A kdy už sakra konečně něco uděláte?


napsal Vidlák

Se zájmem jsem si přečetl všechny reakce na původní Kentův článek „Milá Koso“. Vidíte Kente, jak jste dobrý. Stačilo popíchnutí a reakce čítají už desítky tisíc slov. Musím se přiznat, že polovinu reakcí jsem ani nepochopil. Jen jsem si uvědomil, jak moc konzervativní jsem. Sáhněte mi na víru, Ježíše a Bibli, a už je mi autor článku nesympatický… A přitom za to vůbec nemůže. Snažil se o poctivou práci, ale jak zvolíte pár špatných slovíček, hned je zle a Vidláci už v textu hledají především mouchy.

Dovedu si živě představit, kolik lidí přijde na Kosu, přečtou si, co by se dalo s budoucností udělat, pousmějí se, případně se naštvou, a…. nic. Život jde dál. Autor nepřesvědčil. Ostatně papír snese všechno a plané teoretizování o novém paradigmatu společnosti se vlastně neliší od Leninových výzev vytvoření nového komunistického člověka. A neliší se ani od Baťových výzev na vytvoření pořádného optimistického a skvěle motivovaného dělníka. Ovšem Lenin i Baťa si na to alespoň založili školu a zkoušeli svoje úvahy v praxi.

A proto se ptám milí Kosíři, autoři i čtenáři… Kdy už sakra pokročíte od vašich teorií dál? Kdy vznikne nějaký praktický pokus vašeho náhledu na život?

Já sám hned hlásím, že ke mně se můžete kdykoliv přijet podívat. Uvidíte, že mám hospodářství, čtyři děti, snažím se je rozumně vychovat, mám kolem sebe fungující komunitu, která má přesah přes moji vlastní víru. Uvidíte, že se snažím kultivovat svůj ostrov pokladů o tisíci metrech čtverečních, snažím se v něm mít dost místa i pro další, kteří to mohou potřebovat. A zjistíte, že jsem také připraven ho bránit, pokud by mi ho chtěl někdo vzít.

Příští týden mám zabijačku, tak kdyby měl někdo cestu od Znojma na Brno nebo naopak, Vlk vám na mě dá kontakt. Můžete se stavit a zkusit si Vidlácký život naživo a se vším všudy.

U pálenky a nad špekem se dobře diskutuje o způsobech, jak učinit náš život lepší. Třeba budete další člověk v pořadí, který se podle toho zařídí a pokusí se pak sám o něco podobného, případně alespoň řekne svým dětem, aby se pokusily ony. Přijeďte, u nás je vždycky místa dost. Jídlo se najde a nějaký pracovní nástroj vám do ruky také dám. Určitě to bude lepší, než jen přemílání češtiny na webu a plané teoretizování o něčem co stejně nenastane.

Vlkův  dodatek:

Kdybych  to měl blíž, neváhal bych  ani chvíli!!! Vidlák by si ovšem  následně  nejspíš pomyslel, že  po tom, co by se mu  gruntem prohnal  Calamity vlk, vzhledem ke  způsobené  škodě a vlkově   konzumaci  :) 🙂   :)  , bylo by  bývalo lepší  lepší  , kdyby  do Vidlákova dorazil  hurikán  Matthew, místo  toho,  aby  se vybíjel na Haiti, Jamajce, Kubě  a  Spojených  státech…. Naštěstí mu nehrozí  ani jedno  ani druhé.

Ale  tenhle  filigránský  článeček  je  tak  naplněn  člověčinou, že  nebudu  váhat  a otevřu  k němu  dne s diskusi.  Důvod?  chci, aby  Vidlák  slyšel  i  od jiných , že je úžasnej  borec  a těžkej  frajer! 

D9ky moc  bratře  Vidláku!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

58 reakcí na A kdy už sakra konečně něco uděláte?

  1. Hudec napsal:

    Já jsem tu pod vlastním jménem a Vlk má na mě kontakt. Jet na Moravu nemohu, z řady významných příčin, ač bych rád. Ale reciproká pozvánka pro Vás, Vidláku, platí taky.

  2. Leo K napsal:

    I já jsem tu pod vlastním jménem. Leo K jsou de facto iniciály mého poněkud dlouhého jména a odkazují na web http://www.kyslinger.info. Tak jaké tajemství. Jenomže už nedojdu ani s kamarádem na pivo. Díky za nabídku, ale ode mne se (k mé lítosti) už nic víc čekat nemůže.

  3. zemedelec napsal:

    Pane Vidlák.
    Výborné a vhodné.
    To co popisujete se dělo i děje neustále,tak také očekávám,že to bude dělat i ten komu svěříme naše zastupování.Díky i kose,všem autorům,máme hodně informací,že se tak neděje,právě od těch od kterých to očekáváme.
    Osobně,rád bych Vám potřásl rukou.Letos jsem často jezdil do Mikulova,příští rok ještě nevím.

  4. tatko napsal:

    ..si úžasnej borec a těžkej frajer! .. 🙂 Mám to podobne … ale niekdy sa pýtam :A kdy už sakra konečně to,že takto žijem niečo urobí pre Afriku? 🙂

    • NavajaMM napsal:

      Zobral by som si príklad z Tolkiena. Mali by sme ako Hobiti vyprášiť zo svojho Kraja všetkých tých Sarumanov a Červivcov, čo sa nám snažia diktovať ich spôsob života.

      • tatko napsal:

        ..hm.. Tolkiena som nečítal,nešlo mi to.. .takže iba hádam pointu : tých Sarumanov a Červivcov,NavajaMM,myslím,tak celkom nevyženieme,aj keby sme sa na to dali.V každom z nás vždy trochu toho Sarumanovstva a Červivstva ostane..

        • NavajaMM napsal:

          Ak sa budeme držať toho Tolkienovského príkladu, tak sarumanovstvo a červivstvo je cudzorodý prvok, ktorý nepatrí do nášho Kraja a nevyviera z našej povahy. My sme síce mierne povahy a znesieme veľa, ale…

    • muzikus napsal:

      proč bychom pro ně něco vůbec dělat měli?

