Václav Havel 80….


Je mi  jasné, že  tímhle  článkem  spoustu  čtenářů Kosy naštvu. Abych  zamezil   případným zbytečným polemikám, viz moje  osobní zkušenost  s  maily, které mi  došly po  článku  o Věře  Čáslavské – říkám  rovnou  – je  mi to jedno!  Vážím  si  svých  čtenářů,  respektuji  jejich  právo  na  vlastní  názor, ale  to není   větší, ale  ani  menší,  než  můj nárok na totéž. A  je  faktem , že  právě  dnes  by Václav  Havel  slavil / nepochybuji  že velmi bujaře/ osmdesátiny, kdyby  se jich  dožil…. Byl bych mu  to rozhodně  přál. Mimo  jiné  například i  proto, abych  nemusel poslouchat  nebo číst výlevy  jeho  pohrobků a  samozvaných  vykladačů, počínajíc  Veškrnovou a konče  třeba  výtvarníkem  Černým, ale  i  těch,  kteří  cítí neodolatelnou  potřebu  nakydat  na něj  co nejvíce špíny. Ponejvíce za  svoje  vlastní  selhání.  V obou  dvou případech.

Nehodlám se připojit  ani  k jedněm ani  k druhým. Páter  Halík  nebo, bohužel, senátor  Doubrava či taková  Klára  Samková  dříve  Veselá  jsou pro mne  dvě  strany  stejné mince,  abych  to nějak personifikoval.Jendi  s e utápí  v nekritickém obdivu  jiní  házejí  bahnem, seč  jim  síly  stačí.

Ale  zpět  k Václavu  Havlovi –  ten  dnešní  článek  jsem prostě  o něm napsat musel. Určitě proto, že  si  tu vzpomínku  zaslouží. Protože  psal, s  naším požehnáním  a naší  výzvou  /vzpomínáte  ještě  na ono masové  -Havel na Hrad!/ dějiny.  Dějiny  po Listopadu.

Dnes  je  Havlovi  vyčítáno všechno  možné. Že  nesplnil to či ono,  že  selhal tehdá a  onehdá,  že  díky  němu  zkolabovalo to  či ono,  že  byl takový a makový, že….

Je tohoto prostě  hrozně  moc, za  co je nyní  čině odpovědným. Někdy  právem, někdy  ne.  Zvláštní ovšem je, že  nikdy neslyším  jak se to mělo dělat  jinak. A  samozřejmě  lépe. Od  těch  kritiků.  Zvolím  jednu z modelových  situací.  Vím, že  chodí  hodně  čtenářů ze  Slovenska. A  jedna  ze  zásadních   Havlových  vin je, podle  mnohých  –  zavření  slovenských zbrojovek. Prý  to  bylo  schválně a  Havel  tím  zadělal   /úmyslně/ Slovákům  na problémy a pokud  ne úmyslně,tak  to bylo proto, že  se  chtěl  zavděčit  na Západě….

Ano  i já se pamatuji na ten  z projevů, kde  Havel zmínil  zbrojní průmysl v  tehdejším Československu.  Jenže  mohlo to být  se  zbrojovkami po roce 1989 u nás  jiné?  Tvrdím, že nikoli!

K tomu kolapsu prostě  dojít  muselo.  Jen na  Slovensku  těch  výrobců zbraní   bylo víc  než v  Čechách a  slovenský průmysl  byl o ně opřen  více než  český. ZTS  Martin a na něj  navázané  podniky a  subdodavatelé  prostě  byly větší  vahou  než    Aero  Vodochody  a jeho  dodavatelský peleton. Ale  v podstatě  oba  koncerny  dopadly  úplně  stejně, ačkoli  viděno objektivně,  mělo Aero  daleko lepší  výchozí  pozici, protože  mělo  špičkové  výrobky  ze  svého vlastního vývoje  a nikoli  licenční  výrobu  sovětské  vojenské  techniky.  Prostě  L  159 byl  proti licenčnímu  T72 či  BVP  opravdu super high tech  výrobek.  Určitě  by  mi bylo  namítnuto,  že  samohybná  houfnice  Dana….  Proti L 159 nebo  pasivnímu radaru Tamara nevýznamná  drobnost bez  šance.  Nejen  kvůli  ráži  naprosto nekompatibilní  se  západními standardy.  Ale především proto, že  západní svět  nebyl ochoten  kupovat pro své  armády  materiál  z  exvýchodního  bloku.

