Reakce na Kenta-Milý Kente a chlupatý šedivý vlku,


napsal Gerd

Milý Kente a chlupatý šedivý vlku, přečetl jsem si se zájmem článek z neděle 25.září, po kterém autor i vlastník Kosy propadli depresi. Zkusím přispět k objasnění důvodů, proč jsme ve stavu deprese, v jakém jsme.

Článek sám se zaměřuje na 3 kroky, tedy sběr dat, analýza a nalezení řešení a vlastní vykonání nápravného opatření. V metodách analýzy problému v odděleních kvality byly v posledních desetiletích rozvinuty metody sběru dat a analýzy problému sice vyvinuté pro průmyslové procesy zejména v automobilkách, ale někdy se dají použit i pro naši potřebu. Jde např. o metodu 5W2H (5x proč a 2x jak) nebo její modifikaci spíše vhodnou pro naši situaci. Zkusme si ji na příkladu penzijního systému (degresivní demografickou křivku, slušné finanční zajištění na stáří, naprostou neochotu zaměstnavatelů angažovat lidi nad 55 let věku, tlak na s nižování vedlejších nákladů práce):

5W:

1. Co se stalo?

Nastavení systému řízení státu potřebuje neustále nové a nové prostředky, proto za Klause, Kalouska a Topolánka došlo k použití přebytků důchodového účtu, který měl být oddělen od státního rozpočtu, právě ve státním rozpočtu k vytvoření zdání dobrého hospodaření státní správy. Dále došlo k poklesu nově narozených dětí, kdy se vlivem regulací a cílů konzumní společnosti pořízení dítěte prodražilo natolik, že si je mohou dovolit jen nejbohatší vrstvy nebo vrstvy, kterým potřebné finance dorovná stát. Neochota zaměstnat starší lidi souvisí s trendem dynamických mladých kolektivů a vysokou cenou práce, kdy jeden člověk díky dodatečným odvodům státu stojí příliš mnoho a také s obecnou adorací mládí a krásy, kdy stáří je místo přirozené součásti života považováno za něco ošklivého, co je nutné vytěsnit na okraj myšlenek.

2. Kdo je zapojen (účastní se)?

Všichni, ale zejména politici. Princip přesně adresované solidarity známý z minulých staletí se vytratil a místo toho nastoupilo pojetí univerzálních práv občana, jejichž pokřivené vnímání organizacemi na ochranu práv občanů vytvořilo nové lukrativní prostředí obživy tlachalů (např. úřad ombudsmana nebo čelní představitelé neziskovek). Díky ovlivnění politiků tlachaly došlo k dalšímu pokřivení adresovaných příspěvků státu od těch opravdu potřebných směrem k nepotřebným. Politici se jednoduše bavili s tlachaly z neziskovek a obskurních organizací na ochranu práv …. (lidí, zvířat, menšin, náboženství, atd.), až tlachalové dokázali díky neustálé interakci navodit u politiků pocit, že zastupují významnou skupinu občanů a prosazují její zájmy. Dokázali to čistě kalouskovskými vlastnostmi hulvátstvím, drzostí a hlasitým řevem. Tak se postupným odtržením skupiny tlachalů a politiků od občanů stalo, že došlo k posunům v názorech mezi politiky a tlachaly, kdy obě strany postupnými kroky ustoupily ze svých pozic směrem k sobě. Z této interakce byl ale vynechán občan a daňový poplatník. Jen tak se mohlo stát, že ten, kdo platí muziku, nakonec musí přispívat na proces, o který vůbec nestojí a financovat jej nechce. Z toho těží různá protestní hnutí.

3. Kdy se to stalo?

Od roku 1990  v ČR a postsovětském prostoru, od roku 1973 (po ropné krizi a opuštění bretonwoodského systému) na tzv. Západě.

4. Kde se to stalo?

Bohužel u nás ve státní správě a v parlamentu (tedy Poslanecké sněmovně a Senátu) konáním a nekonáním volených a samozvaných zástupců společnosti.

