Overtonova okna nejen existují, ale bohužel i fungují….


Než se dnes  pustím do předmětné materie, musím konstatovat dvě základní věci:

1- faktické meritum tohoto článku jsem měl připravené už nejméně dva týdny, jen jsem se pořád nemohl donutit k tomu, abych sedl ke klávesnici a text ze sebe vysypal. Není tedy psán účelově

2- vážím si každého z autorů Kosy, bez ohledu na to jestli s jeho názory souhlasím nebo ne. Nicméně je zvláštní kategorie těch, co na Kose publikují, kterou jsem si soukromě pojmenoval jako Kosířskou elitu. A to je pro mne opravdu naprostá autorská extraliga, která dělala a dělá tenhle blog tím, čím je. Je v ní něco kolem desítky jmen. Z nichž některá, po hříchu, už nepřispívají vůbec nebo jen málo. Jednotlivě je neuvedu. Určitě bych na někoho zapomněl a někomu ukřivdil. S výjimkou jména jednoho. Tím je pan Leo K. Toho dnes  v souvislosti  se  zmíněnou autorskou  extratřídou jmenovat musím.

Když se podíváte na to, kdo obsadil v poslední  době většinu pondělních hlavních článků Kosy, kterýžto den pokládám za klíčový a nasazuji na něj ty nejzásadnější věci vůbec, které se mi dostanou do ruky, je už hodně dlouho právě pan Leo K hlavním  pondělním protagonistou. Autorem, který už hodně dlouho ty pondělky  obsazuje. Po zásluze. Dává Kose to, čeho já sám už zjevně nejsem a nebudu schopen – intelektuální a morální rozměr! A svým zaměřením je pro Kosu naprosto nezaměnitelný, ale hlavně nenahraditelný.

Tento rozsáhlý úvod jsem napsat musel. Protože i dnes pan Leo K. je autorem hlavního článku. Ve kterém polemizuje s teorií Overtonových oken, jak ji podala Kosa. A tenhle text bude asi brát jako kontrapolemiku, ačkoli tak nebyl zamýšlen – byl by vyšel stejně a kdybych nebyl svůj vlastní blog, řečeno polopaticky a popravdě – v poslední době docela flákal, musel být venku už nejméně deset dní. Dnes ovšem vypadá jako kontrapozice k panu Leovi… Což  rozhodně  není.

A já chci, aby právě pan Leo věděl, že nemám sebemenší snahu se proti němu jakkoli vymezovat, jen že ten text už opravdu nemohu dále odkládat, když si zvolil pro svou dnešní úvahu téma Overtonovy teorie. Pane Leo – mám Vás rád, čtu Vás s nadšením, obdivuji Vás, ale tenhle text dneska vyjít prostě musel. Určitě právě Vám netřeba vysvětlovat proč!

K Overtonovým oknům jsme se dostali přes neuvěřitelně drzou provokační akci Sudetoněmeckého landsmanschaftu nedávno v Plzni. Kdy, přesně podle té okenní teorie, láme jednu barieru za druhou a je na nejlepší cestě uzákonit kanibalismus, pardon dokázat, že sudetští Němci byli naprosto řádnými, ba vzornými občany předválečného Československa, které naprosto neoprávněně, nezákonně a plošně zperzekvovala krvelačná česká lůza, poštvaná Moskvou, komunisty a hnaná vlastními nízkými pudy.

Neznám lepší praktický příklad demonstrace funkčnosti Overtonovy teorie. Ostatně, laicky se s ní setkal už dávno každý. A dávno a dávno před Overtonem. Všichni známe pojem „salámová metoda“ , který určitě nemusím vysvětlovat. Tenhle  trik na nás  zkouší kde kdo. To není nic jiného než Overton! On jen popsal všechny nutné předpoklady a kroky pro krájení jednotlivých koleček z toho imaginárního salámu, až nakonec z něj nezbude vůbec nic. Což je cílem toho, kdo krájí… Overton to jen přesně  a důkladně  definoval a rozdělil  do konkrétních  fází.

