Hoří americké vlajky


napsal Leo  K.

Vlkův  úvod:

Dnes  jste  původně  měli  číst  další  díl mojí  analýzy  úterních  amerických  voleb.  Jenže  po  Hodině  vlka  na Slobodném vysielači, která  skončila  až  dlouho po půlnoci,  kde s  hrdostí  konstatuji,  že Kosa potvrdila, že  mezi  jejími  čtenáři  jsou  opravdu  mimořádní  talenti  -viz  naprosto skvělé,  ba excelentní  účinkování  kosíře Intiba přímo ze  Států,  který  působil  tak,  že  by mu všichni  „nenahraditelní“ moderátoři takové  ČT, včetně  Moravce mohli  závidět,  ačkoli  se  živí  úplně  něčím jiným než  mluvením mouder  do mikrofonů,  jsem se dostal  do peří až kolem  druhé  hodiny  ranní.  Takže  původní  úmysl – pustit  se  do  dílu  s pracovním  názvem  Vzpoura  bílého muže  /a bílé ženy/  vzal  rychle  za  své. Prostě  devastace organizmu  byla po relaci   natolik  rozsáhlá a  časová  tísen  natolik velká,  že  vznikl jen  nadpis  a zdrojování  toho  dílka.  Jenže  v poště  mi  přišel následující  text  pana Lea K.   Kterýžto  bez  váhání  pouštím na sklo a  je velkou  otázkou  zdali  svoji  variant  ještě  budu  dál  psát.  Ale  to ostatně  poznáte  sami. Pan  Leo, s  bravurou sobě  vlastní,  vystřihl  náramné  čtení. Takže  mu přepouštím sklo.

USA má nového, demokraticky zvoleného prezidenta. Přesto hoří americké vlajky, ale tentokrát v přímo v USA. Tisíce odpůrců nového prezidenta protestovaly v ulicích, média otevřeně až vulgárně pomlouvají Donalda Trumpa jako „zlého, hloupého klauna.“ Západní svět ztuhnul v šoku…

Němečtí politici náhle projevují obavu o „bezpečnost světa“, jako by před tím bylo všechno ve světě v pořádku. Jako kdyby německé, rakouské a vůbec evropské a americké zbraně nebyly už dávno nejúčinnějšími vražednými zbraněmi v Sýrii, Iráku, Jemenu, Afghánistánu, Nigérii, Libyi a na Ukrajině. Jako kdyby EU a USA neměly v těchto válčením do značné míry zničených zemí žádné politické a hospodářské zájmy. Jako kdyby politici EU a USA byly zcela nezúčastněnými oběťmi vražedného šílenství.

Od roku 2003 se díváme z gauče v obývacím pokoji s hranolky a pivem v ruce, jak jsou stovky tisíc nevinných lidí středního východu vražděni a miliony jich jsou vyháněny bombami ze svých domovů… Z článku „Hysterie Trumpových odpůrců. Opravdu ztratili všichni rozum?“

V mimořádné hodině vlka na Slobodném vysielači ve čtvrtek 10. listopadu bylo správně zdůrazněno, že zvolením Trumpa vznikla naděje. Nic víc, ale také nic méně. Naděje, že se zvrátí globalizační trend a že bude existovat vůle pojmenovat skutečnost správným jménem a nehalit ji do falešného hávu politické pseudokorektnosti. Trump v jedné ze svých posledních řečí posvětil práci lidí, kteří se posledních několik let snažili rozbít panující mediální diskurz, politickou pseudokorektnost, zamlčování pravdy o fungování nejen americké administrativy. O nesmírně škodlivých jevech v rozbujelé síti různých zpravodajských agentur, pseoudodemokratických institutech, institutech šiřitelů oficiálních pravd, cinknutých médiích a zprofanovaných uměleckých a společenských elit.

Svitla naděje, že tohle končí. Že končí trend neoliberální ekonomické, politické a kulturní globalizace, škodící nejen v USA, ale zhoubný i pro sociální systém zemí Evropy, trpící deregulací sociálních práv a konkurencí s otrockou prací thajských, bangladéšských a indočínských dětí. Boj, který nejde vyhrát. Který jen v Česku zlikvidoval veškerý lehký průmysl – textilní, kožedělný, obuvnický, sklářský, keramický, strojírenský, z části i dřevozpracující. Boj s ekonomickým kolonialismem finančních a jiných korporací.

Trump to nebude mít jednoduché. Jeho předpoklad, že se rychle zakopou příkopy vzniklé předvolební rétorikou se nemusí ukázat správné. Starosta Oaklandu (protější břeh San Francisca) napsal obchodníkům ve městě dopis, ve kterém jim sděluje, že policie není schopna jejich provozovny ochránit proti řádění Trumpovým protivníků.Inu velká země, velké problémy.