5. Proč se to stalo?

Protože došlo k odtržení politiků a volených zástupců od občanů, kdy se do diskuze mezi oběma subjekty vecpali analytici, agentury pro výzkum veřejného mínění, neziskový sektor a organizace na ochranu práv a  všichni se pasují do role expertů na výklady přání občanů a voličů a vědí ze všech nejlépe, jak budovat světlé zítřky.

Nyní nastává fáze dotazů typu Proč?, obvykle 5x nebo do doby, kdy se zacyklíme na poslední odpovědi.

  • Proč? Protože občané i politici dovolili, aby do procesu komunikace vstoupili lidé, kteří tam nemají, co dělat.
  • Proč? Politici kvůli jednoduchosti, protože je nebaví diskuze s občany rozdílných názorů a raději diskutují s menším počtem partnerů. Občané z důvodu, že svět se stal natolik složitým a proces prosté obživy a vydělání prostředků na placení daní jim ubírá tolik energie, že už nemají čas ani chuť na diskuzi o věcech veřejných.
  • Proč? Protože volení zástupci neustále nabalovali na stávající systém státní správy a politiky stále nové a nové funkce k původnímu systému, až se stal celý systém drahým, nevýkonným, nefunkčním a neschopným nápravy sebe samotného. Demokratické pojistky selhaly.
  • Proč? Protože volení zástupci nikdy neprovedli inventuru státní správy a její potřebnosti pro občany.
  • Proč? Je to moc práce nutné provést během 4 let funkčního období, politici jsou líní, svou energii vyčerpávají v parlamentních půtkách a na občany už kašlou nebo jim na ně nezbývá čas a energie. A k celoparlamentní shodě dojdou jen v případech, kdy se jedná o jejich platy a výhody.
  • Proč? Volební období je příliš krátké na prosazení změn, politické strany nemají dostatečný mandát na prosazení ústavních změn, a pokud jej náhodou získají, zneužijí jej ve prospěch svého obohacení a nikoliv ve prospěch práce občanů.
  • Proč? Protože ve funkci poslance a v prosazení zákonů je lukrativní zdroj vedlejších příjmů, kdy současný systém láká všeho schopné vyžírky, psychopaty a narcisistní osoby, které na společný zájem kašlou a nadřazují osobní prospěch zájmům celku.
  • Proč? Protože současný systém nedokáže poskytnout poslaneckou funkci dostatečně morálním lidem, kteří by úplatky nevzali.
  • Proč? Protože jediným měřítkem úspěchu společnosti jsou peníze a nikoliv způsob jejich získání.
  • Proč? Protože nám obecná morálka upadla takovým způsobem, že místo skutečné spravedlnosti došlo k právnímu purismu.
  • Proč? Protože se nacházíme v období přechodu devastující socialistické minulosti (devastace morálky začala udavačstvím už za Rakousko-Uherska, pokračovala kolaboranty gestapa za nacistů a dále udavači StB) v přechodu ke stejně morálně devastujícímu konzumnímu způsobu života, aniž by došlo k očištění společnosti krvavým pučem, kdy revoluce požírající své děti sice vynesla nahoru ty nejhorší osoby, ale současně je ve fázi odklonu od radikalismu dokázala zlikvidovat.
  • Proč? Protože udržení stále stejné životní úrovně nebo její vylepšení v současném systému stojí tolik energie, že bez zločinecké zkratky skoro nejde dosáhnout legální cestou.
  • Proč? Protože některé části světa zbohatly natolik diametrálně odlišně oproti ostatním částem světa, že je náklady na udržení stejného stylu života pro své voliče stojí tolik peněz, že je nejde legální a demokratickou cestou získat. Jsou nezbytné různé podvody na lokálních (veřejné zakázky) i globálních úrovních (vysávání světa prostřednictvím vnucených půjček upadající světové rezervní měny).
  • Proč? Protože jsme si zvykli žít nad poměry natolik, že z toho kolabuje planeta i ostatní části společnosti.
  • Proč? Protože je lidí moc a my se snažíme dosáhnout nalezení existenčních jistot ve světě chaosu.
  • Proč? Protože jsme povýšili vlastnictví a peníze na jedinou hodnotu, pomocí které poměřujeme hodnotu člověka a svoji vlastní.
  • Proč? Protože na rozdíl od globálních elit považujeme život za něco nedocenitelného a máme strach ze smrti jako konce své existence.
  • Proč? Protože si neuvědomujeme, že nežijeme věčně a že veškeré výsledky našeho pachtění si sebou do hrobu nevezmeme a stejně nedokážeme pomoci všem lidem na světě, maximálně několika málo ve svém okolí.
  • Proč? Protože si neuvědomujeme, že lidský život ve skutečnosti nestojí nic a nemá žádnou hodnotu vyjma té, kterou mu sami přisuzujeme.
  • Proč? Protože se neptáme po otázkách smyslu života a na rozdíl od předchozích generací se z našich životů vytratilo hledání smyslu existence každého člověka.
  • Proč? Neuvědomujeme si svoji smrtelnost a omezenost svého snažení. Podle ateistů je nám vymezen jeden život a nic dalšího po něm nenásleduje, pro věřící všech náboženství existuje ráj na zemi po plnění božích přikázání.
  • Proč? Dále se ptát proč nemá smysl. Konzumní způsob života naší společnosti je v příkrém protikladu k radikálnímu islámu, který lidský život nepovažuje za nic mimořádného oproti našemu systému, který život a práva jednotlivce staví nade vše. Jde o radikální ideovou odlišnost, kterou nelze překonat jinak, než likvidací jedné z obou skupin názorů. Buď zvítězí radikální islám a zanikne demokracie, nebo zvítězí demokracie a radikální islám bude postaven do role neonacismu a nacismu. Zajímavé je, že nárůst radikálního islámu doprovází stejný trend nárůstu radikálů typu neonacistů a v pokud nárůst nezastavíme, v určitém bodě dojde ke krvavé občanské válce radikálního islámu a neonacismu, jejíž první obětí budou sluníčkáři a pacifisté. Angela Merkelová a všichni její vítači ani neví, že jejich myšlenky jsou již dávno mrtvy a oni sami budou prvními mrtvými v občanské válce.

