PRÝ UŽ JE ZASE ZPÁTKY…


napsal Xaver

Rozhovory našich celebrit včetně politiků v médiích víceméně nečtu. Ale občas udělám výjimku u jednoho senátora, který si rád pouští „hubu na špacír“, zvláště když jde například o kuřáky či nepřizpůsobivé občany. A v tom posledním, na který jsem narazil, vyrukoval „hrozivým“ odhalením, když prohlásil – volně cituji: socialismus jsme dveřmi vyhodili, ale vrátil se nám okny (zastánců tohoto „objevu“ je ovšem víc). Připouštím, že někomu to mohlo znít libě, protože na jeho skrovné výhody se tu a tam ještě nostalgicky vzpomíná.

Jelikož jsem obyčejný starý muž, nikdy nebudu mít příležitost se ho otázat (protože s výkladem tohoto fenoménu byly vždy potíže, co svět světem je – jak ten kapitalistický, tak ten socialistický): myslel jste ten marxovský, leninský, stalinský, brežněvovský, čínský, kubánský nebo dokonce „pražskojarní“ socialismus? Nevím, nevím, jestli by ta zkouška nedopadla stejně jako ta už klasická kontrola politických znalostí důstojníků u majora Terazkiho.

Váš výrok, pane senátore, je totiž povrchní a pomýlený, naši soudruzi se mu asi vysmívají. Socialismus se nám nevrátil, ani náhodou, stále nám tu bují zuřivý, nenasytný, všehoschopný kapitalismus takzvané industriální epochy a globálních dimenzí. Ale nejdřív nepozorovaně a posléze stále viditelněji se vrací něco jiného: vracejí se příčiny, proč socialismus vznikl, jak pregnantně vyjádřil spisovatel L. Vaculík. A to je podstatná odlišnost od vašeho výroku – od příčin nového společenského systému k jeho nastolení uplyne ještě hodně času.

Pokud ovšem bylo myšleno plíživé oklešťování demokracie, jehož jsme svědky, které nás skutečně vrací tam, odkud jsme se štěstím vyvázli, pak s tím mohu vyslovit jednoznačně souhlas.

Nicméně zamyslel jsem se nad tím výrokem hlouběji, protože z toho rozhovoru, v němž „semlel“ všechno, exaktně nevyplynulo, co ho asi k takovému hodnocení vede. A vzhledem k soudobým „dějům“ na politické scéně mně napadají následující důvody: státní kasa se otevřela a začala socialisticky (?) přerozdělovat: zvýší se důchody, přidá se státním úředníkům, zdravotníkům, učitelům, k tomu ta zvláštní genderová politika a vrchol všeho – zavede se minimální mzda. Podle mě nešlo pouze o předvolební chytračení, ale naopak o chvályhodnou snahu státu napravovat křiklavé nerovnosti v příjmech a životní úrovni jednotlivých skupin obyvatelstva.

Ta snaha je ostatně celosvětová a nemá naprosto nic do činění s nějakou formou socialismu. Který, jak si dobře pamatuji, tento problém řešil spíše rovnostářským „modelem“, což je ovšem zcela jiný přístup. Jelikož názor pana senátora, odhaduju, má více zastánců, rád bych pro ně dodal následující: i na posledním zasedání G20 v čínském Hangzhou hrála otázka redukce nerovnosti ve společnosti po prvé velkou roli. Objevuje se to také v závěrečném dokumentu, kde se přiznává, že globalizace kromě pozitiv přinesla právě nárůst nerovnosti mezi různými skupinami populace.

Ono pouštět do světa zprávu o návratu socialismu se také nesrovnává s tím, když „hned vedle“ se píše, jak skvěle si vedou naši nejbohatší kapitalisti. Tak například P. Kellner zvýšil meziročně zisk o 35 miliard a jeho jmění už činí 255 miliard, Babišovo 70 miliard, Komárkovo a Vítkovo po 49, Tykačovo 31, Bakalovo 20 a Křetínského 22 miliard (meziroční přírůstek 9 miliard). A těch méně úspěšných, „pouze“ milionářů, tu bude určitě na tisíce.

Pro zajímavost – bohatství milionářů v SRN podle listu FAZ vzrostlo v minulém roce o 4 procenta na 58,7 biliónu dolarů (v jejich počtu je Německo na 4. místě ve světě). Současně je Německo ale známo masívním přerozdělováním, v rámci OECD je v této činnosti na úplné špici. Touto cestou se stát stará o to, aby se nerovnost v netto příjmech stále zmenšovala. Používá k tomu nejen klasické nástroje, jako daně a převody, ale i financování tzv. veřejných statků – vzdělání a zdravotní péče. Jsou to vpravdě socialistické „vymoženosti“, i když na jejich základě nemůžeme SRN určitě podezírat z přechodu k socialismu…

A to ani ve světle následujících příkladů: od Nového roku se zvyšují přídavky na děti (dosáhnou 170 euro); daňová zátěž obyvatelstva v roce 2017 klesne v souhrnu o 6,3 miliardy euro; podniky nad 200 zaměstnanců musí od příštího roku povinně odměňovat stejně muže i ženy; důchodová reforma, na které se shodly strany koalice, vyústí zvýšením důchodů atd. Vzhledem k účelu tohoto příspěvku už není třeba uvádět další kroky.

Ostatně v této péči o občany není Německo zdaleka samo. Ještě v dobách, kdy jsme byli nedílnou součástí „tábora míru a socialismu“, jsme vedoucí soudruhy na pracovišti dráždili výtkami, že třeba ve Švédsku a Rakousku je socialismu více než u nás. A na tomto stavu se ani v současnosti moc nemění (i když záplava migrantů k nějaké korekci asi povede).

Závěrem bych si dovolil vyjádřit přání, aby se nikdo nebál podobných kroků, jaké učinila vláda před posledními volbami a jaké „běžně“ provádějí vlády některých výše jmenovaných i nejmenovaných zemí. Nejde zdaleka o žádný návrat socialismu! Jde pouze o rozhodnutí, která povedou ke zlepšení sociálních poměrů daných skupin obyvatelstva. A na tom by měli mít zájem všichni, zvláště ti, které jsme zvolili kromě jiného proto, aby podobná rozhodnutí činili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.