Politici, schizofrenie a volby ?


napsal Vojta

 Vidlák, nedávno dobře nastínil, jak se zajistit na stáří(zde). Ony ty důležité věci bývají obyčejné. Jenže bohužel to nemusí stačit. Je třeba zajistit i vnější podmínky slušné existence vidláků/obyčejných lidí v České republice.Mír , ekologickou , ekonomickou a sociální rovnováhu. Ničivost chybných kroků může být obrovská a nevratná. Ukrajina a Sýrie jsou extrémní, ale současně pouze lokální případy,které ukazují, kam může zemi dovést cynismus, sobectví, fanatismus,iluze a ignorování problémů.

V zásadě bych tedy přidal důležitý bod – obyčejní lidé by měli sledovat, co se děje v jejich okolí a hájit základní zájmy svého společenství, země a sociální třídy. Nástroje, byť nedokonalé, k tomu máme. Jsou to samosprávné společenské organizace. politické strany, hnutí , atd.. Slouží jako názorové a výkonné platformy pro rozhodování a činnosti s celospolečenským dosahem. Z hlediska aktuálního budoucího vývoje je rozhodujícím prvkem stát se svým parlamentem a volbami,zákony a exekutivním aparátem. V demokratickém systému se o jeho vedení rozhoduje volbami. Máme tedy jistou šanci ovlivnit prostředí, ve kterém žijeme.

Jenže vymezení společných zájmů a řešení nejobtížnější problém. Spektrum očekávání, názorů na optimální řešení je z principu roztříštěné. Stejně tak očekávání, kladená na politiky a politické strany. Navíc, právě názory a očekávání lidí, představy, co a jak lze dosáhnout jsou manipulovatelné. Media, školství, historické ústavy, literatura a další informační zdroje se mohou stát nástrojem manipulace, formování i deformování lidských názorů ve prospěch jednotlivců, společenských skupin, sociálních tříd,cizích zájmů .. . O manipulaci se snaží, více či méně, prakticky každý politický systém, doma i v zahraničí.

Ne, že bychom kvůli tomu měli přestat chodit do školy .. ale .. Měli bychom si být vědomi svých zájmů, zájmů své společenské skupiny i společnosti jako celku. Měli bychom dokázat zhodnotit, co lze od politických a společenských organizací očekávat při jejich prosazování. Odlišit, co je jen volební a ideologickou manipulací, co je vedlejším problémem či běžným problémem všech politických stran a co je podstatné při pro obhajobu našich zájmů. Jinak se nám může stát, že v lepším případě zvolíme slepé cesty nikam nebo budeme prostě hájit cizí zájmy.

Tady je i význam Kosy a podobných médií, jako nezávislých zdrojů informací a zdroje kritického myšlení. Jako kulturní formy diskuse s poměrně slušnou sledovaností. To je to, co Kosa může. Ovlivnit názory a očekávání lidí. Poskytnout příležitost ke kritické a realistické úvaze.

Ale zpátky k očekáváním. Existují základní vlivy, které formují podmínky pro život náš i naší společnosti . Biologie, fyzika,národnost, víra,občanství, sociální status a další. Každý z nich může být zdrojem vážného pnutí a krize ve společnosti.

Základní faktor, který určuje míru dopadu ekologických a ekonomických a sociálních rozhodnutí, na konkrétního jednotlivce je jeho sociální status, sociální postavení. Na jehož základě vznikají skupiny lidí žijící v obdobných podmínkách a spojované společnými zájmy – sociální vrstvy a třídy. Jeho význam vzrůstá se sociální nerovností – a ta posledních 27 let roste nezadržitelně, nejen u nás..

Většinovou sociální vrstvou jsou dnes zaměstnanci. Pak řemeslníci, následovaní drobnými a se značným odstupem středními,či  velkými podnikateli. Management firem, vysokopříjmoví zaměstnanci, pár miliardářů. Zájmy sociálních vrstev se liší, a vždy jde nakonec o peníze – neboli dělení vyprodukovaných hodnot. Podívejme se na ně z tohoto hlediska blíž.