A rozvojový?  Ten se dělil na  dvě  části – na ten, který si mohl dovolit  nakupovat a  na ten  druhý,  který pokud  měl peníze, pak  ty byly opravdu  krvavé a zapáchající  nebo častěji  žádné. Ale  mezi osudem  českých a  slovenských  zbrojovek  nebyl  v  jejich konečném osudu  zas  až tak velký  rozdíl,  jak nám havlobijci  chtějí  namluvit. Aero  i přes obrovskou  státní pomoc, skrytou jako nákup  „bitevníků“  L 159, v podstatě  opakovaně  zbankrotovalo,  Tatra  jak  by smet.  Má  smysl mluvit  o Čenkovských  strojírnách, Meoptě, Technometře,  různých Teslách a  tak podobně?   Ne  tohle  nejde za  Havlem! Náš  /český a slovenský/  zbrojní průmysl prostě  neměl  šanci.  Jako  stovky  ostatních  kdysi  kvetoucích podniků z oborů  výroby  automobilů, obráběcích  strojů, textilních nebo tiskařských  strojů.   Z nich  už  dávno  zůstaly  jen sběratelské  relikvie  typu  sbírek odznaků.  Sám jim  mám  přes  1500, takže  se cítím  kvalifikován k tomuto konstatování. Václav  Havel za  onen kolaps    celých  průmyslových odvětví  rozhodně  nemohl!  Zbrojovky  by se byly  sesypaly  v každém případě!  Stejně jako třeba  ČKD, LIAZ  nebo Armabeton.

Ale  zpět  k občanu  Havlovi a jeho  nedožitým  osmdesátinám…. Je  nepochybné,  že  má a bude mít  místo v  československých a  českých  dějinách.  Jaké?  To  se ukáže.  Až  s  odstupem  času.  Naše, tedy současnické  soudy jsou  determinovány  osobním  nastavením  k  Havlovi.  A to je  naprosto  nevhodný  pozorovací  či hodnotitelský  úhel. Dějiny  chtějí odstup  – nikoli  fandovství  nebo aktuální  nenávist či  zbožnění.

Ale  dovolím  si  pár  zásadních konstatování

1-Havel  byl  v okamžiku převratu  jediný  možný  výběr. Nikdo  nebyl  schopen  oslovit  v den D a  hodinu H převážnou většinu  národ a jako on!

2-lepší  než on  tady prostě  nebyl. Horších  naopak celé  zástupy

3-byl ne/připraven  na budoucí  úkoly  a  na  to, co ho v pozici hlavy  státu  čekalo, tak dobře  či špatně, jak jen bylo v podmínkách,  které  Listopadu předcházely,  možné

4-byl jen  člověk. Se  všemi  nedostatky – jen  určitým rozhledem, jen určitou  skutečností, určitou  ješitností, určitou  dávkou  manipulovatelnosti okolím,  různými slabostmi a zlozvyky. Prostě  jak řečeno – byl jen  člověk.

5-vyvíjel objektivní  snahu  dělat politiku  tak, aby  život  byl lepší. Což  neznamená, že  se mu  to muselo dařit.

Nikomu nebráním, aby  těch  právě  popsaných  5 bodů  rozporoval. Když  to ovšem bude dělat  poctivě, jsem si  jist, že  takové počínání  nebude  mít  nakonec  uchopitelný  výstup.

Havel  je  zesměšnován a parodáván.  Pravdaláskař  je  sprostou nadávkou.. Proč?

Proto, že  snad   výrok  Pravda láska  musí  zvítězit  na lží  a nenávistí  je    špatným,  respektive  nepravdivým?  Co je na něm  špatně? Sem  s tím! Pokud  je  logicky  vadný, pak tedy  zřejmě platí  jeho pravý  opak –  má tedy lež a nenávist  zvítězit  nad  pravdou  a  láskou?!

Jestli  ano,   pak  bychom  doma  všichni  měli  začít  tím, že  ještě  dneska  vyhodíme  do popelnic jako zbytečné smetí  všechny  dětské pohádky! A hned  začít  vysvětlovat  dětem a vnukům, že  je  třeba  lhát, krást a podvádět!  Že  to  je  to pravé ořechové!  Kdo z těch,  co  na  Havlovi nenechají nit  suchou  je ochoten  to udělat? Pro mne osobně ten výrok platí  v plném  znění.  Ztotožnuji se s ním!

Umím  rozlišit  mezi ním  a  těmi co si  ho okupovali pro sebe  a mávají  s ním dnes  jako s  univerzálním  bičem po všech, co  si  dovolí  uvažovat  jinak,  než  jak myslí oni!  Vítězství  pravdy  a lásky  je  v pořádku. Vždy  a za všech okolností.  Ale  punc   pravosti postrádá  mnoho z  těch, co se za něj  tak rádi schovávají! Tam  je problém! Co má  Václav Havel společného s tak  bizarními figurami  jako je   Kalousek  či Kocáb?

