil pozici nějaké trvalosti. Moc je tedy svěřena nikoliv jednotlivci, ale úřadu samotnému. Moc se tedy neváže na konkrétního jedince, který je právě u moci, ale k instituci, k úřadu, který zastává.

Veřejná moc je produktem politických vztahů

– politickou mocí není pověřen nějaký specifický subjekt, např. král, lid nebo parlament. Politická moc se generuje z dynamického vztahu mezi vládou a občany – je tedy relativní. V moderním státě je politická moc vtělena do rukou lidu a veřejná moc tedy vychází z tohoto politického vztahu a možnost státu vydávat efektivní příkazy spočívá na jeho schopnosti ustanovit autoritu.

Suverenita je výraz veřejné moci

– suverenita spočívá ve vytvořených státních institucích a ve formě vlády (monarchie, demokracie atd.), kterou se politické vztahy provádějí.

Suverenita je vztahová kategorie.

Chápeme suverenitu politickou, kdy je výrazem politické moci, a právní, kdy je výrazem absolutní moci vydávat právní akty. Většina moderních států má v ústavě napsáno, že zdrojem veškeré mocí je lid, který přiděluje legislativní, výkonnou a soudní moc státu institucím. Politická suverenita tedy znamená moc ustanovit, zrušit nebo reformovat formu vlády ve státě. Tato suverenita je základem ideje, že držitelé státní moci ji nevykonávají jako své právo, ale jako právo náležející ostatním. Oficiální moc svěřená lidem musí být užívána k zajištění blahobytu státu, veřejná moc musí být vykonávána pouze pro veřejné účely.

Práva nejsou protichůdná k suverenitě, ale jsou produktem jejího výrazu. Klasické teorie vždy poukazovaly na stav před založením společenské smlouvy, tento stav se většinou nazýval stavem přirozeným. V něm existovala i přirozená práva. V okamžiku vzniku společenské smlouvy byla část těchto práv vyměněna navzájem mezi jednotlivci k zajištění bezpečnosti či k dosažení blahobytu. Suverén tedy není adresátem těchto práv, ale pouze jejich správcem.

Systém veřejného práva je výraz suverenity

– právo znamená nařízení, příkaz suveréna. Ale protože je suverénem úřad, který vykonává úřední moc, vůle suveréna může být vyjádřena pouze skrz určité institucionální formy, které musí být taktéž podřízeny právu. Ustanovení autority je tedy podřízeno právu, to znamená, že všemocná moc suveréna musí být vyjádřena pouze ve formě zákona a pouze kompetentními institucemi.

Veřejné právo není výhradně věc pozitivního práva

– Pozitivním právem se rozumí takové právo, které lze odvodit z platného systému právních norem. Toto právo není však ani úplné, protože pozitivní právo nemůže zachytit všechny myslitelné situace, které v reálném životě vznikají, ani nutně spravedlivé, neboť obecně formulovaná právní norma může být v případě konkrétní aplikace klidně  pociťována jako neadekvátní. Z toho důvodu moderní právní řády připouštějí, aby se státní orgán (autorita) aplikující platné právo od dikce právní normy odchýlil, pokud je to v souladu s účelem nebo duchem zákona a pokud to lépe vyhovuje obecně chápanému pojmu přirozeného práva nebo spravedlnosti a v případě, že pozitivní úprava pro určitý právní případ chybí, rozhodl podle analogie nebo na základě obecných principů daného právního řádu, např. zásady dobrých mravů nebo poctivého obchodního styku.

Když se zpětně podívám na tyto body, musím vysoce hodnotit teoretickou práci autora The idea of public law, protože mě připadá, že tam není místo pro zneužití právního pořádku a že je všechno jasné, průhledné a jednoznačné. A přece! V případě Evropské unie s níž sdílíme (?) určitou část své suverenity, nelze určit ani stát, jako subjekt sdílené suverenity, ani instituce splňující shora uvedené body, které by byly nadány absolutní mocí vydávat právní akty a hlavně vymoci jejich dodržování. Evropská unie není státem, ani federací či konfederací. A její snaha se tak změnit naráží na historicky vzniklá specifika národních států, které se jich nejen nechtějí, ale ani nemohou kvůli své identitě vzdát.

To je jenom vedlejší příspěvek, který nebyl původně cílem článku. Je to reakce na usnesení Ústavního soudu – cituji: „Je spíše otázkou jazykovou, zda lze proces integrace označovat za ‚ztrátu‘ části suverenity, resp. kompetencí, nebo přiléhavěji např. za ‚propůjčení, postoupení‘ části kompetencí suveréna. Může se jevit jako paradoxní, že klíčovým projevem svrchovanosti státu je i možnost se svou svrchovaností (její částí) dále nakládat, resp. určité kompetence dočasně či trvale postoupit.“

Z toho Ústavní soud odvozuje, že „přenesení určitých kompetencí státu, které vyvěrá ze svobodné vůle suveréna a bude nadále vykonáváno za jeho účasti předem dohodnutým, kontrolovaným způsobem, není pojmovým oslabením svrchovanosti, ale může naopak ve svých důsledcích znamenat její posílení ve společném postupu integrovaného celku. Integrační proces EU se neděje radikálním způsobem, který by obecně znamenal ‚ztrátu‘ národní suverenity, nýbrž jde o proces evoluční, a – kromě jiného – i o reakci na postupující globalizaci ve světě.“

Evropská integrace tak a priori neznamená pro Českou republiku podle Ústavního soudu ztrátu suverenity. Jsem-li však kritický, nemohu nevidět, že sdílíme suverenitu s Evropskou unií, která na něco takového nebyla a není připravena. I to byl jeden z důvodů Brexitu. Ústavní soud rozhodoval pouze otázku, zda sdílení suverenity nepoškozuje náš stát.

Vraťme se ale k otázce Romana Fialy: „ Náleží skutečná moc ve státě opravdu v plném rozsahu jeho orgánům, když občanské aktivity mají stále častěji schopnost zcela zabránit realizaci moci státu? Když teze „primátu občana nad státem“ vyústila v beztrestné vydírání společnosti jednotlivci?“ Vraťme se k bodům – Suverenita je vztahová kategorie a práva jsou produktem jejího výrazu. Vycházejme z toho, že zdrojem veškeré mocí je lid, který přiděluje legislativní, výkonnou a soudní moc státu institucím. Politická suverenita tedy znamená moc ustanovit, zrušit nebo reformovat formu vlády ve státě. Tato suverenita je základem ideje, že držitelé státní moci ji nevykonávají jako své právo, ale jako právo náležející ostatním. Oficiální moc svěřená lidem musí být užívána k zajištění blahobytu státu, veřejná moc musí být vykonávána pouze pro veřejné účely.

Jestliže se mění společenská smlouva, nemůže to být bez účasti těch, kterých se to týká. Suverén není adresátem těchto práv, je pouze jejich správcem. Nelze tedy mluvit o vydírání, když se změny domáhá občanská společnost.

Stálo se však dosud nepřiznaným problémem, co s parazitními organizacemi, které ve své většině nejsou produktem občanské společnosti, ale snahy personifikovaného soukromého majetku vytvořit v občanské společnosti štěnice ve formě lidově nazvané „neziskovky.“

Lze pozorovat nesouhlas s jejich praxi a není se tomu možné divit. Kdo by taky měl rád organizace, které z jeho daní pracují proti jeho zájmu nebo alespoň ve svůj, vlastně soukromý, prospěch? Přesto je hněv veřejnosti směřován špatným směrem. Především to, aby „neziskovky“ byly skutečně prospěšné, si musí hlídat stát. Není možné rozdávat veřejné prostředky za nějaké řeči, za prací „neziskovek“ musí být konkrétní výsledky. Ne za vydané bulletiny a fotografie rozdávačů polévek či balených vod.