      • hank napsal:

        Protože jim to dlužíme.

        • tatko napsal:

          ..tomu neuverí..🙂

        • E.M. napsal:

          Co jim, prosímvás, dlužíme? Tenkrát všichni začínali na stejné startovní čáře – jejich prapředkové a naši. Naše prapředky už nebavilo sedět s holými zadky pod baobabem a čekat na sklizeň, tak se sebrali a odešli. Obešli svět, úspěšně osídlili dokonce končiny, kde je třetinu roku jen mráz a led. Vybudovali vyspělou civilizaci, přetvořili zemi k svému obrazu, spoutali oheň a vodu a přinutili je pracovat. A když se po několika tisíciletích vrátili do Afriky, koho tam nenašli, než Afričany sedící s holými zadky pod baobabem a čekající na sklizeň.

          Afričané dostali do vínku nejbohatší kontinent světa a nedokázali s ním udělat lautr nic. Jsou reliktem dějin, slepou uličkou lidstva, živoucím zhmotněním dvaceti tisíc let promarněných příležitostí. Pokud jejich život stojí za houby, můžou za to nadávat jen sami sobě a svým prapředkům, kteří zůstali sedět pod baobabem, zatímco naši prapředci šli ovládnout svět. Kdyby v průběhu dějin vynaložili jen minimum úsilí, přišli by bývali kolonizovat oni nás, nikoliv my je. Pokud máte pocit, že jim vy osobně něco dlužíte, zařiďte se podle toho; ale prosím pěkně, čiňte tak za své peníze a ve svém volném čase.

          • tatko napsal:

            ..prepáčte,nejak mi vo vašom príspevku chýba zmienka o tom,kedy sme si popri poctivej práci na zveľaďovaní a skultúrňovani sveta odskočili postaviť im tam pyramídy…

          • hank napsal:

            O které planetě to prosím mluvíte?

            Kde se vzali černoši v Americe? Kam a proč se ztratili Indiáni? Kde se berou vzácné kovy do mobilů a počítačů, kdo a na čí úkor z nich má zisk? Kdo, kde a za jaké peníze šije džíny a trička a za kolik se prodávají v Evropě a v USA?

            Ovládnout svět… ovládnutí světa je hra s nulovým součtem. Na něčí úkor, v něčí prospěch. Ti, kdo prohráli, si za to můžou sami? Ono se s nimi nemusí zacházet jako s lidmi?

  5. Tsignotschka napsal:

    Přesně tak, vidlák ma pravdu, začněte se lidi konečně starat sami o sebe a uvidíte jak brzo najdete na všechno řešení. Získáte ztracený kontakt s přírodou, naučíte se používat selský rozum a stantete se skutečnými muži a ženami. A poznáte skutečnou cenu věcí v životě a přestanete vše přepočítávat na peníze. Jinak zabijačka je největší svátek z životě sedláka a na takové super akce se nezapomíná.

  6. Admirál napsal:

    Vidláku, co Vám vypadne z klávesnice, má švih a šťávu a je nabito myšlenkou. Klobouk dolu. Jestli máte na Vidlákově vše tak dobře porovnáno, jako slova ve ve svých úvahách, byla by návštěva u Vás radost. Nemluvě o pálence a o špeku. Mohli bychom porovnat tu Vaší s tou mou. Nicméně cestu na z Brd na Moravu vážit pro zaneprázdněnost ke své škodě nebudu.

    Zdravím tímto i ostatní čtenáře a přispěvatele Kosy, věřte, že bych spoustu z vás velmi rád osobně poznal. Snad se někdy podaří.

  7. Bruno napsal:

    V prvních volbách po sametu jsem volil tuším Velebu (nebo tam byl někdo jiný?) coby zástupce rolnictva. Vztah k vonící půdě, humusu a neutuchající aktivitě mě vedl, ač technika,k přesvědčení, že, ač ateista, věřím v selský rozum k němuž patří i mírná víra v transcendentno.

  8. Geordyn napsal:

    Díky pane vidláku za pozvání. Velmi rád bych se s Vámi setkal, protože jsem byl účasten za svého mládí, pracovně i konzumentně u sedmnácti prasečích domácích hodů. Všichni obětovaní pašíci měli jméno Jakub. Zpracovával je můj strýc – vyučený řezník. Myslím, že dle Vašich úvah o poctivém životě máte kolem sebe i ten život takto solidně uspořádán a Vaše výzvy napodobit rodinný systém, který žijete, by měl být návodem pro mladou generaci. Ačkoliv jsem svým bydlištěm od Vašeho vzdálen jen asi sto kilometrů severovýchodně, zdraví mi nedovoluje abych pozvání realizoval.
    Takže ať ovárek chutná a tlačenka ať se dobře uvaří a nepraskne.
    A všechny kosíře, kteří u Vás pobudou tímto zdravím.

  9. Aldo napsal:

    Šel jsem podobnou cestou jak kráčí Vidlák, i když v jiné profesi. Zasadil strom, postavil dům a splodil i syna. Děti vypadl a nasadil na dobrou startovní čáru i postaral se, abych se svou ženou, na stará léta, nemusel vybírat popelnice a bydlet pod mostem. Přitom všem se mohu každému podívat do očí. Ale věřte, že o to víc mne štve, když vidím některé spoluobčany, jak jejich jediná snaha spočívá v úsilí vyrazit z úřadu další příspěvek na nicnedělání, a když vidím ty druhé, jak se nám snaží těch klientů našeho sociálního systému přivést co nejvíc. A je mi líto dětí nás všech, protože si umím představí konce tohoto všeho. A to jsem svým založením spíš optimista🙂

  10. NavajaMM napsal:

    Myslel som, že tiež napíšem príspevok k tej diskusii, ale ono sa to bude dobre hodiť pod tento skvelý Vidlákov text. Ten základný pocit, čo za ním je, zdieľam s Vidlákom, hoci som fyzicky aj mentálne z úplne inej sorty.
    Áno, pán gazda Vidlák, dúfam, že pozvaní návštevníci (obrazne) stúpia na hrable a porisko im uštedrí náruč hviezdičiek medzi oči, aby sa rozjasnilo aj tým, čo si myslia, že tento svet je najlepší možný a stačí ho len troška poopraviť. Nie, nestačí. Treba tvrdo makať, odteraz až do konca života a výsledok je neistý. Ale treba.
    Návštevníci Kosy sú väčšinovo ľudia, čo im záleží aj na okolí a veciach verejných. Ani toto nestačí len trochu poopraviť. Treba to vziať do vlastných rúk podľa vlastných schopností a znalostí. A hlavne, treba si tie schopnosti a znalosti rozširovať a cibriť. Hneď a trvale.