Na  rozdíl  od mnoha  jeho  pohrobků  a  samozvaných  vykladačů  jeho odkazu  a  pomazaných  tlumočníků  jeho  názorů  na  všechny  momentální  i  budoucí problémy  nehodlám Václava  Havla  balzamovat  růžovou  kaší a  přidělávat mu svatozář.  Václav  Havel byl  přirozeně  i  člověk  omylný. Dokonce  často. Osobně za  největší a nejhorší  z  jeho  omylů pokládá jeho nastavení  k  válce k Jugoslávii. Konkrétně  ke kosovské  krizi….  Tohle  je opravdu malér.

V poslední  době  byl  sice mnohokrát publikován   rozhovor  v kterém  ještě  za  svého života  Havel popíral  to, že by kdy  mluvil o humanitárním  bombardování  Srbska. Viz https://www.youtube.com/watch?v=ry98wQJ7qeg

Nicméně prokazatelná  skutková podstata  je jiná – viz  rozhovor  Václava  Havla  pro francouzský  Le Monde z 29.4.1999 z kterého  Wikipedie  cituje  následující:

Dans l’intervention de l’OTAN au Kosovo, je pense qu’il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intérêt matériel. Leur caractère est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l’homme auxquels est accordée une priorité qui passe même avant la souveraineté des Etats. Voilà ce qui rend légitime d’attaquer la Fédération yougoslave, même sans le mandat des Nations unies. Mais, en m’appuyant sur mon expérience personnelle, je suis également convaincu que seul le temps permettra d’évaluer avec objectivité ce qui se passe ces jours-ci en Yougoslavie et les répercussions sur l’OTAN.

V překladu do češtiny:

Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO.

Ano Václav  Havel  se tehdy mýlil. Zoufale  a tragicky! V  každé větě  toho citátu!

Dnes, s historickým odstupem, je  zřejmé,  že  bomby  byly  TAKE  svrhávány ze  zištných účelů. Překročením  státní  suverenity , pod  zástěrkou ochrany  lidských práv se  otevřela Pandořina  skřínka,  která  náš  svět  dovedla  do situace v které  dnes  je!A  žádná  legitimita  útoku na  suverénní  stát, v tomto případě na Jugoslávskou federaci, navíc  bez mandátu OSN  nebyla  ani tehdy ani   historickým odstupem poskytnuta!

Tenhle  omyl  Václava  Havla mám  za  fatální  a  tragický. například proto, že  kdo souhlasí  i  dnes  tehdejším  Havlovým  výrokem, musí  souhlasit  s  anexí Krymu! Nicméně  nedává nikomu  oprávnění v něj dělat  fackovacího  panáka.  Tragické  omyly  jsou  nedílnou  součástí  života  každého  z nás. Hod  kamenem, kdo  jsi se  podobně v  životě    nespletl! Rozdíl je  jen v  tom, že naše pády na  nos nejsou  veřejně  zdokumentované  a publikované!   A  Václav  Havel  tehdy vyslovil  soud. Podle  jemu  dostupných informací.  Jenže nebyl to  on  kdo  svým podpisem umožnil přelet  bombardérů NATO  na Srbsko, jakkoli byl v  úřadu prezidenta.  Tím  kdo tento autogram poskytl  byl  tehdejší předseda  vlády. Jmenoval se Miloš  Zeman….  Kdo z  těch, co  kritizují  nebožtíka  je ochoten  pod  stejnou  palbu  vzít  prezidenta  současného?

Podobně  je  tomu s dalším  z  Havlových velehříchů –  amnestií.  kdy  vypustil, po převratu  do ulic  20 000  tehdejších  věznů.  Další  z  neodpustitelných a neodpouštěných  Havlových prohřešků. Ačkoli  se  dá  snadno pochopit. Na  jedné straně  euforie  z pádu bývalého režimu  a na  druhé  straně  názor,  že  si  každý, v  nových poměrech, zaslouží  druhou  šanci a  nový  začátek… Jak  říkám  – snadno pochopitelné.  Na  rozdíl od  amnestie  Václava  Klause, který prostě  pustil na svobodu usvědčené a  chycené  velkotuneláře  a podvodníky své  éry….. Kdo  z těch, co  nyní kopou  do Havla  vzpomene  tenhle  Klausův  atentát na elemntární  spravedlnost?