Ale znaly to i generace , které neměli tušení o něčem jako je salám. Přísloví podej čertu prst, utrhne ti celou ruku, je toho nejlepším důkazem…..

Ale tahle filipika není ani smyslem ani tématem tohoto textíku. Tím je něco úplně jiného – konkrétní další salámové kolečko, které se Sudeští Němci chystají uříznout nebo, abych se držel Overtona – další okno, které hodlají otevřít!

V článku

Stydím se za špatně naplánovaný víkend!

o té akci SN v Plzni, jsem psal, že tentokrát ještě dbali v podstatě na utajení, maskovali účel toho podniku, nechtěli žádnou publicitu, jen testovali, co si mohou dovolit a co ne a že příště už to bude jinak. Konkrétně toto:

Příště  už  to bude zcela jinak! Pokusný  balonek  byl vypuštěn  v Plzni. Příští  už  bude velmi pravděpodobně  v Praze. A  nebude používán žádný zavádějící  maskovací  název.  A určitě  už  ČTK   přinese ráda  a  po dohodě   s Landsmanschaftem  zevrubnou informaci a  ČT  také poreferuje. Je  to jen  otázka  času. Tohle  byl  průlom. Který  už  bude jen rozšiřován.

Potvrzení  přišlo, bohužel,  daleko rychleji než jsem sám čekal. Můj artikl  byl na Kose vydám 12. září.

O pár dnů později mne jeden ze čtenářů upozornil na text v Týdnu, který vyšel  už  19.9. a já ho  sem dám pro jistotu celý protože není nijak dlouhý:

Mladí Češi pozvali do Prahy odsunuté Němce

Několik desítek pamětníků poválečného odsunu pozvali do Prahy mladí lidé z Česka. Ve spolupráci s organizací Antikomplex a Ackermannovy obce pořádají projekt Smíření 2016, který nabídne české veřejnosti výstavu, koncert či společné debaty. Akce ukáže třeba vztahy rodin, které žijí v domech po vyhnaných a s původními obyvateli se stýkají.

K tématu váže Hanu Špirkovou, jednu z organizátorek setkání, rodinná historie – poválečný odsun se dotkl jejích předků na Lounsku. „Mrzí mě, že já, ač jsem vlastně potomek sudetských Němců, ani neumím německy,“ řekla. „S pamětníky vysídlení jsem se setkala před šesti lety během studijního pobytu v Drážďanech. Hodně mi jejich vzpomínky ležely v hlavě a dodnes s nimi udržuji přátelské kontakty,“ uvedla další z iniciátorek projektu Vlaďka Vojtíšková.

Organizátoři nyní na projekt vybírají peníze na crowdfundingovém portále Hithit. Projekt je podle nich unikátní díky tomu, že do Prahy přizve samotné pamětníky vysídlení a uhradí jim náklady – půjde tedy o viditelné gesto smíření. Českému publiku tak nabídne možnost se s těmito pamětníky fyzicky setkat, což může vzhledem k jejich vysokému věku být jednou z posledních takových příležitostí.

Projekt Smíření 2016 se skládá ze tří částí. V kostele sv. Antonína v Praze 7 se 5. listopadu večer za účasti vysídlenců či jejich potomků uskuteční koncert s autorskou skladbou mladé skladatelky Elišky Cílkové. Sdružení Antikomplex připravuje pro Národní technickou knihovnu výstavu, jež má poté putovat po českých městech. Výstava ukazuje osudy a pohledy 14 rodin – sedmi, které byly po válce vysídleny ze svých domovů, a jiných sedmi, které nyní v domech žijí a s vysídlenými se stýkají. Sdružení Antikomplex se věnuje kritické reflexi minulosti, především nedávné.

Ve středu 2. listopadu se večer v biu Oko uskuteční debata za účasti historiků a dalších lidí, kteří se tématu odsunu věnují.