V současné době se „neziskovky“ leckde staly vcelku mocnou lobby, která si určuje sama co bude dělat. Propojená se státními institucemi dokáže zneplatnit i demokraticky přijaté zákony. Jako příklad se v literatuře uvádí zákon o pomoci v hmotné nouzi – to byla podmínka souhlasu obce, kvůli které se musí zákon novelizovat. Vymkly (ty neziskovky) se státní moci. Dehonestují soudce, dělají nátlak na policii. Jenže proto má stát instituce, které by si měly takové případy hlídat. Vždyť koneckonců žijeme v kapitalismu, tak je logické, že si „neziskovky“ hlídají především své kšefty. Doplácíme na to všichni. Sponzorování veřejnými penězi je nemravné, protože většinu agend by stát zvládnul levněji. Jestliže se objevuje námitka spolufinancování – je opět lichá. Spolufinancování je z darů. Jestliže podnikatel sponzoruje „neziskovku,“ odečte si výši daru z daní. Tedy opět z veřejných peněz.

Závěr: Vydírání společnosti jednotlivci lze snadno zabránit několika demokratickými nástroji. Lidovou iniciativou (současné petiční právo je výsměchem) a lidovým hlasováním. Obávám se, že k tomu v dohledné době nedojde, právě proto, že je to tak snadné.

Vlkův  dodatek:

Pro mne  mimořádně  zajímavý text. Ale  také  docela  diskutabilní. Takže  po  delším  čase, neplánovaně, otevírám  diskusi.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

66 reakcí na Spor o primát. Občané versus korporace.

  1. okolojdoucí napsal:

    Sérii článků Lea K. sleduji pozorně a pomáhá mně často k pochopení dnešní reality. Tento článek nikoli, ten mě osobně spíš mate. Pokusím se stručně zapátrat proč vlastně.

    Mísí se zde pojmy stát, společnost, lid. Dle mého názoru hlavním problémem dneška je ujasnit si, co (a zda vůbec) je společně sdíleným smyslem skupiny jednotlivců zvané lid, národ, společnost, a jak (a zda vůbec) se takový smysl odráží v „raison d´etat“, tedy v zájmech státu.

    Konkrétněji, pokud se shodneme jako národ na základním cíli, např. zachování naší země pro naše potomky v alespoň takovém stavu, v jakém je dnes, chcete-li, předání dědictví předků našim potomkům, pak by neměl být problém toto zapracovat do základů státu. Vedle toho by mohlo být např. vysloveno i to, že mezi sebou jsme si všichni rovni, a to jak v právech, tak i v omezeních. Veškerá pravidla musí mít obecnou platnost. Privilegia a dispense jsou nepřípustná.

    Přijde mně, že takováto „miniústava“ nám velmi chybí. Představte si, kdyby každý konkrétní zákon musel povinně obsahovat „připomínající“ klauzuli, tj. že musí být vykládán ve smyslu uvedeného a platit bezvýjimečně, jinak je neústavní. Obávám se, že většina našich současných zákonů by takovým testem „miniústavnosti“ neprošla.

  2. zemedelec napsal:

    Pane Leo K.
    U mne výborný.příspěvek.
    Uvažuji,taková podpora neziskovek od státu,někdo tvrdí až 13mld, může mít právě i jiný účel,snad až plnění stranických pokladen.

  3. NavajaMM napsal:

    Pán Leo pekne dlhodobo rozpracováva veľmi potrebnú tému demokracie. Formálne je demokraciou aj naša spoločnosť. Tento text vnáša trochu svetla do toho, prečo si s demokraciou nevieme rady (keď ani taký vzdelaný autor…)
    Podľa mňa je demokracia nezlučiteľná s koncepciou osobného suveréna, ani keď je touto osobou len abstraktne definovaný orgán. V demokracii sú občania zdrojom legislatívnej, výkonnej aj súdnej moci a tieto moci sa nesmú ani abstraktne spájať v role jedného suveréna. Toto je základný problém, kvôli ktorému v našom ústavnom režime nie je skutočná demokracia možná.
    Riešením je decentralizácia štátu podľa funkcií. Napríklad k funkcii polície (verejnej bezpečnosti) nie sú potrebné žiadne ďalšie úzke prepojenia na iné funkcie a nevidím dôvod, prečo by sa najvyšší policajný orgán mal politicky zodpovedať nejakému suverénovi, ktorý je nad ním. Jediným vyšším suverénom sú všetci občania.
    *
    Druhou kľúčovou témou, ktorú dnes pán Leo načal, je vlastníctvo. Myšlienka, že vlastníctvo suveréna (štátu) je odvodené od súkromného vlastníctva, považujem za priamu prekážku skutočnej demokracie. Naopak, vlastníctvo nesmie byť nadradené demokracii. Vlastníctvo ako vzťah je nutné predefinovať a klauzulkám „vlastníctvo zaväzuje“, ktoré obsahujú takmer všetky európske ústavy, treba dať skutočný obsah. Na vlastníctvo má súkromná osoba právo len vtedy, ak je schopná toto vlastníctvo využiť v prospech celku a len vtedy má právo ponechať si časť výnosov z vlastníctva.

    • NavajaMM napsal:

      Ešte dodatok. V skutočnom suverénne demokratickom štáte nesmie existovať osoba, ktorá by mala mandát vysloviť: „Vkládám osud mého národa do rukou…“

    • Richter napsal:

      No , nevím. Demokracie je mechanismus jak organizovat společnost. Nemá nic společného s majetkem, natož státem. Stejně tak jak socialismus, či fašismus. Pouze a jenom demokracie, ač jistě nedokonalá ve svých mechanismech, funguje v reálném životě lépe, než všechny ostatní systémy.

      • NavajaMM napsal:

        No toto je bomba! Demokracia podľa vás nemá nič spoločné so štátom? Ozaj ste to mysleli takto doslovne? Ak je to väčšinový názor, tak sa už ničomu nečudujem.

    • Gerd napsal:

      S popisem nároku na vlastnictví nesouhlasím. Je právem majitele rozhodnout o svém vlastnictví bez ohledu na kohokoliv jiného a je jeho právem i majetek nevyužívat. Pro krajní případy existuje institut vyvlastnění.
      Krajním případem práva majetek nevyužívat bude např. skupina ekologů, která místo připoutání k alpským kultivarům smrku ztepilého půjde na brigádu. Za ušetřené peníze koupí lesní pozemek, vysadí několik původních druhů dřevin a zbytek ponechají na přirozeném vývoji (vyjma kalamity kůrovce). Dřevo záměrně ponechají shnít v lese a neprodají je.
      Veřejný zájem by ukazoval na možnost dřevo prodat, protože jeho těžba je ve prospěch celku. I neprodat a ponechat shnít, protože i to je činnost ve prospěch celku. Vznikl by tak dost rozsáhlý soubor sporů, co je ve prospěch celku a co není.
      A stát má zasahovat do života lidí co nejméně.

      • NavajaMM napsal:

        Záleží na definícii vlastníctva. Mali by ste pravdu, keby platila len definícia liberálneho kapitalizmu. Tá však nie je jediná možná, dokonca nie je jediná existujúca na Zemi v tomto momente, je pomerne mladá (200 rokov) a vyhovuje len malej skupine ľudí. To všetko sú dôvody na jej prehodnotenie.
        Že štát má do života ľudí zasahovať čo najmenej? To je tiež liberálno-kapitalistický mýtus. „Neviditeľná ruka trhu“ nie je z princípu schopná zabezpečiť optimálne fungovanie spoločnosti a optimálny blahobyt v zmysle Paretovej definície. Uvažujem, že to sformulujem do textu na Kosu, keby bolo viac času…

      • NavajaMM napsal:

        Zásadná vec – ekonomicky nečinné, nevyužívané vlastníctvo, najmä jeho rozsah, je hlavnou príčinou súčasnej globálnej krízy.

  4. veverka napsal:

    S názory pana Fialy stoprocentně souhlasím – jako právník i jako zastánce zdravého rozumu. Oceňuji jasné, jednoznačné formulace.

  5. Jan Čermák napsal:

    Fiala má recht.
    Host vyhazuje vrchního…. to je podstatou problemu. Ryze českého problemu? Nejsme schopni postavit dálnici. Aby se někomu neupšilo. Gro „občanského“ odporu jsou jasní magoři.
    Situace je typicky česká, odezdikezdizmus a furianství.
    Za doktora: stohy nesmyslných papírů, stupidita povýšená na normu, rodiče diskutující o názorech 3letých dětí….
    To je praxe.
    Námitky Vaše pane Leo jsou logické,ale teoretické.

