17.listopad – co dnes v projevech nebude


Jedním z nejtěžších úkolů na Kose je  pro  mne  už  nějaký ten  čas  dát  článek  k nějakému  zásadnímu  výročí nebo  významnému  dni. Míním  tím  Vánoce, Nový  rok,  1. květen, 28. říjen a přirozeně  17. listopad. Kde brát  stále  nové  nápady, když se to pořád  opakuje   a nekrást? Vlastně  – klidně  bych i  kradl,  kdybych věděl  kde. Klidně  přetiskl.  Ale  jen  opravdu  dobrý  text.  Jinak  cizí,  už někde publikované  věci na  svůj  blog  nepouštím. Jen tehdy, když  jsou  o mnoho a mnoho lepší a  sdělnější  než to, co vyprodukuje  někdo  z kosířské  rodiny, mne  v to počínajíc.

Loni se mi  17. listopad  podařilo  myslím  docela  inteligentně  vyřešit – spustil jsem  debatu  na  téma,  jak  by  asi tak dopadlo  hlasování  těch,  kterým  bylo  přesně  před  27 roky  18 a  více  a měli  tedy  volební právo,  kdyby  dnes  mohli  pomyslným  tlačítkem,  se znalosti  dnešních reálií  děj vrátit  zpět, před onen rozhodný  den  a  znovu  rozhodnout  – vydáme  se stejnou cesto, kterou  jsme  tehdy  šli  a žili bychom  znovu  svoje  životy, tak  jak  jsme  je  těch  27 let  žili /korekce by nebyla  možná/  nebo  bychom  dali přednost  variantě  se  zachováním tehdejšího systému, včetně  všech  jeho omezení a nedostatků, ale  také  výhod? Kdy nikdo  z nás  netuší, co  by  se  s ním  oněch  27 let dělo a  jaký  by byl  jeho konkrétní osud.

Jistě, jedná  se  jen  o  hodně  planou a vágní, ba neváhám  napsat  – hloupou  spekulaci,  protože  i  kdyby  to šlo opravdu  zařídit,  pak  je  jasné, že  vzhledem k tomu,  že kromě  Rumunska už  jsme  byli  poslední zemí  sovětského bloku,  kde  se  ještě  komunisté drželi  u vesla a  rozpad  moskevského imperia  byl neodvratný, takže  ani  českoslovenští  soudruzi   by  svůj  systém  v téhle  době plné  změn,  nedokázali  udržet. Ale  nabídl jsem  to jako  hru.  Šarádu.  Zoufale se mi  nechtělo a nechce  psát  nic  oficiozního.  Vážné  tváře  a moudře znějící  slova nechávám  těm, co si  z  toho udělali  živnost.

Dneska  bohužel  takovýhle  hravý  náhled  nemám.  Tak si pohrávám  s myšlenkou,  co  řeknou,  či spíše, co neřeknou  ti oficiozní  deklamátoři s  vážnými  tvářemi dnes. A  že  jich  bude, že  by  je  vidlemi přehazovat  mohli. Počínajíc  Zemanem, přes Sobotku, Babiše  k lidovcům, mám  li jmenovat  současné  držitele  klíčů. Ale své nám nepochybně sdělí  Fiala a zejména  Kalousek, ten  si to určitě  hodně  vychutná, ale  i pábitelé  typu Okamury  nebo Vojty Filipa. Nechce se mi je  všechny  vyjmenovávat.

Mohutně  na  sebe  určitě  upozorní  mediální smečka a  to nemluvím o kavárnících.Všech bude  plný  zpravodajský  éter. Všichni  budou  dojatě  řečnit    o  boji za svobodu, že  už  nikdy nesmíme připustit,  aby….,  že  musíme  bránit to a tohle…  Budou se tvářit  důstojně,  klást  v Mikulandské věnce a zapalovat  svíčky. A většina  si  bude   chtít  vyřizovat  účty.

Ty  řeči mne už  dlouho nezajímají.  vyřizování  účtů  se nehodlám  zúčastnit. Ani mne nenapadne  abych dělal  stafáž  nebo  byl  za kannonefutr / naštěstí zatím  jen  virtuální/ v  přestřelce jednoho zlého,   zlomyslného a  pomstychtivého strace s  se stejně  zlými,  zlomyslnými a  pomstychtivými  elitáři.  Svůj  nesmiřitelný  boj si  musí  vyválčit  bez  vlka. Už proto, že  ani jednomu  z nich prostý  občan /tedy  i občan  vlk/  nestojí  vůbec  za  pohled. Tedy  kromě  okamžiku  voleb!  Ale  to nastane  zase už  za  rok.