Chybí nám nové filozofické myšlenky a směry, které by dokázaly současný převratný vývoj ve světě vědy a techniky zakomponovat do otázek po smyslu života a lidské existence. Dosavadní náboženství bez radikální přeměny, které nejsou kvůli dogmatickému výkladu schopny, nám odpovědi nedávají a nové sekty a náboženství jsou směšné. Ztratili jsme svoji lidskou identitu a podobáme se slepci, který neví, kam kráčí, a co vše přitom ničí, avšak kráčí stejným směrem a co nejvyšší rychlostí. Nevíme, jestli nás na konci té cesty čeká útes nebo širé žírné kraje. Víme jen, že se blížíme k bodu civilizačního zvratu, kdy společenské procesy a přírodní podmínky směřují do bodu, které mohou všechny naše dosavadní znalosti šmahem vymazat jako nepoužitelné v novém světě.

Ztratili jsme svou identitu a nevíme, kam směřujeme, ani nevíme, co chceme. Řešením je hledat novou identitu a po jejím nalezení kompletně změnit celý společenský systém a měřítko hodnot k novému systému.

Adorace mládí, krásy, úspěchu a  dravosti na úkor hodnot duchovních a morálních se projevila v současném přístupu mladší generace ke starší, za jejíž vrchol považuji stupidní dílko režiséra Petra Zelenky -Přemluv bábu dědka se dvěma stejně hloupými protagonisty Martou Issovou a Jiřím Mádlem, kteří se ani nezmohli na vlastní dílo, ale jen na hodně pokleslou a neumělou verzi originálního videa Sarah Silvermanové.  Ač nepatřím k důchodcům, s tím výtvorem mám problém natolik zásadní, že od té doby důsledně ignoruji jakákoliv díla, kde se objeví jméno kohokoliv z té trojice.