  11. muzikus napsal:

    nezvěte dvakrát, Vidláku, nebo si čas najdem

    • Vidlák napsal:

      Však si čas najděte Muzikusi… netřeba se bát, že budete obtěžovat. Dveře jsou u mě otevřené… ale hned za vraty stojí krumpáč a lopata. Jídlo je u mě dobré a je ho dost, ale před tím se nejprve vydatně pracuje. Kdo se nebojí práce, ten bez jitrničky neodjede.
      Takhle bych také já řešil celou migrační krizi… Jasně milí uprchlíci… závora je zvednutá a hned za ní je vaše umístěnka do fabriky. Kdo bude pracovat osm hodin denně pět dní v týdnu, ten je vítán a nouzi mít nebude.
      Takže Muzikusi, pokud se nebojíte být celý den na nohách, prát střeva, škrábat štětiny a míchat škvarky, tož popijete kvalitní pálenku, dostanete mozeček k snídani, zabijačkový guláš k obědu, a na cestu výslužku jitrniček, jelítek, tlačenky a kusu masa. Jste zván.

  12. hank napsal:

    Nemohu si pomoci.

    Každá společnost spěje vývojem k větší složitosti a její řízení je čím dál komplikovanější. Rozhodně k pochopení současných společenských procesů nestačí tzv. selský rozum ani víra v nějaké nadpřirozeno. Řešení globálních problémů je třeba hledat na globální úrovni. Lidstvo v této fázi vývoje určitě nezachrání ani obnovení nacionalismů ani rodové statky ani návrat k víře. (BTW, ke které víře? Každá víra – a za speciální druh víry považuji i ateismus – je iracionální, každá se považuje za tu jedině pravou, každý věřící se považuje za nadřazeného jinověrcům a nevěřícím. Jediným rozumným přístupem k víře v dané fázi vývoje společnosti je informovaný racionální agnosticismus podložený základní znalostí hlavních věrouk i ateistických argumentů proti nim. K mravnému životu – ponechme teď stranou definice morálky – potřebují víru jen slabí jedinci. A průnik základních věrouk dá stejně zase jenom obecně lidská pravidla chování, která jsou pro všechny věrouky stejná. Rozhodně nemá víra místo v politice, ale ani v povinném vzdělávání. Víra – nebo nevíra – nechť jsou něčím, na co v osobní rovině má každý právo, ale nikdo nemá právo to nikomu jinému vnucovat.)

    Možná teď bude znít jako paradox, když napíšu, že za nadějné považuji cesty, keré hledali/hledají Milan Valach (přímá demokracie), Naďa Johanisová (družstevnictví a lokální ekonomiky), Ilona Švihlíková s Květou Pohlhammer-Lauterbachovou (samosprávná ekonomika, koncepce peněz), Radim Valenčík (matematická teorie her), Josef Heller (samosprávný socialismus). Většina jmenovaných (snad kromě Valenčíka) na první pohled klade důraz na lokální úrovně řešení. Nicméně nikdo z nich nezpochybňuje komplexitu společnosti ani složitost globálních řešení. Spíš se řídí starým heslem zelených aktivistů, kterým se řídí i současní anarchisté: Mysli globálně, jednej lokálně. (Jan Keller v předmluvě k současné české učebnici dějin anarchismu napsal, že možná ještě přijde čas, kdy v ní budeme hledat poučení, až nebudeme mít v rukách nic jiného.) Jinak řečeno: Jestliže na úrovni dole vznikne dost těch „ostrůvků pozitivní deviace“, jestliže se jejich vedoucí osobnosti nebudou chovat jako moc kohoutů na jednom hnojišti a jestliže si uvědomí, že spoluprací získají víc než soutěží, může být společnost ještě zachráněna. Například teorie a modely chování a řízení nehierarchicky uspořádaných sítí nebo matematický popis chaosu, vše použitelné i pro popis společenských procesů, už dávno existují. Teorie her dává dost dobré nástroje kvantifikace společenských (sic!) procesů, které na první pohled zdánlivě spočítat nelze. A tak dále. Tolik k té globální úrovni.

    A v tomto ohledu není rozumné ani ohrnovat nosy nad těmi, kdo zdánlivě jen teoretizují a nic konkrétního nedělají. Patníky a směrovky také „jenom“ ukazují cestu a s poutníky nikam nejdou. To ovšem neznamená, že je rozumné směrovky vyvracet a patníky očurávat. Každá momentálně neupotřebitelná myšlenka zdánlivě jen tak bezúčelně zavěšená do virtuálního prostoru se může kdykoli ukázat potřebnou a až přijde její čas, jistě si najde i své realizátory. To ovšem v žádném přípdě neopravňuje ty, kdo tzv. něco dělají, aby opovrhovali těmi, kdo tzv. nedělají nic. Spousta lidí to, při čem se člověk nezpotí, za práci nepovažuje. Je mi líto: Tihle lidi nic nepochopili a nic se nenaučili.