Po porážce nacistického Německa v roce 1945 musely země střední a východní Evropy opustit miliony Němců. Jen z tehdejšího Československa odešlo během divokého vyhánění i pozdějšího organizovaného odsunu kolem tří milionů Němců. Během vysídlování bylo na mnohých nevinných spácháno násilí, které nebylo nikdy potrestáno.

Na projekt přispívá Česko-německý fond budoucnost, Nadace Hannse Seidela, Praha 7 a bavorské ministerstvo práce, sociálních věcí, rodiny a integrace. Záštitu mu dal český ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) a starosta Prahy 7 Jan Čižinský. Herman letos na jaře jako první člen české vlády vystoupil na sudetoněmeckém sjezdu. V Norimberku vyjádřil lítost nad nacistickými zločiny i odsunem sudetských Němců.

Takže

-čeští mladí uspořádají besedy s pamětníky bezpráví….

-jakási děvenka, které nyní hrdě konstatuje, že je potomkem sudetských Němců mrzí, že neumí německy…

-jakési jiné děvence ležely v hlavě vzpomínky na rozhovory s německými pamětníky odsunu, s kterými se setkala při svém pobytu v Dráždanech…

-ministr Herman v Norimberku nazval SN milými krajany a vyjádřil lítost nad nacistickými zločiny i odsunem sudetských Němců…..

Overtonova metoda skutečně funguje dokonale! Ti mladí, co to jako mají organizovat, tentokráte přímo v Praze, zcela vědomě ignorují přímou zkušenost svých dědů, respektive pradědů. Vlastně jdou dál – oni je vlastně prohlásili za tu krvelačnou, pomstichtivou a nejnižšími pudy ovládanou lůzu, která nadšeně souhlasila s odsunem!!! Oni nehodlají zkoumat sebeméně PROČ jejich dědové/ pradědové odsun podporovali a proč byl proveden, jaké osobní zkušenosti shromáždili jejich vlastní předci s těmi, po jejichž zážitcích nyní tak prahnou. Cizí „zkušenost“ je podle nich nenahraditelně lepší než poznání vlastní rodiny!

Fascinuje mne, v tomto smyslu každý jeden z nich, ale zejména ta děvenka, co se hlásí ke svému sudetskému původu! Napadlo ji zkoumat, proč právě její praprarodiče byli z odsunu vyjmuti? Že nejspíš patřili mezi to mizivé procento prokazatelných německých antifašistů? Klidně  si  na  ně plivne! Správně  měli  jít  do odsunu, stačilo  tak málo  – nevymezovat  se   vůči Třetí říši a  Vůdci a pořvávat s  ostatními, Ein  Volk, Ein Reich , Ein Führer a bylo!

Prostě je řezáno kolečko po kolečku, respektive otvíráno, s Overtonem, jedno okno za druhým!

Až bude dosaženo konečného cíle-

-odsun bude nikoli důsledkem něčeho a rozhodnutím vítězných mocností, ale prostě všemu nadřazeným bezprávím – to už mentálně i technicky zvládl nejméně článku, který  jsem převzal, autor – v tomto případě někdo z ČTK!!!!! – připomenme si, že o té plzenské akci stejná ČTK držela neochvějně bobříka mlčení!!! i redakce a zejména editor Týdne! Viz věta

Po porážce nacistického Německa v roce 1945 musely země střední a východní Evropy opustit miliony Němců

odsun a nacistické zločiny a vůbec celá druhá světová válka a vina za ni budou pokládány za naprosto rovnocenné excesy. Což svým vystoupením v Norimberku na Sudetoněmeckých dnech už kodifikoval český ministr kultury Herman.... Viz věta V Norimberku vyjádřil lítost nad nacistickými zločiny i odsunem sudetských Němců.

Overtonova okna fungují. Naprosto dokonale! Nade vší pochybnost. Bohužel, pane Leo.

A více než byste kdy očekával. Viz následující  informace ČT:

Belgie jako první země posvětila neomezenou dětskou eutanazii

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.