Následující fáze 2x JAK je zaměřena na aplikaci nalezeného řešení do systému společnosti.

2H:

1. Jak? Využít dřímající a nevyužitý potenciál celoživotních zkušeností starší generace, všech prožitých úspěchů, omylů, nadšení a zklamání k nalezení smyslu života ve změněných podmínkách společenských, hodnotových a přírodních.

2. Jak mnoho? Otázka je zde spíše do počtu, protože uvedený jev se týká úplně celé společnosti, tedy odpověď je 100% těch, kdo s tím chtějí něco dělat.

Nelze si dělat iluze, že by podmínky Kosy umožnily něco více, než vyjádření názorů, které jsou v podmínkách celospolečenské korektnosti cenzurovány. Celospolečenská cenzura ve smyslu odstřižení všech informací, které vedou k jinému než oficiálnímu názoru nám neumožňuje udělat skutečnou analýzu situace. Ostatně to ani není naším úkolem, od toho máme štědře placené státní instituce pro výzkum veřejného mínění i spoustu nestátních institucí plných odborníků, které se věnují témuž výzkumu a prostředí.

Bohužel interpretace všech těch výsledků se ujali političtí analytici, komentátoři, představitelé neziskových organizací a nekorektní veřejné instituce představované vrcholy devótnosti Českou televizí a Českým rozhlasem, a zejména Radou pro rozhlasové a televizní vysílání.

Vezměme si příklad. ČSÚ bohorovně zatloukl statistiky z dob prvních počinů čs. ministra financí Václava Klause, konkrétně statistiky z let 1990 – 1996. Všechny statistiky jsou až z let 1997 a novějších, starší nejsou k dispozici. Z některých oborových statistik, které nelze tak snadno zfalšovat proměnou spotřebního koše (v duchu méně potravin, ale více lokomotiv a diamantů) totiž vyplývalo, že za ministrování Václava Klause inflace dosáhla v jednom roce 55% a v roce následujícím 33%. Dále nejsou k dispozici údaje, kolik vlastně státní rozpočet odčerpal peněz z důchodového účtu v dobách přebytku a jak nesmyslně utratil prostředky získané privatizací státního majetku (což už byla ostuda sama o sobě) ve státních zakázkách (další ostuda) místo, aby je použil na přechod z průběžného důchodového systému do systému „každý za své“.

Výsledek máme jasný, nejen budeme mít systém „každý za své“ v jeho konečném výsledku, ale ještě k tomu budeme mít systém, kdy generace budou platit do průběžného systému předchozím generacím, aby tak zakryly zlodějnu, která nastala při privatizaci státního majetku, a nehospodárné spravování veřejných financí politiky. Výsledkem je schodek státního rozpočtu.

V dnešním světě financí koluje už tolik virtuálních peněz, že krach finančního letadla je nejen zřejmý, ale je již vidět, jak postupně míří k úplnému pádu. Dluhy USA jsou již oficiálně prohlašovány za nesplatitelné a nikdy splaceny nebudou. Zlato, které ČNB kdysi uložila v USA, již nikdy neuvidíme. Sice šlo jen o 12,7 tun, ale i tak jde o vše, co zbylo z původního zlatého pokladu ČSR, který vznikal podobně jako Národní divadlo, dobrovolnou sbírkou lidí.

V době před Mnichovem 1938 mělo Československo v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 90 tun měnového zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí tím, že je Neville Chamberlein vydal Hitlerovi (o tomto druhém Mnichovu se zmiňuje jen Winston Churchill), dalších více než 6 tun odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v létech 1939 a 1940 včetně velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Přes 26 tun si vzali Britové za to, že naši vojáci bojovali i za Velkou Británii, tedy jako kompenzaci za výstroj a výzbroj našich vojáků a letců na Západě a přes 23 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji.