Jak to v Oaklandu vypadalo se můžete podívat sami  Když se podíváme na transparenty, hned jsme doma, i když jsou v angličtině. V klasické teorii demokracie jsou media hlídacími psy. Jestliže se stanou ústy politiků, tak tuto hlídací funkci odvrhují.

Média, podobně jako u nás, hrála kazatelskou roli. Mají na tuto roli právo? Řekl bych, že mají primárně sdělovací a nikoliv hodnotící funkci, a podle mne je otázkou jestli ji vůbec plní. V DVTV mluvil americký občan a občasný prezidentský kandidát, ekonom Jan Švejnar. Volil Hilary Clintonovou, kvůli její čitelnosti. Pro mě je to zajímavý poznatek, protože v průběhu předvolebního boje se prokázalo, že patřila mezi nejzkorumpovanější prezidentské kandidáty v dějinách USA, že bezpečně ovládala hlavní média, takže CNN se začalo překládat jako Clinton Network News, že vsadila na nezdůvodněné ideologie multikulturalismu, politické korektnosti a ekologismu, že osvědčila svou politickou neschopnost a posedlost válkou (v Iraku, Syrii) a zároveň aktivně usilovala o politiku podpory rozvratu zemí EU (wikileaks), a neomylně směřovala k politice otevřené konfrontace s Ruskem a Čínou. Ne, Trump to nebude mít jednoduché. Po schůzce s dosavadním prezidentem Obamou, která se protáhla z původně očekávaných 15 minut na jeden a půl hodiny prohlásil několik smířlivých slov na jeho adresu s tím, že asi využije jeho zkušeností. Podle medií na to s určitým zpožděním reagoval Obama prohlášením, že na svém názoru (Trump není schopný zastávat prezidentský úřad) nic nechce měnit. Nu uvidíme. Trump je na rozdíl od Obamy, člověkem, který nemá žádnou politickou zkušenost. Nikdy nehrál v politice i když se jako byznysmen politiky často dotýkal.

To už je ale do jisté míry schizofrenie republikánské strany. Vyhrál prezidentskou roli a není(?) republikánem(!) Má v té straně řadu zásadních odpůrců. Nejznámější je asi rodina Bushů. Republikáni od voleb ovládají Kongres, to jest senát i sněmovnu reprezentantů. Jako byznysmenovi mu predikuji, že se republikánům poddá. Otázkou je, do jaké míry. Ale hra na solitéra by neměla v této konstelaci naději na úspěch.

Trump tohle ví. Jako správný krizový manažer má plán a rovnou jej srozumitelně komunikuje. Mluví o tom, že donutí americké korporace se vrátit domů. Nabídne jim nižší daně. A na zboží vyrobené jinde uvalí cla. Nejde o obchodní válku, jde o to, dostat průmysl zpátky do kondice. Jako člověk, který sám stál ve svém životě před bankrotem má přesně ty potřebné schopnosti, které v tuhle chvíli Amerika potřebuje. Trump chce stavět dálnice. Není divu. Americká infrastruktura je zanedbaná. Dálnice, dopravní infrastruktura, vlaky, elektřina, síťová vedení. Ale také nemocnice, školy, veřejné budovy, nádraží a metro. Na stát se v Americe dlouho kašlalo. Nebojí se pokazit vztahy i s Kanadou i s Mexikem i s Čínou, což ukazuje na revizi a možnou renegociaci smlouvy o volném obchodu NAFTA a také odstoupení od ní, pokud strany nebudou souhlasit s novými podmínkami USA; na vystoupení z TTIP a z Transpacifického obchodního partnerství; na oficiální přiznání ČLR za měnového manipulátora.

Nejchoulostivější bude vždy v jakékoliv jednání otázka míry. Na jeho větu o revizi obchodních smluv už reagoval Justin Trudeau:„Jsem nanejvýš šťastný, chtějí-li Američané mluvit o smlouvě NAFTA. Musíme dbát toho, aby jak přímo pracující, tak ostatní občané obou zemí měli větší užitek z hospodářského růstu.“