Takže  budou  jen  ty  stále  stejné PRAZDNÉ  nebo snad  přesněji  VYPRÁZDNĚNÉ  řeči.  Protože  svoboda NENÍ a NEBUDE  vyprázdněný  pojem. Ne  moje  svoboda, ne  svoboda  jednoho  každého  z vás!  A  nedělejte  si iluze,  že  kdyby  ti, co  dnes  budou  sdělovat  svoje  moudra,  měli  možnost  svou  moc  upevnit  nebo  ji znovu/získat  na  úkor  svobody jednoho  každého  občanského nounejma, že tady ještě  dneska  večer  nemáme  diktaturu, že  bychom  možná  i se  slzou v  oku  na Gustáva Husáka  vzpomínali!!!

Leč  tímhle  směrem  teď  psát  nechci a  nebudu. Nemyslím  si, že  naše  formální  svoboda je  momentálně nějak  elementárně  ohrožena. ZATÍM JEŠTĚ  NE!  Tak  silný  není  ani  stařec  z Hradu ani páter  Halík.  A když  oni ne, tak  ani všichni ostatní v prostoru  mezi těmihle  dvěma  antipody.

Nicméně dnes už  nepochybuji, že  si  Českou  jednou  někoho  takového  a velkou  většinou  zvolí. Doufám, že  v té  době  už  u toho nebudu. Je  to těžce  sobecké,  chudák  syn  Zajíc,  vnuk  Hříbek a  vnučka Tkanička….Ale  tak  to určitě  skončí.  Jinak  to nevidím a  vlkovy  předpovědi, bohužel – vycházejí.

Ale  jak  říkám,  o tomhle  to dneska  nebude. Mám  jiné  téma. Je také  o  svobodě,  o jejím  ohrožení, které  je  denní  realitou.  Které zaručeně  dneska  nikdo  z  těch  stovek a možná  tisíců  mluvilů – politických  mediálních a elitářských,  nezmíní  ani  větou  jednoduchou. Natož  rozvitou  nebo  rozvitými…

Vracím se zpět  do  převratových  dnů  roku  89…. Ke dnům na náměstích,  ke generální stávce,    ke  strachu  jestli  to bolševik v poslední  křeči  nezkusí  zlomit  silou, k obavám  z  Rusa  a jeho vojáků  v zelených  maringotkách u  nás dočasně trvale  bivakujících , jestli náhodou  jim z Kremlu  nepřijde rozkaz  to  tady  spořádat  jako v  68… A k  tomu  jak hrozně  jsme  to tehdy  chtěli  vyhrát a  jak se těšili , že  když  jde komanč  od  válu,  bude jen a jen  líp! Máme  přece  svobodu, půjdeme na Západ a  brzo  – nejpozději za  takových  10 let, když  si utáhneme  opasky   a budeme  tvrdě  makat, ten Západ s jeho  životním standardem  přece doženeme! Musíme,  my  Češi přece máme  zlaté  ručičky, všechno zvládneme. Teď, když  už nám  bolševik  nebude bránit  v rozletu! Svoboda je přece  tady!

Takhle  jsem to tehdy  viděl. Nejen  já. Pamatuji  si tehdy na první  poradu ve výzkumáku,  kde jsme tehdy  pracoval. tedy  první pod  novým,  revolučním  vedením.  Kde  mluvil  každý, kdo měl díru  do krku a předháněl se v tom,  jak  výzkumák, jehož  jediným  úkolem  bylo  kopírovat pro podniky  VHJ  výrobní  technologie  ze  Západu,  na které  nebyly  devizy,  z  domácích  součástkové  základny.    Jak ten výzkumák  dobude svět!  Keců a  nadšení plno, rácia, eufemisticky  řečeno  -málo. Přesněji  – žádné.  Tedy  s několika  výjimkami. Například převratem  čerstvě  designovaného  ředitele, který   už tenkrát  měl  jasno,  že  si  firmu a hlavně její nemovitosti /jak se později, když  byl  ještě před  privatzací, díky  „vzbouření na vsi“  eliminován, dohledalo v  archivu/ nějak musí urvat pro sebe. Ale  bylo  i pár  dalších.  Kteří  měli  jasno v  tom podstatném  – že  totiž  jedna  věc  je ta svoboda, o které se deklamovalo  na těch náměstích a  druhá  svoboda reálná.  Která  je podmíněna  ekonomickou  silou  jedince.  Jen  nemnozí  z nás  totiž  tušili , že  svoboda  je eufemistický  pojem.  Má  mnoho tváří a ještě  více předpokladů,  má li opravdu  existovat. Pro  vás  nebo pro mne. A jednou  z nich a  řekl bych  nejpodstatnější – či přesněji  – nejsnáze  specifikovatelnou a uchopitelnou, je  svoboda  ekonomická!

