Od analýzy k syntéze


napsal Mech

S radostí konstatuji, že  nováčků  nám  jaksi přibývá! Prima. Dnes  vstupuje  na kosířskou  forbínu  Mech. Jeho  prvotina mne zaujala   na první přečtení. Věřím, že  to postihne  i vás. Mechu vítejte. A  vy  nováčkovi  vysypte  cestičku  hvězdným prachem. Díky.

Hlavní poznatek z analýzy – společnost ztratila schopnost tvořit funkční struktury, které by adekvátně byly schopny reagovat na ohrožení a to už i v kulturní oblasti. Kulturní elita se jen potácí a není schopna dostát své povinnosti – vyprodukovat odpovědi na aktuální otázky – není schopna poskytnout aktuální, funkční nábožensko-filozofický systém. Není čeho se přidržet. Jedna německá spisovatelka (jméno jsem zapomněl) reagovala na tento stav článkem s výstižným názvem : „Kde jste, páni profesoři“.)

Osvíceného panovníka, který by pro vylepšení stavu vydával kloudné dekrety, nevidím. Nezbývá tedy nic jiného, než se pokusit nějaký ten – pro dnešek funkční systém stvořit vlastními silami. Problémem je u mne nedostatečné humanitní vzdělání – jsem technik. Pokusím se tedy něco zkonstruovat – dělal jsem to většinu života, jen z jiných komponentů (a fyzikální podstatu použitých součástek jsem také neznal). Nic zásadního nevymyslím, ale jsem schopen, z dříve vymyšleného, něco postavit.

Zadání :

Zkonstruovat funkční nábožensko-filozofický systém pro dnešek, který by mohl být vodítkem pro evropskou společnost – pod kterým by bylo možno řešit aktuální otázky a rozvíjet kulturu.

Řešení :

Nejdříve uklidit balast a najít pevný základ.

Konstruktér si se součástkami hraje jako dítě s kostkami, teď je však „dětský pokoj“ tak zabordelený, že jakákoliv investice do perfektních dalších kostek je kontraproduktivní. Už ve starověkém Egyptě věděli, že staré bohy je nutno nechat zemřít.

Jako možný pevný základ, na kterém se dá stavět, mi vyšly předkřesťanské kultury, hlavně pro jejich daleko přesnější zacházení s pojmy „dobro a zlo“. Na křesťanských protikladech (dobrém) Bohu a (zlém) ďáblu já už nic funkčního nepostavím.

Takže – uklizeno – mám pevný základ a mohu začít tvořit dogmata.

(Funkční společenství bez dogmat si představit nedovedu.)

Základní dogma :

Dobro a zlo je třeba vnímat podle starověkých kultur, kde konání dobra je aktuální přibližování se k ideálnímu (božskému) řešení – vyvážení mezi dvěma, či více prvky (extrémy (zly)). A zlo je vzdalování se od ideálu (jedno, na kterou stranu). Například podle Sumerů (?): božská ideální cesta je „úspěšné“ balancování mezi dvěma extrémy – Ahrimanem a Luciferem – materií a duchem. Myslím, že se to nedá vnímat jako naše (statická?) „zlatá střední cesta“ oni mohli legálně použít v extrémní situaci i extrémní řešení – nebyli v kolizi s přikázáními. Čili v obraze je to jako jízda v kánoi po divoké řece, kde musím zabrat (podle aktuální situace) – tu více či méně na jednu, či opačnou stranu.

Různé kultury vytvořily různé počty extrémů, které je potřeba vyvažovat a různé algoritmy na jejich vyvážení. Čína – 5 elementů + jin a jang, antika 4 pilíře, alchymie 4 (i 3) prvky atd. Něco podobného vytvořili asi i Keltové. Princip u všech je stejný, na jednu stranu mnohem složitější, než naše zjednodušení, avšak funkční a tenhle systém pak umožňuje i domluvu mezi odborníky v různých oborech – poskytuje jim nadřazený komunikační protokol a zároveň je chrání před profesní slepotou. Popis je hodně zjednodušený – systém je dynamický (i když jsem včera či před hodinou něco vyvážil, změna vnějších okolností mi to zase rozhází). Další dynamika je v tom, že při pohybu přes maximum jednoho extrému systém přechází do extrému „opačného znaménka“ a já se dostávám do „přetočeného prostoru“, kde platí jiná pravidla. Popis jednoho z možných mechanismů je asi nejlépe dostupný v „čínské medicíně“- pravidla pentagramu a protikladů jinu a jangu.

Další dogmata už se budou týkat rozšíření (abgrejtu) na dnešek.

Zavrhl jsem Desatero božích přikázání, potřebuji tedy náhradu – zatím mi stačí přikázání jedno :

„Psychiku svou a kulturu předků rozvíjeti budeš !“

Pracovní název systému – Jungiánský funkcionalismus (dále JF )

První dogma abgrejtu :

Dnešní dynamičnost doby klade velké nároky na psychiku. Je nutno usilovně zpevňovat její slabá místa. Jako nástroj se k tomu dobře hodí (mimo jiné i) jungiánská psychologie. Popisuje dobře strukturu psychiky a umožňuje začlenit do systému pohádky, starověké báje i panteony starověkých bohů. (Starověká božstva dobře ukazovala skladbu lidské psychiky.) Jungiánská terminologie je vhodným jednacím jazykem v této oblasti. Kompatibilní jsou i některé další druhy (nepřeslazených) psychologií.