Dalších 15 tun zlata využili nacisté pro obchodování se strategickými surovinami. A to již se nemluví o ztraceném zlatě z brněnské Zbrojovky a plzeňské Škodovky. Celkem jsme přišli o 84 tun zlata z 90 celkových.

Po roce 1945 v analýze dr. Chmela bylo konstatováno, že výše měnových ztrát představovala 135,5 miliardy korun a připočteme-li k tomu ztráty na židovském majetku, v průmyslu, zemědělství, dopravě apod., činila celková ztráta 456,3 miliardy korun v jejich hodnotě z roku 1945. To vše bychom měli chtít jako protihodnotu po sudetských Němcích, pokud by někdy došlo k realizaci jejich požadavků na vrácení majetku. Klidně sudetským Němcům majetek vraťme, i když je měla odškodnit NSR, ale až vláda Německa vrátí ČR 456,3 mld. Kčs přepočtených z hodnoty tehdejší na dnešní (postačí vliv oficiální inflace). Angela Merkelová pak půjde žebrotou i se sudetskými Němci.  V době „studené války“  se permanentně jednalo o československém zlatém pokladu a Sudetenverbindung Landsmannschaft, tedy sudetští Němci, zasahovali do jednání mezi tripartitou a Československem. Tripartita bylo spojení zástupců západních státu vč. USA.

Britové si ze zlatého pokladu strhli i výstroj těch, kdo padli. A leží někde v Africe, u el-Alameinu, Tobruku, kde bojovali proti Rommelovi nejen za nás, ale i za Anglii. A jsou tam započítané i ponožky našich letců, co bránili Londýn a bombardovali tam Německo a někde je tam sestřelili a zahynuli. A jsou tam zahrnuty i uniformy důstojníků, které přesunuli do Ruska a kteří tam bojovali se svobodovci a padli možná na Dukle.

Na základě Postupimské dohody nám mělo Německo zaplatit válečné reparace, které jsme však do dnešního dne nedostali, (a asi už nikdy nedostaneme), ač válečné reparace jsou nepromlčitelné. Ovšem nároky sudetských Němců, kteří byli jako poražení vysídleni rozhodnutím stejné Postupimské dohody, ty jsou uplacenou částí české společnosti prosazovány veřejně.

Jak nás měli západní spojenci rádi, ukazuje i ten fakt, že všechny finanční nároky, které měla Velká Británie k Polsku, byly odpuštěny a smazány již v r. 1956. Část čs. zlatého pokladu byla později nalezena v dolech v Rakousku, kam Němci všechny cennosti ukryli.

Návrat části zlatého pokladu do republiky proběhl 20. února 1982. Návrat byl proveden třemi speciálními letadly za všech možných bezpečnostních opatření a naprostého utajení, takže veřejnost prakticky o této události nebyla informována.

V době rozdělení Československa bylo v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika (žádné Česko!!!) získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata.

Je zajímavé, že komunisté dokázali nahradit zlato, ukradené nacisty nebo zabavené Brity, tj. 84 tun  90 celkových. Ale pak přišla doba dvou lidí, a to Václava Klause a Josefa Tošovského, kdy bylo zlato prodáno v září 1998. Šlo o 31 tun zlata v prvním kroku a toto zlato jsme vyměnili s Německem za dluhopisy. A to se stalo v době, kdy byl guvernérem Státní banky ing. Josef Tošovský. A pak jsme zlato stále prodávali a měnili, až nám zbylo 13,7 tuny zlata, z nichž 1 tuna byla ponechána v ČR na mincovní účely a zbytek byl odvezen do USA k úschově, kde se za ním zavřela vrata trezoru a od té doby jej nikdo nikdy neviděl.

Naši spojenci ostatně nejsou zase až takovými spojenci, ve 20. století za první republiky nás okrádali Francouzi prostřednictvím jejich diplomatické mise (asi 2 mld. Kčs ročně), po nich nás obrali Britové a Němci a pak nás pro změnu obíral SSSR a další bratrské národy prostřednictvím rozvojové pomoci.