Běžný zaměstnanec, malý živnostník, zemedělec potřebuje státní služby – vzdělání, zdravotní péči školství, dostatečné zajištění na stáří, pokud možno na nekomerčním základě. Pravidla, která jej chrání oproti právní a ekonomické libovůli podnikatelských objektů. Ekologickou politiku, neboť je vázán k dané lokalitě. Hospodářskou politiku která zajistí dostatek pracovních příležitostí a tedy vyšší cenu práce(mzdu). Sociálně nejslabší potřebují navíc sociální dávky. Být sociálně slabý přitom neznamená že nechtějí pracovat – stačí být samoživitelkou či rodinou s více dětmi, důchodcem, mít profesi, která přímo nevytváří zisk. Z principu jde většinovou část společnosti.

Vyšší příjmové vrstvy, mají zájmy jiné. Veřejné vzdělání, zdravotní péče je zajímají méně. Jsou ochotni a hlavně schopni si tyto služby zaplatit a jejich význam pro ně s rostoucím příjmem klesá. Jejich děti často studují na soukromých školách, nezřídka zahraničních, školné a různé doplatky pro ně drobné nejsou podstatné, na důchod mají možnost se zajistit jinak. Ekologické problémy a problémy souvisící se společenským úpadkem mohou řešit přestěhováním. Jsou ochotni a mohou si platit komerční zdravotní pojištění či připojištění. Financovaní státních služeb a zařízení pro ně znamená fakticky nucenou solidaritu prostřednictvím daní, protože lidé s vyšším příjmem obvykle přispívají i vyšší částkou do rozpočtů těchto služeb. Jejich prioritami jsou tak nízké daně a sociální dávky. Současně se snaží udržet si své postavení, které jim vysoký příjmem zajišťuje.

Podnikatelské vrstvy pak vedle nízkých daní zajímá co nejnižší cena práce, slabá právní ochrana zaměstnanců, levné suroviny, konkurence, co nejnižší ekologické standardy, dostatek zakázek a investičních příležitostí s co nejvyšším ziskem. Včetně státních zakázek a investic ve formě privatizace státních služeb. V prostředí globalizace se v určitém objemu jejich podnikání stává mezinárodním a postupně se ztrácí závislost a zájem o dlouhodobou prosperitu státu. U velkých podnikatelů pak hrají nezanedbatelnou roli i osobní podnikatelské zájmy.

Existuje obecný zájem o společenský smír a řešení globálních ekologických problémů. Jenže tyto problémy nemají dostatečnou prioritu. Socialismus jako alternativní společenské zřízení již fakticky neexistuje – a evropský model sociálního státu je postupně demontován jako nepotřebný. Ekologické problémy jsou se svými dopady příliš vzdálené a jejich řešení je v podstatě bezzubé, postižené soukromými zájmy.

Máte pocit, že to tak není ? Že existují výjimky? Třeba Babiš, že je výjimka a hájí vaše zaměstnanecké zájmy? Možná tolik nekrade a je schopný ekonom. Zřejmě si je také vědom obecného zájmu na sociálním smíru. Jinak je Babiš klasickým případem obhajoby podnikatelských a vlastních zájmů. ANO po pádu Kalouska blokuje zvýšení korporátních daní, stejně  jako  brání zavedení  speciálních sektorových daní/ pro  banky,  telefonní operátory, atd./ daňová progrese je spíš formální a biopaliva jsou dotována i nadále, i když jejich prospěšnost je pochybná. Stejně tak je ANO proti zastropování odchodu do důchodu v 65 letech( s 8 hodinovou pracovní dobou nikdo dnes nehne , ale jak vida existují jiné způsoby prodlužování pracovní doby.) Ne nadarmo přešlo do ANO mnoho bývalých členů ODS.

Z toho vyplývají v podstatě schizofrenní postoje politiků a politických stran. Politici obvykle nehájí zájmy těch kteří je volí.

Podnikatelská a vyšší příjmová vrstva občanů má převažující vliv v politických stranách a v médiích. Pokud ale chce prosadit své zájmy, v demokracii  nutně musí zabodovat ve volbách do parlamentu. K tomu potřebuje politické strany s alespoň částečnou podporou z vrstev středně a nízko příjmových zaměstnanců a drobných živnostníků. Jejich zájmy jsou přitom z dlouhodobého hlediska v poměrně zásadním rozporu. Musí tak přesvědčit co nejvíc voličů, že budou plnit a splní jejich požadavky a očekávání, ačkoli je splnit nemohou, nebo dokonce nechtějí a v konečném důsledku je  zklame. Míra schizofrenie závisí na celkovém zaměření strany, obávám se však, že i levicové strany, vzhledem k sociálnímu statusu svého vedení, postupně ztrácí motivaci hájit zájmy zaměstnanců.