Napsal jsem  to  už na  začátku  tohoto  článku  – vím, že řadu  čtenářů  dnes  naštvu a je mi to jedno.  Je  zbytečné  mi psát  maily,  dokazovat  mi, co Havel  byl  nebo nebyl. Jsem přesvědčen, že  přes  všechny  chyby, nedostatky  a omyly, leckdy  skutečně  tragického  rozměru, si  Václav  Havel  místo  v  galerii  velkých mužů české historie  zaslouží.  Nevěřím, že  bude mít  po svém  boku  některého ze  svých  politických  souputníků  nebo následovníků… Z  jednoduchého  důvodu. Dovolím  si cosi citovat:

Mnoho lidí – a potvrzují to koneckonců i průzkumy veřejného mínění – je obecnými společenskými poměry v naší zemi zneklidněno, zklamáno, nebo dokonce znechuceno; mnoho lidí si myslí, že – demokracie nedemokracie – opět jsou u moci lidé nedůvěryhodní, kterým jde víc o vlastní prospěch než o zájem obecný; mnoho lidí je přesvědčeno, že poctiví podnikatelé jsou na tom špatně, zatímco podvodní zbohatlíci mají zelenou; převládá přesvědčení, že se v této zemi vyplácí lhát i krást, že mnozí politici i státní úředníci jsou úplatní a že politické strany – ač všechny bez rozdílu krásně mluví o svých čestných úmyslech – jsou tajně manipulovány podezřelými finančními skupinami; mnoho lidí se diví, proč po osmi letech budování tržní ekonomiky je na tom naše hospodářství nevalně, takže vláda musí narychlo balit různé úsporné balíčky, proč se dusíme ve smogu, když se údajně tolik dává na ekologické účely, proč musí růst ceny všeho, včetně nájmů a energie, aniž přiměřeně k tomu rostou důchody či jiné sociální platby, proč se musíme bát chodit v noci centry našich měst, proč se nestaví téměř nic jiného než banky, hotely a vily pro bohaté, a tak dále a tak dále a tak dále. Stále víc lidí je zkrátka celkově znechuceno politikou, kterou činí pochopitelně a právem za tyto všechny nedobré věci odpovědnu, a my všichni, bez ohledu na to, že si nás svobodně zvolili, se jim stáváme podezřelí, ne-li přímo protivní.

Tohle  je  totiž  nejspíše to, co  na Václavu  Havlovi  většině  jeho kritiků  vadilo a  vadí  dodnes. Že  nás  nedovedl  do ráje, kde by  všechno a pro všechny, když  už ne  dokonale, tak alespon  fungovalo!

Jenže bezpříkladné  rozkradení  majetku  v různých  privatizacích a vytvoření  skupiny  „nedotknutelných“  nejde na konto  Václava  Havla. Ale Václava  Klause a jeho  kumpánů.    Dohodu  o generálním pardonu pro  všechny  tuneláře a raketýry  devadesátých let  a tím vystavení  univerzálního požehnání  pro  všechny   zbohatlíky zformulovali a následně podepsali, jako tzv. opoziční smlouvu  Václav Klaus  a Miloš  Zeman. Zdeformování  české  justice   a policie?  To  je nehynoucí  zásluha  TopolánkovskoNečasovsko Kalouskovských  vlád!

Až  budte  zase  nadávat  tomu, co  by  dnes  měl  80  svíček na  dortě,  připomente  si to! Nic  z  toho nejde za  Václavem  Havlem. Zkuste  mu k  dobru připsat alespon  to,  že  při  převratu v Listopadu,  ani potom netekla  krev.  Že  se nevyřizovaly  účty nevěšelo na  lucernách,  jak  mnozí  náhle procitlí  bojovníci proti komunismu, začali  20 minut  po dvanácté požadovat.

A přidám to, proč  si  já osobně nepřestanu  vážit  Václava  Havla. Kvůli  jeho projevu v  Rudolfinu, který přednesl  7. prosince 1997. Ostatně – tu poslední citaci,  co jsem  vám kousek výše předložil, jsem si z něj  už vypůjčil. Tak přidám pár  dalších  myšlenek  z Rudolfina.

Havel tehdy, jako jediný  z  těch vládnoucích,  měl  odvahu a ochotu pojmenovat  to, co  už mnozí  z nás  cítili. Takže  si dovolím další  citát:

….Bylo by ovšem velmi nepoctivé, kdybychom všechno sváděli – způsobem, který tak dobře znali marxisté – jen na jakési slepé historické zákonitosti. Neméně důležitou roli, ne-li v jistém smyslu ještě důležitější, hraje druhý soubor příčin, o němž bych se tu rád zmínil. Jde o to, co jsme si způsobili my sami. Říkám-li my, mám tím na mysli celou polistopadovou politickou reprezentaci, ale především politickou reprezentaci samostatné České republiky, tedy nás všechny, kteří máme vliv na osud naší země v posledních pěti letech. Záměrně přitom nerozlišuji a nechci rozlišovat jedny od druhých podle stupně odpovědnosti či zavinění, byť je jasné, že někdo za to může víc a někdo méně. Ale o to teď přece nejde. Oč jde, je aspoň telegraficky vlastní chyby pojmenovat.