  6. Gerd napsal:

    Definice státu od studentů práv začíná až utvořením státu, ale nějak se nezabývá tím nejpodstatnějším. Stát je totiž dohoda určité skupiny osob na společných pravidlech chování a společném principu morálky, tedy toho, co považuje většina osob za chování ospravedlnitelné a co za neospravedlnitelné s tím, že svým nejmoudřejším postupuje rozhodovací pravomoc v případech, které jsou na hraně.
    Důležité je, že určuje většina osob. Bohužel sdílíme dědictví nacismu, kdy se většina Němců dohodla, že Židé a Slované jsou podlidé, které je zapotřebí vyhladit.
    Naše současné problémy vyvstávají z toho, že stát už dávno nerespektuje vůli většiny osob, ale nerespektuje ani Listinu lidských práv a svobod, která začala platit jen pro některé menšiny, zatímco většině zůstala jen povinnost platit daně. Takový stát nemůže být v případech krize podporován většinou a protěžovaná menšina jej není schopna uhájit.
    Zákonodárná inciativa vložená jen do rukou vlády měla původně účel, aby zákony navrhovali jen ti nejmoudřejší. Omezená zákonodárná iniciativa pak měla uchránit vládu před případem, aby se zabývala každou hloupostí, protože si ji jeden občan vyřval. Zajímavé je, že zatímco v případě práv menšin stát zastává protekcionismus, pozitivní diskriminaci a vůbec jde menšinám na ruku, v případě zákonodárné iniciativy se takovému kroku brání. Přitom by šlo logicky o korekci kroků současné vlády a nápravy chyb vlád minulých. jenže to by vláda ztratila na svém významu u lobistů, lobisté sami zdroj obživy a skutečnou demokracii nešlo tak snadno zrušit.
    Lidovému hlasování, např. přímé volbě prezidenta, brání jen elitáři, protože by poklesl jejich význam. On poklesl stejně, protože některé žvásty se už ani nedají číst. Klasickým příkladem čistého elitáře je prof. T. Halík, který jako akademik uvažuje, že chytré myšlenky mohou vzniknout jen na půdě univerzit, a nikoliv mezi lidmi.
    Jenže pokud lidé celý současný cirkus pojmenovaný demokracie platí, je právem těch platících lidí navrhovat změny zákonů podle aktuálního vývoje a současně rozhodovat o jejich přijetí nebo zrušení. Konečně jde o vrcholnou formu demokracie.
    Současné době by prospělo právo zákonodárné iniciativy, pokud se sežene dostatek petičních hlasů, právo přímého hlasování a korekce politiky, tj. odvolání nepopulárních politiků nebo zrušení zákonů přijatých Poslaneckou sněmovnou a Senátem proti vůli lidí, a udělení hlasovacího práva pouze lidem, kteří platí daně (výši hranice určit podle daní placených z minimální mzdy, aby nedošlo k vyloučení těch nejchudších pracujících) a kteří daně v minulosti platili (důchodci). Vyjma výše daní a důchodů bych vše ostatní svěřil do rukou lidí.
    Důchodci si svůj nárok na hlasovací právo zaplatili v minulosti.
    Udělení hlasovacího práva pouze lidem, kteří státní kase platili, by omezilo vliv neziskovek a zabránilo šíření práva šaria prostřednictvím nepracujících muslimů. Pracující muslimové se musí v práci setkávat s jinými kulturami a jinými názory a tím oslabuje vliv radikálních immánů. A ti nepracující nemají právo měnit zákony.
    „Neplatíš, tak nepřepínáš“.

  7. Věra Říhová napsal:

    Také já se v článku pana Lea trochu ztrácím. S názory pana Fialy sice souhlasím, ale trochu mi z nich běhá mráz po zádech. Nevím, možná, že špatně čtu, ale já jsem z obou článků vyčetla, že my jako lid vlastně nemáme žádnou moc a žádný podíl na moci. Ať zvolíme koho chceme, princip moci se nezmění. To znamená, že nemáme žádnou demokracii, jenom si na ni hrajeme. Pan Fiala říká, že problémy migrace budou muset řešit právníci, národní soudy a Evropský soud. Ale už nepíše, na základě čeho a jakých hodnot budou tyto soudy soudit. Na základě nově stanovených multikulturních Evropských hodnot ?
    Může nám Evropský soud nařídit nebo doporučit, abychom změnili naše české zákony či dokonce ústavu a uvedli je do souladu nějakých vyšších hodnot, na kterých naše společnost nestojí ?

    Dnes už víme, že nemůžeme vystoupit z Evropské unie jako Britové, protože jsme rozkradli a prodali téměř veškerý státní majetek, a okolní státy, především Německo, by se nám pomstili zastavením výroby v podnicích, které vlastní, a vyřazením z Evropských a světových trhů. Už dnes nás Němci vydírají kvůli imigrantům a vyhrožují nám sankcemi a odebráním práva na evropské dotace. Nechápu to. Buď takové právo na dotace máme nebo nemáme. Jestliže máme povinnost přispívat do EU a dotace jsou dobrovolné, a já si myslím, že takhle to je, pak má EU právo vydírat jednotlivé státy. Je tohle vůbec demokracie ? Žijeme vůbec v demokracii, když občan nemá žádné možnosti ani práva cokoliv v politice nebo ekonomice změnit ?

    To je otázka, kterou si naši občané kladou. Mají volby vůbec smysl, když žádný politik nezastupuje občany, ale zastupuje neznámé korporace a organizace ? Mají volby vůbec nějaký smysl, když náš stát řídí Evropská unie, nadnárodní podniky a neziskovky ? Jsme ještě vůbec suverénní stát nebo nejsme ?

    • Gerd napsal:

      Největším právem je vždy právo silnějšího. Budete-li nejsilnější stát na světě, nemusíte se řídit vůbec žádnými principy práva mezinárodních norem, kterými se musí řídit slabší státy. Např. můžete zfalšovat fotografie, lhát ostatním státům a napadnout stát jiný pod záminkou hledání zbraní hromadného ničení. I když žádné zbraně nenajdete, můžete si dovolit ignorovat hlasy, že jste konal protiprávně.
      Nebo jako nejsilnější stát světa umožníte skupině islámských teroristů založit si vlastní stát v Evropě, i když jde o hnízdo organizovaného zločinu, islámských teroristů, pašování zbraní, narkotik a obchodování s orgány lidí. A můžete si dovolit podporovat vládu složenou z lidí, kteří spáchali válečné zločiny.
      Když jiná skupina lidí na území Vašeho vazala v referendu rozhodne o samostatnosti a připojení k jinému státu, můžete si dovolit takové rozhodnutí ignorovat a prohlásit je za nezákonné, ačkoliv na úplně stejném principu došlo k vyhlášení státu ovládaného válečnými zločinci.
      Právo je jen to, jak moc jsme ochotni dodržovat normy soužití odhlasované většinou, jak moc jsme ochotni respektovat rozhodnutí většiny a jak moc velkou sílu máme vynutit si respektování rozhodnutí většiny.

  8. Antonie napsal:

    A kde je záruka, že zabráníme-li lidovou iniciativou a lidovým hlasováním vydírání společnosti jednotlivci, že se to nepřevrhne ve vydírání jednotlivce společností? Když jeden člověk drtí stádo anebo stádo drtí člověka, to všechno už někde je anebo bylo, a na tom všem právě dojíždí konec jedné civilizace. Ať zastupitelská anebo přímá demokracie, jako i každý jiný vládnoucí systém bude v pořádku, až bude v pořádku člověk. Až se u moci přestanou střídavě zleva, zprava, moci chtivě přetahovat a okrádat a likvidovat, zločinci všeho schopní, neomylní, přesvědčení, že špatní jsou ti druzí.

    • Gerd napsal:

      Existuje Listina základních lidských práv a svobod, která má nejvyšší právní sílu a žádný učiněný právní krok nesmí být s touto listinou v rozporu. Pokud k tomu dojde, je právní krok neplatný. Systém se zvrhl na opačnou stranu, kdy naopak jednotlivec může mít větší práva než většina občanů a díky tomu je utlačovat.

