Přílepek k dnešnímu Vlkovu článku


napsala  Edita

 

Má následující úvaha je záměrně dosti neracionální, protože zcela subjektivní. Mnohé, zejména ženy, pravděpodobně popudí. Berte proto následující řádky s úsměvnou rezervou.

Vlk konstatuje mimo jiné, že Trumpa podržely bílé ženy- přesvědčivě to dokládá. Tak jsem si položila otázku, jsouc bílá žena, zda bych také, pokud bych byla americká občanka, udělala podobnou volbu.

A říkám, že pravděpodobně ano, rozumově vzato, bylo by to pro to mne menší ze dvou zel.

Zůstanu nejprve ještě na čistě racionální rovině- na té bych se zcela ztotožnila s tím, co v dnešním rozhovoru na DVTV říká pan Robejšek panu Veselovskému. Vždy mne povzbudí, jakoby člověk rozkousl chutné kávové zrnko, jako prostředek k vyjasnění vědomí, Robejškovo přesné nazývání věcí.

Teď k tomu subjektivnímu- bude to zaujaté, jak také jinak. Chci upozornit na to, jak oba kandidáti na mne působili na neverbální rovině, prostě svým projevem, v jednotlivých okamžicích, tak jak jsem je mohla ve sdělovacích prostředcích sledovat, vždy chvilkově, tady a teď. (Podotýkám, že jsem se americké volební kampani nevěnovala nijak soustavně).

Pan Donald Trump působí svými gesty, tónem hlasu, či zlobnými projevy v mimice a gestech i úsměvy, přirozeně. Člověk má pocit jisté bezstarostnosti a lehkosti v jeho povaze, jak ostatně také jinak, když má vystaráno existenčně. Ale vystaráno v tomto existenčním smyslu jistě má i paní Clintonová a s ní množství dalších movitých osob, nicméně to nevylučuje, že mnoho těchto lidí, včetně paní Clintonové jsou svázáni svými vnitřními strachy. A můžou si hlásat slovně cokoliv jiného- reálný stav jejich myslí je pro každého trochu vnímavějšího člověka patrný bez velkého přemýšlení bezprostředně- „tady a teď“ takříkajíc.

Paní Clintonová musí být proti Trumpovi ženami vnímána jako malá. Překvapivě malá proti němu pro mne byla reálně, když člověk oba kandidáty viděl vedle sebe. Nepodceňujme dosah takových reálných dojmů, jejich přesah na další úrovně významu slova „malý“. Vedle Trumpa působila jako malá i ve smyslu chybějící velkorysosti, bezstarostnosti. Třeba tomu reálně tak nemusí být- mluvím o subjektivních dojmech.

Ženě z naší kulturní oblasti v souvislosti s takovýmto vnímáním obou kandidátů okamžitě naskočí (často zcela nevědomé) rozličné frivolní myšlenky, jako třeba ta, že s Trumpem by byla lepší zábava, že by nebyl malicherný, pokud jde o peníze…atd, nechci tuto linii z pochopitelných důvodů rozvádět dál. U paní Clintonové z mnoha důvodů, které si snadno doplníte, takové myšlenky nenaskakují vůbec. Spíše její staženost vnitřními strachy, její vyumělkovanost- které se říká dnes politická korektnost vnitřně od ní odpuzuje.

Další rovinou vnímání obou kandidátů je hodnota prezidentské funkce, k níž oba směřovali. Prezident je přece něco jako král, protože pořád máme v sobě svoji dětskou duši s pohádkami, které k ní patří. Paní Clintonová pak by byla královnou. Král má být a také často (ne vždy) v pohádkách je, zejména ten nový král, který nahrazuje starého, postavou štědrou, dobrotivou, moudrou, ochraňující. Takové obrazy otce máme my ženy často v sobě stále živé, ať jim již naši reální otcové odpovídali, či nikoliv. Zkrátka obraz veskrze dobrého otce, který nás ochrání a postará se, aby se poddaní měli dobře. Většina královen v pohádkách, myslím, těch, které mají moc v rukou, jsou bohužel zlé, ve smyslu zlých negativních matek, které nepřejí svým mladým dcerám životní štěstí, či jim dokonce ukládají o život.

A pak je tu další pravzor, tak lákavý pro ženy, kterému může pan Trump odpovídat- totiž obraz bezskrupulózního, mravními zásadami se ze zásady neřídícího, svobodu, lehkost bytí vyznávajícího a až k smrti vždy autoritám vzdorujícího Dona Juana. Vzpoměňte jen na to, jak ho geniálně ztvárnil Mozart ve své nesmrtelné opeře oper. Donald Trump zkrátka působí přes svůj věk mladě, ale ten věk přesto má (tedy lze si představovat- zřejmě sice mylně- že bude i ten moudrý a ..atd.) Hilary Clintonová působí neživotně, strnule a staře, (tedy lze si představovat, že by ji spíše bylo třeba vyměnit za tu mladší, za některou z nás dcer, kterými bychom chtěli zase být, nežli ji volit.)

Ach jo, my staré bílé ženy to nemáme vůbec snadné. J

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.