Zdá se mi, že naší hlavní chybou byla pýcha…. Byli jsme zemí fascinovanou svými makroekonomickými ukazateli, kterou nezajímalo, že tyto ukazatele dříve či později ukáží i to, co je za hranicemi makroekonomického či technokratického pojetí světa: totiž že jsou věci, jejichž váhu či význam sice žádný účetní nespočítá, ale které vytvářejí jediné myslitelné prostředí jakéhokoli ekonomického rozvoje: pravidla hry, právní stát, mravní řád, z něhož každý systém pravidel vyrůstá a bez něhož žádný nemůže fungovat, klima společenského soužití. Proklamovaný ideál úspěchu a zisku byl zesměšněn, protože jsme dopustili, aby tu vznikl stav, v němž se nejúspěšnějšími stávají ti nejnemravnější a největší zisk mají nepotrestatelní zloději. Pod hávem liberalismu bez přívlastků, pro nějž bylo kdeco zločinně levicové, se paradoxně skrývala marxistická poučka o základně a nadstavbě: morálka, slušnost, pokora před řádem přírody, solidarita, myšlenka na ty, kteří přijdou po nás, úcta k právu, kultura vztahů mezi lidmi – to všechno a mnoho podobných věcí bylo posláno do nadstavby jakožto lehce posmívané sféry takzvaného „koření života“, aby se posléze ukázalo, že už není co kořenit: základna je protunelována. Je protunelována proto, že se nerozvíjela – ateisté mezi vámi mi prominou – v přísném klimatu božích přikázání. Opojeni svou mocí a svými úspěchy a staronově okouzleni tím, jak skvělým nástupištěm ke kariéře je politická strana, začali mnozí – v prostředí tak lehkovážně beroucím zákon – mhouřit oči nad tím či oním, až se domhouřili ke skandálům, problematizujícím sám náš největší důvod k pýše, totiž naši privatizaci. Člověk je tvor společenský, potřebuje se nejrůznějším způsobem sdružovat a podílet se, byť jen ve svém mikrosvětě, na správě veřejných věcí a péči o obecný prospěch. I na to se jaksi zapomnělo: řeklo se „občan a stát“, dík čemuž byl občan uvržen do beznadějné samoty, a aby mu tam nebylo smutno, a taky proto, že se to hodí, řeklo se občas ještě slovo rodina. Jinak nic a pusto, takže nakonec jediné, co tu mezi občanem a státem zbylo, byla strana s velkým S. Přičemž nutné zlo samosprávy bylo vecpáno – nebo přesněji: bylo cpáno – rovněž do stranického chomoutu. 

Nemám, co bych  k tomu dodal!  Václav  Havel mi  i po těch skoro  20-ti létech  od  Rudolfina,  mluví  zase z  duše! Vážení  havlovští  kritici, co je  na  těch slovech  špatně?  Co přestalo platit?  Co ti, co přišli  po Václavu  Havlovi a  které  MY  jsme  si ZVOLILI  dělali, aby  výše  řečené  neplatilo, aby  to tady  vypadalo  aspon  trochu k světu?  Co  dokázali  všichni  ti Klausové, Zemanové,  Topolánci Nečasové, Kalousci  a dnes  Babišové?  Přiznávám  svůj  díl  viny – i já jsem některé z téhle  galerie volil….  Ačkoli  jsem minimálně  tušil, že  s nimi  pravda  a láska,  pokud  rovnou nedostanou  těžkou  nakládačku,  tak určitě  nezvítězí… Václav  Havel  je  ve srovnání  s těmi, co jsem uvedl i s  těmi ostatními, kteří mi za  jmenování  ani  nestáli – gigant. A  vždy jím  zůstane. Nemusí se vám to líbit, ovšem  mám na svůj názor  právo.

Václave  Havle  – díky! I zato, že jste mi  dnes připomenul moje  vlastní selhávání. Ten pohled do zrcadla  není  ani pěkný  ani příjemný. Ale vím, že  je můj  vlastní! To je  to, oč tu běží! Nemíním  tu  karikaturu, co se z  toho zrcadla  na mne šklebí  svádět na  vás.

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.