      • Antonie napsal:

        Výsledkem Listiny základních práv a svobod, a na jejím základu stavěný vývoj zákonnosti, je realita jaká je.
        Hranice nedotknutelnosti práv a povinností, nezbytných k zajištění lidsky důstojného života, musí být přesně pojmenované, ústavou pevně ukotvené. Každý člověk, tam kde je, musí přesně vědět, co dělá člověka člověkem a společenství společenstvím. Pravda a spravedlnost, to jsou přece normy srozumitelně přesné, jednou pro vždy dané, které nebrání a neomezují ani lidskou svobodu ani vývoj v čase. Naopak, spravedlnost v pravdě je tou jedinou podmínkou ke svobodnému životu všem a obranou proti poškozování druhých.

    • NavajaMM napsal:

      Vydieraniu kohokoľvek cez štát veľmi pomáha to, že štát je centralizovaný. Jeho funkcie a rozhodovacie orgány sú centralizované. Pre korporácie (alebo neziskovky) je relatívne lacné a jednoduché ovládnuť rozhodovacie orgány štátu. Deje sa to cez politické strany, ktoré sú nedemokratické a centralizované (Ano, šéfe – riadiť štát ako firmu znamená čo najvyššiu centralizáciu).
      U nás na Slovensku máme stranu, ktorá má 4 (štyroch) členov a 19 poslancov (13 %).
      Najväčšiu členskú základňu má najsilnejšia strana Smer (16 000), no celá súčasná vládna koalícia nemá v súčte ani dvojnásobok členov. Je to 0,5 % populácie! Aké asi zložité môže byť pre korporácie a neziskovky nejako skorumpovať 0,5 % populácie a marketingom zblbnúť zvyšok?

  9. Leo K napsal:

    Především bych se chtěl omluvit těm, kteří se v textu ztrácí. Ano, je to moje chyba. Nebyl jsem a nejsem literárně nadán a mé články jsou toho příšerným dokladem. Nastuduji kvanta materiálů, ze kterých snad dokážu vytáhnout to podstatné, ale zcela zapomínám na to, že ty souvislosti mám v hlavě jenom já. A čtenář přirozeně tápe. Ze začátku jsem to chtěl odstranit tím, že si ten článek před odesláním několik dní nechám, ale to se také neosvědčilo, protože jsem odstranil pár sémantických (o gramatických ani nemluvím) chyb a pak mi přišlo, že bych to měl napsat jinak. Takže to nevedlo k uveřejnění, ale k neustálému přepracovávání… Ale dost sebemrskačství. K článku. Demokracii máme, ovšem jenom formální. A i ty zbytky demokracie se salámovou metodou stále ukrajují. Proto neustále píšu, že by se měla demokracie prohlubovat a ne zavrhovat. A to – podle mého názoru – není demokracie nic samospásného. Jenže v současných podmínkách, kdy nehrozí revoluce (zase dle mého názoru) musíme hájit alespoň to, co máme. A musíme se naučit toho využívat. Ty nástroje přímé demokracie, o kterých jsem psal, jsou už trochu za horizontem. Je svrchovaně nepravděpodobné, že se k nim v dohledné době dopracujeme. Musíme používat to, co máme. Proto i ty volby mají smysl. Návod jak, snad nemusím popisovat. Máme ho i z minulosti. Střežení politiků zblízka popsal francouzský politolog Pierre Rosanvallon už před deseti lety a ještě mnohem dříve to udělal u nás Ludvík Vaculík v dokumentu 2000 slov. Ve věku elektronických komunikací existuje možnost vystavit politiky na pranýř, když už je nemůžeme odvolat. Je možné permanentně sledovat politiky a stavět jim virtuální soudní tribuny s veřejným žalobcem. Něco jako Demagog.cz, který ovšem nehodnotí kontext, ale pouze jednotlivé výroky. A navíc je neskandalizuje, ale pouze zaznamenává. To je příliš slabé. Jde vyhlásit virtuální sbírku na důchod těm politikům, kteří selhávají. Jde virtuální tribunalizovaný proces šířit sociálními sítěmi. Jde vlastně o denunciaci politiků, kteří se nějak prohřešili svým slibům, svému programu. Je to vyjádřený preventivní odpor k politickým rozhodnutím „provařených“ činitelů a veřejné odsouzení jejich moci. Na námitku férovosti takových forem odporu odpovídám, že jde o reakci na selhání tradičních forem politické reprezentace, že nám nic jiného nezbývá. Často se cituje Masarykova věta, že „demokracie je diskuse“, ale zapomíná se, že pokračuje „pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují… je to hovor mezi rovnými.“ A když posloucháte naše politiky můžete tvrdit, že vás považují za sobě rovné? Podívejte se na Diensbiera! A já – blbec – ho v prvním kole volil za prezidenta. Všichni jsme omylní, ale měli bychom dokázat se z omylů poučit. Víte co? Zkuste se vykašlat na politiky, kteří vám slibují, že je v nich budoucnost! Že zajistí Vaší budoucnost, že vás zbaví migrantů, že vám zajistí spravedlivou odměnu za práci (to už vůbec není v privatizovaném sektoru možné)… Volte politiky, kteří vám slíbí, že se postarají o průhlednost hospodaření, o informaci o každého kroku a že se budou s vámi radit. Není to přetěžování. Alespoň se odstraní ti, co dělají starostu v obci a ještě jsou senátory či poslanci. Jak to proboha mohou slušně stihnout? Je to málo, ale zatím na víc nemáme. Všechno, co dělá vláda, dělá za vaše peníze. Nic by proto nemělo být před vámi tajné. A budete-li vědět, jak skutečně vlády krajské, místní i celostátní hospodaří, získáte možnost do toho mluvit. Je to první krok, jak vrátit vládu do vašich rukou.
    NavajaMMovi: K tomu majetku. Četl jste článek? Odstavec Politické vztahy by neměly být odvozeny z vlastnických vztahů. To je právní kategorie. Zrušit vlastnictví je v současnosti nemožné. Ale právo napadnout politické vztahy navázané na soukromé vlastnictví napadnout lze! Stačí nařízení, že jakýkoliv příspěvek od takového politika bude uvozen slovy: „Hájím zájmy toho a toho…“
    Gerdovi: Lidová iniciativa by neměla mít žádné limity, ani dané národní listinou práv a svobod, ale pouze z toho, k čemu se ještě jako Československo přihlásilo. To jest k Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948, Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (1966),Mezinárodnímu paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966), Evropské konvenci o ochraně práv člověka a základních svobod (1950) a Evropské sociální chartě (1999).
    U pana Romana Fialy nerozporuji jeho vyjádření, které se týká „politické korektnosti“ a suverenity státu. Nezdá se mi jeho povzdech – Náleží skutečná moc ve státě opravdu v plném rozsahu jeho orgánům, když občanské aktivity mají stále častěji schopnost zcela zabránit realizaci moci státu? Když teze „primátu občana nad státem“ vyústila v beztrestné vydírání společnosti jednotlivci?“– a tvrdím, že je-li lid zdrojem moci, nelze hovořit o vydírání. Něco jiného je ovšem odporné parazitování pseudoobčanských institutů nazývaných „neziskovky.“ Nemám nic proti dobrovolnému sdružování občanů, které vychází z občanské společnosti – ze zdola. Vadí mě ustanovování těchto parazitů z iniciativy státních, nadstátních institucí. a dokonce orgánů spojených s finančními a jinými korporacemi.