    Suma sumárum: Zdaleka není pravda, že nikdo nic nedělá a že všichni jen nadávají nebo brečí. To, že někdo/něco zrovna není vidět/slyšet v mainstreamových médiích (jejichž zhoubný vliv na naše vnímání reality by taky stál za řeč, ale to už se vymyká rámci tohoto textu) ještě neznamená, že to neexistuje nebo že se to časem neprosadí.

    Budoucnost je pořád ještě otevřená.

    • tatko napsal:

      ..a v nej,stejne tak ako v súčasnosti,bude musieť sedlák makať , a vedátor papať – či už niečo vymyslí,alebo nie ..preto občas nezaškodí,keď sedláci vedátorom preluftujú papiere🙂

    • Vidlák napsal:

      Nemáte někdy Hanku pocit, že těch ukazatelů už je nějak moc? Kam se podíváte, všude někdo ukazuje směr, nabádá, vyučuje, nabízí…. ale hlavně stojí na místě. Kolik je tu takových, kteří se právě vrátili z nové země a zvou nás tam, protože je to tam dobré? Kde jsou ti, kteří jdou v čele, protože tomu co říkají, doopravdy věří? Který z pánů ukazatelů směru opravdu vážně věří tomu, co říká?
      Je to stejné jak na silnici… moc značek už je jen zmatek. Pravidlo pravé ruky by postačilo…
      Ne, není nutné strhávat směrovky. Ale není také nutné se jimi řídit. Zpravidla ukazaují někam, kde sami nebyli.
      Vidlák nedělá směrovky, nenabízí lepší budoucnost pro každého a otevřený ráj nad každou hlavou. Vidlák žije svůj život přesně tak, jak o něm píše. Vidlák má hodně dětí, dobrou ženu a věří, že maličký ostrov pokladů je víc než všechny dovolené u moře, vysoké posty a velké peníze.
      A pěkná zabijačka je víc než večeře v Alcronu….🙂

      • Edita napsal:

        Vidlák má na to bezesporu právo a je fajn, že je mu v tom fajn. Ale pohled do smaragdově modrých vln středozemního moře na jižním pobřeží Kréty např. také stojí za to. A jsou mnozí lidé, (a já se k ním počítám), kteří by o tu nádhernou podívanou v zářivém středomořském létě nechtěli za nic na světě přijít. Ačkoliv možná brzo o to přijdou, protože i tohle čisté moře už čisté dlouho třeba nebude. A z toho je mi smutno, protože to nemohu nijak změnit a také je v tom obsažen ten tragický lidský úděl, který nejde změnit žádným návodem na život. Jde totiž o ten příslovečný ztracený ráj, po kterém nemůžeme přestat nikdy toužit.

  13. tata napsal:

    VIDLÁKU……KRASNÉ ale sám musíte dobře vědět že to je jen ostruvek,určitá ohrada proti světu toho zla……..BOHUŽEL muže se stát že VÁS TO OKOLO pohltí…….víte spolehat a stavět si každý své ostruvky je sice pěkné ale kratkozraké……..něco jako že zavřu dveře a to okolí je pro mě nepodstatné ,bohužel často VÁS DOŽENE

    • hank napsal:

      tata: Přesně tak. A i ti sedláci už za císařpána a za 1. republiky zakládali družstva (odbytová, mlékárenská, skladová, strojní…), protože brzo zjistili, že každý sám asi těm silám zdivočelého kapitálu nebudou schopní čelit. Než to komunisti rozprášili, tak ČSR byla družstevní velmocí. (Co ještě dnes komu řekne jméno Ladislava Feierabenda?)

  14. Věřím Vidlákovi každé slovo. Jeho povídání mi připomíná prostředí a lidi, kteří mě obklopovali na vesnici po převážnou část mého mládí až do vypuknutí „kolektivizace“. Jsem moc rád, že jsem to zažil. Jenže, jak mě učili ve škole, „tempora mutantur et nos mutamur in illis.“ A čo bolo, to bolo, terazky som dôchodca.

    • hank napsal:

      V. Koutecký: Část mých předků byli olomoučtí Němci katolického vyznání, ale díky tomu, že šlo o smíšenou rodinu, nemuseli do odsunu. Byli selská rodina, koně, dobytek a polnosti museli dát do JZD. Práce se ale nebáli a nakonec si žili možná líp, než když sami hospodařili. Když se to v r. 1989 převrátilo, jedna z tetiček (*1908) ještě žila. Všechny její 4 děti, tehdy už dosti zralého věku, samozřejmě mohutně jásaly. Teta jim to při nejbližší příležitosti vytmavila asi takto (její německo-českou hantýrku neumím bohužel věrně napodobit): „Nad čím jásáte? Těšíte se, až zase budete mít holé prdele a nějaké nafoukané gnä‘ Frau se zase budete muset klanět a küssen die Hand?“

      Co z toho vyplývá, ať si každý přebere sám.

  15. juvel napsal:

    „Přijďte všichni, místa je tu dost, my to zvládneme.“ S tím bych byl pane Vidlák raději opatrný. To už tady v Evropě nedávno bylo a dosud si s tím nikdo neví rady. To píši jen tak na okraj, spíše jako žert. Imponuje mi Váš zdravý selský rozum a Vaše rozhodná orientace na Bibli a J.Krista. V tom jsem s Vámi zajedno, jen v některých aplikacích uplatňování křesťanství v životě bychom se lišili. To ale není nic nebiblického, s tím bychom se jako křesťané dokázali vyrovnat. Myslím, že právě křesťanství, jeho uplatňování v životě, úzký osobní vztah k Bohu a důvěra, že Bůh má zájem o záležitosti lidstva a řeší je ve prospěch lidí, kteří milují Boha, spravedlnost a bližního, je odpovědí na článek p. Kenta „Milá koso“.

    • hank napsal:

      juvel: Tak na tohle se nedá reagovat jinak než z pozice ďáblova advokáta.

      Opravdu si všechny oběti všech válek, často vedených ve jménu Páně, oběti, které zahynuly zbraněmi posvěcenými kněžími druhé strany, své osudy zasloužily?

