Reakce na Kenta -KONTRAPRODUKTIVITA NETRPĚLIVOSTI


napsala  Všudybylka

na Kentův  příspěvek se ozvali  hned  tři stálí  autoři Kosy -Všudybylka, Gerd a  Vidlák. Původně  jsem  chtěl  spojit   všechny jejich   reakce do jednoho článku.  Jenže  by  to bylo příliš  dlouhé. Takže  je vydávám  každou  jednotlivě. Dámy  mají, přirozeně  přednost.

 

(reakce na Kentovy námitky vůči Kose)

Se smutkem v duši jsem četla Kentovo vyznání a Vlkův následný defétistický dovětek. Jakkoli chápu vnitřní pohnutky, hluboce nesouhlasím s těmito nihilistickými postoji. Není snad stovka e-mailů denně důkaz o tom, že práce na tomto blogu má smysl? Byli jsme svědky toho, že Kosa byla trnem v očích hlídacím psům „korektnosti“ a „správného myšlení“. Cožpak to není důkazem, že i slovo může být součástí řešení? Pokud má Kosa tupý břit, je třeba ji znovu přebrousit, pokud máme vhodný kámen. Pokud jej kosíř ztratil, ztratil naději a sílu k další práci.

Člověk je tvor společenský a učí se žít prostřednictvím vztahů, setkávání a sdílení. To, že je fyzický prostor nahrazen virtuálním, na věci nic nemění. Slovo je energie, která vyjadřuje myšlenku. Je to prostředník mezi myšlenkou a činem. Slovo je mocný, neviditelný proud, který v sobě nese neuvěřitelně silný potenciál. K čemu by se používala cenzura, kdyby slovo nemělo žádnou váhu? Pro slovo se zabíjelo a zabíjí, jeho dosah je často hlubší než čin, protože slovo, pokud vychází z pravdy, přežije staletí a nedá se vymýtit a zničit. Kristus slovem ovlivnil lidstvo natolik, že zcela obrátil kormidlo dějin. Své by o tom mohli vyprávět také Komenský, Hus, Chelčický a jiní velikáni napříč věky a kontinenty, kteří nebyli pronásledováni za nic menšího a jiného, než je slovo. Jejich slova jsou aktuální i v současnosti. Není to důkaz toho, že řešení jsou známa již staletí, ale není vůle k jejich prosazení? Pokrytectví, chamtivost a jiné nectnosti, které vrostly do všech společenských struktur, nedovolují skutečné vyřešení palčivých problémů. Museli bychom se vzdát spousty věcí, na kterých doposud lpíme, nechceme obětovat žádnou ze svých slabostí. Ale osud se nás neptá a řídí se svými zákony a zákonitostmi. Na rozdíl od Kenta se nedomnívám, že se jako civilizace nacházíme ve stavu inventarizace, ale ve fázi konečného účtování a sbírání ovoce, které jsme zaseli už velmi dávno. Proto se svět svíjí v bolestech současných, zdánlivě neřešitelných problémů.

Otázka nezní: „Co můžeme udělat pro lepší svět?“, otázka zní: „Co já mohu udělat pro to, abych žil v lepším světě?“ Dělám pro to maximum? Je pro nás slovo mečem k obraně pravdy nebo slova používáme jen k uspokojování svého ega, k pohodlnějšímu životu, k zastírání skutečných úmyslů apod.?

Jakékoli fórum, ať fyzické či virtuální dává prostor k výměně postojů, analýze informací a přispívá k pestrosti názorového spektra. To má svůj smysl a opodstatnění, svědčí o tom, že nejsme jen stádo, kterému stačí přežvykovat naservírované menu.

Kent hovoří o řešení, aniž by nastínil, co chce vlastně řešit. Migrační krizi? Morální krizi? Ekonomickou krizi? Krizi lidské identity? Ať už je to cokoli, problém je třeba nejprve přesně definovat, sledovat souvislosti a příčiny, ze kterých vychází a teprve potom se východisko ukáže samo. Řešení problému není jednorázový akt, ale proces. Vyřešit složitý globální problém není tak jednoduchý jako zalepit díru na dálnici, i když princip je stejný. Je třeba do něj investovat spoustu času a energie, což může u některých vzbuzovat netrpělivost. Ta často vede ke zkratkovitým a zjednodušujícím závěrům, které nás mohou zavést do mnohem hlubšího marasmu, než jsme nyní. Slovo pomáhá tříbit své postoje a vytvářet hodnoty, které jsou v kritických momentech rozhodující. Je velmi pravděpodobné, že nejtěžší zkoušky jsou teprve před námi a na nich se ukáže, jak hluboce se s nimi ztotožňujeme a nikoli o nich pouze teoreticky filozofujeme. To bude oním rozhodujícím činem, na který v současnosti sbíráme síly.

Dokážu se vcítit do myšlení a emocí autora, sám si však protiřečí tím, že sám nic nenavrhuje, pouze si stěžuje, že jej nebaví číst články, ve kterých nevidí řešení, které je tam často nejen naznačeno, ale mnohdy výslovně uvedeno! Tento postoj není konstruktivní, logický a argumentačně pevný. Všichni máme rádi jednoduchost, tzn. když jsou věci „jednoho ducha“, jednotné a ucelené. Tento svět je však vším možným, jen ne tímto. Je roztříštěn a rozklížen – kulturně, ideologicky, politicky, vojensky, názorově, nábožensky, geograficky, intelektuálně, duševně i duchovně. Řešení proto také nebude a není jednoduché a musí se provést a již se provádí na mnoha úrovních.

Každá změna začíná změnou mysli. Konečná realizace je výsledkem této změny myšlení a je doprovázena odpovídající rétorikou. Indoktrinaci myšlení pomocí slova využívaly všechny systémy snažící se ovládnout svět. Věděli to staří Římané, nacisté, komunisté i náboženští fundamentalisté. Stejně jako se slovo dá zneužít k získání moci a nadvlády, může se využít k nápravě nefunkčních, nespravedlivých, nemorálních, chybně fungujících schémat ve společnosti. To je mocný a důležitý čin, který není možné zaměňovat za bezúčelné honění si vlastního trika.

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.