    • NavajaMM napsal:

      Pane Leo, k časti, ktorú ste adresovali práve mne – áno, čítal som daný článok a odstavec a presne na ten som sa snažil odpovedať. Presne v tomto bode sa nezhodneme. Nejde o zrušenie vlastníctva, ale redefiníciu jeho obsahu.
      Je prvotný štát, alebo súkromné vlastníctvo? Súkromné vlastníctvo jednotlivca, ako právny nárok, nemôže vzniknúť ešte pred jeho narodením. Ale štát a jeho majetok predsa existoval dávno pred narodením celej súčasnej žijúcej populácie (okrem zanedbateľnej časti). S predstavou, že štát získava svoj (spoločný) majetok delegovaním od jednotlivcov, pláva štátna suverenita na vode. Závisí od rozhodnutia momentálne žijúcej rozhodujúcej masy vlastníkov. Občan – človek bez súkromného majetku je v takom štáte bezvýznamný. Predkovia sú z takého rozhodovania o suverenite vylúčení a potomkovia obetovaní.
      Štátna suverenita sa musí zakladať práve na takom type vlastníctva, ktoré nie je možné deliť, privatizovať a odpredať súkromným fyzickým osobám. O spoločnom majetku sa musí rozhodovať výlučne konsenzom, nie je možné, aby o ňom rozhodovali volení zástupcovia, ktorí na to nemajú výslovný mandát. Vy ste vari súhlasili s vypustením ochrany spoločného vlastníctva z ústavy? Súhlasíme s odpredajom pôdy cudzincom (nie je nereálne, že bohatým imigrantom, čo dostanú v EÚ azyl)? Súhlasíme s privatizáciou vodných zdrojov? Nie sú emisie akéhokoľvek druhu poškodením spoločného majetku?
      Je pravda, že ústava ČR o spoločnom (štátnom) majetku takmer nehovorí, neobsahuje niečo podobného ako čl. 4 Ústavy SR: „Nerastné bohatstvo, jaskyne, podzemné vody, prí-
      rodné liečivé zdroje a vodné toky sú vo vlastníctve Slovenskej republiky.“
      Pre porovnanie – čl. 7 Ústavy ČR: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“

      • Leo K napsal:

        Tahle otázka…Je prvotný štát, alebo súkromné vlastníctvo? Súkromné vlastníctvo jednotlivca, ako právny nárok, nemôže vzniknúť ešte pred jeho narodením. Ale štát a jeho majetok predsa existoval dávno pred narodením celej súčasnej žijúcej populácie (okrem zanedbateľnej časti)…je podle mého názoru nekorektní. Veřejné (ve smyslu státní) vlastnictví nelze (zase podle mne) jakkoliv vztahovat k soukromému vlastnictví. Proto také existují dvě práva. Veřejné a soukromé. Nelze je zaměňovat – v opačném případě stát ztrácí moc. Já jsem vyjmenovával podmínky státní moci. Suverenitu státu. Možná si jenom nerozumíme.

        • NavajaMM napsal:

          Asi si nerozumieme. Súhlasím s tým, aby verejné a súkromné vlastníctvo bolo nezlučiteľné a aby ho nebolo možné zamieňať. Ale nie je korektné tvrdiť, že to tak už je. Len preto, že máme dve práva.

          • Leo K napsal:

            No právě! Trefil jste hřebíček na hlavičku. Jak je vidět – ono to nefunguje, PŘESTO že máme práva dvě. Proč? Můj táta říkával: „Buď je tak blbej nebo je zaplacenej!“ Tady není moc na výběr. A co s tím? Musíme si pomoct – pokud nechceme krev a zmar revoluce – nástroji, které máme. Moc jich není, jsou slabé, ale existují.

  10. Anonymní napsal:

    Stát by měl chránit občana pře hrozbami z vnějšku a být garantem práva uvnitř. Měl by z definice chránit slabé před zvůlí silných.
    Suverénní stát, ve kterém není občan prostřednictvím voleb, referend účinně prosadit svou vůli, je nám k ničemu. Nemůže plnit svou funkci, zajišťuje pouze pro mocné klid davů.
    Účinným (nikoli vše řešícím) nástrojem k prosazení vůle občana je referendum. Proto je k němu ze strany „elit“ takový odpor.

  11. jezevec napsal:

    mně to brečení nad bezmocným občanem nebaví – ani od vlka, ani od lea.
    občan není bezduchým přívěškem nezadržitelného universa – občan má obrovskou moc svět kolem sebe vytvářet a přetvářet, a navíc je nadán právem volby. a ty „organizace, které z našich daní pracují proti našim zájmům“ – ty nespadly z marsu, ani je všemohoucí nevysypal z kýble.
    někdo ty lidi zvolil, čímž dal směr legislativě, a ustanovil instituce včetně jejich parametrů.
    pokud se vám to nelíbí, doporučuji jednoho z klasiků občanské společnosti – KÉŽ BY NÁM PÁNBU TO NAŠE VLASTNČENÍ, Z HUBY DO RUKOU VRAZITI RÁČIL! (k.h.borovský).

    mimochodem: oblíbená mantra všech komunistů, jak si zlý a ošklivý podnikatel něco odečte z daní. pokusím se uvést na pravou míru:
    tak pokud podnikatel sponzoruje „neziskovku,“ neodečte si výši daru z daní, ale z daňového základu. tedy nikoliv z veřejných peněz. nejdřív musí vytvořit zisk ku zdanění. pak si může nepatrně navýšit náklady, protože limit pro daňovou uznatelnost daru je jen 15% z daňového základu.
    v praxi: když podnikatel vydělá milion korun, může státu odvést 190.000 daň, na neziskovky vypláznout jazyk, a 810 tisíc si může nechat. nebo může max 15% věnovat neziskovce, tedy 150.000, a daň zaplatit „jen“ ze 850.000, tedy 162.000 – ale zbyde mu z melouna namísto 810 jen 688 tisíc! to mi zas tak smrtelně výhodné nepřipadá. pokud by při stejném zisku 1M daroval neziskovce 200 tisíc, pade už musí dodanit a nemůže si ho odečíst ani z toho základu na daně. dodávám, že taky může zisk reinvestovat do firmy, nezaplatit na daních ani korunu, a ještě si nechat vrátit dph.

    • Leo K napsal:

      Ten kdo brečel a brečí je spíše Václav Klaus, který použil zkratku NGO a v článku JUDr. Fiala. Jinak jste to spočítal celkem správně – jenže těch možností je neurekom… Například věcné dary. Firma může podpořit neziskové subjekty i věcnými dary, které sama vyrábí, příp. věnuje na dobročinné účely nepotřebný nebo vyřazený majetek (počítače, automobily apod.), nebo poskytnutí zázemí. Firmy poskytují neziskovým organizacím zázemí ve formě pronájmu prostor, techniky, prezentačních a reklamních ploch.
      firemní dobrovolnictví-firma ,,zapůjčuje“ své zaměstnance neziskové organizaci. V současné době jsou velmi populární školení v podobě tzv. outdoorů, jejichž cílem je stmelování pracovních kolektivů zážitkovou formou, většinou realizované v přírodě. Pokud by byla tato školení realizována v kooperaci s neziskovým sektorem, např. při ekologických projektech nebo při realizaci veřejně prospěšných projektů, by bylo jistě zajímavé pro všechny zúčastněné strany (neziskovou organizaci, firmu i její zaměstnance). Pro tento způsob podpory je ovšem nutné, aby nezisková organizace vytvořila konkrétní projekt a ten předložila vytipované firmě, což už bývá horší.
      Cause related marketing-princip funguje na spojení určitého produktu a neziskové organizace nebo projektu. Např. 1 Kč z prodaného výrobku jde na podporu konkrétního projektu. Nebo nové produkty s využitím stávajících technologií-firma vytvoří nějaký mechanismus, který usnadní podporu neziskového sektoru.
      Sponzoring. V českém daňovém systému je sponzoring brán jako druh propagace a všechny náklady vstupují do účetnictví jako plně daňově uznatelný náklad, s plným nárokem na odpočet DPH. Pro daňovou uznatelnost těchto nákladů je důležitá evidence sponzorských smluv, doplněná ukázkou propagačních materiálů. V řadě případů to zaplatí tričko – a je vystaráno.
      Dar. Situace v případě darů je komplikovanější než v případě sponzoringu. Dary jsou daňově neuznatelným nákladem (,,za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména výdaje na reprezentaci, kterými jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení a dary. Za dar se nepovažuje reklamní nebo propagační předmět, který je opatřen obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje 500 Kč, a který není s výjimkou tichého vína předmětem spotřební daně“).
      Hodnotu daru lze, při splnění zákonem daných podmínek, uplatnit jako položku snižující daňový základ. Dary jsou řešeny v několika paragrafech zákona 586/1992 Sb. o dani z příjmu. Konkrétní podmínky se liší pro dárce z řad fyzických (§ 15, odst.1,2) i právnických osob (§20, odst.8-10). Uvedené paragrafy lze shrnout následovně: daňový základ lze snížit o dary v minimální hodnotě 2 000,- Kč, max. do 5% (do 10% v případě darů vysokým školám a veřejným výzkumným institucím) daňového základu v případě právnických osob, u fyzických osob v minimální hodnotě 1 000,- Kč a v rozsahu 2-10% daňového základu (min-max. hranice). Existuje jedna výjimka, kdy je dar daňovým nákladem, a to v případě poskytnutí pomoci formou nepeněžního plnění v souvislosti s odstraňováním následků živelních pohrom, ke kterým došlo na území České republiky, jiného členského Evropské Unie, Norska nebo Islandu. Tyto výdaje (náklady) nelze současně uplatnit jako nezdanitelnou část podle § 15 odst.1 nebo položku snižující základ daně podle § 20 odst.8.
      Z výše uvedeného je zřejmé, že výdaje na sponzoring jsou daňovým nákladem ihned a v případě daňové ztráty je možné tuto ztrátu uznat až dalších 5 let od jejího vzniku, a tím si snížit daňové odvody. Oproti tomu daňová uznatelnost darů je závislá na hospodářském výsledku a až na jeho základě je možné daňový základ snížit o hodnotu darů. Náklady na sponzoring jsou tedy jednodušší, co se týká evidence v účetnictví, a pro firmu také výhodnější, protože nejsou omezeny výší těchto příspěvků.