      „Zabte je všechny. On si je přebere.“ Tohle je řešení ve prospěch lidí, kteří milují Boha? Jen proto, že ho milovali jiným než schváleným způsobem?

      Podle této logiky Bůh nejvíc miluje Rothschildy a další ředitele zeměkoule…

      • Antonie napsal:

        ano, je to tak jak říkáte. Ve jménu Páně Bůh se vyzbrojí a jde vyvraždit nevinné mírumilovné lidi. Všechno zlo, které kolem sebe vidíme páchá Bůh na nevinném člověku vlastní rukou.

      • juvel napsal:

        To je jedna z nejčastějších a nejzávažnějších námitek proti Bohu a křesťanství. Je to námět na hodiny diskuze. Budu maximálně stručný, spíše heslovitý.

        Křesťanství, následování příkladu a učení J.Krista z principu vylučuje domáhat se svých oprávněných či domnělých práv způsobem, který není v souladu s láskyplným a obětavým životním příkladem J.Krista.

        Tedy války, násilí a veškeré jednání, jehož pohnutkou je nenávist, sobectví, chamtivost, pýcha či samospravedlnost a pod. je z hlediska Boha nezákonné (tj. není konané v souladu s láskou k bližnímu a k Bohu) a nese dříve či později neblahé důsledky a Boží odsouzení)

        Historie lidstva je nejlepším dokladem pravdivosti tohoto křesťanského učení.

        Člověk, který se skutečně snaží jako křesťan následovat příkladu J.Krista pozná i druhou stránku křesťanství. Z vlastní zkušenosti poznává duchovní a často i tělesné či hmotné požehnání od Boha, blízký a důvěrný vztah k němu, Boží ochranu a poznání, které mu dává schopnost snášet nespravedlnost či utrpení a podivuhodné porozumění smyslu lidského života a chodu tohoto světa.

    • Vidlák napsal:

      To víte Juvele… Přiďte všichni…. dám vám motyku…. a pak najíst. A to je vše.

      To je můj recept na migraci. Pokud přijde někdo, kdo se neštítí motyky, je rozhodně vítán. Takových není nikdy dost a takových může klidně i do Čech přijít milion a k Vidlákovi deset.
      V Evropě si nevědí rady, protože když mezi miliony evropských flákačů přijdou ještě další, tak je to na houby.
      Je to jednoduché milí migranti – tady je les, tady je sekera,v poledne přivezu várnici s párkama a polívkou. Tak hledťe ať si do té doby nachystáte pár trámů na bydlení.
      Ti migranti opravdu potřebují pomoct, ale sekera, pila a udice postačí. Pokud jim nepomůže tohle, nepomůžou jim ani dávky, ani ubytovny, ani deset Němecek s Angelou v čele.

      • Gerd napsal:

        Vidláku,
        práce, jitrnice a alkohol – to pozvali špatné migranty.🙂

      • juvel napsal:

        Má to háček, takhle to může fungovat jen když jsou lidé jakž takž rozumní a odpovědní a to příliš často chybí na obou stranách.

      • Admirál napsal:

        Pak ještě existuje něco, jako předběžná opatrnost.

        Jestliže zkušenosti všech sousedů říkají, že kuna se na jejich pozemcích velmi špatně snáší s jejich slepicemi, tak si jich nevezmu tucet domů na zkoušku.

  16. prirodovedec napsal:

    Hezky napsane, hezke pozvani, hezka vyznani. At se dari. Jen navrhuji pripustit, ze i mnozi dalsi ze ctenaru mají kazdy svůj spokojeny, byt zcela jiny „Vidlakov“. Veri mu (dokonce jako originalni autor svemu) a tesi je a realizuji se v nem. A dokonce se diky takovému zazemi venuji i cinnostem pro ostatní. Musí to tak byt, protože zcela prekvapive přes všechny chmury, poblitiky, zumpalisty a jiné smejdy snazici se neustale ovlivnovat zivot tech druhych (nejlepe systemove) bezne zivoty funguji a rozvijeji se a potkavajici se lide se dokonce na sebe i usmivaji. „Yes we can“🙂

    • Vidlák napsal:

      Jen víc Vidlákovů a různých… Já bych neuměl fungovat kupříkladu na Malé Straně, ale je strašně zapotřebí, aby tam žil nějaký podobně uhozený Pražák. Ostrůvků pokladů není nikdy dost. Není třeba velkých dějin a velkých věcí. Je třeba pravidelně kydat hnůj, mít dobré a kvalitní rodiny a mít dost dětí, které budou ochotny mít také děti a postarat se o rodiče. Kde jsou děti, tam je zlatý věk. To platí pro Vidlákov, Českou Republiku, USA, Rusko i Severní Koreu.

    • Gerd napsal:

      „Yes, we can.“ je skoro totéž, jako „Wir schaffen das.“, i když nemůžeme a nezvládáme to.

  17. Oliv napsal:

    Vychovali jsme dvě děti v pražském paneláku. Jedna babička daleko, druhá sice v Praze, ale vlastně také daleko. Venkovská babička si užívala naše děti, svá vnoučata každé prázdniny, každou možnou chvilku. Umřela zbytečně brzy a neviděla, jak naše děti dospěli. Pražská babička na děti neměla čas. Nicméně umřela před rokem a půl v našem bytě, ve vlastním v pokoji ve své posteli. Pět let jsme jí měli doma a starali se o ní. Manžel kvůli ní přestal pracovat. Alzheimer je hrozná nemoc pro všechny okolo.
    Naše obě děti, manžel dcery a vlastně i naše první vnučka zažili spolu s námi, jaké to je starat se o starého člověka se vším všudy. Nikdo z nás neřešil, proč zrovna my se o ní staráme. Na začátku padlo rozhodnutí – rodina je prostě rodina. Tohle jsme se vždycky snažili dětem vysvětlovat – všechno na světě je pomíjivé, tak proč si zbytečně komplikovat život starostmi, co by – kdyby.
    Rozhodující je pro děti, aby věděly, že jsme tu stále a vždycky pro ně. Vždycky jim pomůžeme, dokud toho budeme schopni. Až schopni nebudeme, umřeme v pokoji ve své posteli a děti nás budou držet za ruku stejně, jako to viděli před rokem a půl.
    Svůj ostrov zdravého rozumu je možné vytvořit v pražském panelákovém bytě. Stačí jen milovat, říkat to všem z rodiny a dokazovat si to navzájem.
    Když rodina drží pohromadě, jde všechno líp. Tam, kde je soudržnost a láska, tam se vejde na kus řeči i spousta kolemjdoucích.
    Přeji krásné žití!