Alternativou je omezování demokracie, například omezením role parlamentu. Příkladem může být role ústavního soudu, uzavírání některých mezinárodních smluv. Jenže omezení demokracie vnitřní konflikty neřeší, jen blokuje korekce vývoje nenásilnou, demokratickou cestou.

Politici, politické strany a hnutí tak se schizofrenií musí umět žít. Zájmy těch, o jejichž hlasy usilují a těch, jejichž zájmy obhajují jsou prostě protichůdné a se vzrůstající sociální nerovností bude problém jen narůstat. Svoje velmi problematické postavení snaží se zakrýt.

Proto dávají prostor

* Negativní kampani, podle hesla být nejméně špatnou volbou, zničit politickou konkurenci. V rámci negativní kampaně je zneužívána policie, média, soudní systém. Z komára se dělá velbloud a z velblouda komár. Snad nejkřiklavějším předvolebním zneužitím policie byla kauza Kubice a Budišov( jedna z obviněných, paní Jourová, tehdy členka ČSSD je dnes europoslankyní za ANO)

* Hledáním jiných, náhradních problémů a témat. V lepším případě nekonfliktních a současně nepodstatných (jak se dobře bojuje za svobodu Tibetu, že ?).

* Osobní kampani, zabývá se osobními vlastnostmi kandidátů, nikoli jejich záměry. Jako bychom volili miss politiky.

* Staví na obecných heslech, na která lidé slyší a doplní si je podle vlastních představ. Typickým případem je zaklínadlo “svoboda podnikání“, spravedlnost …,

* Kalkulují s faktorem času na prokázání dehonestujících informací.

* Kalkulují s neznalostí faktů  občany, pracují s iluzemi, překrucováním a zakrýváním konečných důsledků svých politických cílů a rozhodnutí. Sem patří i úmyslné zakrývání souvislostí – např. mezi výší a výběrem daní, příjmy státu a výdaji infrastrukturu, soc. politiku apod.

* Pracují se zkreslováním minulosti, nálepkováním politiků, politických přístupů i ideologií.

* Navrhují jednoduchá, dobře znějící, ale nereálná řešení a recepty, zejména jsou – li v opozici a nemusí je tedy realizovat.

* Snaží se využít radikalizace a polarizace nálad ve společnosti, hledají protivníka, vůči němuž by se vymezili, “bojovali” a získali tak následovníky.

V podstatě je systém nutí a učí lhát, uváděl lidi v omyl. Nebo alespoň neříkat pravdu. A to i ty, kteří jsou v politice z přesvědčení, protože jinak šance na uplatnění jejich myšlenek je minimální. Programy politických stran se tak stávají obecnější a vypadají stejně a volby se přesouvají do roviny osobních sympatií a jednoduchých hesel. Skutečná politická rozhodnutí a jejich efekt se dost podstatně liší a nutně dochází ke zklamání. To je bohužel normální a logický vývoj demokracií v kapitalismu .

Nechci ale být pesimista. Je na nás, abychom činy jednotlivců i stran dokázali zhodnotit. Je současně na nás, abychom si uvědomili, že politici opravdu nemohou splnit všechny naše představy a požadavky, realita jim to prostě nedovolí. Važme riziko, které s sebou nese volba nových politiků a politických uskupení, za nimiž zatím stojí jenom slova. Berme s opatrností a s rezervou “povinnou” kritiku opozice i sebechválu politiků vládních stran. Úplatní lidé se najdou ve všech politických stranách, důležité je, jak se s tím politická strana dokáže srovnat. Privatizace nemocnic, nahrazení státního dopravce soukromými dopravci,nebo kdysi privatizace vodáren ČSAD, to jsou nevratné kroky.

Najděme si tu stranu a politiky, jejíž činnost a výsledky s našimi představami alespoň částečně souzní. Zformulujme si, co a s jakou prioritou vlastně od politiky a společnosti očekáváme. My i ostatní lidé ve společnosti. Zamysleme se nad tím , zda jsou tato očekávání oprávněná, alespoň trochu reálná a jaké cesty doopravdy vedou k jejich naplnění.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.