      • Richter napsal:

        Nemohu si pomoci, leč informace jsou takové no, zavádějící. Zákon 586/1992 Sb. o dani z příjmu jak jste správně uvedl žádný pojem jako sponzoring nezná. Má jen dva pojmy v souvislosti s probíraným tématem. Výdaj na dosažení a udržení příjmů a dar. Jedno i druhé má svá pravidla, kupodivu první je v rozporu s tím, co uvádíte.

        • Leo K napsal:

          Zákon 586/1992 Sb. §15, odst. 1 a 2 – Nezdanitelná část základu daně 1) Od základu daně lze odečíst hodnotu bezúplatného plnění… 2)Bezúplatné plnění poskytnuté…
          Kde vidíte rozpor?

        • Leo K napsal:

          Pardon, ještě jsem zapomněl na právnické osoby §20, odst. 8 – 10… alespoň kousek odst.8…Od základu daně sníženého podle § 34 lze odečíst hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého …Že tam nevidíte slovo sponzoring? No zaplať Pán Bůh, že alespoň zákony jsou Česky.

    • NavajaMM napsal:

      O čo by svet bol jednoduchší, keby sme zrušili daň z príjmu. A to myslím úplne vážne. Daň z príjmu je zvrhlosť. Dokonca ani neprispieva do rozpočtu rozhodujúcim balíkom. Na Slovensku je to asi 20 % príjmov. Pritom na druhej strane asi 10 % výdavkov sú úroky zo štátneho dlhu a skúsme si tipnúť, aké percento sa rozkradne.

      • Leo K napsal:

        Souhlasím. Proto jsem také příznivcem nepodmíněného základní příjmu i když vím, že to není žádné univerzální řešení, ale uklidnilo by to atmosféru. No a daň – jenom ze spotřeby. Víte jak by to zjednodušilo administrativu?

        • jezevec napsal:

          nemáte-li nepodmíněný základní zdroj vytváření hodnoty, nemůžete mít nikdo nepodmíněný základní příjem. zdroje nejsou, nebo ne nepodmíněné.

          • Admirál napsal:

            Svět se mění, výrobní technologie jsou produktivnější, prognózy předpovídají exponenciální vývoj. Svět bude potřebovat stále méně lidské práce. Co s těmi lidmi, kteří zůstanou „mimo“?

            Na stole je „nepodmíněný příjem“. Na stole je Redukce populace (hezky eufemistický výraz.

            Napadá Vás něco jiného?

          • Antonie napsal:

            Dobré skutky a dary milosrdenství totiž jsou dobrovolné, ale nést odpovědnost za vlastní život je povinnost. A své povinnosti každý na svém místě by měl znát a odpovědně plnit. Člověk vůči sobě a své rodině a stát vůči občanům, ne ke svému prospěchu, ale ve prospěch věcí veřejných.

          • Antonie napsal:

            Admirál: Obnova domácích zdrojů, zemědělství a průmyslu.

          • NavajaMM napsal:

            Tiež nie som za nepodmienený základný príjem, aj keď asi z iných dôvodov, ako pan jezevec. Štát by tým rezignoval na jednu zo svojich základných funkcií a pritom to nie je dlhodobé riešenie. V našich končinách by to dopadlo ako kupónka.

          • jezevec napsal:

            pane admirál – otázka „co s lidmi, svět-li bude potřebovat stále méně lidské práce“ je analogicky pitomá jako otázka, proč se prodává pyžamo, když vás v něm pak nepustí do divadla.
            neudržitelnost nepodmíněného příjmu bez neomezeného zdroje je aritmetika, nikoliv názor.

          • Leo K napsal:

            V osmdesátých letech Milton Friedman docela vážně navrhoval shazovat peníze z helikoptery. To proto, že se množství peněz „z ničeho“ nebezpečně zvyšovalo. Pravdu ukázal rok 2008. Kdyby platila ve finančnictví aritmetika, měl byste pravdu. Jenže tam platí geometrická řada. A ta vás zrazuje.

    • Hudec napsal:

      Drobná připomínka mino téma. Nepište, prosím, nikdy „K.H. Borovský“. Ten člověk se jmenoval Karel Havlíček, Havlíček bylo jeho příjmení a přidal si přídomek „Borovský“. Takže prosím K. Havlíček Borovský.
      K.H. měl před příjmením Frank…..
      Neberte to, prosím, jako přemoudřelost nebo jedovatost, není to tak míněno.

      • jezevec napsal:

        to je opravdu zajímavé, kolik ulic v česku, formálně pojmenovaných na jeho počest, ho ve skutečnosti znectívá.
        https: / / mapy.cz/zakladni?x=14.0271068&y=49.3894824&z=7&q=K.%20H.%20Borovsk%C3%A9ho
        jakož i desítky škol
        https: / / search.seznam.cz/?q=%C5%A1kola+K.H.+Borovsk%C3%A9ho&oq=%C5%A1kola+K.H.+Borovsk%C3%A9ho&sgId=4Mkcu0IbuixMX0ki9et0pFwokS4jTnwNzGpaYGRjkL%3D%3D&thru=&su=e&aq=&sourceid=szn-HP

        • Leo K napsal:

          To je smutné svědectví o úrovni zastupitelstva v Mostě, Děčíně, Jičíně, Žacléři…Ale K.H. (Karl Herrmann) je skutečně v české historii spojeno se jménem karlovarského knihkupce oběšeného 22.5. 1946

  12. tata napsal:

    Diskuze se stáčí uplně jinam DAN je nastroj at už dobrý nebo špatný zaleží v jakých rukou vykonavatele bude sloužit.MUŽETE ji nastavit jakoliv vždy bude sloužit v zájmu toho co ji nastaví takže vtomto ohledu je to nepodstatné neduležité.

    Demokracie hodně lidí se tím slovem ohání bohužel mnoha směry se vykladá tudíž strací nak smysl co to je dalo by se parafrázovat jen muška zlatá………ano tak nedostižná a mnovyznamná jako ta hlaška.

    Nikdy to nebude fungovat,ted je období vlády penez,dřive bylo období ,,vlady lidu,, a obojí je jen pofiderní i když vlada peněz je spiše skutečná ale jen pro malou čast .

    VLADA LIDU byla iluzorní přesto se vice přibližila většině než vlada peněz……….slovo demokracie je jen slovo na oblbnutí a nikdy nebude fungovat tak jak je popisovana že je,to byste museli změnit podstatu lidstva a to je utopie.