    • Admirál napsal:

      Ano, krev není voda. Kdo ten prastarý „rozum“ pochopil, má to možná někdy těžší, ale stojí pevně na zemi.

  18. Antonie napsal:

    Přiznám se dobrovolně, i když jsem prožila dětství a mládí na vesnici, nemám v žilách vidláckou krev, jsem asi líná, ale fandím Vám🙂

    Měli jsme doma velikou zahradu, ve chlívku prase, ale byla jsem ze čtyř sourozenců nejmladší, proto znám z úrody jen sklizně a zabíjačky. Do kontaktu s půdou jsem se dostávala skrze školní brigády ale vybírání brambor v podzimním nečase a svačina do špinavých, hlínou vysušených rukou, no, přežila jsem to, ale moje kořeny jsou v lese, i když mě osud odvál jinam.

    Ten vesnický způsob života mě přesto pořád láká. Ale např. strejda, do důchodu šéfoval v tiskárně a na důchod si splnili s tetou sen, odstěhovali se na samotu, pořídili si hospodářství, v zimě byli odříznutí od civilizace a moc se jim tam líbilo, ale jen do té doby, než teta onemocněla a pak nastal problém. K doktorovi daleko a cesta sněhem zavátá. Když zemřela, zůstal na to sám, a vrátil se k dětem do města.

    Moje nejstarší sestra a švagr si na důchod pořídili pozemek s chatou. Sestra ovdověla a několik roků to obdělávala sama, a ač nerada, musela to prodat, protože na její klouby už to byla příliš velká zátěž. A děti mají rodinu a práci ve městě.

    A teď budu politicky drsně nekorektní. Ať na vesnici či ve městě, Láska je Bůh a Bůh je Láska, všechno má svůj čas, a životní odpoledne, to už je obrazně podzimní čas sklizně, vychutnávání plodů léta, a kde není víra, tam není Bůh, a kde není Bůh, tam se vytratí zdravý rozum. Bez Boha nejsme nic, své povinnosti si musí plnit každý, a kdo správně rozumí, toho moudrost Boží chrání. Lež proti pravdě je bezmocná. Ďábel může útočit, nikdy však ne zvítězit.

    Tělo je chrámem ducha. Neomylností Božího záměru je neporušenost a poznávacím znamením lásky v pravdě je harmonie zdravého těla a ducha. Stáří není návratem do kojeneckého věku, stáří není nemoc, bezmocné stáří a demence, to je alarm: Okamžitě do ruky Kristovy.

    A toto tady po mně zůstane, podrobně v knížce, to je můj osobní vklad a odpověď na výzvu: A kdy už sakra konečně něco uděláte?

    Pozvání do Znojma je lákavé velice, ale je to daleko, na Moravu jezdíme jednou za rok. Tedy Vám a Vaší rodině pokoj a požehnání a radostné setkání všem, kteří tam zavítají🙂

    • Antonie napsal:

      A toto je moje touha, můj sen, tak bych chtěla dožít v ráji už na zemi🙂

      „Již dnes se může každý stavět dům. Nutně je třeba vytvořit zákon, aby každý měl svou vlast, půdu. Na tom záleží rozkvět státu. A jestli neexistuje solidní zákon, tak je třeba jej vydat. Když není strana, jež by dokázala uzákonit pro každého člověka vlast, pak je třeba vytvořit takovou stranu.

      Plot:
      Ohradit hektar půdy dobrým plotem málokdo dokáže. Ale je možné místo množství sloupů, posléze hnijících, zasadit stromy a mezi nimi vysázet husté keře. A potomci budou po staletí vzpomínat na tvůrce překrásného plotu. Nebude je okrádat o čas na opravu a také přinese užitek. Nebude sloužit pouze jako ohrada. Někdo si vytvoří plot z břízek, rostoucích v řadě. Někdo – z dubů. A někdo v tvůrčím nadšení udělá barevný plot, jako v pohádce. Různobarevné stromy. Břízky, javor i dub, i cedr. Vplete do toho jeřáb s hrozny planoucími červenou barvou. A ještě mezi nimi zasadí červenou kalinu. Najde místečko pro střemchu a bez. Všechno lze předem promyslet. Je třeba, aby každý vypozoroval, jak co roste do výšky, jak na jaře kvete, jak voní a jaké ptactvo k sobě přitahuje. A tvůj plot bude zpívající, libě vonící a nikdy neunaví tvůj pohled, každý den měnící své odstíny. Jednou rozkvete barvou jara, podruhé zaplápolá zbarvením podzimu.“

      Ale čekat, až vyroste, bude trvat dlouho. Cedr a dub rostou pomalu. Rychle vyroste bříza a osika, mezi nimi rychle vyroste křoví. Jestli pospícháš, tak můžeš hned zasadit i dvoumetrové sazenice stromů. Když bříza vyroste, tak ji lze pokácet a využít v hospodářství. Pokácené stromy nahradí dorůstající cedr a dub.“

      A teď plánování pozemku. Samozřejmě, že půda se má hnojit, ale tím se není třeba zatěžovat. Bůh předem všechno promyslel tak, že půda, již si vybereš pro život, bude ideálně pohnojena bez tvého fyzického, jednotvárného úsilí.