Dnes nás pro jistotu obírají úplně všichni prostřednictvím zhruba 300 mld. Kč, které ročně odplynou na dividendách zprivatizovaných podniků a přirozených lokálních monopolů, které bychom dokázali docela dobře spravovat sami (vodárny, plynárny, elektrárenské společnosti, dotace na větrné a fotovoltaické elektrárny, banky prostřednictvím fixních poplatků za vedení účtu = svěření peněz k jejich podnikání, telefonní operátoři, správa a odvoz odpadů).

Tam všude zmizely peníze nastřádané generacemi pracujících a jde o peníze, které nyní chybí na jejich důchody.

Za mimořádně cynické považuji volání po dalším spoření na důchod v době, kdy je lidem slibováno, že budou pracovat až do smrti a za naspořené peníze nebudou moci nikdy nakoupit stejnou hodnotu zboží, které by koupili v době vložení peněz na účet. Kromě toho peníze na penze nejspíše nikdy neuvidí, protože nedosáhnou důchodového věku a umřou v práci. Pokud ne, může je ještě dříve ukrást nebo prohospodařit správce penzijního fondu, nebo je sebere stát na financování svých emisí dluhopisů. Nechceme si je koupit dobrovolně přímo? Budeme k tomu donuceni pod záminkou spoření na penzi.

V době, kdy globální finanční systém padá  a za všechny natištěné peníze nelze poskytnout reálnou protihodnotu. Tak nám pod záminkou rušení tištěných peněz švédská vláda zavádí peníze úplně virtuální, kdy bude snadné společnost oddlužit tiskem klávesy a kohokoliv zlikvidovat zablokováním účtu. Kromě  primárního cíle celkové likvidace státního dluhu dojde i k ovládání neposlušných občanů. A vše zaplatí ti, kdo mají úspory na penzi v penzijních fondech. Ty budou znárodněny nebo zaniknou, mohli jsme sledovat v Maďarsku poměrně nedávno.

Uvedené jevy jsou globální a maličká Kosa nemá šanci v dnešním světě globálních tlaků učinit více, než upozornit své okolí na nebezpečí z toho plynoucí. Jde o hlas volajícího na poušti.

Jediný spolehlivý systém zabezpečení na stáří nebo v nezaměstnanosti nebo v případě nemoci je fungující rodina. V občanské společnosti rodinu nahradil stát a z toho těží uskupení, která si rodinu ponechala jako prověřený systém zajištění a dokáží ještě vysát ze státu vše, na co mají jako občané nárok nebo si dokážou vyřvat.

Civilizace se blíží k bodu zvratu, který je dán souběhem krize ekonomické a finanční (virtuální peníze a systém celosvětového finančního letadla, kterému došel dech), hodnotové (chybějící morálka), demografické a stěhování národů (stárnutí populace a šílený experiment Angely Merkelové s islámem, ostatně 20. století a počátek 21. století budou jednou v učebnicích dějepisu popisovány jako doba, kdy Němci podělali zbytku světa, co mohli = 1. sv. válka, instalace socialismu v Rusku, nacismus a 2. sv. válka, vhylazení Židů, příprava likvidace Slovanů, radikální islám v Evropě), přírodní (jevy globálního oteplování a znečištění životního prostředí) společně s politiky sloužícími cizím zájmům a populací pomalu trávenou průmyslovými jedy.

V takové situaci Kosa nemůže prosadit řešení problémů, jejichž příčiny leží v politice zemí, které na nějakou ČR, natož na Kosu Nostru úplně kašlou. Jde jen o prostředí, kde lze vyjádřit názory necenzurovaně. Poslední záchvěv demokracie před nastupující totalitou Orwelova světa. A protože jde o poslední záchvěv demokracie, je nesmírně důležitý. Další už nebude vše přikryje uniformita názoru. Bude jím islám nebo neonacistická ideologie? Určitě jím nebude současná politická korektnost a euroúřednické ptydepe prosazované EU.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Gerdoviny se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.