    Je jen možnost se přibližit určitému vzoru určité spravedlnosti…….to co je pro jednoho není pro druhého a je jedno jak ho nazyvat,a demogracie je sakra sprofanované slovo a čim dal vice když sledujete dnešní svět,takže ani tato diskuze nemá řešení,nenajdete ho

    • jezevec napsal:

      nerad se navážim do vlkovy klaky, ale formulace typu „JE vláda peněz“. to jako že penězum narostly nožičky a přiběhly a vyhnaly lidi? kdo teda vládne, když ne lidi – snad spadli z marsu paroubkovi marťani a naschvál nám zvolili babiče? a nebo si lid zvolil co si zvolil, a dnes běduje nad křivou hubou v zrcadle?
      pokusím se přiblížit na příkladu z praxe. psal jsem minulý týden komentář k obecnímu referendu v jezevcově. volební účast 66,7%, pro plán A 48% kvorum, pro plán B 50%. což znamená, že jakékoliv zvolené řešení je proti zájmům minimálně 2/3 elektorátu – protože ani ten kdo (nějak) hlasoval v referendu, nemá konzistentní názor na celkovou koncepci za plánem A či B – a ten kdo se neráčil ani přijít, není nějak výrazně pro ani jednu z navrhovaných koncepcí. znamená to snad, kua, že nemáme demokracii?
      demokracie není o spravedlnosti ani o všeobecním blahu, ale o vládě většiny. o kompromisu, který v principu nevyhovuje nikomu, protože všichni museli z něčeho slevit. pokud většina lidí pičuje po hospodách a/nebo hledá na internetu nepodmíněný příjem, máme tu vládu ještě moc dobrou. protože lačně natažených tlapek je vždycky víc, než tvůrců hodnot a pracovních míst, ale volební právo mají všichni stejné.

      • Leo K napsal:

        No, tvůrců hodnot…podnikatelé vytvářejí hodnoty? Nebo dokonce dávají práci? Co já vím, tak si přikrádají z těch hodnot a prostřednictvím mzdy kradou člověku jeho podstatu. Tak například ten Babiš – z čeho má svůj majetek? Že zprostředkovaně zaměstnává 30000 lidí a každý jedinec ho částí své práce podporuje. Je to vlastně nechtěná „charita“ naruby.

        • jezevec napsal:

          bolševik bude za každým zaměstnavatelem vidět parazita, tyjícího z práce jiných. podnikatel se pak bude spíše vidět jako laskavý člověk, bez jehož pracovního místa by ten zaměstnanec to pracovní místo neměl. kdyby pro zaměstnance bylo výhodnější prodávat svojí práci samostatně, asi by to dělal – pokud si z nějakého důvodu na prodej své práce najme zaměstnavatele a platí si ho za to (provizí) – zřejmě tak činí proto, že je to pro něj z nějakého důvodu pohodlnější či výhodnější, než se sám mrcat s legislativou a bojovat na trhu práce, nemyslíte?
          o pár řádků výš se tady diskutuje o tom, jak v dnešním světě je lidská práce čím dál méně potřebná. a je to pravda. proto pro mne je každý podnikatel, schopný vytvořit pracovní místo, jinými slovy vytvořit poptávku po lidské práci a prodat jí s přidanou hodnotou (kterou ano při tom procesu vytvoří) – malým hrdinou, hodným přinejmenším úcty. ten kdo dokáže vytvořit poptávku po práci deset (sta) lidí, a prodat jí a získat za ní peníze – se obvykle dokáže uživit také čímkoliv jiným. což se o těch, kteří pro něj pracují, velice často říci nedá.

          babiše do toho netahejte, to není podnikatel to je komunistický oligarcha, jehož impérium vzniklo z přinejmenším podezřelých peněz, který v životě nevytvořil pracovní místo jen skupuje podniky, a taháním za politické nitky si přihrává dotace. přesto i on je pro své zaměstnance zřejmě lukrativnější volbou, než aby se tito snažili svou práci udat na pracovním trhu sami, nebo u lepšího zaměstnavatele?

          • Leo K napsal:

            Opravdu si myslíte, že když někoho zaměstnáváte, že mu něco dáváte? Říkáte přece, že mu DÁVÁTE práci. Je tomu opravdu tak? Nedovedu si představit, že byste to dělal proto abyste tratil. Zaměstnáváte především proto, že je to pro vás výhodné. To je to hrdinství? Já se jenom ptám, protože nejsem přesvědčen, že tomu sám věříte.

          • Antonie napsal:

            Každý dělá to, co umí, a na co stačí. Zaměstnavatel, který poskytuje pracovní příležitosti, vkládá do té činnosti kus sebe, svoje schopnosti, svůj čas. A tak podobně i zaměstnanec, a mzda by měla odpovídat odvedené práci. Podobné je to i ve vztahu učitel a žák. Přirozená hierarchie velkých a malých, když je uspořádána ve vzájemné úctě, je základem každého lidského společenství.

          • Leo K napsal:

            Co poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci? Jenom to, co musí, to co mu přikazují zákony či jiná ujednání. Především se ptejme, proč zaměstnavatel nabízí pracovní příležitost? Přece proto, aby realizoval svůj kšeft. To motivace je pouze a jenom sobecká. Nic jiného v tom nehledejte.

          • jezevec napsal:

            Co poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci?
            1) daňový a právní servis. žádné starosti s legislativou, s berňákem, s uznatelnými a neuznatelnými náklady, s účetnictvím a mzdovou agendou. každý měsíc natáhne tlapku a dostane na ní čistou mzdu. veškerá rizika jdou za zaměstnavatelem.
            2) pracovní místo v jeho podstatě. dostávám odměnu za práci a nic jiného mně nezajímá. žádné starosti s výrobními prostředky a výrobními prostory. žádné investice, žádné riziko a žádné náklady. žádné dozajištění úvěru směnkou nebo vlastní střechou nad hlavou.
            3) sociální jistoty. žádné starosti s neplatiči, dlužníky, druhotnou platební neschopností. na svou mzdu mám nárok, a dostávám jí pravidelně, bez ohledu na to zdali se firmě daří nebo nedaří. pestrá paleta nároků – od volna k lékaři, přes na právo na dovolenou, až po právo na pevnou pracovní dobu (a neznám žádného zaměstnavatele s pevnou pracovní dobou pod 40 hodin týdně).
            4) žádné starosti, zdali o můj výrobek a o moji práci bude i zítra zájem. zdali dostanu zaplaceno. zdali mne nepřeválcuje konkurence nebo druhotná platební neschopnost. jdu do práce s rukama v kapsách, a můj jediný náklad a starost je do práce se dostat včas. padla, a jdu z práce s čistou hlavou.
            a proč zaměstnavatel nabízí pracovní příležitost? samozřejmě, má z toho prachy. připadá vám to SOBECKÉ? vítej z marsu, potvůrko podivná. u vás se pracuje z lásky k bližnímu. u nás za prachy. zaměstnanec bere odměnu za práci, a zaměstnavatel za to že k ní vytvořil podmínky a dokázal jí prodat. potřebují se navzájem, a jsou si navzájem výhodní – boj tříd je jedním z největších nesmyslů komunistů.
            přesto si myslím, že mnohý zaměstnavatel by se dokázal uživit v mnoha jiných oborech a jinak, zatímco mnohý zaměstnanec by bez poskytovatele práce chcípl hlady. znám to z obou stran.

          • Gerd napsal:

            Vezměte to jinak jako lidi, kteří do státní kasy přispívají a lidi, kteří z ní čerpají. Stačí dát voličské právo jen lidem, kteří do státní kasy přispívají a zbytku dát právo držet ústa. Pak zmizí dlouhodobě nezaměstnaní, neziskovky a všechny jimi vykonstruované kauzy rychleji, než stihnete napsat slovo „parazit“.

    • NavajaMM napsal:

      Pche, dane…
      Pane tata, to máte ako s vodičákom. Môže byť plnohodnotný vodič, ak ho nezaujímajú motory, konštrukcia a technické fungovanie vozidla?
      Presne tak nikdy nebudeme mať demokraciu, ak občania nebudú mať záujem o mechanizmus riadenia štátu a o jeho nástroje. Áno, presahuje to možnosti tejto diskusie, ale o niečom svedčí, že to chcete odbiť ako nepodstatnú vec.