      V lese rostou vysoké stromy a mohutné jejich kmeny. Mezi stromy je tráva a keře, maliny, jahody atd. A nikdo z lidí, dokonce za tisíce minulých let, ani jednou nehnojil půdu v lese. A země je stále úrodná. V lese se hnojí lístečkem, větvičkou, žížalou. Rostoucí tráva reguluje strukturu půdy. Křoví jí pomáhá s přebytkem kyselosti nebo zásaditosti.

      A když pozemek, na kterém má být dům, není v lese, tak si ho můžeme naplánovat a zasadit les ze stromů různých druhů.

      Nezastavěná parcela je obehnána živým plotem. Ještě čtvrtinu nebo polovinu osadíme lesem, zasadíme v něm různé stromy. Kraj lesa, který je ve styku se zbylou částí pozemku, osázíme živým plotem z nepropustného křoví, aby se přes něj nedostala zvířata a nezašlapala osetou zahradu. V lese, z živých sazenic, zasazených blízko sebe, uděláme ohradu pro dobytek, kde posléze bude žít kupříkladu koza, nebo dvě. Ještě lze ze sazenic udělat úkryt pro kuřata-nosnice. Na zahradě vykopeme nehluboký rybník, velikosti asi dvou arů. Mezi lesními stromy zasadíme keře maliny a rybízu, po kraji – lesní jahody. Potom, až stromy trochu vyrostou, lze mezi větvemi v lese postavit tři duté klády pro včely. Vysadíme ze stromů besídku, kde se budeš moci schovat před horkem a povídat si se svými dětmi nebo přáteli. A také uděláme živou letní ložnici a tvou tvůrčí dílnu Ložnici pro děti, místnost pro hosty.“

      To nebude jen les, ale něco jako zámek. Jenže zámek bude živý, věčně rostoucí. Tak všechno vymyslel sám Tvůrce. A člověk jen má tomu všemu dát úkol. Dát podle svého vkusu, úmyslu a smyslu.

      „Aby se člověk uživil, musí založit zahradu. Ale zahradu také lze udělat tak, že nebude silně obtěžovat. Tady je také třeba pouze pozorovat. Stejně tak, jako všechno roste v trávě v lese, může růst zelenina, překrásná rajčata, okurky. Jejich chuť ti bude o hodně příjemnější a přinese více užitku pro organizmus, když okolní půda nebude holá.

      DŮM.
      Vnuci nebudou potřebovat dům, který vystavíš. Pochopí to, až vyrostou. Budou potřebovat jiný dům. A právě proto není třeba tratit příliš mnoho úsilí na výstavbu velkého a příliš pevného domu.“
      Vnuci, když vyrostou, určitě pochopí, který ze zemských materiálů bude pro ně příjemnější, pevnější a užitečnější. Vnuci si postaví dřevěný dům z těch stromů, které zasadil ještě jejich dědeček a které milovali jejich otec a matka.“ (Ve zkratce podle sibiřské Anastasie)

      • Antonie napsal:

        A moje děcka zlobivý mám tak ráda, a mám z nich takovou radost, že i když tak nezpívají ani nahlas neříkají, tak vím, že to v nich je🙂

      • zemedelec napsal:

        Paní Antonie.
        Naprosto souhlasím.
        Něco takového jsem čekal po sametové,zrovna od lidovců.Bylo tady hodně státní půdy a rozdělit ji mezi občany,který by o ni měli zájem.Musela by v tom být určitá vázanost,omezit sní kšeftování.Jak víme z doslechu,říkalo se tomu komas.Takhle podobně by se i děti naučily různým pracem,něco jiného to vidět a pracovat,než načíst z knížek.Jinak je něco jiného stavět zemědělskou usedlost,nebo stavět Havlove králikárny.

        • Antonie napsal:

          Nepatří nám tady už vůbec nic, a buď se podaří na podzim změnit vládnoucí systém, obnovit zemědělství i průmysl anebo po nás potopa. Věřím ale, že to dokážeme, navzdory mediálním masážím lidé už se zvolna probouzejí.

      • Antonie napsal:

        A moje děcka zlobivý mám tak ráda, a mám z nich takovou radost, že i když tak nezpívají ani nahlas neříkají, tak vím, že to v nich je🙂
        Odkazy na youtube neprošly, tak jen názvy písní:
        Kortina: Otec náš
        Kortina: Vyznanie mame

  19. fero napsal:

    Dakujem Vidlak…. pouzijem jednu frazu z dielne Radosinskeho naivneho divadla: Veru malo je dnes medzi ludmi clovekov…a Ty nim si.

  20. Náhodný kolemjdoucí napsal:

    „A proto se ptám milí Kosíři, autoři i čtenáři… Kdy už sakra pokročíte od vašich teorií dál? Kdy vznikne nějaký praktický pokus vašeho náhledu na život?“

    Podobné stránky jako Kosa nebo i běžné internetové diskuze bývají často zajímavé, ale většinou nemají žádný zřejmý dopad na reálný svět. Lidé se tam společně schází, společně diskutují o tom, jak by měl vypadat svět. A tím to končí. Nevede to k žádným koordinovaným akcím.

    Oni by se totiž museli najít lidi, kteří by to přetavili do nějakých praktických myšlenek a projektů a do nich zapojili další. A tohle běžně vidět nejde ani v náznacích. Takže když se ptá vidlák, kdy bude nějaký praktický pokus, tak se obávám, že se tak hned nedočká. Ostatně i jeho reakce vypadá spíše jako stažení se na jeho soukromý ostrov pokladů. Což tomu asi moc nepomůže. Ale možná jsem ho špatně pochopil.

    • Gerd napsal:

      K reakci dojde tehdy, až hlas volajících na poušti konečně osloví větší část ovládané populace a přiměje ji k činu. Ostatně všichni známe z historie posledních 20 let trvání socialismu. Chartisté tehdy také nechápali, jak je možné, že se lidé nevzchopili k žádnému činu. Chce to jen čas a šířit vědomosti. Časem bude lidí dostatek, a pak dojde ke změně.