Druhé dogma abgrejtu :

Poslední výrazný skupinový pokus o posunutí kultury provedli funkcionalisté. Jejich odkaz je potřeba oprášit a v začatém pokračovat. (Samozřejmě zde byli starší kulturní velikáni, na které mohli navázat.) Prvotně se jednalo o změnu společnosti a architektura byla jen jednou oblastí. Když šlechta už nebyla schopna plnit své kulturní poslání, podle funkcionalistů měla převzít její úlohu tahouna kultury střední třída, ale ne tím, že bude šlechtu kopírovat. K tomuto poslání měla přistoupit z gruntu jinak. Žádné zbytečné ozdoby, které by služka oprašovala – služky nejsou a nebudou – zdobit bude funkce. Funkcionalisté postavili ženy ze střední třídy do společnosti úplně jinak. Osvobodili je od dřívějšího – Kirche, Kuche, Kinder (kostel, kuchyně, děti) a posadili je za psací stůl. Odtud měly řídit kulturní život rodiny, rozvíjet kulturní kontakty a připravovat děti na převzetí živnosti (fabriky) nebo na následování v kultuře. Žena si oblékla šortky, zkrátila vlasy a začala hrát tenis. Manžel byl v továrně od „nevidím do nevidím“, na kulturu vydělával a v kulturní oblasti přenechal výrazný podíl manželce. Pomáhaly i technické novinky té doby – pračka, lednička, plynový sporák apod. Funkcionalismus tedy představoval změnu myšlení, změnu organizace společnosti změnu vztahu k umění a následně změnu architektury, nábytku, oblečení atd. Další popis – viz. škola Bauhaus, Hrabalovy Postřižiny a další.

Třetí dogma abgrejtu :

Svatou knihu jungiánského funkcionalismu (jeho bibli) tvoří dílo velkého množství (s předchozím kompatibilních (!)) aktivních osobností v kultuře, umění, ekonomice, medicíně apod. Systém je otevřený, takže se do něj podle okolností začlení i místní kronikář či babka kořenářka. Vyjmenováním některých autorů se dopustím velké nespravedlnosti vůči tvůrcům nejmenovaným – snad přijmou mojí omluvu. Významnými autory jsou např.: Goethe, Shakespeare, Saint-Exupéry, Bergman, Baťové (někteří další průmyslníci), Čapkové, Mácha, Tyrš, spousta malířů, vědců, architektů, celý Bauhaus, antičtí (i další) filozofové – z přespolních Lao-c, Budha, Konfucius a v neposlední řadě spousta přispěvovatelů „bezejmených“. Otevřenost systému umožňuje do něj začlenit i některá kloudná díla ideových protivníků – (viz Čtvrté dogma abgrejtu – protichůdné hypotézy).

Čtvrté dogma abgrejtu :

S pojmem „pravda“ je potřeba zacházet velmi opatrně. Spíše se pohybovat v (několika) protikladných hypotézách, ke kterým se přiřadí určitá aktuální pravděpodobnost. Je-li potřeba rozhodnutí, beru za pravdu hypotézu s největší aktuální pravděpodobností s přihlédnutím k pravděpodobnostem ostatních hypotéz. Každá sociální skupina je totiž nositelem „své pravdy“ v základních otázkách, jako je smysl života, hierarchie hodnot ap. Je nutné mít povědomí o tom, že se pravdy s časem mění (to platí i o zde uváděných dogmatech). A lež? …. Každý člověk sděluje nějakou směs pravdy „řekněme objektivní“ a pravdy „o sobě“ (o své duši) – a teď je na mě, abych jako Popelka trpělivě dokázal tato dvě pravdivá sdělení odlišit. Ještě s tím souvisí pojem manipulace. Mnoho odborníků na manipulaci rozlišuje, co už manipulace je a co ještě není. JF manipulaci bere jako v přírodě přirozený fenomén a tudíž nepotřebuje rozlišovat kde je v pořádku a kde není. Už i způsobem, jakým vcházíme do místnosti se snažíme druhými (většinou nevědomě) manipulovat – děláme ze sebe větší chudinku, než jsme, či většího siláka. Že bychom to trefili zrovna přesně, je málo pravděpodobné. Čili – nerozčiluji se nad tím, že se mnou chce někdo manipulovat, beru to jako přirozenost (stejně jako že dýchá) – a je na mně, abych se sebou nenechal (nebo nechal) manipulovat.

Závěr :

Z předchozího vyplývá, že praktikování jungiánského funkcionalismu nemůže být v současnosti masová záležitost, neboť klade na „praktikující“ velké nároky – probíhá zde i jakási psychoanalýza online – každý každému psychologem. Smyslem života pak je – udržet kontakt s procesem vývoje, kdy (hrubé) pudy, které nám jsou postupně odebírány, zvládneme nahrazovat (jemnějším) vědomým jednáním. K odebírání pudů nedochází ve společnosti u jednotlivců stejnoměrně, a někdo je ještě pudem chráněn více než jiný.

JF by mohl praktikující skupinku převést po filozofickém můstku přes propast, do které (jak se zdá) se naše společnost řítí. Fungovat by to mohlo od dvou souvěrců ve skupině výše – větší dynamiku by to však dostalo při větším počtu lidí.

Jsem si vědom hrubosti systému, myslím však, že jeho kostra, na kterou lze navěšovat další „zásuvné moduly“ je funkční – jen to chce ještě dopilovat (a dopilovávat trvale). Domnívám se, že JF je systém, který by stál za obětování života, ale ne zbůhdarma – jen kdyby to mohlo prospět pozůstalým souvěrcům, kteří by pak mohli JF lépe držet, rozvíjet a předávat. JF je pravděpodobně kompatibilní i s panteismem, nedokážu však panteismus dostatečně posoudit. Na zkonstruování systému, který by bezbolestně změnil šance na kulturní zlepšení celé společnosti se necítím. Zázrak se však stát může.

Historikům, psychologům, filozofům (i dalším odborníkům) se omlouvám za svojí práci s podklady.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.