Pokud  někdo  nyní  vykřikne  – á  vlk  zase  bude psát  na  na  staré  otřepané  téma  – rozkradení  státu a jeho majetku  za Klause,  kdy  už  si dá pokoj?, mohu  ho uklidnit  – ani tohle téma  dneska  nebude. Jakkoli to v  těch  vážných  a  důstojných projevech také nezazní.

Leitmotivem  dneska  budiž skutečně  jen  postulát, že není  svoboda jedince bez jeho svobody  ekonomické.  Tak to to prostě  je. Svoboda  je prostě  drahá. V  každém ohledu  – je  to vzácný  statek a rychle  se ztrácí. Vedle toho má  svůj  náklad. A pokud  ten náklad  nejste  schopni nebo ochotni  krýt,  nemůžete  být  elementárně  svobodni.  Jste  prostě  vazaly  nebo hříčkou osudu  bez perspektivy. A  tím  i bez  svobody.

Nyní  cítím potřebu  osvětlit, co  myslím  pojmem  krýt  náklady osobní  svobody.  Nechci, aby  došlo k nedorozumění.  Krýt neznamená,  že  svobodný  jedinec  musí  mít  miliony  nebo snad miliardy, aby  byl  opravdu  svobodný.  Znám pár  lidí, co  jsou  svobodni a  štastni, ačkoli  jejich  ekonomická  pozice je  doslova minimalistická.  Vystěhovali se na  vylidňující  se  venkov.  Jsou z  maximálně možné  míry  samozásobiteli a jejich  vnější  výdaje bych označil za mimořádně  uměřené. Jejich  příjmy  jsou  výrazně pod průměrem země.  Zkrátka  jejich  svoboda  je  s minimem konzumního  balastu  a tudíž  náklad  na  udržení  jejich  svobody  je  minimální.  A možnost,  že by jim  někdo omezoval  jejich  osobní konání  přes  ekonomiku je  silně  redukována.

Bohužel tohle  není  cesta, kterou  by mohla  nebo  byla  ochotna  jít  většina populace. Včetně občana  vlka.  Máme  rádi náš  životní standard, chceme  si uchovat  naše  zvyklosti a  konzum  je  nám nikoli odporný, nýbrž  příjemný. Přiznejme  si  to. Takže  jsme  závislí ve  své  svobodě   na  své ekonomické  základně a  její  udržitelnosti. A  naše  individuální  svoboda  jak by  smet!!!!

Nikdo  z  nás  si tehdy  před  27 roky  tohle  neuvědomil.  Nebo  velmi  nedostatečně. Mysleli  jsme  si,  že  svoboda  je  prostě  jen  individuální  rozhodování o tom,  zda  půjdeme  touhle  či  onou cestou.A pokud  nás  napadla  ona  omezení,  z  nichž  jsem vypíchl  to  ekonomické, rychle  to bylo  odbyto poukazem, že  přece na Západě…..

Aniž  bychom si uvědomili,  že  pádem  konkurenčního  společenského systému  dojde  k prudké  korekci  západní  demokracie i  ekonomického rámce. Nikoli  k lepšímu.  Tehdy  jsme  chtěli  zpátky  do Evropy, dnes  řada  našinců  by  ráda  kvaltem mimo  Evropu! V  domnění,  že  tím  získáme  více svobody! Ačkoli  ji rychleji ztratíme. Ale  nechci  otvírat  diskusi  o členství v  EU. Dnes ne.  Jen upozorňuji  na  náš  tehdejší  předpoklad,  který  vzal  za  své  –  sociálně tržní  model kapitalismu,  který  formoval  poválečnou  Evropu  padl spolu s Berlínskou  zdí. Aniž  bychom  jakkoli registrovali!

Nic  z  toho, tedy  že

-svoboda  obecná  a  zejména  svoboda  jedince nemůže  existovat  bez  svobody  ekonomické

-že  svoboda ekonomická  je podmíněna  existencí  alternativního  ekonomického systému

dnes  v těch  vodopádech  slov  politikářů a  ostatních  mluvků,  včetně  mediálních a  elitářských  nebude!  Jen zaklínání se  svobodou. Ve všech  pádech a  souvislostech.  Vlastně  ostatních  souvislostech.