    • Antonie napsal:

      Po volbách napsal na fb pan Brančík:

      „… Přesto, že se nyní cítíme spráskaní jak sedláci u Chlumce, není výsledek tak špatný, jak se na první pohled jeví. Senátní kandidáti výše zmíněných stran a hnutí získali 44 304 hlasů.

      Nyní počítejme čistě matematickou úvahu:

      Senát se mění v jedné třetině obvodů, na celou ČR by toto číslo bylo krát tři, tedy 132 912. Volební účast do senátu byla 33,5%, převedeme-li toto číslo pro účast ve volbách do sněmovny 2013, což bylo 59,5%, získáváme číslo 235 067. Při účasti voličů 4,96 milionů do poslanecké sněmovny, získáváme číslo 4,74%, což je těsně pod pětiprocentním kvórem do poslanecké sněmovny.

      Tedy s úplně stejně nízkými financemi bychom, za předpokladu správnosti této myšlenky, téměř došli do poslanecké sněmovny. Matematická úvaha samozřejmě nebere v potaz že, že takto velká koalice by získala mnohem větší množství peněz od sponzorů z celé ČR. Také je velmi pravděpodobné, že k silnému celku by se přidala i řada umělců a dalších osobností veřejného života. Síla tohoto celku by směle konkurovala SPD a co více – díky mírně levému smyšlení Tomia Okamury bychom si vzájemně nekradli voliče, což by mohlo vést ke smysluplné povolební koalici s SPD.

      Přátele, zeptejte se sami sebe, je normální, abychom si lajkovali a komentovali posty, sdíleli téměř totožné názory, chodili spolu na pivo a přitom byli členy 7 stran? Dejme tomu, že jsme si tímto testem všichni museli projít, bez volebního výprasku bychom nevěděli, na čem skutečně jsme. Nastala však chvíle uvažovat jinak.

      Díky tomu, jak vznešené cíle zastáváme, se každý z nás se cítí jako novodobý šlechtic, ochránce svobody, našich domovů, naší vlasti. Nezapomeňme však, že i šlechtici posílali své muže do války bojovat společně, když o to král požádal anebo třeba i proti králi, když se král choval jako despota. K čemu nám je velet malé, lokální straně a nepodpořit ostatní v boji za společnou věc? Chceme-li něco dokázat, musíme táhnout za jeden provaz! A jestli chceme stihnout parlamentní volby 2017, musíme se domluvit hodně rychle! Nehledejme, v čem naše názory nesouzní, ale naopak v čem se shodneme a jak můžeme předefinovat vzájemné třecí plochy tak, abychom vyhověli partnerovi. Dokažme, že nejsme samolibí egoističtí břídilové, ale že jsme schopni konsenzu za účelem dosažení společného cíle:
      Tedy žít ve svobodné, svrchované a silné České republice. Jiří Brančík ml. “

  21. Rudolf napsal:

    Nevím proč se poslední dobou stále více setkávám s prohlášeními, že to nemá cenu, že to mají obšancované, že volby jsou k nčemu, že všechno jsou jen kecy a plané teoretizování atd., atd. Teď koukám, že se k tomu dnes už přidává špek, pálenka a krumpáč. Skoro to vypadá buď na návod vzít si trochu špeku, zapít ho kvitem a začít si kopat hrob, aby ty čtyři děti měly kam nosit květiny nebo zkráceně: vykašlete se na vše, je to marné.
    A tak si kladu otázku: přibylo rezignovaných nebo státem placených trolů?

  22. Věra Říhová napsal:

    Zdravím od Krkonoš. Vám bych, Vidláku, s takovou radostí stiskla ruku, jste moje srdeční záležitost. Bohužel mi zdravotní stav nedovoluje v zimě cestovat takovou dálku. Ale jestli nebudete proti tomu, přihlásím se k vám na brigádu na jaře, až se oteplí. Klidně si vezmu stan a spacák a přijedu.
    Na vaši otázku „Kdy už sakra něco uděláte ?“ mohu odpovědět, že člověk z města může dělat také hodně, například se zapojovat do mnohých aktivit. Je jich hodně. Já například přemlouvám lidi, aby podepsali výzvu proti vysokým pokutám za vstup do zakázaného lesa, která je na stránce http://www.bezpenezdolesanelez. Ale lidé se bojí i takové maličkosti, jako dát na internet svoje skutečné jméno s adresou. Moc to nechápu, čeho se pořád bojí. Také v současnosti spolupracuji se skupinou „Naštvané matky“ , nejsou to žádné feministky, aby si zase někdo něco nemyslel, je tam i spousta mužů. Teď debatujeme o podpoře policistů ve Francii alespoň písemnou formou.
    Takže kdo chce, dělat může hodně. Stačí se nebát.
    Přeji vám dobrou zabíjačku, které se u nás říká prasovražda, byla jsem minulý týden a moc jsem si to užila.

  23. L.C. napsal:

    Rád Vás čtu, pane Vidláku. Je v tom hloubka a moudrost. Jediný člověk, jediný článek a vydá za miliony prázdných slov. Nevěřím, že lze udělat více.

    Mohu jen přát vše dobré a dobří Bohové Vás provázej.

  24. jezevec napsal:

    s vidlákem souzním většinu životních hodnot i životního stylu, takže díky za pozvání, myslím že bychom si rozuměli v díle i v jídle. jen holt to mám ještě skoro o sto kiláků dál než vlk, k tomu stáří, lenost, a kdo by řídil zpátky když bych si dal toho prcka …. takže taky se nestavím.

    ale znova mně, napadlo, vlku, již ne méně než desetkrát – nechtěl bys někdy uspořádat fyzické setkání svého fan klubu? pamatuješ na ty šílené akce těsně po pádu doby temna, ods-ácký guláš u olgy, a tu vinárnu někde u wenclu? kdybys to sezval, tak za tebou bych přijel. můžeš to třeba spojit se vstupným – pokladničkovou sbírkou pro slobodný vysielač. a nemusí to být letos.

Komentáře nejsou povoleny.