  13. Leo K napsal:

    Je to totálně mimo mísu. Ale je to taková bomba, že to nemohu nenapsat. Samozřejmě, že se s tou „zprávou“ nemohu ani trochu ztotožnit, ale pokud je pravdivá, vysvětluje skepsi, kterou máme ve vztahu k „elitám“
    Tak tedy – Martin Michal, manžel Heleny Vondráčkové na svém profilu na sociální síti uvedl, že se ztotožňuje s názorem svých nejlepších přátel v USA v názoru, že posledním bodem záchrany před totální válkou je volba Donalda Trumpa. „Jakákoliv ostatní volba je přímá cesta k ničivé světové válce. A to mnoho z nás nechce i když jsou jedinci ve velení NATO, a jsou to Češi, kteří si z nenávisti k Rusku nic jiného nepřejí. Bez ohledu na důsledky,“ podotkl…
    Češi si to z nenávisti k Rusku přejí…to mě omývejte!
    Zdroj: Nechci, aby to zachytil vlkův filtr – je to na serveru eurozpravy – domácí

    • NavajaMM napsal:

      Pane Leo, klídek. Nie je to omyl. Myslí sa tým gen. Petr Pavel (predseda vojenského výboru NATO) a jeho suita. A je to, žiaľ, pravdivé hodnotenie.

      • Antonie napsal:

        Nesouhlasím se vším, co Donald Trump říká, ale pro toho, kdo nechce válku s Ruskem, z Ameriky rozumnější hlas, než jeho, nezazněl.

        • Gerd napsal:

          Je to trochu jako volba mezi Schwarzenbergem a Zemanem. Jeden špatný a druhý totální katastrofa. Nakonec totální katastrofa nedostala dost hlasů, lidé měli rozum.

    • NavajaMM napsal:

      Pane Leo, napadá ma však v tejto súvislosti návrat k téme suverenity a demokracie. Má gen. Pavel od občanov ČR mandát na rozpútanie vojny s Ruskom? Je vojna s Ruskom v záujme ČR? Ak si mnoho občanov myslí, že nie, spíšte petíciu prezidentovi Zemanovi za jeho odvolanie. Do tejto funkcie odporučil gen. Pavla prezident Zeman.

      • Leo K napsal:

        No, bojím se, že má. Jakkoliv jsme se prostřednictvím V. Havla v osmdesátém devátém zařekli, že nikdy nevstoupíme do žádného vojenského bloku – stalo se tak. V době vlády Miloše Zemana, ale nikoliv jeho vinou. Už to bylo dojednané. A sotva jsme do toho vražedného komanda vstoupili, už jsme dali povolení k přeletu našeho území kvůli bombardování Jugoslávie – a tady už je ta vina i na Zemanovi.

      • Gerd napsal:

        Vojáci chtějí vždy válčit, jinak by se nestali vojáky. A je jim jedno, za koho budou válčit. Něco jako herci, ti také chtějí hrát a na režimu, pro který hrají, jim nezáleží. Němečtí generálové po 1. světové válce také chtěli odvetu. Když jim ji umožnil Hitler, podporovali jej ze všech sil. Petr Pavel podporuje tu stranu, o které se domnívá, že vyhraje. Zapomněl ale, že ve všech posledních velkých konfliktech ČR a jeho předchůdci vždy válku začínali na straně, která byla poražena. Z toho soudím, že USA válku prohraje.
        Vojáci mandát nepotřebují, stačí první výstřely z obou stran. Zbytek rozumných hlasů smete vlna vášní.

    • Antonie napsal:

      Takovou Ameriku bych zase uměla milovat.
      Projev Donalda Trumpa:
      „Tak bude vypadat naše nová budoucnost. Snížím vaše daně velmi významným způsobem. Zabavím vás obrovského množství nepotřebných regulací. Všech těchto regulací vašich byznysů a vašeho života. Rozpoutám americkou energii. Zruším a nahradím Obamacare (Obamovu zdravotní reformu povinného pojištění). Jmenuji takové soudce do nejvyššího soudu, kteří se budou řídit Ústavou. Znovu vybuduji naši vyčerpanou armádu a postarám se o naše veterány, o které bylo pečováno tak špatně. V mnoha případech není zacházeno s našimi veterány ani tak dobře, jako s lidmi, kteří přišli do naší země nelegálně. S tím se nemůžeme smířit. Zachráním váš druhý dodatek, na který se útočí, (Právo na držení zbraně) zastavím nelegální migraci a drogy, aby se nehrnuly do naší země a totálně neotravovaly naši mládež a ostatní. To je obrovský problém. Ano, postavíme zeď. Zeď bude postavena, a jenom, pokud máte obavy, kdo za ni zaplatí, Mexiko za ni zaplatí. Myslím to opravdu totálně vážně. … Mexiko zaplatí za zeď. A znovu dojednám naše katastrofické obchodní dohody, především NAFTA. A budeme uzavírat pouze skvělé obchodní dohody, které postaví amerického dělníka na první místo a pošlou amerického dělníka zpátky do práce. To zahrnuje naše horníky a naše oceláře. Půjdou zpátky do práce. Znovu vybudujeme naše silnice, mosty, tunely, letiště, školy, nemocnice. Znovu vybudujeme všechno. Americká auta budou cestovat po silnicích, americká letadla budou brázdit nebesa a americké lodě budou patrolovat na mořích. Americká ocel pošle nové mrakodrapy do mraků. Americké ruce znovu vybudují tento národ a americká energie těžená z amerických zdrojů bude pohánět tento národ. Američtí dělníci budou nabíráni do práce, aby tuto práci odvedli. Vložíme nové americké muže a novou americkou ocel do páteře této země. Pracovní místa se vrátí. Příjmy se zvýší. Přijdou nové fabriky, které se budou hrnout zpátky k našim břehům. Uděláme Ameriku znovu bohatou, uděláme Ameriku znovu silnou, uděláme Ameriku znovu skvělou. Děkuji mnohokrát. Bůh vám žehnej. Děkuji.“

  14. hank napsal:

    Taky se v tom ztrácím, tak jen tři kusé poznámky.
    Ne všechny neziskovky platí Soros a jemu podobní. Zdaleka všechny neziskovky nejsou prodloužená ruka něčích politických zájmů. Často jsou poslední šancí pro ty největší chudáky, na které se všichni vykašlali, i pro ty, kdo nemají volební právo, jako je jsou třeba životní prostředí nebo všechny mimolidské bytosti.
    Kapitalista („podnikatel“ je nemístný eufemismus, dnes většina vlastníků čehokoli kouká hlavně po tom, kde a jak z toho nejlépe vytlouct rentu) lidem práci nedává, on si ji bere a platí jim za ni víceméně svévolně stanovené částky. Já tvrdím, že nikdo nemá právo dělat si z jiných lidí zdroj zisku, jímž disponuje pouze on sám. Každý by měl mít právo (spolu)rozhodovat i o způsobech své obživy i o použití výsledků své práce, včetně jím vytvořeného zisku.
    Demokracie se zdaleka nepřežila, naopak je jí ještě málo. (Neházejte do jednoho pytle demokracii a kapitalismus. To jsou dva naprosto nesouvisející pojmy, které se náhodou sešly v čase.) A tam, kde to teď skřípe nejvíc – v ekonomice – neexistuje vůbec. Pravidlo, že demokracie končí za vraty fabrik, je vrcholně idiotské. Jestli se většina podniků stane samosprávnými – družstvy, chcete-li – , nebude nakonec potřeba ani ten základní příjem.

    • Leo K napsal:

      Asi ano. Ale v současné době jde o utopii. Většina lidí si říká…ještě je to dobrý…jako ten padající z padesátého patra v pětatřicátém. S tou demokracií máte pravdu, ale snaha i těch zarytých „demokratů“ je říkat, že tomu tak není. Ty neziskovky, co vznikly skutečně zdola jsou O.K. Jenže jim to kazí právě ty štěnice. A ty pijí krev opravdu zdatně.

    • Gerd napsal:

      Ne všechny neziskovky sponzoruje George Soros, ale všechny neziskovky, do kterých George Soros vráží peníze, konají vždy proti zájmům většiny lidí ve státu, kde neziskovka placená Sorosem působí. Ne všechny neziskovky jsou nutně špatné, ale ty placené Sorosem špatné opravdu jsou.

Komentáře nejsou povoleny.