Kdyby  ano, museli  by nepochybně  zmínit  i to,  že  nejméně  910 000 osob  v téhle  zemi žije  v totální  nesvobodě,  která se jen málo  liší od  nevolníku  nebo  otroků. Neb je na ně uvalena  nejméně  jedna /klíčové  slovo  je nejméně/ exekuce.  Nemají  v podstatě, až na výjimky, cestu,  jak se z dluhového otroctví  dostat. Což  je  téměř  11%  populace  starší  18 let!!!!

Nepochybně  bude  na Kose dost  těch,  co  řeknou – když  neumí  hospodařit…. Sami  si  to zavinili.   Zvláštní  ovšem je, že  za  bolševika  by  se jim to nestalo…..

13%  dospělé populace pak  má  každý  měsíc  velký  problém  jak  přežít  od  výplaty  k výplatě.

A údajně  40%  všech  domácností  bude velmi  zaskočeno  nečekaným výdajem  ve  výši  1 000 Kč.

Domnívám se osobně, že  zde se  onen  referující  ,z  poradny  pro dlužníky  při Člověku  v  tísn,i o  řád  spletl  a  že místo  jeden  tisíc  měl na  mysli  tisíců  deset,  ale ono  to vyjde  v podstatě  nastejno  – položí se vám doma pračka  nebo  lednička či televize nebo sporák,  nemluvě  o  nějaké  té  bouračce  nebo problému s  bydlením a cesta  do  dluhového otroctví  je otevřena  dokořán!  Ani  o  tom  nikde v  žádném   laudáciu  nebude  zmínka. Ale  určitě  uslyšíme v  jak  úžasné,  ba nejlepší  době  žijeme. Ano, ta  doba  je  úžasná. A poskytuje  mnoho možností, o kterých  se nám před  27 roky  ani nezdálo! Včetně  internetu!  Za předpokladu,  že  dokážeme  zvládat  svobodu  ekonomickou.

Protože ekonomická  nesvoboda, resp. chudoba   a bohužel  i stále  rostoucí  pracující  chudoba,  je průvodním a  stále  markantnějším  znakem  popřevratové  společnosti.

Něco, co  před Listopadem  zde prostě  nebylo.  Jakkoli  si jsem  jistý,  že  někteří  ze  slavnostních  mluvků nám  určitě  sdělí,  že  tehdy  jsme si  obecně  byli  rovni  v  chudobě! Sice už nedodá, že  dnes  je  tomu přesně  naopak, že  dneska  si jsme  rovni  v bohatství, ale to se přece  rozumí  samo  sebou.  Tedy  v jistých  kruzích  této společnosti. Ne, že  by  to nevyjevili  z  vrozené  skromnosti.Z  toho je nemůžeme  podezírat.  Ale  i oni vědí,  že  někdy  není  dobré  tlačit  na pilu.

Ale  vrátím se  ještě  k těm  40%  domácností, které  mají  velký  problém pokud  jsou zaskočeny  nečekaným menším výdajem, bez  ohledu na jeho velikost. To bude nějakých  4,5 až  5 milionů  obyvatel země, započteme  li  i  potrefené  děti. A  to už  je  děsivé  číslo.

Které v minulém  systému  neexistovalo. To je  fakt, aniž  bych  chtěl dělat Husákovi /nemluvě  o  Gottwaldovi/ sebeméně advokáta!  Jen stále  řeším to,  jak by se  ti, kterým bylo  17. listopadu  1989 18 a víc, rozhodli,  kdyby  mohli  hlasovat jak v Kinoautomatu – vrátit  tehdejší  reálie  a zvolit  jejich pokračování  nebo to  odhlasovat  znovu  do současna.A  řeším to, ačkoli je  to bádání  nad nesmrtelností  chrousta.  Jenže  ten  chroust  vypadá  docela  konkrétně.  Dokonce i taková  MfD  právě  nyní  má  cyklus  o české chudobě. A  publikuje  zajímavé  grafy. Nevím jestli  nechtěně  nebo  snad  záměrně  / že  by  někdo v její redakci  přemýšlel nad  stejným  chroustem jako vlk?/ to vydávali právě  těsně před Listopadem. Ale  asi  to bude kouzlo nechtěného.  Já  to objevil náhodou, hledajíc  podklady  pro tenhle  sloupek.  Z  celé  serie  grafik vytáhnu  jako ilustrativní  jednu jedinou:

Jak snadné  je  upadnout  do  dluhové  pasti. Opravdu stačí  jen málo – obyčejná  smůla  a  už to jede  z kopce!

vystrizekKdo  z  vás,  kteří  jste  dosud  měli  vážné  výhrady  k mým předchozím  větám, si troufne tvrdit,  že  ustojí  ty  situace, které  jsou  v grafu  popsány, aniž by  měl  ekonomické  problémy?  A pokud  pamatujete  bolševika,  koho  by  něco  z  toho bylo tenkrát  ekonomicky  zlomilo?