Mexická ministrině zahraničí Ruiz Massieu řekla ve středu večer v CNN, že dohoda NAFTA slibovala všem třem zemím velkolepý úspěch. Dohoda by však měla být pro zúčastněné státy užitečná. „Jsme připraveni o tom s novým vedení USA i Kanadou mluvit, řekla Ruiz Massieu. Ale nechce tuto před 22 lety uzavřenou dohodu znovu projednávat, zdůraznila.“ Spíše bychom se měli intenzivně zamyslet, zda ji vůbec chceme modernizovat.“ Poznámka:Hospodářská výměna všech tří zemí po uzavření dohody skutečně vzrostla, ale za cenu devastujícího účinku na pracovní trh. Mexický trh byl zavalen dotovanou kukuřicí, sójou a pšenicí, které mexičtí zemědělci nebyli schopni konkurovat. Za vzniklou levnou pracovní silou se odstěhoval hlavně ocelářský a částečně automobilový průmysl ze severovýchodních států USA, kde vznikl tak zvaný Rust Belt (rezavý pás – viz obrázek)

vystrizek

 Protože průmysl neabsorboval všechny pracovníky ze zemědělství, zbylí se organizovali v jediném zbývajícím zdroji příjmů – v obchodu s drogami. Kdo ani tam neuspěl, pokusil se o migraci do Spojených států. Kanady se dotkla smlouva NAFTA jinak, protože ji zavazovala k přednostní dodávce určitých komodit i když se nedostávaly na svém vlastním území. Sečteno – hospodářský produkt vzrostl, ale těžili na tom korporace, zatímco státu zbyla starost, co s tím. Tam také došlo k zanedbání infrastruktury. Zajímavě to popisuje Michael Moore ve svém filmu „O kapitalismu s láskou“ kde na příkladu svého rodného města a svém vlastním životě ve Flintu (Michigan) ukazuje rozklad života (American Dream) původní střední třídy, predátorství finančního sektoru a vznik kilometrů ruin – rezavého pásu.

Komentátor DWN to všechno shrnul takto: Voliči neúspěšné prezidentské kandidátky Hillary Clintonové pravděpodobně nevzali v potaz, že dobrá polovina obyvatel USA žije ve stále se prohlubující chudobě a musí bojovat o přežití. Také ignorovali, že miliony spoluobčanů jsou nezaměstnaní, že počet Američanů, bezdomovců se zvyšuje. Ignorovali, že prezidentská kampaň ve Spojených státech se financovala sice jak legálně, ale také nelegálně, což podkopává demokracii. Voliči Clintonové také přehlížejí, že 44 amerických prezidentů bylo zvoleno na základě volebního zákona, který umožňuje nominovat prezidentského kandidáta na prezidenta, ačkoli většina voličů volila někoho jiného.

Arogance, nevěcnost a nediferencovanost amerických ale i západních evropských médií působila nepříjemně už během volební kampaně. Nyní se vzájemně překřikují. Kalkulují s vulgárním stylem Donalda Trumpa a to je směřuje ke stejné úrovni a když ho pak zesměšňují, tak zesměšňují sebe. Novináři vlastně byli nedůležitější zbraní Donald Trumpa. Tím, že hráli podle jeho pravidel, to byli oni, kdo ho ustanovil prezidentem.

Nevidíme snad, že naši sousedé se jmenují Orban, Le Pen, Szydło, Strache a Petri? Nevidíme snad, že všechny země EU mají stále větší míru nezaměstnanosti nebo prudký nárůst tzv. pracující  chudoby? (mzdy, že z nich nelze důstojně žít), Nevidíme snad, že v Rakousku již dva miliony lidí musí žít v chudobě? Že v celé Evropě je mnoho lidí, kteří si běžné denní živobytí mohou stěží dovolit? Že se musíme o svůj důchod a nejen o svůj, ale i o důchod našich dětí obávat? Nevidíme snad, že milion přistěhovalců a uprchlíků z nouze a bídy, který k nám přišel, jsou hazardéři?

Ač jsou německá media strukturovanější a otevřenější než česká, je to neobvyklý projev, který nesporně souvisí s pocitem porážky tak zvané politické korektnosti a liberálních lží. Existuje jednoduchý etický princip, který lidé vycítí a chápou. Speciálně Češi, trénovaní od dob protireformace a uplácení populace barokní nádherou. Vždy se za nějaký čas prolákne, jestli svou veřejnou službu děláte pro lidi, nebo pro sebe. Ale moc financí je obojetná. Přesun výrobních a vývojových kapacit do rozvojových zemí, se po nějakém času obrací proti svým apologetům. Asijské firmy se vracejí na americký trh a skupují oslabené americké značky. Jakoby všichni zapomněli na jednoduché pravidlo, že tam kde je práce, je zároveň i život. Tahle entropie, řízená pouze dravčími zájmy bank, korporací a nenasytných investorů tu či onde vybublá v pořádnou ránu. Je to past. Jednou je to hypoteční krize, jindy internetová bublina, někdy přepákované deriváty, jindy další kolo ropné války.

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.