Ne  ty  otázky  nejsou demagogie! Jsou  korektní. Nicméně  tristně  nepříjemné!  To uznávám!  Proto  bádám nad  tím chroustem a jeho nesmrtelností! Trápí  mne  to už  řadu let a pořád  se  s tím nemohu vyrovnat!  Jak to, že  systém, který  jsem  chtěl a pořád  chci,  funguje   tak, že  se  tážu  na  tohle  sebe  stále  častěji?

Místo osobního vysvětlování si   dovolím    pár  citací z  hlavního  článku  MfD o české  chudobě:

Výzkum rovněž potvrdil, že to, zda se člověk v životě bude potýkat s chudobou, výrazně ovlivňuje jeho „startovací pozice“, tedy fakt, do jaké rodiny se narodí. Téměř polovina (43 procent) chudých totiž uvedla, že se již narodili do rodiny s nízkými či podprůměrnými příjmy, což platí bez rozdílu pro respondenty narozené před rokem 1989 i poté.

Kvůli zadluženosti přicházíme o spoustu efektivních pracovních sil. Lidé, kteří jsou zadluženi, se už nikdy nebudou podílet na daňových výnosech, kromě DPH. Nebudou platit žádné sociální ani zdravotní pojištění, protože už nenastoupí do práce. Raději budou pracovat na černo…

Mandatorní výdaje domácností, jako jsou výdaje na potraviny, zdraví a bydlení, přitom od roku 2002 zdražovaly rychleji než výdaje nepovinné. Struktura inflace tak v uplynulých patnácti letech více poškozovala právě chudé lidi,…..některé nedávné studie poukázaly na to, že daňový systém v Česku velmi málo redukuje chudobu, mimo jiné kvůli nastavení přímých daní a odvodů a vysokému zdanění základní spotřeby….

Nic  z  toho neuslyšíme  v dnešních projevech, proslovech  a  jiných  řečech  vázaných.  Jen  laudácio  na  svobodu! Je  to  totiž  snadné a  velmi pohodlné.  A  každý  z těch politických, mediálních a  elitářských  věrozvěstů  si  lacino, sám  před  sebou  klidně  může  připadat  jako  ten , kdo strhnul  kdysi  dávno  davy  k útoku na  Bastilu!  Jak  vznešený pocit! Ačkoli jen mlátí prázdnou  slámu!

Jenže  v  tom  průzkumu české  chudoby  je ještě  jeden  zjištěný  závěr – který podle  mne   více než  opravňuje  jeho provedení a  stojí  za mým neustálým  zkoumáním chroustů!

Výzkumy CVVM také ukazují, že lidé žijící v chudobě či na její hranici častěji říkají, že pro lidi jako jsou oni je jedno, zda je v Česku demokracie….

Zdroj

Uvědomují  si to ti  exkluzivní  žvátorové  dneška? Ne, ti  o tom  dnes  -17.listopadu  ani neceknou!

Takže  zkusím   – netuším, zda  se mi  to podaří – nikdy   jsem to ještě  nezkoušel anketu  na  tohle téma. Kde můžete , vy  co vyhovujete  zadání  -17.  listopadu  89 +18  hlasovat.

Jestli  ne.  pak přidám  ještě  jeden  mimořádně  zajímavý  graf, který  mne zaujal při přípravě  tohoto  článku. Je  těžce morbidní.  Zajímal mne počet sebevražd  tenkrát a dnes…

Graf 1

Proč  že  to  dávám,  když  čísla  těch, co  se rozhodli  dobrovolně odejít  ze  života, nominálně,  ve  srovnání  s bolševikem jasně  klesá…. Tedy  nominálně.

Ale  dávám  to kvůli  té  žluté  křivce. Ta  říká,  jaký podíl  ze  zemřelých  tvoří sebevrazi. Lidé jednoduše  žijí  déle a umírají  méně.  Ale  sebevrahů je  mezi nimi  více. A trvale jejich počet  od převratu  roste.

A nyní  – doufejme-   ta  anketa. Když ne, tak s e omlouvám za  svou technickou  nedostatečnost. Snad někdy příště.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.